A žádný sex. To mě trochu mrzelo. Schválně jsem si na její návštěvu oblíkl jen tričko a slipy (aby mě, chudáčka, viděla, jak trpím), ale hlavně aby viděla, že kromě nohy je vše v pořádku, a že to, co se rýsuje pod látkou slipů, je stále funkční a...

Nic si nepamatuji. První, co jsem uviděl, byl úsměv sestřičky v nemocnici a - ehm - její překrásné nohy. Když se nakláněla k sousednímu nebožákovi, aby mu upravila polštář, její čisťounká sukýnka poodkryla štíhlé, snědé nožky až nad podkolenní jamky. „Panečku,“ řekl jsem si v duchu, „můj druhý život nezačíná vůbec špatně!“Ano, boural jsem. Tak jako spousta lidí přede mnou. Nedopadlo to nijak tragicky; odnesla to jen pravá noha, což si žádá asi dva měsíce domácího léčení. Hůř je na tom můj Úhoř. Tak říkám svýmu bavoráku, nebo spíš říkal jsem. Teď je někde na vrakovišti a já tady doma, s nohou v sádře, sedím v křesle a vzpomínám na svou sestřičku z nemocnice s nohama tak krásnýma, že bych si nechal ještě něco zlomit, jen abych je mohl ještě jednou spatřit...Většinu dne se nudím. Moc nečtu, v bedně je samý opruz, abych se koukal z okna, musím stát a to mě ještě dost nejde. Vypadám docela legračně s tou bílou tlustou podkolenkou ze sádry, která ale končí až u kyčle. Jako fotbalista ve výslužbě, co celý život kopal jen pravačkou.Žiju sám, se svou holkou jsem se před nějakým časem rozešel, neklapalo to. Teď se na mě přišla podívat, co a jak, ale jinak nic. Žádná lítost, výčitky. Jen sranda, rozešli jsme se tenkrát v dobrém. A žádný sex. To mě trochu mrzelo. Schválně jsem si na její návštěvu oblíkl jen tričko a slipy (aby mě, chudáčka, viděla, jak trpím), ale hlavně aby viděla, že kromě nohy je vše v pořádku, a že to, co se rýsuje pod látkou slipů, je stále funkční a... Ale nezabralo to. Teda podle toho, jak se oblíkla, to vypadalo, že mi bude chtít udělat radost. Přenádherná pevná prsa, jako dva balóny, mačkala se na sebe v těsném pruhovaném tričku, její hebké nohy - jakoby vyrůstaly z kožené minisukně - dávaly jasně najevo, že je dnes venku opravdu vedro. Dokonce si vlasy upravila do dvou culíků tak, jak jsem to vždycky miloval. Ale nepřišla si se mnou zašoustat. To bych poznal!Povídali jsme si, jak se máme, takový ty formalitky, přehazovala si nožku přes nožku, bylo děsný horko, aspoň mě teda bylo. Najednou jsem se přistihl, že ji ani moc neposlouchám, že už myslím na to, jak odejde, jak si to potom udělám rukou. V tu chvíli jsem měl na to takovou chuť (neonanoval jsem víc jak týden), že jsem naši další konverzaci obratně stáčel k jedinému cíli: „Nechceš, holka? Nevadí, umím si poradit sám a k tomu tě nepotřebuju, takže dopij icetea, uprav si tu svou sexy sukýnku a obout se můžeš až za dveřmi...