Vytáhl jsem dalekohled a pozoroval ho. Byl to opravdu kapitální kus. Připravil jsem si zbraň a zkusmo zamířil. Měl jsem ho na mušce a mohl střelit. Ještě ne, ještě není ideálně postaven. Srnec, jako kdyby plnil moje přání se ještě více přiblížil a postavil se ke mně bokem. Zamířil jsem a položil...

Celý den jsem se těšil, že vezmu večer flintu a vyrazím na toho vychytralého srnce. Už dlouhou dobu jsem na něj měl spadeno, povolení také mám, ale pořád se mi nedařilo ho dostat. Vždycky byl jinde, než jsem na něj číhal. Kamarádi už si ze mě začínali dělat legraci, že ho schválně vyplaším a nechám běžet, sotva ho vždycky dostanu na mušku. Mohla to být třeba i pravda, protože nejsem žádný bůhvíjaký ostrostřelec, ale ve skutečnosti to bylo tak, že jsem ho už několikrát viděl na ráně, ale vždy jen tehdy, když jsem neměl u sebe flintu. Ale dnes? Dnes ho určitě dostanu. Měl jsem takové tušení, ba přímo jistotu, že dnes půjde na louku u potoka. Už jsem se viděl na posedu, namířím, pak rána a dostane to přímo na komoru. Při tom pomyšlení se mně až trochu roztřásly ruce a začal ve mně nahlodávat pocit nejistoty. Co když to nezvládnu? Co když nedokážu zmáčknout spoušť? Ještě tak bažanta nebo kachnu. Ale kapitálního srnce? Toho jsem ještě za celý svůj život nedostal. Jo, dostal, ale jen od kamarádů, už takhle jen kýtu nebo hřbet. Ale celého srnce? Panečku, to bude něco!
Se smíšenými pocity jsem ono páteční odpoledne zamykal kancelář. Doma jsem neměl žádné stání. Manželka si ze mě dělala legraci, jestli má už zadělávat na knedlíky na tu svíčkovou, ale já jsem věděl svoje. Čím víc se blížil večer, tím větší jsem měl jistotu, že to dnes určitě zvládnu. Ještě za plného světla jsem bral kulovnici, pár patron, dalekohled a nezbytné nářadíčko nimrodů. Blížil se krásný, červnový podvečer, a tak jsem se rozhodl, že půjdu pěšky. I když k posedu, kam jsem chtěl jít, to bylo dobré tři kilometry, měl jsem ještě fůru času. V červnu jsou nejdelší večery a do šera je ještě hodně daleko, takže jsem byl u posedu ještě za světla. „Vylezu si nahoru a rozhlédnu se po okolí,“ řekl jsem si v duchu. I když mnou projíždělo napětí, byl jsem vyrovnaný a sebejistý. Pokud srnec přijde, určitě ho dnes střelím. Sotva jsem vylezl nahoru a podíval se na druhou stranu louky k lesu, spatřil jsem ho. Tak brzy jsem ho opravdu nečekal. Obezřetně vyšel z lesa, rozhlížel se po okolí a nasával vzduch. Vítr šel od něho, a tak mě těžko mohl cítit. Pode mnou zurčel potok a rušil tak maličké šelesty, které jsem mohl dělat. Těžko mě mohl tedy i slyšet. Vytáhl jsem dalekohled a pozoroval ho. Byl to opravdu kapitální kus. Připravil jsem si zbraň a zkusmo zamířil. Měl jsem ho na mušce a mohl střelit. Ještě ne, ještě není ideálně postaven. Srnec, jako kdyby plnil moje přání se ještě více přiblížil a postavil se ke mně bokem. Zamířil jsem a položil ukazováček na spoušť. Srdce mně bušilo až v krku, ale mozek už dal povel: Zmáčkni! V tom jsem zaslechl pod sebou dva hlasy. Srnec byl několika skoky ten tam. Byl jsem na zhroucení a chtěl jsem začít vztekle nadávat. Už jsem chtěl slézt z posedu, ale něco mně řeklo: Zůstaň!
