"Svlíkneš se už?" Zeptala jsem se nejistým hlasem, protože mi přišlo podivný, že nic nedělá a je pořád v triku i džínách. Já naproti tomu oholenou (holím si jí pravidelně, Milan to miluje) a navíc určitě otevřenou kundu - úplně připravenou. Že teču jsem si totiž uvědomila už ve chvíli, když jsem...

Nějakou chvíli jsem se rozhodovala, zda svěřím svůj zážitek na papír, ale byl přeci jen tak silný, že jsem se k tomu dnes nakonec odhodlala. Musím ale začít asi o tři neděle zpátky.
Moje kamarádka Stáňa našla někde na netu pozvánku na ilegální technopárty. Když mi to sdělila a navrhla, abychom jeli spolu, docela se mi to hodilo. Můj kluk Milan, s kterým chodím už od osmičky byl zrovna s rodiči na dovolené v Turecku a já neměla co dělat. S mamkou a taťkou to je otrava. Stáňa zase potřebovala někoho k sobě, protože momentálně s nikým nechodí. Má na kluky smůlu, a i když jí je o rok víc než mě, skoro 17, tak si zatím zašukala, co já vím, asi jenom jednou. Je docela hezká, ale trochu víc baculatá, s velkejma kozama. Já vedle ní vypadám jako nedodělanej komár.
Na technu to bylo fajn, hned ten den co jsme přijeli po nás vyjeli dva kluci, tak kolem dvacítky, možná ani ne. Jeden se jmenoval Jirka a druhej Zdeněk. Jako na vztek ale oba stáli spíš o mě. Mě se víc líbil Jirka, byl to takovej plachej blonďák a působil hodně něžně. Zdeněk, svalnatej a tmavej rambo se snažil jít rychle na věc, ale já měla v hlavě Milana. Mám ho docela ráda a zvykla jsem si na něj. Nakonec došlo k nějakýmu muchlování s Jirkou, ale moc jsem mu nedovolila. Jestli měla Stáňa něco se Zdeňkem, tak se nepochlubila. Myslím ale, že taky spíš nic. Blbý bylo jen to, že mi došel fet a já bez prachů. Kluci nic neměli, jen nějaké džojnty, ale Zdeněk se nabídl, že mi půjčí půl litru. Když jsem si pak šlehla, tak přišla ta chvíle, co jsem byla trochu milá na Jirku, ale spíš proto, abych uhnula Zdeňkovi, kterej půjčku chápal jako vstupenku do ráje. Stejně jsem mu ale na psí uši slíbila, že mu do pátku kredity vrátím. Odjeli jsme totiž v neděli, protože Stáňu to přestalo bavit. Ani sem se jí nedivila. Mám přiblblou povahu, protože ať sem jaká sem, tak se snažím držet slovo (tím se dá asi vysvětlit i moje věrnost Milanovi), proto jsem jela za Zdeňkem, abych se alespoň omluvila, protože money se mi samozřejmě sehnat nepodařilo. Anebo vlastně jo, ale zase jsem je spotřebovala. Já z toho snad nikdy nevystoupím. Jela jsem stopem s nějakym starým páprdou, kterej se vleknul jako slimák, takže jsem přijela až k večeru. Zdeňka jsem našla snadno podle adresy, kterou mi dal. Je to malý město a všichni se tam znají, on bydlí na tom kraji obce, kde mě ten prďola vysadil. Zdeněk byl viditelně překvapenej, až se mi dokonce zdál (oproti párty) trochu nejistej. Rychle se ale sebral, protože, když viděl, že nic nemám, navrhnul mi, že si to můžu "odsloužit". Aspoň tak jsem jeho plkání kapírovala. Ten den se mi zdál bůhví proč sympatičtější a já najedou neměla tolik zábran zejména pak, když jsem Milana neviděla už druhej tejden. Věděla jsem taky, že každej flok je potřebnej a zdálo se mi to najednou jako docela dobrý smazání dluhu. Mluvil sice o nějakým potrestání, ale takový hry hrajeme s Milanem taky. Trestá mě za vymyšlené prohřešky právě tím, že mi vojede. Proto jsem s ním šla klidně domů a řekla sem si, že to taky konečně můžu zkusit s někým jiným. Vždyť nikdo Milana nenutil, aby jel na tři neděle s papínkem a mutr, rozhod se sám! Dělala jsem sice trochu okolky, aby se neřeklo, ale pak jsem to nechala osudu. Zdeňkovi rodiče byly shodou okolností taky na dovolené a měl teda celej barák pro sebe. Chatrč to byla perfektní s báječným vybavením. Bylo vidět, že si špatně nežijou, rozhodně líp než my v bytovce u pana domácího. Tak asi o stopro. Už na začátku se ale ukázal jako hulvát, protože mi nic nenabídl a jen se mi pořád ptal, jestli jsem si to nerozmyslela.
