Sloužil jsem v minulosti páru jako jejich otrok 24/7 po dobu šesti měsíců.
Občas se mě zde někdo zeptá, jak má služba probíhala. Rozhodl jsem se tedy o tom podrobně rozepsat.

S párem jsem se seznámil přes americkou BDSM stránku: Hledal jsem otrokáře nacházející se poblíž nejmenovaného západoevroského města, v němž jsem právě studoval v rámci Erasmu.
Jeden takový pár jsem nalezl a zkontaktoval. Byl to pár skládající se z muže vyššího středního věku - holohlavého, trochu při těle - a mladé krásné, výstavní ženy. Oba se prezentovali, že jsou dominantní.
Napsal jsem jim, načež mi oni promptně odepsali. A zpráva následovala za zprávou a dřív než jsem v to stačil doufat jsem byl pozván k nim na kávu. Anebo: že to bude na kávu jsem si alespoň myslel.
Dojel jsem za nimi do malého městečka skládajícího se čistě z lepších (byť ne vysloveně honosných) vil, zaklepal jsem na dveře, přičemž mi otevřela docela pěkná holka, trochu baculatá kolem pětadvaceti let, která se vůbec nepodobala onomu výstavnímu kusu, který mi byl představen na obrázku. Tato dívka navíc působila velice plaše.
Byl jsem jí uveden do obýváku, kde si v křesle hověl pán s paní. Nesměle jsem se na ně usmál a pozdravil je. Načež mi pán řekl jen: “get naked, boy”. Byl jsem trochu v šoku. Dosud jsem byl jen nervózní, teď jsem byl vyděšen. Překvapivě mě snad ale ani na chvíli nenapadlo, že bych se slušně omluvil a rychle odtamtud prchal. Namísto toho jsem jen nehnutě stál a trochu jsem se třásl - dokud mi to nebylo rozkázáno znovu. Konečně jsem poslechl.
Ruce jsem musel mít za hlavou. Nahý a ztoppřený jsem stál a koukal se na zem, zatímco jsem je nechal se bavit (zřejmě o mě) cizí řečí, které jsem nerozuměl (nebyl jsem na Erasmu v Irsku, ale v jiné evropské zemi, v níž domorodé jazyky ještě přetrvaly).
Do rozhovoru se zapojili všichni tři, tedy včetně oné baculaté dívky, kterou jsem identifikoval jako jejich otrokyni nebo služku. V jeden moment se paní začala chichotat a já nevěděl čemu, což samozřejmě bylo krajně nepříjemné.
Konečně pán promluvil anglicky: “Víš co to je otrocká smlouva, chlapče?”
“Ano, pane.”
“To je dobře. My ale na nic podobného nehrajeme. Odmítáme nějaká jasně vymezená pravidla tesená do kamene. Náš vztah bude založený na vzájemné důvěře, ne na přímo napsaných, jasně daných pravidlech. Nebudeme ti říkat, jaké praktiky máme rádi a co všechno budeš muset pro nás dělat a co ne. To bychom zkazili “thrill”, že (zábavu). Tebe by mělo zajímat jediné: že hledáme totální lidský objekt, otroka bez práv. Pokud jsi s tím v pořádku, pak víš vlastně vše, co potřebuješ vědět.”
“Pane,” koktal jsem, “nechci být trvale zmrzačen, vykastrován, zabit …”
“To nejsou pravidla, to jsou samozřejmosti, otroku. Abys nám mohl sloužit, musíš nám důvěřovat, že ti nic podobného neuděláme. K čemu by ti byl cár papíru, který by říkal, že to nenastane, pokud bys nám nevěřil?”
“Rozumím,” řekl jsem.
Pán pokývl hlavou. “Je ti asi jasné, že když se k nám dáš do služby a pak nás svým chováním zklameš, že to bude mít své konsekvence.”
“Ano, pane.”