“ Uuuuh, tak takovýhle nával nadrženosti jsem už dlouho nezažil! Musel jsem si dokonce upravit své posezení, aby si nevšimla, že mi stojí. Nechtěl jsem působit dotěrně a asi by to tak pochopila. Naštěstí se nezdržela dlouho. Než se ztopořený penis trochu uklidnil, byla na odchodu.Nechala mě sedět a vyprovodila se z bytu sama, abych se prý nepřemáhal. Stejně jsem musel vstát a dobelhat se do koupelny pro ručník, abych si při orgasmu nezastříkal koberec, když to mám rád v pohodlí obýváku. Po takové pauze mívám vyvrcholení obzvlášť silná a nahromaděné sperma se dere rychlostí světla nezadržitelně z mého pulzujícího klacku. Prostě se to nedá kontrolovat, a upřímně, ani to kontrolovat nechci. Proto ten ručník. Začínám pomaličku, rád se předtím hladím v rozkroku přes prádlo. Sádra mi to trošku ztěžuje, jsem v jakémsi polosedu, nemocná noha na kanapi, zdravá rozkročená směřuje k zemi. Okamžitě se mi v pulsech vlévá snad sto litrů krve do penisu, je tvrdý a naběhlé žíly dokreslují jeho anatomickou dokonalost, tolik žádanou dámskými klíny. Není extrémně velký, spíš takový masitý, podle mého je akorát a ženy, co jej měly v sobě, oceňovaly právě jeho tvary a členitost: „Ó, miláčku, ten tvůj krásný žalud si asi brzy ukousnu jen pro sebe,“ říkala jedna, nebo jiná zase: „Chci si udělat věrnou kopii tvýho čuráka se všemi jeho záhyby a nerovnostma, protože jen tys dokázal tím svým falusem najít a dokonale vošoustat můj G-bod!“ Nechci se chlubit, ale tohle skutečně patřilo mýmu ptákovi. Jsou to citáty mých sexuálních partnerek. Mám totiž takovou vášeň. Když je možnost, nahrávám si potají svá milostná dobrodružství na diktafon. Divný co? Ale je to pěkný - pustit si to třeba po roce, vzpomínat. Dokonce jsem jednou na to dostal holku na záda! Začalo to jako sranda, že jí doma ukážu svou sbírku audiokazet se vzdechy svých milenek a nakonec sama křičela, když to měla se mnou... Jednou rukou mi rozrývala kůži na zádech a v druhý držela spuštěný diktafon; vypadala trochu jak Zagorka v Lucerně, hlasitě hekala a schválně vykřikovala ty nejsprostější slova a fakt se udělala parádně! Kazetu jsem jí nechal na památku... „Hanko, tys mi ale dala! Rozdráždit a nechat, to byla vždycky tvá parketa!“ Vytahuji úd ze zajetí slipů, už je připraven k boji. Ovšem jaký je to boj, když není nepřítele? My dva jsme naopak velmi dobří přátelé. Hýčkám ho, laskám se s ním. Mám rád, když se nespěchá. Nejdříve ho jen pevně svírám v dlani, mnu ho mezi prsty, dotýkám se citlivých míst, aniž bych stahoval předkožku, druhou rukou si masíruju pytel, zajíždím hluboko do rozkroku. Až když je dokonale tvrdý, když si skutečně zaslouží přezdívku OCAS, KLACEK nebo PÉRO, nechám žalud, celý fialový nedočkavostí, aby se sám vyklubal z předkožky. Není nic špatného na tom, když se Ti, milý čtenáři, líbí tvůj vlastní ztopořený penis, když se můžeš obdivovat jeho dokonalým konturám. Ten můj se mi fakt líbí. Napnutá velejemná kůže na hlavičce, límec žaludu, jako šitý na míru pro dráždění ženské pochvy (zevnitř - samosebou), útlocitná uzdička dohánějící k šílenství a masivní varlata v šourku, připravená tlumit nárazy dvou těl... Myslím na svou sestřičku, na její krásné snědé nohy, jak je přede mnou rozevírá, stále oblečená v modrobílé uniformě, jen sukýnka vyhrnutá k pasu. Dívá se mi do očí, olizuje si konečky prstů a zajíždí jimi do svých bílých krajkových kalhotek. Jen tuším její vlhko mezi stydkými pysky její voňavé kundičky. Taky si nasliním prsty a přejíždím si jimi