Je mi 23 let. Mám hnědé vlasy, měřím 165 cm a na svoji postavu jsem pyšná. Kromě toho že někteří občas říkají, že mám divoký klín, se stýkám s několika chlapci. Vystudovala jsem universitu, skončila s výukou a získala diplom a zaměstnání. Nebylo to ledajaké zaměstnání, protože jsem chytla místo v mé bývalé škole, takže jsem mohla bydlet doma a snadno splácet půjčky. Po obědě jsem si dala schůzku s ředitelem školy, a jelikož jsem měla spoustu času, pozvala jsem do hospody starou přítelkyni, která již učila. Vůbec jsem nechtěla pít žádný alkohol, ale Sandra (má přítelkyně) mě přesvědčila, že alkohol mě před pohovorem uklidní. Zeptala jsem se, jestli se mám něčeho obávat. „Ničeho,“ řekla Sandra, „ale ředitel je pryč, a proto tě přijme zástupce, o němž se ví, že dbá na zásady - očekává, že se iniciativně pustíš do práce.“ Potom jsme s humorem klábosily o starých časech a já vypila asi dvě třetinky silného piva. Sandra mi popřála všechno nejlepší a já jsem vyrazila do školy. Když jsem tam přišla, zjistila jsem, že je tam téměř liduprázdno. Uvědomila jsem si, že žákovské záchody (které jsem nyní potřebovala) jsou uzavřené a učitelské, že jsou na druhém konci budovy. Abych se neopozdila, šla jsem rovnou k sekretářce do kanceláře. Gillian, školní sekretářka, mě vřele přivítala: „Jak se máte Lucie? Jsem ráda, že vás opět vidím. Zástupce vás přijme v zasedací místnosti. Právě cvičí v tělocvičně a já si musím někam odskočit. Až půjdu kolem, upozorním ho, že na něj čekáte.“ Vstoupila jsem do zasedací místnosti na druhé straně kanceláře. Zaslechla jsem, že Gillian odešla. Opatrná Gillian ovšem bezděčně zamkla dveře. Hlavou mi bleskla zlá předtucha. Zkusila jsem otevřít dveře do chodby - bezvýsledně. Už předtím se mi chtělo čůrat, ale doufala jsem, že najdu záchod. Tak jsem zůstala stát se zkříženýma nohama a dívala se kudy ven. Téměř celý život jsem měla problém, kde se vyčůrat, a proto se ze mě stal expert, jak se vyhnout počůraným kalhotkám. V rohu místnosti byla ohromná porcelánová váza se suchými květinami. Pozorně jsem poslouchala, jestli někdo nechodí kolem, a vytáhla kytky z vázy. Potom jsem si zastrčila sukni do kalhotek a klínek v kalhotkách odtáhla na jednu stranu a jako rozpustilá holka jsem začala čůrat. Tryskalo ze mě vypité pivo a hlučně cákalo do porcelánové vázy. Sotva jsem začala, uslyšela jsem, že někdo vešel do chodby a zarachotil klíči. Pustila jsem klínek v kalhotkách, který se s mlasknutím vrátil zpátky na místo, ale několik vteřin jsem si čůrala do kalhotek. Než se otevřely dveře, kytky byly zpátky ve váze a já stála u stolu a vypadala celkem v pohodě. Ovšem pod sukní jsem cítila promočené kalhotky a mokrá stehna se mi dřela o sebe. Připadala jsem si jako před lety, kdy jsem se počůrala ve třídě a za trest jsem byla poslána právě do této místnosti. Ještě horší ovšem bylo, že nyní jsem byla učitelka a měla se poprvé setkat se svým šéfem. Každý ví, že jak jednou začal čůrat a musel přestat, chce se mu za chvíli znovu. Náhle jsem se dívala do tváře, kterou jsem znala. „Panebože, jestli to není Lucy Smithová! Těší mě, že tě opět vidím! Jak se máš? Když jsem to jméno uviděl, vůbec mě nenapadlo, že jsi to ty.