Už jsem byla rozhodnutá, a tak jsem ho ujistila, že ne. Chvíli se na mě mlsně díval, jako by hledal klíče v kanálu. Potom z něho vypadlo: "Sundej si co máš na sobě!" Docela mi to dojalo, protože jsem čekala napřed nějakýho panáka, pak trochu cicmání a tlapkání. Že to požene takhle mi nebylo moc recht. Naznačila sem mu to, ale poměrně rychle to utnul tím, že řek, ať mu teda vrátím ten půllitr a vypadnu. Vycouvala jsem.
Chtěl, abych mu teda udělala línej striptýz. Poslechla jsem a sundala si postupně tričko, pod ním sem nic neměla, džíny a nakonec kalhotky, naštěstí jsem si vzala na cestu nový. Bylo to něco nezvyklýho ukazovat se cizímu chlapovi úplně nahá, zatím mi viděli jen taťka s mamkou a samozřejmě Milan, ale zase jsem na druhé straně cítila takové divné šimrání, protože to bylo něco nového. To jsem ještě netušila jaké novoty mne čekají dál. Jen po očku jsem sledovala co to se Zdeňkem dělá. Poulil voči jako bulík a na to, že je mu aspoň o tři járy víc než mě, mi připadal trochu moc vykulenej a nervózní. Když mě poslal vykoupat, ani jsem moc nesledovala jeho dodatky a ráda vklouzla do vásrůmu. Takovou cachtárnu jsem ještě neviděla. Velká jako náš obejvák, zrcadla na třech stěnách až na zem. Místo vany malej bazén. Pičifuků a mastiček paňmámy nespočet. Cachtala bych se hodiny, jak se mi tam líbilo, ale nechtěla jsem, aby Zdeněk byl moc netrpělivej a tak jsem to plavčo nakonec zabalila. Stříkla jsem si nějaký deo pod ploutve i pod pupík a vrátila se do nóbl jídelny. On mi hned sprdnul, že jsem neutřená a ještě mi z prsa secvrnknul kapičku vody. Pak mi vyšoupnul z jídelny do další cimry. Poznala jsem hned, že jde o ložnici, zřejmě starejch. Připadala jsem si jako v zámeckém pokoji anebo na hlavním nádraží, jak byla velká. Postel sice neměla nebesa, ale byla to dvojpostel, každá jako letiště pro Concord. Se zlatou konstrukcí, trubky i bočnice se leskly jako ve vejkladě u Ikeje, matrace nejmíň třicet čísel. Nedávám moc najevo, když mě něco jede, ale tentokrát jsem se nedržela.
Zaksichtil se a poslal mě do duchen. Začala jsem v tom, možná vodou vycpaným pelechu, řádit. Byla jsem úplně uvolněná. On mě ale rychle zpražil, přikázal abych se uklidnila. Malinko mi to rozhodilo, že jsem se divila, když mi začal přivazovat ruce k posteli. Normálně bych to přešla, protože i tohle s Milanem občas hrajem, ale teď jsem měla takovej nepříjemnej pocit. Nakonec jsem si ovšem nechala přidělat i nohy k bočnicím.
Přivazoval mi nějakejma velkejma lajntuchama a dával si s uzly záležet. Bylo to docela romantický a já si vybavila bejsik instinkt. Role byly opačný, ale prostředí bijákový. Když na mě (Sharon) utáhl poslední uzel, nastalo ticho. Klečela jsem jako fena, nohy široce a nepřirozeně roztažený. Dívala jsem se do zdi a čekala co bude. V zádech jsem cítila jeho pohled až mě začalo mezi nohama pálit. Uvědomila jsem si absurdnost situace, jak nestoudně vystavuji to, co zatím viděli jen tři lidi a doktor. Jak se dávám všanc, kolena od sebe, jak jsem bezmocná. Jak jsem hrozně NAHATÁ!
