Tom vzal svůj (již zaplacený) nákup a rozběhl se k autu. Jak jsme vyběhli, byl to signál pro Otrokyni. Vyskočila na nohy, utíkala přes náves a křičela "Pomóc!" a "Nechte mě!" Musím přiznat, že tady jsem měl trochu obavy z reakcí místního obyvatelstva a měl jsem připravenu celou řadu únikových ...

Pro další akci s Otrokyní jsem se rozhodl realizovat další ze svých bláznivých erotických fantaziích.
Vzal jsem si se svými čtyřmi kamarády den volna, Tom vzal starého otřískaného žigulíka, navlékli jsme se do odpudivých hadrů a společně s Otrokyňkou vyrazili na venkov. Vybral jsem si zapadlou vesničku o pár chalupách na vysočině. Víkend před tím jsem jí párkrát projel a natáčel na video, abych celou akci důkladně připravil.
V lese před vesnicí si Otrokyně vystoupila, svlékla se donaha a vlezla do kufru. Ještě pro jistotu pořádně ušpinit SPZ-ku, kufr jen přivřít a hurá do vesnice. Ve vesnici jsme zastavili u místního obchůdku a všichni čtyři šli nakupovat. Otrokyně opatrně otevřela víko kufru, vylezla a tak, jak byla nahá, se pomalu vzdalovala přes náves k trávníku u cesty. Zalehla do trávy a plížením se snažila dostat za roh nejbližšího domu. Celou dobu jsme jí samozřejmě všichni po očku pozorovali, společně s několika místními, kteří se zrovna vyskytovali na návsi. Když začala mizet za rohem, byl to okamžik, na který jsem čekal odhodil jsem nákup a zakřičel: "Bacha, ta čubka zdrhá! Za ní! Tome natoč auťák!" Na to jsme všichni vyběhli z krámu, jen Tom vzal svůj (již zaplacený) nákup a rozběhl se k autu.
Jak jsme vyběhli, byl to signál pro Otrokyni. Vyskočila na nohy, utíkala přes náves a křičela "Pomóc!" a "Nechte mě!" Musím přiznat, že tady jsem měl trochu obavy z reakcí místního obyvatelstva a měl jsem připravenu celou řadu únikových manévrů. Nicméně docela mě znechutila jejich netečnost. Zmohli se jen na několik nadávek.
Takže vše běželo podle základního plánu, otrokyně přeběhla náves a utíkala po hlavní příjezdové silnici. Když vystartovala, měla náskok asi třicet metrů, my jsme za ní trochu popoběhli, ale to už u nás brzdil Tom s žigulem. Tvářili jsme se udýchaně a nepříliš rychle nasedli. Tom se s hvízdáním gum rozjel, po chvilce jsme jí předjeli a smykem před ní zastavili. To už od návsi neochotně vybíhali dva místní. Kluci popadli Otrokyni za ruce i za nohy a táhli jí ke kufru auta. Já jsem jí začal mlátit páskem od kalhot přes zadek. Během chvíle pak byla zase v kufru, my jsme teď už docela svižně naskákali do auta a prudce ujížděli pryč, protože místní se probrali a začali nás pronásledovat. V lese za vesnicí jsem měl vyhlédnutou lesní cestu, která nás po pár stech metrech dovede na jinou silnici. Jen na chvilku jsme tam zastavili, aby si Otrokyně přelezla dovnitř a už za jízdy se oblékla. Pak už jsme svištěli nedovolenou rychlostí pryč na dálnici. Otrokyně to komentovala: "Dělej jeď, já jsem šíleně vzrušená, úplně mokrá a nutně tam potřebuju nějakýho ptáka!" Tak jí kluci na zadním sedadle přeřízli.
Až po osmdesáti kilometrech dálnice jsme odbočili a po několika dalších kilometrech byli na dalším bodě dnešního erotikou nabitého dne. Auto jsme zamaskovali poblíž silnice a vyrazili na túru po lese. Asi po kilometru jsem Otrokyni poručil svléknout se donaha, jen boty si směla nechat, nasadil jsem jí psí obojek a zavázal oči. Táhli jsme jí lesem na vodítku a občas jí naschvál zavedli mezi stromky, tak aby se musela prodírat hustým jehličím. Jindy jsem jí naopak vedl přes kořeny, aby zakopla, jednu chvíli jsem jí tak táhnul po čtyřech, zatímco jí Pepa bičoval přes zadek větvičkou jehličí a nakonec na ní chvíli jel jako na koni.
Asi po dvaceti minutách jsme dorazili k velkému seníku s krmelcem. Otrokyni jsem za vodítko přivázal v kleče ke krmelci a s klukama jsme vytáhli konzervy a dali si oběd.