“ Muž, kterého jsem potkala, nebyl nikdo jiný než bývalý spolužák, z něhož se očividně stal učitel. Byl o několik let starší, ale dobře jsem ho znala. Pevně mě objal. „Jak se ti vede?“ Určitě vycítil, že s držením mého těla není něco v pořádku. „Hergot! Vzpomínám si, že... a tak jsme tam stáli a vzpomínali na dobu, když jsme ještě byli na škole. Kdysi jsme spolu chodili, a já se při té vzpomínce začervenala až ke kořínkům vlasů. Připomněla jsem si onen večer, když jsem s Rogerem šla na procházku, a naše polibky a doteky neskončily jen u mazlení (brala jsem antikoncepci bez vědomí rodičů.) Zastavili jsme se za kriketovým hřištěm a začali se mazlit. Hladil mi kundičku přes kalhotky. Chtělo se mi čůrat, ale nechtěla jsem, aby přestal, protože to bylo příjemné a neměli jsme moc příležitostí si takhle užívat. Cítila jsem jeho tvrdýho ptáka na stehnech. Zašeptala jsem mu, že musím čůrat, ale místo aby přestal, se zdálo, že ho to ještě víc vzrušilo. Položil mi ruku na kundičku a lechtal mi poštěváčku. Strčila jsem mu ruku do kalhot a vytáhla čůráka, takže mi tlačil na stehno. Když jsem cítila, že vystříkne, přestala jsem ovládat. Uvědomila jsem si intenzitu orgasmu a také to, že čůrám skrze kalhotky a Rogerovy ruce. Neměla jsem sílu přestat a všechno jsem to pustila. Neucukl, ale masíroval mě čím dál silněji. Později jsem zjistila, že jsem si potřísnila sukni. Potom jsme šoustali na trávě, a když jsem šla domů, měl Roger moje pročůrané kalhotky v kapse. Vrátila jsem do reality, ale provokativně jsem řekla: „Máš ještě ty moje kalhotky?“ Viděla jsem, že si Roger vzpomněl, protože se mu v rozkroku objevila mohutná boule. Zašeptala jsem: „V jistém smyslu, jsem pořád ta stejná holka. Nechcete mi to udělat, pane učiteli? Vypadá to, že jste čím dál víc vzrušený.“ Chytla jsem ho za ruku a vrazila si ji mezi nohy. „Byla jsem v hospodě, byla jsem nervózní, hloupá Gillian mě zamkla v místnosti, musela jsem močit do vázy,“ řekla jsem, „ale přišel jsi dřív než jsem dočůrala.“ Bystře se na mě podíval. Chopila jsem se příležitosti - jako holčička, která chodí pravidelně do školy - a pronesla:“Ó ne! Pane, nemohla jsem nic dělat; počůrala jsem si kalhotky, ale nedočůrala jsem; teď už je pozdě jít na toaletu! Ó, pane, už to na mě jde.“ Začala jsem se svíjet, vytáhla jsem si sukni, strčila si ruku mezi nohy a začala masturbovat. Tohle už Roger nevydržel. Posadil mě na stůl a sundal si kalhoty. Ptáka měl tvrdýho jako kámen; odtáhl mi vlhké kalhotky na stranu a zabořil se do mé mokré skulinky. Odehrálo se to podobně jako tenkrát, ale teď jsme měli více zkušeností; samozřejmě jsem se počůrala jako předtím - a chcanky stříkaly proudem na stůl a na podlahu. Báječný pohovor! Když mě Roger doprovázel domů, povídali jsme si o mnoha věcech. „Je dobře, že se Gillian nevrátila,“ řekla jsem a vzpomněla jsem si, že při úklidu jsem nevylila vázu. „Ano, ale ne jak si myslíš. Ta ženská je posedlá mokrým sexem a určitě by neodolala a přidala by se k nám. Přemýšlela jsem, že by to nemusel být špatný nápad (ale to je jiný příběh). Místo toho jsem prohlásila: „Alespoň se máme na co těšit.“