"Svlíkneš se už?" Zeptala jsem se nejistým hlasem, protože mi přišlo podivný, že nic nedělá a je pořád v triku i džínách. Já naproti tomu oholenou (holím si jí pravidelně, Milan to miluje) a navíc určitě otevřenou kundu - úplně připravenou. Že teču jsem si totiž uvědomila už ve chvíli, když jsem uviděla tu zatracenou postel. Zase začal blábolit něco o potrestání, což mě docela unavovalo. Že to nebude zívačka mi došlo teprve, když se sehnul pod postel a vytáhl odtamtud dost silnou, ale trochu seschlou, na konci roztřepanou rákosku. V první chvíli jsem ani nepoznala o co jde, bylo to prostě tak nečekané, že jsem se tomu zdráhala uvěřit. Na technu Zdeněk vypadal sice jako ranař, ale jinak se zdál normální.
"Tohle ale nemyslíš vážně?" Snažila jsem se do otázky vložit veškerou svou rozhodnost, sama jsem ovšem slyšela, jak je to zvadlé. Řekl: "Vůbec ne!" Pak jsem na zadku ucítila tu věc co držel v ruce. Objížděl mi celou prdel kolem dokola, ruka se tomu úchylovi třásla, takže mě to spíš lechtalo. Po páteři mi však už přebíhaly mrazivé vlnky. Bylo to nekonečné, moc se tím bavil. "Vystrč ten zadeček," řekl mě mazlivě a já vztekle odsekla: "Trhni si pako!" Chtěla jsem si sednout na paty, ale přivázal mě opravdu pevně, vlastně jsem se mohla pohnout jen prostředkem těla, a to jen pár cenťáků. Pak jsem víc tušila než slyšela tiché "švuch" a už jsem jí měla. Na zadku to luplo a rákoska mi přejela půlky. Byla jsem překvapená, že to ani moc nebolí. To ve mě vzbudilo naději, že to bude jenom taková prča, než mi vošuká. Vzbudilo to ve mně ještě něco. Pocit zvláštního, sladkého mrazení, jako když se blíží rauš. Nevěděla jsem si s tím rady.
Chvíli se nic nedělo a pak: "Ssstt", tentokrát to přistání docela štíplo, že jsem sebou cukla a sevřel se mi jak žaludek, tak vnitřek přirození. Další "ssstttt" na sebe nedalo dlouho čekat a tenhle proužek na kůži mýho zadku jsem už zaplatila vyjeknutím. Uznala jsem, že to zřejmě nebude veget, zvlášť když řekl: "Dlužíš mi pět kil, tak dostaneš pět ran, ale vystrčíš pořádně zadek! Když ho nebudeš mít vystrčenej, začneme zase od začátku!" Byla jsem uvnitř strašně naštvaná, ale uznala jsem, že si nepomůžu. Vystavila jsem proto zadek, jak nejlépe to v kleku šlo a věřila, že ten bůra nějak přežiju. Ať si přijde na svý chlívák voslizlej.
To čekání se protahovalo a já jsem se snažila nedat na sobě znát, jak se uvnitř klepu. Modlila jsem se v duchu, ať se hlavně netrefí na mojí vyholenou. Pak to přišlo: "Sssssvissttt!" Šleh byl slyšet dlouho dopředu, alespoň jsem to tak vnímala, musel opisovat velký oblouk. Na půlkách to neštíplo, ale rozvířilo gejzír palčivé bolesti. Žihadlo jako od rozzuřené vosy doznívalo jen pomalu. Pokořila jsem se: "Prosím, Zdeněčku, nech mě," užila jsem zdrobnělinu jeho jména, i když bych ho nejraději zabila. To ho ale neobměkčilo, jen opáčil: "Už je pozdě, trest si přijala dobrovolně, musíš vydržet!"
Po chvíli jsem opět uslyšela "Sssssvissttt!" Musel mi zasáhnout na stejném místě, protože jsem měla pocit, že mi zadek dřevění. "Nééé," zaječela jsem a chtěla složit zadek k patám.