Párek mladých lidí se blížil rovnou k posedu pode mě. Drželi se za ruce a vesele bavili. Snad vůbec nezpozorovali, že tam nějaký posed je, vyndali z tašky deku a rozložili ji rovnou pod posedem. Sedli si na ní a začali se vášnivě líbat. Pak si lehli a pokračovali v osahávání. Slečna měla krátké letní šaty, které se jí ihned vykasaly a já spatřil bílé kalhotky. Jsem pěkný šmírák, pomyslel jsem si, ale ani jsem nedutal. Abych lépe viděl, nahnul jsem se trochu přes hrazení posedu a pozoroval je. Bylo ještě opravdu dost světla, tak jsem viděl skoro každý detail. Ocas v kalhotách mi tvrdnul a tvrdnul. Kluk ji stále líbal a osahával prsa. Neviděl jsem jí do obličeje, ale ani ona mě tedy nemohla vidět. Po chvíli začala nahlas vzdychat a určitě to na ní přicházelo. Kluk byl asi hodně nezkušenej, protože jí stále ještě nesahal do rozkroku. Po tom ona znatelně toužila, protože si tam začala sahat sama. Po chvíli si volnou rukou stáhla kalhotky, vzala jeho ruku a vložila ji do svého klína. On však, místo aby ji začal pořádně masírovat, nechal tam ruku bez hnutí ležet. To je vůl, pomyslel jsem si. Tak rád bych jí pomohl. Po chvíli jí to přestalo asi bavit, sedla si a začala se svlékat. Opět jsem se musel schovat za hrazení. Pozoroval jsem je škvírou mezi prkny, ale nebylo to ono. Dodal jsem si odvahy a opět nakoukl přes hrazení. Kluk na ní ležel a souložil jí v klasické poloze. Dívala se mu přes rameno rovnou nahoru. Asi se jí to moc nelíbilo, protože její hezký obličej nevyzařoval žádnou radost, ani žádné zvláštní vzrušení. V tom mě stoprocentně spatřila. Naše pohledy se na vteřinu střetly. Strašně jsem se lekl a ucukl za hrazení. Čekal jsem, že bude strašný poprask. Připadal jsem si jako idiot a říkal si, jaká to bude šílená ostuda. Nemám ani srnce a ještě tohle to! Takový trapas. Už jsem chtěl slézt z posedu, ale ono se stále nic nedělo. Rozhodl jsem se ale, že se ukážu úplně. Nakoukl jsem přes hrazení, ale oni ještě souložili. Viděl jsem jeho záda a zadek, její pokrčené nohy a obličej, který se nenápadně snaží vykukovat přes jeho rameno. Opět se naše pohledy střetly. V tom jejím byl znatelný úsměv. Díval jsem se na ní už nepokrytě a dostal na ní strašnou chuť. Začala znatelně víc vzdychat a udělala něco, co jsem rozhodně nečekal. Za jeho zády udělala jasný posunek, jako kdyby honila ocas. Na nic jsem nečekal a rozepnul příklopec. Sotva jsem si ho začal honit, kluk zachrochtal a přestal šukat. Byl hotov a zůstal na ní ležet. Rozmrzele ho ze sebe shodila a posadila se. On ležel břichem na dece a žalostně jí řekl: „Promiň.“ „To nic,“ odpověděla mu a začala se oblékat. On se oblékal také a asi mu nebylo moc do smíchu. Bylo mě ho trošku líto. Možná, že to byla jeho první větší zkušenost. Díval jsem se na ni a ona na mě. Kluk nás nemohl vidět, protože byl zády k ní. Asi se styděl. Už bylo trochu šero, ale zřetelně jsem viděl, jak ukázala několikrát prstem k zemi. Pak řekla k němu: „Tak zítra…“ „Co, zítra,“ zeptal se trochu překvapeně. „No, že zítra bude asi pršet, tak s tebou nikam nepůjdu.“
Sbalili deku a odcházeli pryč. Když se nedíval, zřetelně mi ještě zamávala. Opětoval jsem to a díval se za nimi, než úplně odešli. Pak jsem slezl z posedu a šel domů. Věděl jsem, že srnec sem už dnes určitě nepřijde. Cestou jsem pořád musel myslet na erotickou scénu proběhlou pod posedem. Kluka znám z vesnice, přemítal jsem. Je to takový místní vejtaha. No, dneska se tedy moc nevytáhl. Ale tu holku neznám. Alespoň nevím, že bych jí znal. Mladá, kolem dvaceti, mohl bych jí dělat tátu. Ale je to už asi pěkná divoška. Ten kluk na ní vůbec neměl. Pořád mě vrtalo hlavou ty její posunky a to ,zítra‘. Nebyl jsem si jist, jestli to znamená, že sem přijde zítra. Byl jsem z toho celej nadrženej a strašně mě bolely kulky.