“Budeš mít týden na to si vyzkoušet, co to znamená být náš otrok: pokud nám pak budeš chtít sloužit i nadále, nafotíme si velmi kompromitující fotečky. Pokud nás zklameš, zveřejníme je, o tom nepochybuj.”
“Ano, pane.”
“Dobře. Jinak psal jsi, že zde studuješ školu a že tu hodláš pobýt jen do června a pak že se hodláš vrátit domů: obojí respektuji. Jinak ale očekáváme naprostou oddanost a poslušnost. Staneš se naší věci a jako s věcí s tebou bude nakládáno. Nebudeme se starat o tvoje pocity, touhy a zájmy. Po většinu času ti de facto nebudeme věnovat vůbec žádnou pozornost. A když už ti ji věnovat budeme, bude tě to nejspíš bolet.”
“Případně ti bude rozkázáno, abys něco udělal,” promluvila na mě madam poměrně drsným, opovržlivým tónem. Pánům hlas byl přísný, rozkazovačný, člověk však s ním neměl s prominutím pocit, že je hovnem. S paní to byla jinak.
“Rozumíš?”
“Ano, pane.”
Pán se usmál a něco pokynul zjevně podřízené slečně.
Slečna opustila místnost, po chvíli se opět vrátila a podala něco pánovi. Ten za mnou přišel, překvapivě se ke mně sehnul a nasadil mi to: byl to pás cudnosti. Využil toho, že mi už přestal stát.
“Klekni si.”
Klekl jsem si a protože jsem již tušil, co se ode mě bude čekat, otevřel jsem poslušně pusu a vyplázl jazyk. Tak nějak jsem si představoval, že se má správný otrok chovat.
Podivné bylo, že náhle ze mě opadl veškerý strach, veškerá nervozita. Alespoň se mi to tak teď zpětně zdá.
Byla ze mě čubka a jediné, co se od ní čekalo, bylo, aby kouřila penis. Byla tu od toho, aby daný rozkaz provedla co nejlépe. Nic jiného v tu chvíli nebylo podstatné: jen uspokojení pánova penisu. Tento pocit byl velmi uspokojují.
Čubka se začala velice činit, přestože dosud nikdy neměla pohlavní úd ve své puse. Měla ale nastudováno a nazkoušeno například na banánu, co a jak: našoulit rty tak, aby nebyly cítit zuby, zapojit jazyk, ruku, sát do rytmu.
Pán se za chvíli sám zhostil iniciativní role, chytl mě za temeno hlavy a začal mi pusu velice “tvrdě” šukat, načež za chvíli bylo jeho semeno v mých ústech. Že bylo tak rychle po všem, mě překvapilo. Dusit jsem se při prvním svém orálu ale nezačal: na to byl pán příliš krátký (potažmo jeho chlouba).
Vše jsem, aniž by mi to bylo rozkázáno, spolykal, načež jsem zůstal v kleče a ruce jsem dal jaksi automaticky za hlavu.
Pán mě pochválil a řekl mi, že pojedu s Aurorou (jméno je falešné), tedy s onou baculatou submisivní dívkou, do města autem pro věci.
Věděl jsem, že již teď není cesty zpět - nehledě na týden, který mi byl dán na rozmyšlenou.
A někdo to, co se teď chystám prohlásit, asi bude pokládat za lehkovážné, ale byl jsem v tu chvíli oním zjištěním spíše nadšen, než že bych pociťoval obavy a strach.
