Před pár dny jsem si to po ránu vykračoval po jedné z hlavních tříd v Praze-Dejvicích, když v tom můj pohled spočinul na botách. Nebyly nijak výjimečné, takové bílé, na docela vysokém podpatku, trošku vyšší, než bývají lodičky, ale na polovinu prosince asi dost nízké. Nebyly to žádné plesové boty, byly to obyčejné boty, jakých bych si na třiceti až čtyřicetileté ženě na ulici ani nevšimnul. Jenže těmhle botám něco chybělo. Přesněji někdo. Stály tam totiž samy. Vzorně vyrovnané na okraji chodníku. Nikde nikdo, kdo by k nim patřil, jen pár nevšímavých chodců. Ani žádná popelnice nebyla v dohledu, takže asi nebyly vyhozené. Napadlo mě, jestli se nějaká žena nepřezouvala, když nasedla do auta, jenže tady auta parkují kolmo k chodníku, takže to také neodpovídalo. Pomalu jsem prošel kolem, pak jsem přešel ulici, vrátil se a obešel je znovu. Chvíli jsem tak kroužil, až jsem k nim prostě jakoby nic přišel, zvednul je a odnesl do svého auta zaparkovaného opodál.
Ty boty mě trochu vzrušovaly, ale hlavně mě fascinovala otázka, kde se tam vzaly. Celý den jsem pak konstruoval zběsilé úvahy, jak se tam tak mohli ocitnout. Pochopil bych v létě, že se mladá holka jdoucí z baru zuje, ale uprostřed zimy a dospělá žena? Ne! Vloudila se tedy neodbytná myšlenka, že jedinou možností je, že jí někdo přinutil se zout. Mohla to být něčí otrokyně, která se tu v noci podrobovala drezůře. Možná také sázka, že se tu projde nahá, nebo také... fascinovaně jsem hleděl na boty nyní postavené přede mnou na psacím stole...

Alena je úspěšnou manažerkou v pojišťovací firmě. Dnes byl firemní Vánoční večírek a takové akce si Alena nikdy nenechá ujít. Koketovala s kolegy, bavila se s kolegyněmi a samozřejmě to hojně zapíjela vínem. Dlouho po půlnoci se společnost začala rozcházet, až zbývala jen Alena a její dva přátelé. Muži chtěli jít ještě na kulečník, Alena však již byla ospalá. Odmítla jejich nabídku doprovodu s tím, že to má kousek pěšky, že je za čtvrthodinu doma.
Vyrazila tedy z restaurace, prošla několika menšími uličkami, až byla na hlavní.
Najednou měla pocit, že jí někdo sleduje. Ohlédla se, ale nikdo tam není. V klidu jde dál, ale stále ten pocit, že je někdo za jejími zády. Teď! To co zaslechla byly určitě kroky!
Znovu se ohlédla, a pak se to semlelo strašně rychle. Maskovaný muž jí zkroutil ruce za záda, zakryl Aleně ústa rukou, ve které držel roubík a roubík jí vzápětí pevně přivázal. Pak jí spoutal ruce za zády a ještě jí významně přejel ostřím nože po tváři. "Když budeš hodná holčička, nic se ti nestane." Povalil jí na zem a pak vytáhnul své postavené péro z kalhot. Alena se začala zmítat, ale muž byl o hodně větší a silnější. Chytil jí jednu nohu, rozepnul botu, pomalu ji stáhnul a postavil na kraj chodníku. Alena se trochu uklidnila, když viděla, že se jí muž nehrne k poklopci džin. Jen na muže zírala a snažila se pochopit o co útočníkovi jde. Ten v zápětí zul druhou botu a pečlivě jí vyrovnal vedle té první. Následovaly její bílé froté ponožky. Alena ucítila na bosých nohách chladný vzduch. Pak jí muž chytil za kotníky a přitisknul chodidla na studený chodník. Alena sebou začala znovu zuřivě zmítat, jak se snažila odtrhnout nohy od ledového chodníku, ale opět marně. Teprve když už měla pocit, že jí nohy umrzly jí muž nohy zvednul a vzápětí si je přitisknul na svůj penis.
V první vteřině jí byl jeho horký úd příjemný, protože jí prohříval promrzlá chodidla, ale pak si uvědomila co to je a začala se snažit kopat. Svalnaté ruce však její zuřivé kopy změnily v pouhé záškuby, které muže jen více stimulovaly. Přesto se dál a dál snažila vykroutit, až jí náhle nohy zasáhly proudy žhavého spermatu.
Alena si oddechla, že to má konečně za sebou, avšak muž nepřestával. Jednu její nohu si zabořil hluboko do poklopce, až na nártu cítila jeho varlata, druhou nohou si začal přejíždět po žaludu.
Noha v poklopci však byla osudová chyba. Když se navíc v dálce vynořil prázdný taxík, rozhodla se Alena jednat. Prudce vykopla a zatlačila muži koule hluboko mezi nohy. Muž sice nevypadal, že by mu to moc vadilo, spíše se mu i to líbilo, nicméně na chvíli ztratil rovnováhu a pustil Aleniny nohy. Ta vyskočila a dala se na útěk směrem k taxíku. Muž jí chvíli sledoval, vykřiknul za ní pár nadávek, ale pak se zastavil, a když Alena zastavila taxík a skočila dovnitř, dal se na útěk.
Taxikář Alenu rozvázal a odvezl jí domů. Alena přemýšlela, jestli by to neměla nahlásit. Ale co nahlásit? To přeci nebylo žádné znásilnění. Ani jí neokradl, nijak jí neublížil. A konečně má neoddiskutovatelný důvod si koupit nové boty.