Po obědě jsme Otrokyni přehnuli přes okraj krmelce tak, že stála na špičkách venku, pod břichem měla hranu krmelce a horní polovina těla byla přehnutá dovnitř. Do široka rozkročené nohy jsme jí pak za kolena pevně přitáhli k příčkám krmelce a z druhé strany připoutali ruce. Pořádně jsme jí utáhli do předklonu, až jí kozy vylezly mezi příčkami ven.
Pepa jí hned začal honit píču a strkat prsty dovnitř. Musel jsem ho skoro násilím odehnat, abych se k ní dostal se svou krabicí svorek, kolíčků, provázků a závažíček. Pustil mě tam, až když jsem mu slíbil, že mi může pomáhat.
Nejdřív jsme jí na pysky přišroubovali svorky a pověsili na ně na dlouhých provázcích závažíčka. Pak jsme další svorku utáhly na vystouplém poštěváčku a menší závažíčko zavěsili i tam. Další závažíčka jsme pak stejným způsobem zavěsili na bradavky.
Teď byl ten správný čas na chlapskou soutěž ve střelbě. Vytáhl jsem dětskou špuntovku, tři metry za otrokyní udělal podpatkem startovací čáru a pustili jsme se do toho. Za zásah závaží na poštěváčku 10 bodů, za ostatní pět. Když se někomu podaří závaží sestřelit na zem, body se násobí dvěmi.
Chvíli nám trvalo, než jsme si na pistolku zvykli, a tak v prvním kole jen občas střela zavadila. V druhém kole se nám však už dařilo lépe. Vedl Tom se třemi zásahy do závaží na poštěváčku. Já, abych ho dohnal jsem se rozhodl použít trochu méně čistou taktiku, ale pravidla to nevylučovala, takže jsem zamířil přímo na poštěvák a přesným zásahem z něj shodil závaží. V zápětí jsem stejným způsobem sundal i obě závaží na pyscích.
Získal jsem tedy první místo a jako vítěz jsem byl první na řadě. Tak, jak tam Otrokyňka byla připoutaná jsem jí Ho tam rovnou vsunul a za divokého fandění kamarádu ji během chvilky naplnil svou tekutinou. Sotva jsem ho vytáhl, už v ní byl Tom, druhý v pořadí a pak následovali ostatní.
Když jsme si všichni užili, odvázali jsme jí a nechali odpočinout a najíst. Pak jsme jí poslali na borůvky. Samozřejmě, že jsme byli stále s ní, nadšeně jí sledovali, jak se shýbá a přikazovali, ať si k borůvčí sedne na bobek tak, že se její píča zabořila do keříků. Když měla plný ešus, rozkázali jsme jí, aby si uprostřed borůvčí lehla na záda. "Teď si naber hrst borůvek a narvi si je do píči!" přikázal jsem a nadšeně sledoval, jak plní můj příkaz, a jak jí od toho má celou fialovou. "A další hrst si rozmaž po kozách," přidal se Pepa.
Když byla takto pomazaná, pustili jsme se všichni do olizování, až na Jirku, který byl dnes nějak pasivní. Zabarvení jsme jí sice přes veškerou snahu nezbavili, ale vylízali jsme jí dočista do čista.
Pak bylo třeba ještě najít nějaké houby. Otrokyně opět vyrazila po lese s námi v patách. Dlouho sbírala houby do tašky, až našla krásného, velkého hřiba pravého.
"Počkej, nesbírej ho!" Zavelel jsem. "Jenom mu opatrně odtrhni klobouk. Tak, to je ono. A teď se na něj pěkně navlíkni. Jó, to je ono! A pěkně pomalu, opatrně, ať ho nevytrhneš ho šukej!" Po chvíli jsme se nabažili, a tak jsem přikázal: "Tak, a teď ho opatrně vytrhni ze země, ale bacha, ať ho nerozmačkáš!" Asi na třetí pokus se jí to povedlo, hřib vytáhla, já jsem jí nastavil tašku a ona ho tam vypustila.
Všichni už jsme měly na kalhotech pořádný stan, takže nemusím ani říkat, jak jsme se na ní hned zběsile vrhli, povalili jí a začali píchat do všech otvorů.
Když jsme se vyřádili a chvíli jen tak odpočívali v mechu, vyrazili jsme na cestu k autu. Pepa dostal ale ještě jeden nápad na zakončení dnešního dne. Svázal otrokyni ruce provazem a druhý konec tohoto provazu přibouchnul do kufru auta. Na to se Tom rozjel a táhl otrokyni po lese. Samozřejmě, většinou jen pomaloučku, aby stačila jít, nanejvýš pomalu běžet. Když už vypadala unaveně, zastavili jsme, nechali jí nastoupit, obléknout se a jeli jsme domů.
Je fascinující, jak otrokyně byla unavená, špinavá, udýchaná, ale šťastná a hned se vyptávala, co podnikneme příště.