Dalo by se o ní docela výstižně říci: Žena v nejlepších letech…
A také taková byla. Jenom si stále v tom nejtajnějším koutku své duše pohrávala s myšlenkou na to, že v jejím dlouhém životě něco postrádá. S počátku to byl pouze takový pocit, který jí vháněl občas krev do tváří, obzvláště, když se zřízení u nás stalo méně upjaté a v televizi se začaly objevovat první pokusy o erotické programy ze začátku spíše trapné, než aby jí zaujaly.
Ale s toho nenápadného, snad asi šimrání v podbřišku, které jí začínalo být čím dál tím příjemnější se začal časem stávat už ne pocit, ale čím dál více jistota, že v životě něco propásla, něco co musí ještě dohonit, než bude definitivně pozdě, když do jejího života vstoupil jako blesk s čistého nebe – internet!
Jak toto nové, rychle oblibu si získávající medium zasáhlo do ospalé a v klidu přežívající společnosti v okolí Brna je až neuvěřitelné.
Navenek se sice nezměnilo prakticky nic, nadále se paní Alena vzorně starala o svého muže i dvě roztomilá děvčátka, která byla ale spíše již mladými ženami a o novém mediu toho znaly více než jejich maminka jen mohla tušit.
Pomohly jí, když se dozvěděli o její nové vášni, založit si emailovou adresu na serveru, který také mimo jiné poskytoval možnost založit si účet a účastnit se celosvětové komunikace na takzvaném „chatu“. Brzo si pani Alena začala uvědomovat neuvěřitelné možnosti, které tato věcička přinášela. A nebyla zdaleka sama. Komunita, která se zde v různých místnostech sítě scházela se stále utěšeně rozrůstala.V té době stále více, nejenom mladých, ale už často i Aleniných vrstevníků objevovalo kouzlo, které přinášel tento druh neomezené komunikace bez cenzury. Aleniny sny začínaly nabývat nových rozměrů a zjišťovala že zdaleka není sama, kdo rád sní. Stále to ale nedokázala vykřičet po síti do celého světa a ulevit tak své nenaplněné touze. Ta touha také v ní ještě neuzrála a stále to bylo spíš jenom něco v „čertově zahrádce“, kam je slušným ženám, kterou ona každým coulem byla, je přece přistup zakázán. A tím více, čím se dozvídala o neuvěřitelných slastech „zakázaného světa“ tím více jí lákalo do oné hříšné „třinácté komnaty“ vstoupit.
Stále více času začala trávit ve virtuálním světě, kde na sebe lidé najednou měli dost času, nikam nepospíchali, byli k sobě příjemní, ohleduplní, a úplně odlišní než ti hulváti s nimiž se setkávala všude kolem sebe v reálném životě. Ani si neuvědomovala, že se realitě začíná pomalu vzdalovat a její „vzdušný zámek potěšeně roste a mohutní.
Kontrastní propast mezi reálným životem v její rodině, věčně unuděný a unavený manžel, který jednou týdně plnil stále ledabyleji svou povinnost, která se pro něj postupně stávala z rozkoše, z níž kdysi v „dávnověku“ vzešly jejich dvě kouzelné dcerky, skutečně nepříjemnou povinností, jí čím dal, tím více deptal.
O to častěji se utíkala do „své místnosti“, kde její spolubesedníci nenesli žádné známky únavy, byli na ní milí a přímo hýřili nejrůznějšími nápady a předháněli se v tom jak jí potěšit a pobavit. To jí naplňovalo stále více pocitem, že nepatří ještě do starého železa, což se v ní pokoušel vyvolat její manžel, který i poslední snahy o plnění manželských povinností dostal do roviny, že se jim spíše pod různými výmluvami pokoušela spíše vyhnout. A čím méně sexu se dostávalo, tím více po něm toužila. Její touhy začaly nabývat konkrétnějších obrysů. Už při serfování po internetu několikrát zabloudila i na stránky jejichž obsah bývá označován jako pokleslý, nebo dokonce obscéní. Několikrát se přistihla, že si ty obrázky prohlíží a chce být taky pokleslá, obscénost jí přímo vyzývala k následování. Zatím v myšlenkách. Ale i to na ní působilo silně. Začala si vzpomínat jaké to bylo když začala jako dospívající holka objevovat ten „svět za zdí“ který jí tolik lákal, zpočátku naplnil slastí a postupně umíral až se jí natolik vzdálil, když si raději vymýšlela jak se nuceným vstupům manžela do svého lůna vyhnout.