"Máš smůlu, nařídil jsem, že musíš být vyšpulená, začneme znovu," řekl jakoby na to čekal. Nevěřila jsem, že to můžu vydržet a otočila k němu prosebně hlavu. Musel vidět jak se mi do očí derou slzy. Zase jsem zaprosila: „Zdeněčku smiluj se prosím, to nevydržím! To prostě nemůžu." V jeho očích se však zračil potměšilý chlad a současně chuť pokračovat. Zkousla jsem tedy dolní ret, sevřela pacičky na žbrdlení postele a nahrbila záda, ramínka vtáhla dovnitř. Rána zasvištěla a já myslela, že mi odrazil maso od kosti. Z pusy mi vyšel jen slabý kvik. I druhou, na vedlejší půlku, jsem takhle ustála. Třetí mě vybejkovala, protože šla hodně nízko, skoro vedle kundy a zatím byla ze všech nejsilnější. Byla to sršeň! Vydala jsem táhlé: "Aááaaaaá..." a trochu jsem zakolísala. Další byla ještě hroznější. "Ááááááááaaáá" bylo tentokrát vyšší, delší a kolísavější. Strašlivě to řezalo a bolest ze dvou sršních bodnutí najednou se rozplývala nekonečně langsam. S údivem jsem však ucítila, jak s dozníváním trýzně se někde uvnitř mne rodí zprvu malinké, těžko definovatelné vlnky, ale pak se dávají na pochod a v mojí kundě vyluzují zatím neznatelné, ale nesmírně příjemné vibrace. Bylo mi jasné, že jsem mokrá jako zpocený dveře a že to Zdeněk musí vidět. Znovu jsem si uvědomila mojí ponižující pozici, ale byla jsem šťastná, že moje utrpení končí, protože jsem věřila, že tu poslední vydržím, ať je třeba kladivem.
Závěrečná byla překvapivě slabá, štípla sice jako čert, ale o poznání méně, než předchozí. Myslela jsem si, že ho to přestalo bavit a oddychla jsem si. Požádala jsem ho, aby mě rychle rozvázal. On ale posměšně opáčil: "Tak rychle to nepůjde. Máme nějakou smlouvu a ty jsi nedodržela moje pokyny. Pořádně si se neotřela, a tak tě čeká ještě nejmíň sto ran."
"Ty si se zbláznil, hned mě rozvaž slizoune jeden!" Zařvala jsem vztekle."No tak dobře, jen devadesát devět, jednu kapku jsem ti utřel prstem," dělal si ze mne šoufky. Neuniklo mi, jak to má v kaťatech vytrčený.
Co nastalo potom snad ani nejde popsat. Začal mě švihat úplně bezhlavě a nemilosrdně. Jednou sem, jednou tam, v rychlém sledu, takže se nedala ani prožít jedna bolest a už vystřelila další. Rozlévala se mi po celém těle, cítila jsem jí i v palcích na nohou a ve špičkách uší, zadek jsem měla v jednom ohni, pak pokračoval zezadu na stehnech. Tam to bylo obzvlášť citlivé. Házela jsem sebou zoufale ze strany na stranu, byla bych snad ty šátky přehryzala, ale moc to nepomáhalo, vždycky mě dostihl a potýral jednu půlku, faldík pod ní, pak obě najednou, stehna a zas znovu. Zpočátku jsem zaječela při každé ráně, pak jsem přešla do fistule, pištěla jako za peníze, slzy ze mě stříkaly, cítila jsem jak se ze mne leje pot, z přirození teče lavina, ale nekončilo to…
Při jedné, zvlášť povedené ráně na zadní stranu stehen jsem se zoufale vymrštila z kolen a vyhodila zadek do výše. V tu chvíli jsem ucítila strašlivé zabrnění ve svojí pindulce, až se mi zatmělo v hlavě a já na chvíli úplně ztuhla. Zasáhl mi tam, kde jsem věřila, že bude uznávat nedotknutelnost. "ÁAAááchichhhh, jauvajssss, bože můj," a tak nějak jsem zoufale naříkala s vystrčeným zraněným přirozením. Když jsem začala přicházet k sobě, strefil kundu znovu. Bylo to jako kopnutí koněm. Musel se mi nějak prodrat do vagíny, protože jsem byla chvíli bez sebe, pak jsem zařvala přímo nelidsky a nakonec se mi nekontrolovaně roztřásl celej člověk. Mezi nohama se cosi uvolnilo a ze mne vyšly chcánky, jako když se zvrhne kýbl.
Sesypala jsem se na deku a jenom bezmocně brečela. "Zdeňku, Zdeněčku…, prosííímm…", žadonila jsem, "přestaň…, to už se nedá vydržet. Strašně…, strašně to bolí. Neubližuji mi užžž! Já se tak stydím, tohle jsem nechtěla.“ Styděla jsem se opravdu strašně, rozteklá v té horké vlhkosti, vsakující se do přikrývky.
