Asi 10 minut jsme šli, občas jsem se jen tak zastavoval, škubal za vodítko, zkoušel takové příkazy, jako sedni a lehni, prostě snažil jsem se stoprocentně chovat, jako kdyby Otrokyňka byla opravdu fenka a ne žena....

Máme tady jaro, konkrétně první máj, lásky čas, a tak jsem se rozhodl vyvést svou Otrokyňku do přírody. Abysme se zbytečně nezdržovali a přesto měli naprosté soukromí, vyjeli jsme si autem do Křivoklátských lesů. Sjel jsem z hlavní silnice, chvíli jel po lesní cestě, až už to dál nešlo. Zastavil jsem a přikázal otrokyni, ať se svleče úplně donaha a nechá oblečení v zamčeném autě. Dnes už ho nebude potřebovat.
Já jsem ale měl velký batoh se všemožným vybavením a nyní jsem z něj vytáhl kožený psí obojek a vodítko. Obojek jsem připnul Otrokyňce na krk a na něj masivní karabinou připnul vodítko. Řekl jsem jí, že od teďka je fenka, musí chodit po čtyřech a poslouchat. Vodítko jsem pevně sevřel v ruce, zvolal: "Jdeme Brito!" a vyrazil do lesa, jako kdybych venčil pejska. Asi 10 minut jsme šli, občas jsem se jen tak zastavoval, škubal za vodítko, zkoušel takové příkazy, jako sedni a lehni, prostě snažil jsem se stoprocentně chovat, jako kdyby Otrokyňka byla opravdu fenka a ne žena.
Když jsme dorazili na malou mýtinu v hloubi lesa, řekl jsem jí: "Tak, musíš se vyvenčit, abys mi nenadělala loužičky v autě!" Chvíli se zdráhala, ale pak se rozkročila vystrčila boky dopředu a pěkně se vyčurala.
Odepnul jsem vodítko, vzal do ruky klacek, hodil ho do trávy a zavelel: "Přines!" Britě se nechtělo, tak jsem vodítko přehnul napůl a párkrát jí pořádně přetáhnul přes zadek, až si dala říct a rozběhla se po čtyřech ke klacku. Poslušně ho vzala do pusy, vrátila se s ním a položila mi ho k nohám. Trochu mne zklamalo, že jsem se s ní o klacek nepřetahoval, ale což ještě si užiju. Hodil jsem klacek znovu a pak zas a zas.
"Pojď sem, už nechci, abys byla fenka, teď budeš bezduchá loutka, která sebou nechá hýbat," zavolal jsem, když jsem se nabažil aportování. "Postav se," řekl jsem, když byla u mě a odepnul vodítko. Obojek jsem jí však zatím ponechal. Stoupla si a bez hnutí zůstala stát s vytřeštěným pohledem. Je to komik. Hrála si na loutku až příliš, bylo těžké s ní ujít těch několik kroků, co jsem potřeboval. Asi to bylo také tím, že mě chtěla přinutit k tomu, abych s ní chodil tak, jak jsem to nakonec udělal, totiž že jsem jí oběma rukama stisknul stehno, hřbetem ruky se opřel o její buchtičku, až se nadzvedla a nohu popostrčil dopředu a pak druhou nohu a znova a znova.
Konečně stála mezi dvěmi stromy, kde jsem jí chtěl mít. Vzrostlé smrky byly jen asi půl metru od sebe, takže jsem jí snadno dal ruce tak, že každou objímala jeden z kmenů a nohy jsem jí postavil na vnější stranu stromů. Byla široce rozkročená, s tělem napasovaným v mezeře mezi stromy. Oči jsem jí teď převázal černým šátkem a ruce i nohy připoutal v jejich pozici silným, ale jemným a měkkým provazem. Do úst jsem jí dal roubík vyrobený z ping-pongového míčku na koženém řemínku. Ještě jsem jí utáhnul smyčku v pase a upevnil jí na obou stranách ke kmenům smrku.
Za občasného bičování devítiocasou kočkou jsem jí pomalu rozehříval vibrátorem a postupně na klipsy zavěšoval závažíčka na bradavky, pysky a klitoris. Občas jsem jí poléval vodou, prostě hrál si s ní a snažil se jí pořádně rozpálit.
Mezi tím jsem připravil své nejlepší eso, malý kazetový magnetofon s překvapivě věrohodným zvukem. Na pásku jsem si předem připravil pokřikování blížících se houbařů a další zvuky, celkem skoro desetiminutový program. Zapnul jsem kazeťák, a když se ozvaly první jasné hlasy pokřikujících houbařů, začal jsem škubat s provazy, které Otrokyni poutaly. Po chvíli jsem syknul: "Do prdele, nejde to rozvázat!" a vzápětí jsem se rozběhl opačným směrem, než odkud přicházel zvuk. Dal jsem si záležet, abych nadělal co nejvíc rámusu, jak jsem se prodíral křovím pryč a s potěšením jsem slyšel, jak se Otrokyňka snaží křičet přes roubík. Pomalu jsem Otrokyňku velkým kruhem obešel a vracel se ze směru, odkud byl slyšet kazeťák.
"Hej, co to tam děláte, že se nestydíte, co kdyby tu šly malé děti!" zahalekal z reproduktoru hlas bodrého, ale spravedlivě rozhořčeného venkovana. S potěšením jsem pozoroval, jak se Otrokyňka celá zachvěla. Dal jsem si kazeťák na rameno a šel pomalu k ní. "No, to je mi ale hrdina ten Tvůj frajer! Sváže tě a pak zdrhne, jak kdyby mu koudel hořela u zadku". Zahulákal kazeťák jen asi metr za otrokyňkou. Pořádně jsem ji rukou plácnul po zadku a kazeťák zahlaholil tišeji: "Tož, pěkná prdelka, taková fortelná" a má ruka její zadeček pevně stiskla. Rukou jsem pak zamířil otrokyňce mezi nohy, přejel po její štěrbince a kazeťák pokračoval: "Nu, vidím, že už jste byli dost daleko, slečinka už je pěkně rozjetá! Ale toto!" zvýšil kazeťák hlas, když má ruka narazila na klipsu na klitorisu a zatažením ji strhla. "To je pěkná čuňárna! Koukám, slečinka je na prasečinky, tož, ať si užije!"
Odložil jsem kazeťák kousek dozadu, rozepnul kalhoty a strčil tam Otrokyňce svého napnutého bouřliváka. Škubala sebou v poutech, ale pak najednou začala vibrovat jinak a i přes roubík byl slyšet její hlasitý dech. Během chvilky jsme měli společný orgasmus.
Bylo to trošku rychlejší, než jsem plánoval, takže jsem jí ještě chvíli hladil po zádech, stehnech a vlasech s pérem pořád uvnitř, když se zase rozkřičel kazeťák, tentokrát ženským hlasem: "Héééj Franto, co děláš?! Mazej od ní, počkej ten mazec!" Potichu jsem odstoupil a vzápětí s hlasitým supěním oběhl strom. Dal jsem otrokyňce malou facku, pak jí strhl roubík a vzápětí ji vášnivě políbil na ústa. O vteřinu či dvě později jsem jí sundal pásku z očí a ona konečně poznala, že jsem to já a hlasitě se rozesmávala. Nepřestávala, ani když jsem jí odvázal a odnášel na opodál rozloženou deku, vedle které ležel kazeťák který začal hrát Magickou flétnu. Ztichla teprve až, když jsme se začali znova, klidně, na dece po misionářsku milovat.