po celé délce penisu, na uzdičce se rád zdržím. Děláme si to spolu, já a má sestřička z pokoje č.26. Penis tvrdý jako žula žadoní o větší rychlost, lesklý žalud se střídavě schovává a vykukuje z předkožky, má imaginární milenka masíruje má varlata. Spodní prádlo mi začíná překážet, ve vteřině vysvobozuji zdravou nohu z těsných slipů a nechávám je zavěšené v půli neohrabaného gypsu. Po paměti nahmatám ručník, brzy budu stříkat. Ještě pár roztříštěných, rychle probleskujících záběrů v mé hlavě na sestřičku, rozkročenou nad mým klínem a se svou rukou ve svém klíně. Její tělo se rytmicky pohupuje těsně nad mým pyjem, taktak, že skoro cítím, jak hřbetem své kmitající ruky naráží do mého běsnícího žaludu. Cítím vůni jejích šťáv, co se proudem řinou mezi jejími prsty, prosakují skrz krajku a tisknou jakoby razítkem malé lesklé flíčky na její napjatá stehna. Slyším její sténání; v jejím dechu jakási nespokojenost s tím, že si to musíme dělat každý sám, že by mě ráda měla v sobě, ale nejde to, protože je jen má představa... Olizuji si suché rty, čeká mě krásné vyvrcholení, zaťatou pěstí svírám ručník, jako bych se ve volném pádu držel jediné zbylé šňůry roztrženého padáku. Napínám všechny svaly v těle, hlasitě oddechuji spolu s mou sestřičkou. Ale ne tak hlasitě, abych neslyšel zvonek u dveří… Sakra, to snad není možný! Všechno je pryč. Sestřička je tatam, šňůra od padáku se definitivně utrhla, díky tomu zvonku jsem dopadl na zem pěkně tvrdě. Teď tu sedím na gauči, polonahý, rozdělaný, s penisem trčícím do prostoru a se sádrou na noze si připadám najednou poněkud směšně. Ale nic k smíchu tu není - během příštích šesti pikosekund budu muset vymyslet, jak se rychle dostanu ke dveřím a jak zakryju svou erekci. „Kdo to sakra vůbec je?! Asi Hanka, něco zapomněla. Ale co? (Nebo že by se rozmyslela...?)“ „Moment, už jdu!“ Vstávám, omotávám si ručník kolem boku, propána, co ta boule? Snažím se ji zamáčknout přes ručník někde mezi nohy, ale nejde to, poctivě se vrací do původní vztyčené polohy... ne nadarmo se tomu říká péro. Zase zvonek. „Už letím!“ Klopýtám v chodbě, chystám si výmluvu, asi něco o sprše. Erekce zatím trochu povolila. Nechci se dívat ani přes kukátko (vždy jsem se bál, že tam uvidím oko a to oko uvidí mé oko). Hluboký nádech, výdech, chytám za kliku. Zase ten zvonek, tentokrát přímo u mé hlavy, Mám pocit, že z toho se mi už nikdy nepostaví. „Dobrý den, pošta!“ Stojíme ve dveřích, já a pošťačka. Malá, prsatá pošťačka v tom svým tmavomodrým mundůru, hlavu sklopenou nad nějakýma lejstrama, co asi bude chtít podepsat. A dokonce moc pěkná, soudím podle pěkných rovných nohou, z půlky zahalených erární sukní. Nohy mně vždycky dostanou a tyhle jsou opravdu exkluzivní. Zvedla hlavu: „Nesu vám peníze od pojišťovny.“ Brunetka, s dlouhými vlasy vzadu do uzlíku, krásnýma hnědýma očima a hláskem, jako školačka. Přesně můj typ. Měřila si mně: „Jste asi po ú-ra-z-e...?