Po cestě autem jsem se díky Auroře seznámil s pravidly, které otrok je povinnen v domě dodržovat: Otrok musí neustále mlčet, dokud není přímo vyzván, aby něco řekl. Otrok nikdy nesedí na pohovce, na židli, neleží v posteli, pokud k tomu není přímo vyzván. Otrok je v domě nahý, pokud není určeno jinak. Otrok spí na matracích ve sklepě, někdy v kleci. Otrok je v domě zodpovědný za úklid, žehlení, vaření, za starání se o zahradu, zkrátka všecko. Otrok je povinnen si kleknout a provést “kowtow”, kdykoliv se před ním zjeví pán, paní nebo jejich “zasvěcení” přátelé, pokud není stanoveno jinak. Otrok je povinnen vše strpět, pokud neuzná za vhodné, že mu tím bude způsobena opravdu vážná újma, přičemž vše je o důvěře mezi vlastníkem a jeho živým majetkem: Vlastník důvěřuje otrokovi, že pánovi důvěry nezneužije, aby se vyhnul snesitelnému (byť nepříjemnému) prožitku. Otrok důvěřuje pánovi, že nepřekročí pomyslnou hranici mezi moderním BDSM otroctvím a nedobrovolným otroctvím předchozích staletí. Otrok nemá volný čas, pokud pán nestanoví jinak, který by mohl trávit mimo dům. Otrok jí vždy z misky to, co mu vlastník určí.
Otrok se plný vzrušení vrátil s věcmi a s otrokyní Aurorou zpátky do vily, svého nového “domova”, aby zjistil, že otroctví nemusí být ten nejzábavnější úděl. Otrok byl postupně Aurorou vyškolen, jak se má zacházet s tím domácím spotřebičem a zase oním. V dalších dnech údělem otroka bylo vařit, žehlit, obsluhovat jako číšník hosty na akci pořádané majiteli movitosti. Když zrovna nedělal otrok to či ono, buďto se učil (v té troše volného času), anebo byl ve škole, anebo nahý klečel na zemi v obýváku nebo v ložnici majitelů, oči sklopené na zemi, zatímco oni sledovali v televizi seriál nebo se milovali. Otrokovi se přitom jen občas se dostalo špetky pozornosti: Když ho třeba pan pochválil, že jídlo bylo chutné. Nebo když ho třeba jednou silně plácl po zadku, když mu nesl víno. Nebo když si jím paní nechala nalakovat nehty. Ale jinak musel být otrok pořád jen zticha (stejně jako Aurora - ta ovšem byla spoře oblečena, zcela nahý byl zde jen on).
Otrok toužil po troše pozornosti. Vzrušovalo ho jen, když na něho někdo zakřičel a rozkázal mu, aby donesl to nebo ono nebo něco uvařil.
V noci se otrokovi v jeho cele zdály sny, v nichž mohl opět poslušně sát pánům penis, anebo mohl lízat paní vagínu, kterou mu ona občas ukázala - snad aby potrápila jeho ježka v kleci.
Proto moment kdy byl jeho ježek z klece vypušten, byl pro něho zážitkem vskutku epickým. Stál mu neskutečně. Bylo mu dovoleno se udělat, zatímco pán se dělal do něho. Pán vjel do otroka naostro, bolela ho sakra prdel. Přesto to ale byl zážitek: jakékoliv zacházení s jeho tělem se stalo svátkem.
Otrok si postupně zvykal na čím dál tím brutálnější zacházení. Otrok dostal svorky na bradavky, za něž byl silně tahán, když si měl kleknout. Když se pán a paní na něco dívali v televizi, náhle páru nestačilo, že otrok poníženě klečí a dívá se k zemi, ale stalo se pravidlem, že otrok byl přitom občasně bit po zádech, zadku, po břiše, anebo byl kopán do koulí.
Otrok si měl vzniknout, že vlastnictví pána a paní je takřka neomezené. S tím, co je naše si můžeme zacházet, jak se nám zlíbí. Otrok to vše jen musí snášet: Cnášet - ještě nám za to musí poděkovat, že.
Otrok byl ale jinak v domě zcela zbaven lidského doteku a pozornosti ostatních lidí, takže byl vděčen za jakýkoliv způsob, jakým se mu toho i onoho dostávalo. Navíc to byl opravdu otrok - vzrušovalo ho to, že je bezmocný, věc.
K bití se pomalu ale přidával i sex. Otrok čím dál tím častěji orálně i análně uspokojoval pána, načež se mu dostalo cti začít orálně uspokojovat paní.