Manželka mě přivítala s otázkou: „Kde máš srnce?“ Smála se, ale byl to dobrosrdečný smích. Znala mě a byla si jista, že ho nikdy nestřelím. Jo, kdyby tak věděla, jak málo dnes stačilo a byl bych ho dostal. „Nepřišel,“ odpověděl jsem stroze a snědl polévku, kterou mě nalila. Po večeři jsem si šel lehnout se slovy, že mě není nějak dobře. Ačkoliv nás oba sex stále ještě velmi baví a moje žena je pořád přitažlivá a milujeme se téměř každý den, dnes k ničemu nedošlo. Nedokázal bych se soustředit, protože mi v hlavě stále ležela ta holka.
Sobota se vlekla jako šnek. Celý den jsem neměl stání a čekal na příchod večera. Snažil jsem se ale nedat na sobě nic znát. Konečně jsem vzal flintu a vyrazil na posed. U posedu nikdo nebyl. Celý zpocený jsem vylezl nahoru a díval se po krajině. Začal jsem se pomalu uklidňovat a utěšovat, že nikdo nepřijde, a že jsem si to všechno jenom vsugeroval. Jak jsem se tak díval k lesu, opět se z něho vynořil. Byl to ten samý srnec, kapitální kus, jako včera. Opět mi stoupl tep a tlak na maximum. Nevnímal jsem nic, jenom toho srnce a sebe. Nabil jsem flintu a zamířil. Srnec byl opět v ideálním postavení. Když jsem chtěl zmáčknout spoušť, ucítil jsem na svém krku dotek ruky. Strašně jsem se lekl a taktak, že jsem opravdu nevystřelil. Otočil jsem se a spatřil ji. Byla to ta holka.
„Promiňte, nechtěla jsem vás vylekat, ale bylo mě taky líto toho srnce.“ Řekla to s takovou samozřejmostí a klidem, že jsem se uklidňoval i já.
„Co tady děláte, slečno?“ Zeptal jsem se po vzpamatování trochu naivně.
„No, neprší a tak jsem přišla. Sama.“ Dodala a ukázala bělostné zuby. Byla krásná. Špinavá blondýnka, kratší vlasy, sportovní typ, perfektní postava. To byly moje první dojmy. Na sobě opět jenom kraťoučké letní šatečky, ale jiné, než včera. Možná byly ještě kratší.
„Mám sebou deku, nebylo by pohodlnější, kdybychom si sedli někde dole?“ Zeptala se a šibalsky na mě zamrkala. Chtěl jsem ji pustit napřed, ale řekla: „Až po vás.“
Začal jsem slézat a ona hned za mnou. Podíval jsem se nahoru a spatřil klín červených kalhotek. Nádherný pohled. Okamžitě mi začalo tvrdnout péro.
„Bojím se, abych nespadla, a tak musím pomalinku,“ řekla, ale nezdálo se, že by měla pro strach uděláno. Lezla opravdu pomalu. Už jsem byl dávno dole a nepokrytě se díval na její nohy a kalhotky. Měl jsem strašnou chuť zjistit, co má pod nimi. Konečně byla dole. Nahnula se k tašce, kterou nechala dole u stromu a vyndávala z ní deku. Šaty se jí vykasaly a zblízka jsem viděl její klín. Pod poloprůsvitným proužkem jemné, červené látky se rýsovala její pička. Srdce jsem opět cítil až v krku a můj ocas v kalhotách jen úpěl. Rozklepala deku a sedla si na ní. Vůbec se nesnažila dát kolena k sobě. Zíral jsem na ní, jako u vytržení. Nevěděl jsem, jestli je to skutečnost nebo sen.
„Nesednete si také? Přeci nebudete pořád stát. Bolely by vás nohy.“ Říkala to klidně a dívala se na moji bouli pod kalhotami v rozkroku. Posadil jsem se na druhý konec deky. Nebyl jsem schopen slova a bolelo mě v podbřišku. Byl jsem strašně nadrženej a nebyl schopen normálního uvažování, natož, abych něco povídal. Přisedla si blíže, takže se dotýkala svým bokem mého. Lehl jsem si na záda, zavřel oči a polohlasně řekl: „Děj se vůle boží!“
Pod zavřenými víčky jsem viděl červené, mihotající kruhy. Za pár vteřin jsem ucítil ne rtech šimrání, asi stéblem trávy. Pootevřel jsem ústa a postřehl nad sebou stín. Pak mě políbila. Byl to zprvu lehký, jemný polibek voňavými ústy. Postupně však přerůstal do vášnivého líbání. Několik minut jsem se nechal pasivně líbat. Pak si na mě obkročmo sedla a klínem se třela o moji bouli v rozkroku. Přitom mě vášnivě líbala. Bylo to nesmírně vzrušující. To už jsem nevydržel a otevřel jsem oči. Usmála se a zeptala: „Líbí se vám to?“
„Strašně,“ odpověděl jsem popravdě.
