Sraz se spolužáky se celkem vydařil. Vypila toho sice dost, ale špatně jí nebylo. Víno bylo kvalitní. Probrali s holkama kde co. Jak manželé a děti, kdo se rozvedl a kdo ztloustl. Magda si vzpomněla na učitele kreslení. Byl to machr. Jen nesprávné politické smýšlení ho vrhlo do školy. Jinak by vydělával spousty peněz na krásných obrazech. „Kolik mu teď asi je?“ zeptala se Olina. „No, dá se to spočítat,“ zamyslela se Ivana. „Když jsme vycházeli, bylo nám patnáct a jemu asi padesát. Teď je nám pětadvacet, čili jemu šedesát. To jsou lehké počty!“ „Ba ne,“ vložila se do toho Magda. „Máma se s ním trochu znala, prý učil už ji. Bude mu nejmíň sedmdesát. Prý bydlí pořád v té krásné vile. Máma ho viděla u autobusu. Vypadal prý dobře, dokonce si na ni pamatoval“. „Co takhle ho jít někdy navštívit?“

Nakonec se nedomluvili a Magda šla sama. Koupila kytku a bonboniéru. Zazvonila u vrátek staré vilky, které fasáda opadávala ve velkých kusech na zarostlé záhonky. Čekala dlouho, než se ke vrátkům pomalým krokem přiblížil bělovlasý pán. Poznal ji hned. „Pojďte dál paní…paní..?“ „Pro vás jsem pořád Magda, pane učiteli,“ hlesla potěšena, že si ji pamatoval. Vedl ji do útulného bytu v přízemí, kde voněla čerstvá káva a olejové barvy. Obrazy byly všude. Krajinky, zátiší s květinami a kočkami, které ostatně líně pospávaly na pohovce. Magda měla kočky vždycky ráda a proto si sedla mezi ně. Byly tam čtyři. Mourovatá hned utekla, dvě bílé ani neotevřely oči, jen dlouhosrstá tříbarevka se jí okamžitě přemístila na klín. „To tedy koukám,“kroutil hlavou pan učitel. „Ještě k nikomu si na klín nesedla. Musíte mít zvláštní kouzlo paní Magdo.“ Nalil kávu a donesl kupovanou bábovku. Bavili se téměř dvě hodiny. O škole, o dětech, ale hlavně o malování. „Vždyť vy jste také krásně malovala paní Magdo,“ zůstával ve vykání starý pan učitel. „No, snad, ale je to dávno. Vždycky jsem chtěla kreslit lidi, portréty, postavy a tak. Jenže pak přišly děti, nová práce…K malování jsem se už nedostala.“ Pan učitel se zamyslel a na chvíli jako by byl duchem jinde. Pak rázně vstal a donesl dvě skleničky a láhev nějakého bourbonu. „Něco vám ukáži paní Magdo. Teď už vám to mohu říci. Už jako žačka jste se mi líbila, měla jste opravdu talent a já jsem vás chtěl učit malovat. Mluvil jsem s vaší matkou, ale ta to nedovolila. Nikdy jsem vám to neřekl. Ukáži vám pár obrazů, které mají pro mě velký význam a jsou…… poněkud zvláštního původu.“ Nalil jí skleničku bourbonu, sobě si nalít zapomněl a pokynul jí. S rozvahou stoupal po schodech a on ho se sklenkou v ruce následovala. Minuli první patro a pokračovali do podkroví. Pan učitel rozsvítil a Magdě se zatajil dech. Všude na stěnách, na stojanech, na stole i stolcích, ale také na zemi stály obrazy. Každý jiný a přeci všechny stejné. Ženské akty. Nádherné ženské akty. Ženy na nich neseděly způsobně se stehny u sebe, ani to nebyly unifikované štíhlé krásky. Byly živočišné, nestoudné a vyzývavé. S celulitickými stehny, špeky na břiše, rozměrnými zadnicemi, velkými povislými prsy, jiné zase hubené tak, že měly mezi stehny mezeru, že by tam kočka prošla, s trčícími pánevními kostmi a vystouplými žebry. Ovšem byly tam i obrazy, na kterých byly skvostné krasavice s hřívami dlouhých světlých i tmavých vlasů, velkýma očima a dokonalou