Otrok jim začal sloužit také jako záchod: Jednoho dne se pán otrokovi pochcal do huby, a když zjistil, že to otrok jakžtakž snáší, rozhodl se mu do ní i vysrat. Toto už pro otroka bylo daleko větším oříškem. Otrokovi se udělalo (nepřekvapivě) velice zle, ale nakonec to zvládl a hovna spolykal společně se svými zvratky.
Odměněn byl otrok za svou ochotu se plně poddat dočasným vypuštěním z klece. Tentokrát se otrok mohl udělat, zatímco jejich druhá otrokyně byla šukána jeho pánem. Otrok poděkoval, nechal se opět zavřít, načež mu pan majitel řekl: “Je vidět, že budeš schopen svým povinnostem dostát otroků.”
“Děkuji, pane.”
Ten moment byl pro vztah otroka a jeho vlastníků zlomový: od té chvíle musel polykat hovna, moč, nechat se bít, kouřit pánovi penis, lízat paní vagínu, takřka denně. Otrok byl plně vyzkoušen a teď se to, co se dřív pro něho stalo svátkem, stalo každodenností.
Otrok měl najednou zakázáno úplně hovořit: až na jeden malý moment v rámci týdne, kdy otrok, otrokyně seděli na zemi, jejich majitelé na sedačce a povídali si. Jejich majitelé se většinou ptali, oni odpovídali: řešili se jejich zájmy, touhy. Pán sdílel s otrokem jeho zájem o historii a filozofii, a tak se debata často stočila tímto směrem. Tento moment byl však výjimkou: mimoto otrok byla jen věc, která slouží k uspokojení potřeb majitele. Tečka.
Otrok a otrokyně sloužili i známým jejich majitelů, kteří byli do chodu jejich domácnosti důvěrně zasvěceni. Tito lidé ale většinou chtěli jen šukat otrokyni a od otroka si jen nechávali nalít pití.
Překvapivě se za dobu, co jsem byl otrokem u svých majitelů, nijak nevyvinul můj vztah s jejich otrokyní - Aurorou. Bylo to zejména tím, že jsme měli zakázáno společně mluvit.
Navíc jsme záhy dostali za úkol tomu druhému ubližovat. Občas pár namísto sledování televize, volil “živou televizi”: To jsme my dostali za úkol tomu druhému ubližovat za pomocí mučících nástrojů, které jsme tak důvěrně znali, protože je mnohdy majitelé používali na nás.
Hrozné bylo to, jak hrozní jsme pod tlakem dokázali být k tomu druhému: jak hrozné jsme dokázali uštědřovat rány. Navíc jsme nedostali jasné příkazy: udělej jí (jemu) to nebo ono. Měli jsme jen za úkol, co nejvíc potěšit naše majitele - a to bylo poněkud zjevné, co to znamená, ne, pokud jde o to, jak moc brutální máme být.
Mnohdy jsme je museli potěšit i tím, že jsme bili sebe sama.
Byli jsme vytrénovaní k tomu, abychom dokázali své majitele, co nejlépe uspokojit. Přesně jsme věděli, jak lízat paní její vagínu a pánovi jeho penis. Otrok dokonce občas mohl vniknout svým penisem do své majitelky … bylo ale zjevné, že v tu chvíli není ničím víc než živým dílem … Otrok sám při sexu se svojí majitelkou nedokázal pořádně myslet na svoje uspokojení, svoje potřeby, nýbrž ho zajímalo jen jedno - jak nejlépe ji uspokojit. Otrok byl vycvičen tak, aby neustále myslel na jejich blaho, nikoliv na to své. Byl její věc, robot, hračka.
Tolik o tom, co to znamená být skutečným otrokem skutečně dominantního, sadistického páru.

Pokud vás můj skutečný příběh zaujal a chtěli byste mě poznat, napište mi prosím mail na: podmaneny@seznam.cz Rád se s vámi seznámím. Děkuji.