„Tak můžu pokročit?“ Zeptala se a jazykem pošimrala moji tvář.
„Dělej si se mnou, co chceš,“ řekl jsem jí a opět přimhouřil oči. Cítil jsem, jak se na mně otáčí. Když jsem otevřel oči, viděl jsem těsně před nimi klín červených kalhotek, pod nimiž se jasně okazovala její prdelka a pička. Neodolal jsem a přimáčkl jsem k tomu obličej. Dosedla lehce na mě a já ucítil mokrou látku a vůni jejího ženství. Mezitím ona začala rozepínat příklopec mých kalhot. Konečně vysvobodila mého ptáka ze zajetí a začala si s ním hrát. Odhrnul jsem prsty mokrý proužek kalhotek a spatřil před sebou její lasturku a prdelku v plné parádě. Byla to nádhera. Poševní vchod uzavírala oponka zkrabacených malých pysků, na jedné straně končící hrází, která vedla k análnímu otvůrku a na druhé straně se začínal tyčit poštěváček. Začal jsem to všechno okamžitě prsty dráždit. Holce se to asi velmi líbilo, protože začala hlasitě vzdychat a ještě víc vlhnout. Neodolal jsem a celým obličejem jsem se k tomu přimáčkl. Dychtivě jsem nasával tu typickou a přesto vždy originální vůni ženství. Toto ženství vonělo líbezně a já byl v sedmém nebi. Cítil jsem, jak si hraje s mým penisem, jak ho lehce a posléze dynamicky honí, jak objíždí jazykem žalud, jak ho jemně zasouvá do úst a potom v pravidelných rytmech až do hrdla. Takto jsme si hráli drahnou chvíli, a přestože to bylo velmi vzrušující, nevystříkl jsem. Dlouholetým intenzivním tréninkem jsem dokázal svoje libido nejen prožívat, ale i dokonale ovládat. Tušil jsem, že i tato žena bude spokojena. Alespoň její projevy vzrušení tomu napovídaly. Také, že ano. Za chvíli dívka mezi intenzivními vzdechy řekla: „Chci už cítit toho macka ve své pipině.“ Ten jemný vulgarismus mě ještě více rozrajcoval a penis jsem měl v maximálních možnostech. Potom vstala, svlékla si kalhotky a šaty a rozkročila se nade mnou. Poprvé jsem viděl úplně a zblízka její prsy. Byly to nádherné, pevné trojky. Při pohledu zdola jí hnědé bradavky čněly proti tmavomodré, podvečerní obloze jako korkové špunty. Zatoužil jsem přisát se k nim a pomazlit se s nimi. Co nejrychleji jsem vleže také ze sebe všechno svlékl.