postavou. Magda upila ze sklenky a pan učitel si sedl na jediné volné štokrlátko. Procházela po místnosti a prohlížela si obrazy zblízka. Něčeho si všimla. Některé partie byly jakoby dodatečně rozmazané, jako by po hotovém obraze někdo jezdil mokrým prstem. Zadívala se na několik nejbližších obrazů. Na jednom byly rozmazané trčící bradavky, na dalším stydké ochlupení nebo přímo místo, kde bylo možno tušit poštěváček, neboť ta žena na obraze byla spodobněna se silně roztaženýma nohama. U jiné to byla ústa, u další prsty na nohou nebo celá ňadra. Učitel se usmíval, když zjistil Magdin postřeh. „ Ty obrazy vznikaly za zvláštních okolností, ale já vám nemohu říct podrobnosti. Ale chtěl bych…“ učitel těžce polkl, „chtěl bych vás také malovat.“ Než se mohla Magda ohradit, naléhavými slovy jí začal vysvětlovat, jak je starý, prakticky neškodný, že už nic jiného nemá, co by ho drželo na světě než ty obrazy a přísahal, že se jí při malování nedotkne žádnou částí svého těla. Magda dopila skleničku do dna a v hlavě měla zmatek. Připadalo jí to nestoudné, ale na druhou stranu ji na tom cosi přitahovalo. Nikdy nebyla tak krásná, aby se stala modelkou, aby ji chtěl někdo fotografovat nebo dokonce malovat. Proč ne? Přikývla a starý pán ji odvedl zase do přízemí, kde už o tom nepadlo ani slůvka. Nalil jí ještě skleničku bourbonu a sám si také nepatrně loknul, načali bonboniéru a teprve na odchodu, když Magdě podával teplou pevnou ruku, podíval se jí do očí a poprosil o první sezení příští týden. Kývla. Má ranní, vezme to rovnou z práce. Kvůli světlu se malování muselo dít v denních hodinách.

Byla nervózní víc než, když sem šla poprvé. Nevěděla co si vzít na sebe. Bylo jí jasné, že ji starý pán nebude malovat v šatech sedící na pohovce s kočkou na klíně. Vzala si nejlepší spodní prádlo, které doma měla. Snad si toho manžel nevšimne, až se bude vracet domů. Neřekla mu nic. Trochu se bála, o vraždách v novinách četla co chvíli, ale měla pocit, že když pana učitele zná, že se nemůže nic stát. Navíc vypadal tak křehce a ona hrála roky volejbal a měla tvrdý úder. Kdyby něco… Také to nepovažovala ani za druh nevěry, vždyť starému pánovi je sedmdesát a bude ji jen malovat. Otevřel jí s úsměvem snad o něco větším než poprvé. Šli hned nahoru. Místnost vypadala jinak. Obrazy nahých žen byly naskládané na jednu hromadu u dveří a místnosti vévodilo lůžko. Vlastně to ani nebylo lůžko, byla to směsice různě barevných dek, polštářů a polštářků. Magda byla na rozpacích. Starý pán jí podal šálek čaje a sklenku červeného vína. „Vím, že je to pro vás těžké, jestli chcete, pomohu vám. Zavřete oči a odložte si tak, jak myslíte, že by se mi to líbilo.“ Magda sevřela oční víčka a začala se svlékat. Moc jí to neulehčil. Svlékla se do prádla a popaměti si sedla na hromadu textilu. Ucítila lehký dotyk na stehně. Otevřela oči. Kočka. Přeci jenom to bude s kočkou na klíně. Byla ráda, že za ní kočka přišla. Vzala si ji na klín a začala ji hladit. Starý pán si přitáhl židličku k připravenému stojanu a pustil se do malování. Nevěděla,co tam vlastně maluje, vždyť ji nijak nesměroval. Neřekl jí jak si má sednout, jak se má tvářit. Pak začal mluvit. Potichu, jakoby pro sebe. Mluvil o milence, která navštíví svého milého. Těší se na něj, touží po něm. Celé její tělo volá po dotycích. Magda poslouchala a hladila kočku, která hlasitě předla a stočila se jí v klíně do klubíčka. Pan učitel vykoukl zpoza stojanu a podíval se jasnýma očima do očí Magdy. „Chtěl bych, abyste byla vy tou milenkou a já tím milencem, po kterém toužíte. Samozřejmě platí to, co jsem vám slíbil, nedotknu se vás ani malíčkem Magdo. Odložte si prosím.