Zazvonilo na hodinu a studenti se začali připravovat na další otravnou výuku ekonomie. Profesor Malý se málokdy opozdil a většinou přicházel do třídy se zvoněním. Dnes to však bylo jiné. Uběhly asi dvě minuty než se dveře otevřely a v nich se objevila mladá atraktivní žena. Rozhlédla se po místnosti plné dospívajících kluků a dívek a zamířila k učitelskému stolu. Chlapci ihned zpozorněli a prohlíželi si tento zázrak přírody. Pod bílým přiléhavým tričkem nejspíše ani neměla podprsenku, protože při chůzi byl vidět nepatrný pohyb větších prsou. Černé těsné džíny dokreslovaly její perfektní postavu. Zastavila se před tabulí a promluvila poměrně zvučným, přesto však milým, hlasem: "Dobrý den, jsem Jana Mokrá a budu následující dvě hodiny suplovat za profesora Malýho, který musel před chvílí odejít z rodinných důvodu. Když budete potichu, můžete si dělat co chcete."

Během tohoto proslovu neuniklo celé řadě studentů, že zip u jejích kalhot je zapnutý sotva do poloviny. Poté co se profesorka posadila, spustily se mezi kluky ve třídě tiché diskuse na téma, zda má na sobě kalhotky. Zašlo to až tak daleko, že vymýšleli plán, jak to zjistit. Zkusili vyvolat nějaký rozruch v domnění, že ho ona půjde řešit. Veškeré pokusy však byly marné. Většinou jen vzhlédla od své knihy a poprosila je o klid. Přesto se však nevzdali a jeden z kluků v zadní lavici napsal na kousek papíru vzkaz: "Viděl jsi jestli má kalhotky ?", zmuchlal ho a nenápadně poslal do přední lavice. To se však stalo osudným a ve chvíli kdy se vzkaz dostával do ruky kluka v první lavici, profesorka vzhlédla a všimla si toho.

"No copak to tu máme, tichá pošta ? Dejte mi to, ať se taky pobavím." postavila se a dožadovala se lístku. Kluk v první lavici netušil co mu kdo píše a v domnění, že je to bezpečná zpráva, jí to odevzdal. Opět se posadila a pomalu lístek rozbalila. Přečetla si napsanou otázku a trochu se usmála se slovy: "Kdo to psal ?" Kluk v zadní lavici se chvíli zdráhal, ale vzhledem k její poměrně klidné reakci to risknul a přihlásil se. "Oceňuji tvojí zvědavost, ale mohl jsi se zeptat přímo. Ne nemám kalhotky." Všichni zůstali zírat na profesorku a byli šokování její upřímností. Autor vzkazu lehce zrudnul ve tvářích. "Ale je to docela zajímavé téma, které bysme mohli probrat místo tohoto nudného vysedávání. Jen tak ze zvědavosti, je tu ve třídě ještě nějaká dívka, která nemá spodní prádlo ?" V místnosti to zašumělo, ale nehlásil se nikdo.

"Podprsenka je daleko více nepohodlná, ale většinou jí ženy nosí. Asi se shodneme, že nejčastější důvod je skrytí stojící bradavek. Nicméně některé dívky tím zajisté vylepšují tvar celých prsou." S těmito slovy se opřela o opěradlo židle a zadívala se na svůj hrudník. "Asi byste řekli, že nemám ani podprsenku, ale je to pravda jen tak napůl." Pak zcela bez ostychu sáhla zepředu pod tričko a zatáhla směrem dolů. Rázem se objevily obrysy jejích bradavek a v ruce se jí objevil malý kousek průsvitné látky se šňůrkami, který odložila na stůl. "Vidíte ? Tvarově se mi hrudník nijak nezměnil, jen jsou patrnější bradavky." Aby na sebe ještě více upozornila, přejela si po nich párkrát prstama. Nikdo nechápal proč to dělá, vždyť je to profesorka, ale rozhodně nikdo neprotestoval. "Tedy není tu nějaká dívka, která nemá podprsenku?"