On ale na mně zařval: "Už jsem myslel, že to máš za sebou, ale tohle to si dělat neměla. Kdo to bude čistit?"
"Já to všechno vyperu, jen už mi prosím tě už nebij," štkala jsem. "Vypereš, jako platíš dluhy, viď? Nevěřím ti ani slovo," odsekl a pak dodal: "Dostaneš další nakládačku!"
Začalo mi to být nějak jedno. Ne, že by to nebolelo, bulila jsem dál a cukala sebou, ala stala jsem se otupělou. Ani jeho to už zřejmě moc nerajcovalo, a tak to ukončil třemi závěrečnými žihadly a pak slavnostně prohlásil (uškrtila bych ho, kdybych mohla): "No vidím, že jsi dostala co proto, ale dluh je smazán"., Pak pokračoval: "Zdá se ale, jak se tak dívám na tvůj zadeček, že to bude ještě chvíli znát, potřebuješ ošetřit". Měl určitě pravdu, protože i když už rány už nepadaly, prdelka byla strašně zraněná. Byl to jiný druh bolesti než dosud. Taková zasutá, ale trvalá, neodbytná. Zhmožděné maso pálilo po celé ploše, jako kdyby mi tam kapali vosk ze sta svíček. Cítila jsem návaly krve, která nestačila horkost odplavovat.
Snažila jsem se moc neskučet a statečně se s tím vypořádat. Vzpomněla jsem si taky na mamku a stokrát jí prosila za odpuštění. Teď bych tisíckrát raději poslouchala její nářky, abych nechala mařinku i perník. Stejně to bylo jen kvůli němu. Zdeněk někam odešel.
Když se vrátil, v ruce držel nějakou flaštičku. Hned se mi (blbec) jakoby nic zeptal: "Tebe nikdy fotr nezbil?" I když bych mu nejradši plivla do ciferníku, nechtěla jsem ho zase rozdráždit, a tak jsem jen pípla: "Ale jo, ale nikdy takhle hrozně."
"Neboj se, to se ti zahojí, teď ti to namažu hojivým balzámem." Myslela jsem, že nejhorší mám za sebou a tak jeho kluzká dlaň na mých půlkách byla nesmírně konejšivá. Ale jen malou chviličku. Pak ten preparát začal působit. Bůhví co to bylo, ale jestliže dosud to byl vosk ze sta svíček, tak najednou se rozbolavělá prdelka ocitla na rozpálené plotně! Tak strašně to účinkovalo. V mžiku jsem se oblila potem a začala tancovat zadkem ještě víc než při výprasku před tím. Snila jsem o lavóru se studenou vodou, ale místo toho mi pod záda a na stehna lili roztavené olovo… Prosila jsem mamku, taťku, všechny svaté, ale nic to nepomáhalo. Zdeněk mi na to povídá: "Ale, snad to nebude tak zlý, to přejde." Pak mě chytil okolo zad pod břichem a pokračoval falešně: "Teď se ještě podívám na tvojí pindulku, ta taky nebyla ušetřena. "Nějak mě před chvílí ujela ruka. Nechtěl jsem jí ublížit." Potom jsem už cítila, jak bere do své upatlané hrsti mojí kundu a začíná jí mačkat. Vniknul mi prstama dovnitř a hrabal se tam tak jako bába v koksu. Teď moje utrpení vyvrcholilo, zadeček mi spalovala výheň, stehna mi hořela řezavými uhlíky a v přirození mi začaly řádit rozžhavené kleště. Škubala jsem sebou sem i tam, protože mi zase pustil a ruku vyndal. Přitom jsem řvala, slzy jako kulečníkové koule a pot jako ze skotu na porážce.
Pak se Zdeněk ocitl za mnou, uchopil zadek do rukou, rozevřel mojí dírku a bezohledně do mne vnikl. Kunda se mi v mžiku naplnila pořádným válcem a horko v ní ustalo. Válec klouzal jako namazaný vazelínou. Bylo mi to chvíli příjemné, ale pak se palčivost vrátila z dvojnásobnou intenzitou. Zavyla jsem jako siréna a neustala aspoň minutu. Zdeněk mi střídavě zacpával pusu, funěl do ucha a poctivě plnil. Konečně palčivost uvnitř i na kůži zadku a stehen začala ustupovat a jeho velkej čurák najednou laskal můj vnitřek konejšivými tahy, alespoň tak jsem to vnímala po prožitém utrpení. Tak jsem se udělala z ničeho nic tak silně, jak s Milanem ještě nikdy. Moje křečovité stahy mu musely připadat jako ždímačka s tisícem otáček!