“ Odložila nejprve spící kočku vedle sebe na nachový polštář. Potom si rozepnula podprsenku a položila si ji k nohám. U kalhotek chvíli váhala, ale nakonec je sundala také. Docela ji to bavilo. Cítila se uvolněná. Sedla si s nohama pod sebou a opřela se o jednu ruku. Starý pán cosi kutil za stojanem. Pak se zpoza něj vynořil a v ruce držel skleničku se štětci. Vytáhl jeden dlouhý a namočil ho do své sklenky červeného vína. Magda vykulila překvapením oči. Než se vzpamatovala, pan učitel udělal dva rychlé kroky a byl u ní. Napřáhl štětec a dotkl se mokrými jemnými chloupky její bradavky. Magda cukla a podívala se mu do očí. Jiskřily mu jako malému klukovi, který provedl nějakou lumpárnu. Přistoupila na tu hru a s nadechnutím vypjala hrudník a nabídla teď už vztyčenou bradavku. Ještě několikrát bradavku učitel přejel hrotem štětce , pak se chvíli věnoval i té druhé a vrátil se k plátnu. Magdě bradavky trčely a dvorce se jí stáhly při vzpomínce na doteky a vůni červeného vína. Seděla asi dvacet minut a začaly jí brnět nohy.Trochu se pohnula, ale starému pánovi to zjevně nevadilo. Udělala si tedy pohodlí. Vzpomněla si na obrazy, které viděla minule a zkusila roztáhnout trochu nohy. Zaklonila hlavu a zadívala se na zaprášený strop. Opět pár rychlých šouravých krůčků a stál u ní. Štětec opět namočen do vína, ale tentokrát jí ho podal do ruky. “Zkuste to sama,“ tiše hlesl. „Kam vám to bude příjemné.“ Magda uchopila dlouhý štětec a zkusmo si opět přejela bradavky. Reagovaly ihned. Sjela mokrou růžovou stopou na břicho. Starý pán pokýval a vrátil se k plátnu. Sklenku vína jí nechal na dosah. Magda chvíli přemýšlela a pak jela mokrým štětcem voňavou stopu přes prsa na břicho a zarazila se nad chloupky ohanbí.“Dál prosím,“ slyšela zpoza plátna, aniž starý pán vystrčil hlavu. Znovu smočila štětec ve víně a znovu se jím dotkla chloupků. „Dál!“ Tentokrát to znělo naléhavěji. Stiskla rty a štětec zajel mezi jemně ochlupené pysky. „Ano…ano, tak prosím paní Magdo“, zaslechla. „Co to proboha tady dělám?“ Svědomí utišila neurčitým ofrknutím a znovu si namočila štětec. Teď už hrdě zvedla hlavu zadívala se do míst, kde tušila oči pana učitele. Přejela si studeným štětcem poštěváček. Cítila, jak tuhne. Udělala to podruhé a zadívala se mezi svá roztažená stehna. Když znovu zvedla oči, setkaly se ty její s očima starého pána. Nedíval se jí do obnaženého rozkroku, ale do očí a usmíval se. Najednou vypadal o 30 let mladší. Zmizel za plátnem a podle pohybující se ruky viděla Magda, že maluje. Pokračovala tedy v pohrávání si se svým ženstvím. Bylo to perverzní a zároveň tak nějak nevinné. Starý pán se jí skutečně ani nedotkl. Asi po půl hodině, aniž by se zpod plátna vynořil, ji požádal, aby se oblékla a šla domů. Skoro se jí ani nechtělo, ale poslechla. Tentokrát ji vyprovodit nešel, jen na ni zavolal z okna, zda s ní může počítat i přespříští týden. Kývla a dodala, že přijde ve stejnou dobu a že se těší.