Po chvíli ticha se postavila a řekla s úsměvem: "No to bych se na to podívala." Aniž by nějak řešila svůj rozepnutý zip na kalhotách, vydala se na obchůzku třídou a koukala na hrudníky dívek. Některé z nich nenápadně překřížily ruce přes hrudník a snažili se nevnímat pohled profesorky. Kluci naopak nevěděli na co se dívat dřív, zda na trčící bradavky pod tričkem nebo hledat náznaky něčeho v jejím rozkroku. Brzy se vrátila zpět ke stolu a zase se posadila. "Nuže buď opravdu všechny máte podprsenku nebo to dokážete dobře skrývat. Každopádně bych si tipla, že, vy co jste se snažily zakrýt hrudník rukama podprsenku, nemáte." Dotyčné dívky rázem uvolnily ruce aby nebyly tak nápadné. Profesorka se na to jen usmála a znovu promluvila: "Nedělejte si z toho hlavu holky, mě stejně šlo o to zjistit, kdo se bude dívat na moje prsa a kdo do mého rozkroku."

Další dávka upřímnosti, která se u středoškolských profesorek jen tak nevidí. Zvláště když jsou tak hezké. "Nestyďte se a přihlaste se kdo jste si prohlížel moje prsa?". Chvíli to trvalo, ale nakonec se zvedlo několik rukou. "Skvělé, doufám, že se vám líbí. A kdo hledal něco v rozepnutém zipu?". Reakce už byla o něco rychlejší a celkově bylo více zvednutých rukou. "Tak to mě těší. A teď by mě zajímalo kdo jste tam něco zahlédl?" U této otázky následovalo opět zaváhání, ale nakonec se zvednuly čtyři mužské ruce. "Dobře a dokáže mi někdo z váš čtyř říct co tam viděl?" a ukázala na jednoho z kluků. Ten se trochu zdráhal, ale nakonec odpověděl spíše dotazovacím tónem: "Chloupky?" Profesorka se podívala na zbývající tři kluky a ty kývnutím hlavy potvrdili tuto teorii. "No máte pravdu, něco málo tam mám. Docela mě překvapuje, že je to vidět i když asi ne tolik, když si toho všimla jen část z vás."

"Tak zpět k našemu tématu. Otázkou je, proč nenosit kalhotky? Osobně je taky normálně nosím, zvláště z hygienických důvodů. Jen dneska jsem si je, ani nevím proč, nevzala. Možná jsem celé tohle plánovala a proto jsem si nechala rozepnutý zip," řekla a usmála se šibalsky na všechny. "Předpokládám, že ptát se jestli tu nějaká holka nemá kalhotky bude mít stejný efekt jako dotaz na podprsenku, takže to rovnou přeskočíme. Spíš by mě zajímalo co všechno bude vidět, když si rozepnu zip úplně. Věřím, že vás to taky zajímá, tak proč to nezkusit." Nečekala ani na nějaké reakce, postavila se, a jako by to bylo zcela normální, zatáhla za zip a sjela s ním dolů až na doraz. Kluci se pozorně zadívali do jejího rozkroku. "Vidí někdo něco jiného než chloupky? Zvedněte ruce." Nejvíce rukou bylo pochopitelně v předních lavicích. Tak se zeptala hned kluka v první lavici: "Co tam tedy vidíš ?"