“ Její zrak sklouzl od mé hlavy přes ručník (neodvážil jsem se ani koutkem oka zkontrolovat tu zatracenou bouli pod ním, snad už tam není) až k mým nohám. „Hmm, nějak ji ten můj úraz asi vzal,“ pomyslel jsem si. Znervózněl jsem, když zaražená mlčela déle, než se dalo čekat. Nedalo mi to, abych přece jen nesklonil hlavu jejím směrem. Nejen, že se pod ručníkem slabě rýsovala má napůl ochablá oháňka – to by se ještě dalo nějak omluvit, ale co ve skutečnosti zaujalo tu malou prsatku, byly mé černé slipy, navlečené (spíš nesundané) z bílé sádry na mé pravé noze. „Já blbec!“ pomyslel jsem si. V tom spěchu jsem na ně úplně zapomněl! No tak z toho se nevylžu nijak, prostě trapas. Krev se mi ve vteřině přelila z penisu do tváří, radši jsem poodstoupil víc do předsíně. Šibalsky se usmála: „Tady mi to podepište“. Podala mi blok a propisku, chtěl jsem to mít co nejdřív ze sebou. Nervózní rukou, která ještě před chvílí hoblovala kládu z tvrdého dřeva, jsem se chystal vytvořit tu nejrychlejší parafu na světě. Nešlo to, hrot propisky nasucho vyškrábl do papíru rýhu ve tvaru mého jména. „Sakra, když trapas, tak pořádný a ať trvá co nejdéle!“ zaklel jsem v duchu. „Jéje, tak už dopsala? Ráno začala vynechávat, to se dalo čekat.“ Usmála se, ale vůbec ne nervózně. „Počkejte, skočím pro své pero,“ bože, to bylo skutečně to nejlepší, co jsem mohl říct!!! V kuchyni jsem sáhl po první propisce, kterou jsem viděl, pro jistotu jsem škrknul klikyhák na kus papíru, abych se přesvědčil, že píše a nebudu se muset vracet pro další „pero“ a - samozřejmě - jsem si rychlostí blesku oblékl ty zpropadené slipy a zastrčil teď už úplně měkkého slimejše hluboko, velmi hluboko dovnitř. Kulhaje, vrátil jsem se do předsíně, abych tu trapnou historku měl co nejdříve za sebou. K mému údivu nestála mladá pošťačka před prahem mého bytu, ale uvnitř za zavřenými dveřmi. Služební kabela a čepice na zemi a stále se na mně usmívala. Zůstal jsem stát v půli cesty, vůbec mně nenapadalo, co zamýšlí. „Pojďte blíž s tím svým pérem,“ schválně protáhla é. Mám rád dvojsmysly, ale teď jsem na to nebyl vůbec připravenej. Dobelhal jsem až k ní, tušil jsem, že to nebude jen tak – pošťačka, navíc mladá a pohledná, sama vleze polonahému mrzákovi do bytu a zavře za sebou… Podala mi znovu blok a jemným ukazováčkem s nenalakovaným, ale pečovaným nehtíkem, mi ukázala kolonku pro mé jméno. „Ehm, kde jste nechal trenýrky?“, zazubila se. „No…“, šmátral jsem ve své fantazii, jak nejlépe odpovědět. „A co se vám stalo, že máte nohu v gypsu?“ „Boural jsem.“ byl jsem rád, že nečekala na odpověď. „Bolí to ještě?“ „Trochu, spíš to pod tou sádrou šimrá“, snažil jsem se o humor. „Všimla jsem si.“ Významně na mně jukla těmi svými kukadly a když zachytila můj pohled, její zrak opět sklouzl do mého rozkroku. „Opatrně, holčičko. Tohle nedělej, jsem pěkně rozdrážděnej!“ zaúpěl jsem v mysli. „Koketuješ se mnou příliš nebezpečně. Jsem zvědavej, co uděláš, až se mi zase postaví…“ Jako by mně slyšela, sebrala mi podepsaný blok, pohodila jej vedle své kabely a začala si rozepínat knoflíčky u svého tmavomodrého sáčka: „Nechtěl bys tu bolístku pofoukat?“ „Kristepane a je to tady. To, po čem touží každej chlap alespoň jednou zažít, to co se člověk dočte jen v erotických povídkách, to všechno jsem měl na dosah ruky! (Nebo ne?)