Dva týdny uběhly a Magda se už nemohla dočkat, až půjde na další sezení. Vysprchovaná a navoněná spěchala ke staré vile. Když zazvonila, otevřelo se okno v podkroví a starý pán jí hodil klíče. Vyběhla udýchaná nahoru. Obraz na stojanu byl překryt starým ušmudlaným prostěradlem. Byla zklamaná. Těšila se, že uvidí alespoň rozpracovaný portrét. U „ležení“ stál kouřící šálek čaje a sklenka červeného vína. Štětce nikde neviděla. Svlékla se a už zcela hrdinsky roztáhla nohy a snažila se zaujmout stejnou polohu jako minule. Starý pán něco kutil za plátnem a moc si jí nevšímal. Když se chtěla zeptat jak to bude tentokrát, vystrčil hlavu a v ruce nesl sklenici s několika štětci a v druhé podnos s různými mističkami. Postavil je na stolek vedle Magdy. „Dnes já, jestli paní Magdo dovolíte.“ Kývla na souhlas. Vybral silný měkký štětec a namočil ho do jedné z misek. Podle odkápnutí poznala, že je to opět červené víno. Tentokrát žádná ňadra. Štětec mířil nekompromisně mezi stehna. Obkroužil malé pysky, a prodral se mezi ně. Magda zatajila dech. Pan učitel se jí tentokrát do očí nedíval. Měl skloněnou hlavu a byl zcela soustředěný na svůj štětec. První štětec odložil a hmátl po jiném. Takový používali kdysi ve škole. Krátké tvrdé štětiny. Nakoukla do misky, do které mířil. Med! Prví kapka jí skanula na jednu bradavku a druhá na druhou. Med stékal po ňadru dolů. Další smočení a kapka do pupíku . Poslední kápla na poštěváček. Ostrý štětec ho pečlivě roztíral po jeho okolí a vracel se opatrně na růžové oslazené poupátko. Magda zavřela oči. V další misce byl bílý jogurt a přidal se k medu. Krásně chladil a vyvolával u Magdy zvláštní pocity. Starý pán na chvíli štětce odložil a vrátil se k plátnu, kde dlouho a horečně maloval. Ztěžka dýchal, až si Magda dělala starost, aby se mu něco nepřihodilo. Med jí skapával z bradavek na břicho a z pupíku vytékal až k chloupkům. Pod sebou měla lepkavou loužičku medu a jogurtu. Tentokrát to trvalo skoro hodinu, než se k ní starý pán zase vrátil. Zatím zjistila, že ve zbývajících miskách je ještě nějaký olej a něco jako rozmočený jíl nebo hrnčířská hlína. Použil pokaždé jiný štětec s jinými chloupky a dotýkal se jimi jamek podpaží, dolíčku pod bradou, vnitřní strany stehen i úst. Jedinkrát vsunul tenký jemný štětec poměrně hluboko do vagíny, ale hned ho zase vytáhl. Magda si připadala jako v podivném snu, ale nebylo jí to proti mysli. Nakonec jí starý pán nechal vybrat štětec s jednoznačnou pobídkou, aby tu práci dokončila sama. Odšoural se ke stojanu a začal malovat. Magda si vybrala středně měkký štětec s krátkými chloupky, zaklonila hlavu, zavřela oči a prsty jedné ruky si podržela roztažené pysky a tahem ruky směrem nahoru obnažila skrytý poštěváček. Soustředěně štětcem začala jezdit po vším možném zalepeném poštěváčku . Zvláštně to drhlo a trochu tlumilo tření. Štětec po chvíli váhání odložila a pustila se do masturbace rukou a prsty. To už byl silnější vjem a netrvalo dlouho a všecheny ty pochutiny na polštáři doplnila rosou svého vzrušení a orgasmu. Těžce oddechovala a bála se otevřít oči. Teprve teď si uvědomila nastalé ticho. Žádné šouravé přešlapování u stojanu. Otevřela oči a podívala se tím směrem. Zahlédla nehybné nohy pod stojanem. Bála se promluvit, ale měla obavy. Přehodila přes sebe deku, kterou měla za zády a popošla ke stojanu. Viděla pana učitele stát s rozepnutým poklopcem, sehnutou hlavou a rukama u svého penisu. Ten byl ještě trochu ztopořený, ale rychle uvadal. Starý pán měl v jedné dlani sperma a prsty druhé ruky ho nanášel na obraz. Teprve teď si ho mohla Magda prohlédnout. Byla na něm žena s roztaženýma nohama, hlavou zvrácenou dozadu a pootevřenými ústy. Magda se poznala.

Bylo to skoro jako by se dívala do zrcadla. Ostré vykreslené detaily pan učitel rozmazával nanášením svého semene. Rozmazal tak ústa a celý rozkrok vzrušené ženy na obraze. Magda od toho obrazu nemohla odtrhnout oči. To nanášení semene a jeho pomalé a pečlivé roztírání po obraze bylo jako by se jí dotýkaly prsty starého pána a jako by ji znovu hnal na vrchol orgasmu. Ani jeden z nich nepromluvil. Do Magdy se po chvíli dala zima. Pan učitel si zapnul kalhoty a nabídl ji umytí v koupelně v přízemí. Když přišla ustrojená a učesaná, měl pro ni připravený šálek kávy, obligátní bábovku, sklenku bourbonu a na stolku vedle něj leželo několik stokorun. „To je váš honorář, paní Magdo.“ Jen zakroutila hlavou a peníze přesunula na druhou půlku stolku. „Děkuji,“zašeptal pan učitel. „Budu na vás dlouho vzpomínat a díky tomu obrazu nikdy nezapomenu“. Dopila kávu. Bourbonu a bábovky se ani nedotkla a odešla opět bez doprovodu pana učitele. „Ani já nezapomenu,“hlesla ještě ve dveřích na rozloučenou.