Kluk se chvílí díval, ale nedokázal ze sebe dostat odpověď. Pak se odněkud z místnosti ozvalo: "Píču!" Jana se usmála a zareagovala zcela klidně: "To mám brát jako, že nevidíte nic nebo vidíte mojí píču?" Slyšet taková slova od profesorky bylo naprosto neuvěřitelné, zvláště když byla pravdivá. Vzápětí ještě přiostřila situací, když začala prstem hledat v mezírce kalhot. Ihned narazila na kousek štěrbinky a spokojeně prohlásila: "Máte pravdu, kousek tam asi vidět je." Konstatovala s radostí a pak se znovu posadila za svůj stůl. Chvíli sledovala reakce ve třídě než znovu promluvila: "Nejspíš jste čekali, že si teď prostě svléknu kalhoty, ale tak snadné to nebude. Chci taky nějakou snahu z vaší strany. Podle toho jak jste tu stydliví, tak hádám, že nějaké erotické hrátky o přestávkách tu nevedete?" zeptala se profesorka a čekala na nějaký náznak od někoho ze třídy, ale ve všech tvářích nacházela jen záporné výrazy.

"Teda to je zvláštní. Za mých středoškolských let jsme celkem běžně s klukama blbnuli a ve třídě snad nebyla jediná holka, která by se před ostatníma nesvlíkla. Nikdy nešlo o sex, maximum bylo sledování masturbující holky. To se pak vetšinou přidali i kluci a bylo z toho pěkné ródeo," zasnila se Jana a pohladila si svá pevná prsa. Druhá ruka nejspíš zabloudila do mezírky v kalhotech, ale brzy se vzpamatovala a pokračovala v mluveni: "Nejčastější hra se točila kolem spodního prádla dívek, zvláště kalhotek. Některé nechávaly ostatní hádat co mají dnes na sobě, ale nikdy se žádná holka nezdráhala ukázat všem své spodní prádlo. I přesto, že někdy žádné neměly. Některá děvčata to braly velmi sportovně a střídaly kalhotky každý den, takže se velmi těžko dalo cokoliv předvídat. Občas si holky tajně vyměnily kalhotky navzájem a když si pak někdo dokázal vzpomenout, komu patří, následovalo převléknutí přede všemi."

Studenti se zaujetím poslouchali toto vzrušující vyprávění, které znělo spíš jako z jiného světa a těžko se tomu věřilo, ale Jana měla očividně v plánu je přesvědčit o opaku. "Nenajde se tu tedy opravdu nějaká dobrovolnice, která by si chtěla zahrát jednu z mých her?" zeptala se a znovu se rozhlédla po třídě. Pečlivě hledala svojí první oběť. Všimla si jedné drobné zrzky v krátké sukýnce, která nenápadně pohybovala koleny sem a tam. Mohla to být známka nervozity, ale v momentě kdy na profesorku krátce mrknula, bylo to jasné. Jana se opět zvedla od stolu a stále s rozepnutým zipem u kalhot se znovu procházela po třídě. Zastavila se u kluka, který seděl vedle této zrzky. Podíval se na ní a čekal jestli co se bude dít. "Dívej se mi na píču, když u tebe stojím, " rozkázala s úsměvem na tváři profesorka. Kluk hned poslechl a zadíval se do jejího rozkroku.

Po pár sekundách se k němu sklonila a něco mu pošeptala. Letmo se podíval na spolužačku vedle v lavici a lehce zrudnul. Znovu se podíval na profesorku a ta jen řekla nahlas: "Tak do toho, neboj se." Kluk se tedy opět zadíval na spolužačku a pak z něj vypadlo: "Jaké máš kalhotky ?" Dívka jakoby na tuto otázku čekala se ihned otočila k němu, lehce roztáhla nohy a nadzvedla sukýnku. Kluk na ní zíral jak na zjevení a nezmohl se na slovo. Trapné ticho rozsekla opět Jana: "No vida, to jsem ani nečekala, že až tak odvážný tu někdo bude. Myslím, že jsme na dobré cestě." Ostatní se jen mohli domnívat co tam odehrává. "Jak se jmenuješ ?" zeptala se profesorka dívky. "Katka," odpověděla ihned a zároveň se opět posadila jako slušná dívka. "Nechtěla bys, Katko, ukázat tvé pěkné kalhotky i jiným kamarádům?"