“ „Mám sestru, co dělá v nemocnici a vím, jaká jsou to muka, když se nemůže člověk pořádně podrbat…“, mrkla na mě. Svlékla si sáčko a jemnou ručkou, skoro bezděčně, mi přejela po stehně zdravé nohy nahoru a nebývalou silou mě uchopila za pánev. Přitiskla se ke mně svými velkými prsy, druhou rukou mě chytla za zadek a svým bříškem jemně zatlačila na mé pohlaví. Usmála se na mě svýma kakaovýma očima a vystrčila jazyk, aby mi jím olízla rty. Musela se vytáhnout na špičky, aby dosáhla, sklonil jsem se, aby to neměla tak daleko. Líbali jsme se vášnivě a mokře, funěli jsme, jako bychom to nedělali už sto let. Mé ruce nezahálely, objal jsem ji, mé dlaně spočinuly na jejím pevném zadečku. Nahmatal jsem zip. Najednou přestala. „Jsem Anna“, usmála se na mně. „Ahoj Aničko, pošťačko, já jsem Lukáš a jsem z toho celý vedle sebe,“ zavtipkoval jsem. „Hele, Lukášku, ten zip nechej na pokoji, já to dělat nechci.“ „Aha? A co teda chceš?“ „No, je mi jasný, cos dělal, než jsem zazvonila u dveří a tak mně napadlo, jestli bych ti v tom nemohla pomoct, víš?“ „Chceš mi to udělat a nic víc?“ „No,“ usmála se zase šibalsky. „A jestli mi budeš chutnat, můžeš mi to někdy oplatit. Vím, kde bydlíš,“ ukázala bílé zoubky. „Páni!“ myslel jsem, že si to říkám jen pro sebe, ale slyšel jsem se zřetelně: „Paní?“ „Ne, zatím jenom slečna,“ políbila mně. Chytla mi tričko a v mžiku jej ze mě vysvlékla. Špičkou jazyka sjížděla po mém krku, klíční kosti, na hrudi mně polaskala vlhkými rty, až k bradavce, kterou rozvibrovala svým hbitým jazýčkem. To už jsem začal litovat, že jsem si ty slipy v kuchyni oblíkl, bylo mi v nich najednou hodně těsno. Přitlačila mě k chladné zdi předsíně a rychlým pohybem odmotala ručník z mého pasu. „Tak tady jsou ty trenýrky!“ skoro zajásala. Svými pěstěnými nehtíky mě dlouhým tahem škrábla po bocích až dolů k lemu slipů a jako by si to rozmyslela, nechala je zaklesnuté za gumou. Klekla si na můj masturbační ručník a rozpustile mně kousla do zkamenělého penisu přes černou látku. Hekl jsem hlasitě, ale spíš vzrušením, než bolestí. Hned nato jsem si uvědomil, že jsme v předsíni kousek od dveří, a že bych se měl trochu krotit. Ale jak, když se mě chystá vykouřit krásná nymfatická pošťačka?! Vysvobodila můj penis z nelítostného, až bolestivého vězení prádla. Vzpřímený proti jejímu obličeji budil její obdiv: „Hmmm, ten je ale,“ zamlaskala. „A ta figura!“ „Neříkal jsem to, že jsou z něho ženský hotový?“ Chytla si jej do dlaně a promnula, nemohla se na něj vynadívat. Vyhnula si jej vzhůru, aby se podívala na šourek. „Máš to tady moc pěkný,“ hmouřila na mě své krásné oči. Začala líbat můj pytlík, špičkou jazyka si pohrávala s varlaty uvnitř. Pak celou šířkou i délkou jazyka olízla penis až k vrcholku žaludu. „Jak víš, že tohle zbožňuju?“ vzdechl jsem. Donutila mně rozkročit se, špičkou jazyka zajížděla pod kůžičku, která ještě stále překrývala můj nabobtnalý žalud. Zmáčkla mi oběma rukama úd, hned nato stáhla předkožku a obnažila tak celou jeho hlavu. „Tak tomu říkám kladélko!“ pochvalovala si. „Cože?