Byla jsem jako v transu. Ze slasti mě vytrhlo náhlé pálení mezi půlkami. Než jsem se vzpamatovala vecpal se do mého konečníku. Bolelo to příšerně a zase přišlo to pálení. Nebylo už tak silné, ale tenhle nepoznaný průnik se nedal jen tak rychle strávit. Ptal se mě jestli už u mě někdo takhle byl, štípal mě do cecků a vrtěl se na mě jako divoký vepř. Docela to bolelo i na těch bradavkách, ale když se mi začal v zadku cukat, docela jsem si už zvykla. Když ho vytáhl, chvíli jsme funěli. Teď s odstupem si uvědomuju, jak rychle jsem se po vejprasku otřepala.
"Tak a teď změníme polohu Janičko, co říkáš?” Zeptal se. "Ono ti to prospěje," pokračoval. "Musíš mít už otlačená kolínka." Pak mi uvolnil nohy a já se zhroutila na promočenou přikrývku. "Ták, teď tě otočím," řekl, když rozvázal šátek na levém zápěstí. Pak mi ruku přendal přes hlavu a zase upevnil ke zlatému žbrdlení. Současně s tím jsem se otáčela na záda. Cítila jsem, jak mi svědí zadek (jako drhnutí struhadlem), ale přesto jsem se zeptala, proč mi zase přivazuje. Něco zamumlal, ale přivázal i druhou ruku. Ležela jsem poněkud na stranu a neměla sílu dát k sobě rozhozené nohy, jak jsem byla vyčerpaná. Najednou povídá: "Uvědomil jsem si, že jsem ti ještě nic nenabídl. Jsem ale špatnej hostitel. Co ti můžu dát? Cinzano? Bianco? Bitter? Whisky? Colu? Červený, nebo snad s Colou? Překvapilo mě to, ale žízeň jsem měla opravdu velikou. "Třeba kolu," kníkla jsem.
"A vizoura k tomu," dodal Zdeněk velkopansky. Odběhl a za chvíli se vrátil s lahvičkou koly a skleničkou vizoura. Dal mi ruku pod hlavu, nadzvedl ji a přiložil mi hrdlo z láhve k puse. Naštěstí takhle umím pít, to každá holka nedokáže, třeba Stáňa by to vůbec nezvládla. Tak jsem vyzunkla celou třetinku. Položil láhev vedle postele, podíval se na mne a pohladil mi plochou rukou na prsou. Přejel je docela zlehounka, nepatrně zadrhnul na bradavkách. Vzdychla jsem. Ujelo mi to. Pokračoval po břichu dolů, klínu se vyhnul, sjel pomalu po stehnech a přes kolena. Skončil až u kotníků. "Jsi krásná," řekl obdivně. "Teď tu whisky." Byla jsem ukolébaná situací, že jsem nestačila zareagovat. Pevně uchopil mojí nohu pod patou a velkým obloukem ji překmihl až k mojí hlavě. Myslela jsem v první chvíli, že mě zlomil v kříži, ale rychle to odeznělo. V ruce se mu zase objevil ten zpropadenej, někde pro tento účel připravenej lajntuch. Bleskurychle mi nohu přivázal k horní trubce pelesti. Druhá noha mu už nedala ani tolik práce. Pozice to byla úžasně deprimující. Byla jsem naprosto bezmocná, ještě víc, než při předchozím výprasku. Široce roztažené nohy, otevřená jeho pohledu od vnitřku píči až po konečník. Začala jsem se chvět, protože jsem věděla, že teď půjde vejprask přímo na mojí kundu, že nemůže být lépe přístupná. Jako by vytušil moje obavy, povídá Zdeněk: "Neboj se, už tě nebudu bít, dáme si jen tu whisku a pak se chci ještě podívat na tvoje kozičky." Sklopila jsem oči. Svoje zploštělé hruštičky jsem měla mezi roztaženýma nohama, někde na úrovni kolen, která byla asi deset čísel nad nimi. Jejich stopky však byly vzrušené, vzpínaly se jako splašení koně.