Holka chvilku stála rozkročmo nade mnou a prohlížela si mě. Potom zřetelně řekla: „Tedy, vy jste ale pořádnej samec. Kam se hrabou mladý kluci.“ Pak si podřepla, narovnala si rukou můj trčící klacek a zasunula ho na krajíček svojí pičky, aby v ní byl jenom žalud. Pak začala kroutit boky a můj penis se v ní točil jako kvedlačka v kastrůlku. To bylo opravdu velmi dráždivé a tehdy jsem měl skutečně co dělat, abych nevystříkl. Vydržel jsem a ona si klekla a nechala zajet do sebe ocas až po kořen. Jenom hekla a vzápětí začala divoce přirážet. Držel jsem oběma rukama její prsa a kroutil, pokud to v její divoké jízdě šlo, ty vyvinuté, pevné bradavky. Stehna a kulky jsem měl celé mokré a jak na mě rytmicky dosedala, tak to jen mlaskalo. Za chvíli jsem neklamně tušil, že to na ní už přichází. Jenom ječela, jaká je to nádhera. Vzepjal jsem se co to šlo, popadl jí za boky a pomohl jí ještě více k sobě přirážet. Pak na mě naposledy dosedla, prohnula se a já ucítil její orgastické, vnitřní stahy. Pak na mě dopadla trupem a s křečovitým úsměvem se zeptala: „Vy ještě nejste?“
„Ještě ne,“ zašeptal jsem, jemně hladil křivky jejího těla a nechával doznít její orgasmus. Pak jsem jí naznačil, aby ze mě slezla a řekl jsem. „Tak a teď si tě vychutnám.“
Pod mým vedením si lehla na záda, roztáhla nohy a přitáhla stehna k tělu. Klekl jsem si a začal jí celý klín dráždit trčícím penisem. Přejížděl jsem pozvolna od análního otvůrku přes hráz k oponce pysků až k poštěváčku a upraveným chloupkům ohanbí. Takto jsem to několikrát udělal tam a zpátky až do té doby, než si prožila další, tentokrát vnější, orgasmus. Díval jsem se, jak se přitom chvěje a kroutí slastí. Pak jsem v tom pokračoval a ona začala úpěnlivě prosit, ať ho tam už konečně vrazím, nebo že se zblázní. „Můžete si vybrat, do které díry chcete, ale už mě netrapte, prosím,“ prosila doslova. Tak jsem si plivl na prsty a ještě více navlhčil prdelku. Ale nebylo to snad ani třeba, protože byla už takhle dost vlhká svojí šťávou. Pak jsem ho pomalinku začal vsouvat do análku. Zprvu jako by ucukávala, ale pak se sama na ptáka začala přitlačovat. Za chvíli tam byl téměř celý. Začal jsem s ním popojíždět tam a sem. Přitom jsem dráždil prsty volné ruky celou její prcinku. To už nekontrolovatelně křičela. Museli jsme vyplašit zvěř široko daleko a mě jen bleskla hlavou komická myšlenka, že sem už ten srnec v životě nepřijde. Její prdelka však byla opravdu těsná, zřejmě ho tam ještě nikdy neměla a já jí nechtěl kazit její první dojmy z nové zkušenosti. Toužil jsem však už velmi silně pořádně ho do ní vrazit celého a už se konečně udělat také. Tak jsem ho vytáhl z prdelky a vrazil ho do dírky o kousek výš, do té její nádherné, mlaďoučké pipiny. Začal jsem divoce přirážet a ona také. Po nějaké době to na ní přišlo a prožívala si další a další orgasmus. Na mě už to přicházelo také. Začal jsem křičet rozkoší i já a věděl jsem, že tentokrát to už neovládnu. Ještě jsem ho na poslední chvíli stačil vyndat a rychle ho přisunout k jejím prsům. Zvedla hlavu, rychle popadla ocas a začala ho honit. Ale to už stříkal. Díval jsem se, jak první dávka dopadla na její prsa a krk. Druhou dávku už stihla zachytit obličejem a částečně do pusy. Byl jsem hodně nadrženej už od včerejška, a tak toho bylo opravdu dost. Díval jsem se, jak olizuje moje semeno odkud se dá a pozoroval, jak můj ocas nad jejími prsy a obličejem pomalinku poklesává. Slezl jsem z ní a lehl si na záda.
„Která ty jsi? A jak se vlastně jmenuješ?“ Zeptal jsem se s pocitem trapnosti a řekl jsem jí, kdo jsem já. Bylo to asi pořádně hloupé, ale uvědomil jsem si, že ji vlastně prakticky vůbec neznám.
„No, já jsem Monika Krenzová. Jsem tady s našima u příbuzných,“ řekla a soukala na sebe přitom kalhotky. „Jinak bydlíme v Praze,“ dodala. Asi se taky cítila trapně.
„No, nebudeme z toho dělat vědu, ne? Hlavně, že se nám to líbilo,“ dodal jsem a oblékal se také. Bylo už skoro tma a začaly svítit první hvězdy. Nádherný čas.
Podívala se na mě modrýma, dívčíma očima a řekla: „Bylo to nádherné. Něco takového jsem ještě nezažila.“ Pak dodala: „Pozítří odjíždíme. Ale zítra bych mohla ještě přijít. Chtěla bych se s vámi ještě jednou pomilovat. Přijdete, pane Karle?“
Po vteřině zaváhání jsem odpověděl: „Ano.“
Zítra to bylo ještě nádhernější, než dnes.