"Teď asi ne, možná o přestávce, když hezky požádají," odpověděla Katka. "Dobře, je to na tobě, ale rozhodně oceňuji tvojí odvahu," pochválila jí Jana, otočila se na vedle sedícího kluka a dodala: "A ty prosím neříkej nikomu co jsi viděl, ať nezkazíš překvapení." Kývl aniž by odtrhl oči od částečné odhaleného klína profesorky. Ta dlouho neotálela a pokračovala ve své procházce třídou. Po chvíli se opět zastavila u jiného kluka, který však seděl v lavici s jiným klukem, takže nikdo netušil, co má profesorka v plánu. Pohrozila mu nejprve ukazováčkem, který následně nasměrovala do svého klína, aby upozornila, kam se má dívat. Chlapec milerád poslechl. Opět se po chvíli k němu sklonila a zašeptala mu něco. Kluk se následně postavil, rozhlédl se po třídě a pomalým krokem došel k jedné z dívek a promluvil: "Prosimtě, mohla bys mi ukázat kalhotky?" Dívka se na něj zamračila a odsekla: "To bych teda nemohla!".

Kluk z její reakce viděl, že nemá smysl jí přemlouvat a vracel se na své místo. Profesorka to hned okomentovala: "Ano, i tohle se může stát, nepředpokládejte, že by po dnešku byla najednou všechna děvčata vstřícná a ukazovala vám co jen budete chtít." Než se kluk posadil, řekla mu přede všemi: "Za tvojí odvahu ti teď ukážu celou mojí pičku. Pojď za mnou." Chlapci se rozjasnily tváře a zároveň byl patrný nárůst v jeho rozkroku. Dívky se uculovaly a ostatní kluci zřejmě záviděli. Profesorka se postavila za učitelský stůl zády ke třídě a pobídla kluka, aby se posadil na židli před ní. Pak si bez potíží rozepnula knoflík na kalhotech a o kousek je stáhla dolů, takže zbytek lidí ve třídě mohl vidět část její zadní rýhy. Nikdo nedokázal říct co se tam odehrává než se jedna ruka profesorky přemístila do klína chlapce. Ve třídě bylo hrobové ticho, které po několika málo minutách nakonec prolomil krátký, ale zcela vypovídající, výdech kluka.

Jana si poté opět oblékla kalhoty a dokonce i zapnula zip. Otočila se zpět ke třídě a krátkým pohledem na hodinky zjistila, že se blíží zvonění. Najednou si přede všemi vyhrnula tričko a odhalila tak svoje krásná pevná ňadra se stojícími bradavkami. Vzala si ze stolu svůj hadřík s provázky a zatímco ho uvazovala zpět, mluvila ke třídě: "Brzy nám bude zvonit, ale jelikož se uvidíme ještě příští hodinu, tak doufám, že následující přestávka bude zajímavější než ty předešlé a budete mi o tom vyprávět." Po těchto slovech začalo zvonit a profesorka, již s upraveným oděvem, opustila třídu. Ve třídě přesto zůstal klid a každý čekal kdo první promluví.

Kluk za učitelským stolem se sotva probral z deliria a pak konečně promluvil: "Teda pánové, to bylo něco, ta má výstavní kundu." "Vona ti ho tam vyhonila?" ozvalo se odněkud ze třídy. Kluk jen kývl a trochu zrudnul když si všiml skvrny na svých kalhotech. Všichni na něj nevěřícně zírali, ale brzy se vzpamatovali a začalo být ve třídě docela živo. Někteří debatovali se svými sousedy v lavicích, jiní se zvedli aby utvořili diskutující skupinky v různých částech místnosti. Dokonce proběhlo i pár pokusů, kdy měla nějaká dívka ukázat kalhotky. Nicméně prakticky všechny se setkaly s nepochopením a občas i vynadáním do sprosťáků a uchyláků. Pak si jeden kluk vzpomněl na zrzku, která už kalhotky ukázala a hledal jí pohledem v místnosti. Stála ve skupince holek, které si o něčem povídaly. Nemeškal a šel nenápadně obhlédnout situaci. Chvíli poslouchal o čem se holky baví a překvapilo ho, že nikoliv o předešlé hodině, ale typická dívčí témata. Rozhodl se tedy zasáhnout a asi z metrové vzdálenosti od zrzavé Katky na ní promluvil: "Prosimtě, mohla bys mi taky ukázat kalhotky?" Katka se na něj otočila, přeměřila ho pohledem a pak se usmála: "Ale jo, klidně se podívej sám."