Došel si ke stolu pro sklenku s nápojem, lízl si docela malinko, zašklebil se a pak jí položil na pokrývku někde pod mým zadečkem. Potom se sklonil k mému otvůrku a začal ho laskat jazykem. Šla jsem mu naproti a vypínala se proti jeho ústům, rukama jsem se pevně chytla svislých trubek. Začal si pomáhat prsty a roztahováním pysků otevíral víc a víc vchod. Musela to být už pěkně otevřená propast, když jazyk vrátil do úst a zvedl hlavu. Chvíli se díval dovnitř a potom zvedl sklenku s nápojem a zvrhl jí dovnitř. Trvalo to jen mžik, ale bolest byla nepopsatelná. Jako v mlze jsem zaslechla: "Promiň miláčku, asi jsem se spletl. To nebude whisky, ale stoprocentní líh." Pak mi nechal s mojí bolestí a odešel. Házela jsem zadkem, abych líh vypudila, ale pochvička se mi sevřela a co nevystříkla hned, to ji teď dezinfikovalo jako kulatá rašple. "Ááááááá…, pomóóóócc, pomoztééé někdoóó…," řvala jsem, volala Zdeňka, zapřísahala, ale on mě s mým utrpením v podobě ocelového ježka otáčejícího se hluboko mezi mýma nohama nechával samotnou. Vrátil se, když mi škeblička zmrtvěla a bolest ustoupila. "Tak už jsem tady," prohlásil vesele. "Podívej se co mám" a nastavil mě před oči ruku v níž držel čtyři barevné, umělohmotné kolíčky na prádlo. "Tak a jdeme na ty cecíky!" Jeho úsměv byl pobavený!
Po dosavadních zkušenostech jsem si dovedla představit, že mě nebude šetřit, ale stejně tak jsem věděla, že jakékoli prosby mi nepomohou. Jeho tlustý a dlouhý čurák s obrovským naběhlým žaludem, teď bez prezervativu, mu zase trčel jako kravskej roh. Měl ho rozhodně většího než Milan a pohled na něj mi pomáhal tlumit úzkost.
Přiklekl před moje zase rozcabené pohlaví, které měl jak na talířku. Prstem vstoupil mezi vnější branky a poškádlil frajtříčka. Neubránila jsem se smyslné osmičce s pánví a pak už jsem ho měla na vchodu. Žalud něžně rozevřel branku, která ho vpustila dovnitř a za ním se kluzce vsoukal celý válec. Naplnil mne tak, že jsem ho cítila až v žaludku. Bylo to moc příjemné. Prostě mě vláčně nabodl, přitlačil se ke mně, ale nehýbal se. Pak vzal do prstů bradavku na mém levém prsu. Dělal to jemně, měl velké prsty a já nemám velké dvorce. Milanovi se ale líbí, jak jsou tmavé a cecíkům říká dudlíčky. Zdeněk se stále tlačil na můj podbřišek a manipuloval z dudlíčkem. Ty mám na rozdíl od dvorců a ve srovnání s nimi, nepoměrně větší. Žmoulal ho a povytahoval, opakovaně zesiloval a zeslaboval stisk na čepičce mojí malé kozy. Cítila jsem jak se mi dudlík nalévá jako nikdy před tím, Zdeněk vzrušeně oddychoval a jeho oř ve mě se vzpínal. Když byl spokojen, vzal kolíček a vrcholek ňadra secvaknul. Neudělal to ale šetrně, jak se to většinou ukazuje na netu - někde na kůži u dvorce - ale naopak přímo na dudlík v místech, kde začíná ve dvorci. Volná hlavička bradavky se tak okamžitě proměnila ve velký hrášek, který se začal v oku kolíčku ještě nalévat. Přemohl mi pláč, protože to nesmírně bolelo, seškrcený dudlík se napínal k prasknutí.
