Nemohla jí pomoci, ale pozdvihla její sukénku, jak se další vlna řítila z jejího břicha a na zemi začínala být viditelná loužička, pak se ale zastavila. Jenny ji popadla za ruku a táhla ji s nohama do x přes dvorek stranou od zírajících holek. Jenny byla ..

Dívka stála osamocena na školním dvorku, s nikým nemluvila. Bylo ji asi 16, dlouhé hnědé rovné vlasy, házela s nimi při každém náhlém pohybu. Ruce měla jakoby mimochodem opřené o krátkou sukni.
Znovu se podívala na hodinky. Ještě 20 minut! Co bude dělat? Zvlhčila si rty a zkřížila své mladé štíhlé nohy pevněji. Kolem ní mladší dívky křičením a jásáním ohlašovaly konec školy a mizely v přilehlých ulicích. Dlouze upřeně hleděla napřed na dvířka u plotu, potom na zamčené školní dveře. Kdyby čas běžel rychleji! Jenom 20 minut, říkala si pro sebe, potom můžu rychle, ale v klidu samozřejmě, na dámy a zbavím se té nutkavé potřeby. Jak se tak zamyslela, ke své hrůze zjistila, že její kalhotky jsou náhle teplé a mokré, rychle se vrátila do přítomnosti.
Její tváře hořely a slzy se jí hnaly do očí, když cítila, jak jí teplá stružka teče po vnitřní straně stehna do bílé podkolenky. "Co se děje?" Rychle se otočila a uviděla přicházet svoji nejlepší přítelkyni, zvědavě koukající. "Jenny! Pomoz mi", plakala, "čůrám si do kalhotek!". Nemohla jí pomoci, ale pozdvihla její sukénku, jak se další vlna řítila z jejího břicha a na zemi začínala být viditelná loužička, pak se ale zastavila. Jenny ji popadla za ruku a táhla ji s nohama do x přes dvorek stranou od zírajících holek. Jenny byla perfektní, z kapsy svého saka vytáhla klíč, kterým se pokoušela otevřít dveře do společenské místnosti. "Vydrž to", pošeptala přítelkyni. Ale bylo příliš pozdě. Dívka se zastavila přede dveřmi, zrudla a zostudila se úplně. Dravý proud voňavých chcánek prosakoval z jejích šortek, smáčel její stehna, podkolenka a boty.
"Podívejte, ona se počůrala!" Rozplakala se. Všechni na dvorku civěli přímo na ni.
Snažila se pozdvihnout sukni, ale byla už mokrá, ještě po ní stékal malý pramínek k nohám. "Promiňte, promiňte", plakala k Jenny a k rozrůstajícímu se davu.
Konečně Jenny otevřela dveře a vtáhla ji, kapající, do místnosti a zabouchla za nimi dveře. Dívka otřela slzy, stála v kaluži hanby. Její měchýř byl prázdný, poníženě odtáhla kolena od sebe, pohlédla na Jenny s prosbou v očích a mačkala si kalhotky, ze kterých odkapával poslední proudeček. "Počůrala jsem si kalhotky, Jenny....."