Nebyl si jistý jak to myslela, moc se mu nechtělo věřit, že by mu dovolila, aby jí zvedl sukni. A tak zvolil méně útočný postup, skrčil se a snažil se jí podívat pod sukni. Ostatní holky ve skupině si ho hned všimly a měly srandu z jeho snažení. Nakonec si toho všimla i Katka, otočila se na něj a řekla: "Ale ne ty hlupáčku, takhle!", a rázem vyhrnula sukni čímž odhalila její hladce vyholenou kundičku. Skrčený kluk ze samého šoku spadl na zadek čímž upozornil většinu třídy na svůj objev. Následující reakce byla směs smíchu z jeho pádu a překvapení z odhalené spolužačky. Katka se také smála a nebrala svojí částečnou nahotu vůbec v potaz. Dokonce ani po odeznění první vlny emocí se nesnažila nijak zakrýt. Pouze se otočila ke svým kamarádkám a dál se s nimi bavila jakoby se nic nedělo. Pro ty dívky to bylo trochu obtížnější a nejedna z nich sklouzla pohledem alespoň na moment na odhalený klín Katky. Nikdo z nich to však nijak nekomentoval, zřejmě proto, že ony samy by na to odvahu neměly.

Ostatním klukům tento krátký moment nestačil a tak jeden z těch rádoby ostřejších a drzých kluku zařval téměř přes celou třídu: "Káčo, máš pěknou píču!" Katka se jen na moment zarazila, ale ani ji nenapadlo se otáčet. Místo toho shrnula minisukni zpět na své místo a dál se bavila s kamarádkami. Jiný kluk na to šel více diplomaticky. Přistoupil k ní a mile se jí zeptal: "Prosimtě, jenom taková zvědavá otázka. Ty takhle běžně chodíš naostro?" Tyto slova na Katku působily naopak pozitivně, s úsměvem se otočila na Lukáše a odpověděla: "No když mám sukni, tak většinou jo, je to příjemnější. Dokonce jsem doufala už dřív, že si toho někdo všimne, ale asi jste všichni slepí." Lukáš se zarazil a zeptal se: "A dávala si to nějak najevo nebo jsi si myslela, že ti někdo prostě zvedne sukni?"

Katka se zamyslela a odpověděla: "I tak by to šlo, ale občas jsem seděla na lavici a měla nohy trochu od sebe..." Než stačila pokračovat, zareagoval Lukáš bleskově: "Počkej, takže chceš říct, že kdyby ti někdo zvednul sukni, tak bys ni nenamítala?" Katka si zase dala pár sekund na rozmyšlenou a pak odpověděla: "Popravdě nevím jak bych reagovala, protože to nikdo nezkusil." Jen co to dořekla, už cítila jak jí Lukáš vytahuje minisukni nahoru. Jen se na něj usmála a nechala ho to dokončit. Potom řekla: "Teď už mi to určitě nevadí, protože jste mě stejně viděli." Najednou na své buchtičce ucítila Lukášovy prsty. Ihned ucuknula, opět stáhla sukni a řekla rozlobeně: "Tak to teda ne, dívat se můžete, ale ošahávat mě nikdo nebude!" Lukáš provinile sklopil zrak a řekl: "Promiň, nemyslel jsem to nijak špatně, ale jistě uznáš, že zkusit jsem to musel. Teď už vím, že dotýkat se nesmím, takže znovu se to nestane."