"Prosím netrap moje kozy, Zdeňku, prosím..., nejsou ještě vyvinuté.., nech aspoň dudlíčky…" Šílíc bolestí jsem blekotala podobné škemry, ale Zdeněk už manipuloval s mojí pravou kozou. Po chvíli stejně seštípl i druhou bradavku. Bylo to hrozný a já nakonec nelhala. Kozy nemám vlastně moc dlouho a určitě mi ještě dorostou. Ani bradavky nejsou asi úplně hotové, protože mi občas ještě celé tuhnou a pobolívají, jako v době, kdy mě začala puberta. Jsou proto výjimečně citlivé. Brečela jsem nahlas a snažila se mučeným kozičkám ulevit, hýbala jsem se přitom samozřejmě celá, ale tím jsem si dudlíky ještě více trápila, protože páčky kolíčků narážely do nohou nad nimi. Zdeněk slintal, pásl se pohledem na mém utrpení, nehýbal se, ani nemusel, protože jsem se na něm vrtěla já. Moje vzlyky a steny ho nepochybně vzrušovaly, protože když jsem si trochu zvykla a ztišila, začal se věnovat opět levému prsu. Vzal další kolíček, který se mi zdál trochu
jiný a větší než předchozí, ale nevím to jistě. Přiblížil se s ním k čepičce sužované kozy kolmo na už upevněný skřipec a umístil ho v místě jeho oka, kde se nateklá šťopička mojí bradavky vylévala ven. Byla tak ošetřena jak po celé délce, tak do čtverce!
"Uhuuíííííí…, bolíííí..., nesmíš…!!!", kvičela jsem. Zase jsem sebou zmítala. Měla jsem plošinu prsů s nepřirozeně vyčnělými pahrbky bradavek přímo před očima, ale musela jsem se odhodlávat, než jsem je sklopila. Mé pocity signalizovaly, že stopečka praskla, že z ní prýští krev, která tam ještě chvíli před tím bušila jako kladivo na kovadlinu. Když jsem však zaměřila oči na ten dvakrát okolíčkovaný cecík, zjistila jsem, že nikde není kapka krve, že jen z komplikované kolíčkové konstrukce vylézá tu větší a tu menší třapeček neuvěřitelně zdeformované tkáně, pokryté průsvitnou blankou, napjatou k prasknutí.
Pravdou je, že už tehdy jsem vlastně nevěděla o vejřezu, co jsem dostala, prdel byla jen víc citlivá. Dneska už ostatně mám jen mizející modré proužky prokládané žlutou. Když se však ještě teď při psaní, náhodou dotknu jedné nebo druhé bradavky, je to pořád znát. Tím nezastírám, že hojící se zhmožděniny uvnitř bolí ale zároveň netvrdím, že dole nešimrají. Netušila jsem vůbec, co ve mě tenhle nechtěný zážitek nakonec probudí….
Zdeněk to nakonec dotáhl až tam, kam chtěl. Ocejchoval mi i knoflík pravého prsu posledním kolíčkem a pak už mi regulérně mrdal. Jezdil mi v kundě napřed dlouhými, pomalými tahy, pak zrychlil a nakonec do mne bušil tak, že beranidlo ze mne vždycky úplně vytáhl, počkal až se mi dírka přivře a pak se z výšky prudce spustil dolů. Bezohledně rozrazil zpátky zavírající se vrátka a pronikl mi naráz až k žaludku. Bylo to, jakoby do mne vrážel násadu ze zednické lopaty. Snad by to bylo i příjemné, kdyby to netrvalo tak dlouho a kdyby při vražení penisu do mojí škebličky nepřirazil vždycky zároveň svejma prsama na moje zvednutý, vytrčený nohy. Ten pohyb se přenesl na kolíčky a z nich na kozičky, kde se bradavky natahovaly a lámaly tam, kam měnily směr pevně připnuté prádelní kolíčky.
Střídavě jsem tak řvala rozkoší z mocného ptáka, jaký mi dosud drápy ani zobák ve studánce nesmočil, pak jsem vyrážela skřeky a ronila slzy nad bolestí vystřelující z týraných koziček, na jejichž cecíkách hodovaly umělohmotné zoubky. Zdeněk byl v ráži, šoustal jako dospělej chlap, po hodině jsem úplně vyschla a ztratila pojem, co se mnou děje…
Probudilo mě, až když Zdeněk ošetřoval moje prsa se zmuchlanými vrcholky "hojivou emulzí". Pak mi pochválil, že jsem byla hodná, a když mě odvezl autem svojí mamky do našeho města, dal mi na rozloučenou litr za "nadstandardní služby", jak se vyjádřil.
Je to už přes týden a já cítím, jak mám po tom psaní mokré kalhotky. Špičky ňader jsou sice hodně citlivé na dotek, ale Milan se pořád nevrací a já mám zase vyschlou kešeň…