O to více jí přitahovaly pohledy na vybičovaná těla, zmítající se na fotografiích nespoutanou vášní. Stále častěji se Alena přistihovala jak si prohlíží ty obrázky a její ruka již podvědomě míří mezi nohy pod kalhotky do rozpáleného klína, který si stála častěji o její pohlazení říkal. Jednou se se svými představami na chatu svěřila kamarádce v místnosti, kde se již tak dlouho scházely, že se kamarádkami staly. A ona se jí nevysmála jak se obávala, ale přiznala se jí, že i ona podobné stránky ráda vyhledává a prozradila jí, že na rozsáhlé síti internetu jsou i místnosti, kde se o takových věcech nejenom může otevřeně mluvit, nýbrž že je tam možno je i ve virtuální formě provozovat! Nezůstalo jen u rady, vyzvala Alenu, aby jí následovala do jedné takové místnosti, kterou často navštěvovala a zkusila to také. Klepaly se ji kolena, když chtěla kliknout na její název, který svítil s obrazovky jako písmo ďáblovo: „Ženo v nejlepších letech chceš MRDAT?“ Styděla se jako prvnička, její ruka ale již byla v komůrce, která víc než vlhla. Bylo to tak vzrušující tak obscéní, tak strašně krásné. Co se asi skrývá tam v ďáblově doupěti, od kterého jí odděluje pouhý klik myší na ten fascinující název. Několikrát najela myší na slovo „MRDAT?“, které jí přímo hypnotizovalo. No chci, chci, jak moc to chci!!! Ale vždycky v poslední chvíli, když už vyslala prstu povel aby smáčknul tlačítko myši v posledním zlomečku sekundy zbaběle ucukla. Ten moment nerozhodnosti a možnosti teď vstoupit tam kde se MRDÁ jí dal po letech poznat už zapomenutý nádherný pocit vyvrcholení! „Ano, Bože ano, já jsem skutečně prožila orgasmus, Bože chci to, chci, chci MRRDAT, mrdat, chci to moooc!!!“ přistihla se že se třese, rukou si naprosto nekontrolovatelně dráždí své vášní nateklé stydké pysky a mne si jako zběsilá svůj citlivý, nyní značně zvětšený poštěváček a polohlasně ty slova ze sebe skutečně vyráží. Lekla se zdali jí nikdo neslyšel, ale byla doma sama a tak nahlas to zase snad nebylo aby jí ve vedlejším bytě v jejich dvojdomku neslyšela matka. Bože to by bylo, to by snad nepřežila studem by se propadla. Ten strach s odhaleni úplně potlumil ten neskutečně krásný pocit, který v ní vyvolalo to, a teď najednou našla odvahu to nazvat tím fascinujícím slovem alespoň v myšlenkách, že se rukou MRDALA!!
Ten den se už Alena ani jednou neodhodlala na ten název byť jen pohlédnout. Ale už byla rozhodnutá. Do té místnosti jít prostě musím, MUSÍM!!
Ne nemusím, ale chci!!! Jsem žena v těch nejlepších letech a chci!!! Chci! CHCI MRDAT!!!!
Už to dokázala v duchu říkat, ale i tak se jí při tom svíralo hrdlo.
Bylo to tak silné, že se toho nedokázala zbavit. „Jsem přece rozumná žena, máma od dvou dětí, co to vyvádím.“
Ale Ďábel zase našeptnul: „Mrdat, mrdat chceš!“
„Ne, nemáš pravdu, nechci, nechci, vůbec nic takového ne….“, zarazila se
„Chci, chci“, zalil jí opět slastný pocit vzrušení, nohy ji šly samy od sebe a prsty vnikaly do horké mokré pulzující KUNDY!!!
„Máš pravdu chci, chci, čuráka chci!“ ruka už zkušeně pronikala v šíleném tempu dovnitř a ven.
„Jóóóó, jůůůůů, bože já už jsem znovu, to je krááása!!!“
Pak už byla až do rána zase onou důstojnou paní Alenou, onou dcerou Dr Jekyla, zlo ztělesněné v ní potomkem jeho dvojníka zvrhlého Hyda bylo pro dnešek zažehnáno!!

To be continue