“ „Kladélko přece, copak to neznáš z přírody?“ Usmála se a jakoby to byl nanuk a ona malá holčička, obemkla jej svými rtíky pod lemem žaludu, aby se hned zase vynořil z jejích úst. Udělala to takhle několikrát a já myslel, že bude po mně… Je vidět, že to nedělá poprvé, ale co víc, že ji to hrozně baví. Když ví, kde má chlap své opravdové slabiny, je to pro ni hračka. „Chceš, abych ti ho spolkla?“ zašeptala. „Nasoukám si ten tvůj krásný tlustý ocas hluboko do krku, teprve pak budeš moct tvrdit, žes byl pořádně vykouřenej.“ Ani nečekala na odpověď, otevřela zeširoka pusu a pomalu si do ní pouštěla ztopořený penis kousek po kousku, až nebyl vůbec vidět. „Proboha, kde ho máš?“ Obdivně jsem hledal na její tváři bublinu od uvězněného penisu. Až pak mě napadlo, že pociťuji na svém přirození, jako by bylo v té nejtěsnější kundičce. Opravdu, celý můj úd byl ponořen do jejích úst, žalud dozajista proniknul až do jejího úzkého hrdla. Pomalu si jej zase vytáhla, pěkně ho párkrát prohonila v ruce, ale jen do doby, než si vytvořila v puse dostatek slin. Jazykem pak celý pyj obtáhla ze všech stran, táhlé kapičky toho zvlhčovadla a maziva zároveň ukapávaly na podlahu. Několika tahy dlaní rozprostřela to krásné mokro po celém těle mého překvapeného macka. Znovu si jej strčila hluboko do pusy, tentokrát jí to šlo snáz. Můj ocas střídavě mizí v jejích ústech a zase se vynořuje, jeho naběhlé žíly se lesknou jejími slinami. Cítím, že takový nášup dlouho nevydržím. Skoro pokaždé, když jí vyjíždí z pusy, lehce skousne čelisti tak, abych cítil malou bolest od jejích zubů. Teď už úplně mokrou dlaní prohání mou předkožku, která mlaskavě klouže po žaludu. Tam a zpátky, tam a zpátky. Jazykem jen tak naokraj dráždí uzdičku, saje ji rty, drhne o ní zoubky. „Aničko, děláš to fantasticky, můžu ještě dovnitř, do pusinky?“ Ani jsem to nedopověděl a už jsem byl zase hluboko v jejím hrdle. „Aaaaaaaaaah,“ zavzlykal jsem. Chytá si mně oběma rukama za zadek a naznačuje mi, že si mám sám určovat tempo a řídit hloubku přirážení. Pokládám ji ruky na hlavu, abych lépe odtušil míru, kam až můžu a začínám se vlnit v bocích. Tuhý penis vniká do její pusiny s takovou lehkostí, že nemůžu odtrhnout oči. Usmívám se na ni, moc jim to spolu sluší. Anička mi střídavě mačká půlky a drtí pytel, varlata se snaží držet sestouplá, moc dobře ví, že tím mi to prodlužuje. Naše společné tempo se zrychluje, ztěžka oddechuji, přemýšlím, co se spermatem, až to na mě definitivně přijde. V tom mi ta má nová kamarádka roztahuje půlky a snaží se nasliněným prstem najít anální otvor. Trošku znejistím, ale nemám sílu se bránit. Nevniká dovnitř, jak jsem se obával (a trochu i styděl), jen dráždí okolí mého análu jemným třením. Začínám opravdu silně přirážet, až se bojím, že jí ublížím. Nechává si můj nakumulovaný penis vyklouznout z úst, volnou rukou jej prudce chytá a obrovskou rychlostí mě honí do finále. Sem tam olízne žalud a poočku pozoruje mou tvář, aby zaznamenala onen okamžik. „Už budu, nepřestávej, prosím,“ sípám z posledních sil. Stiskne mně tak pevně, že už není cesty zpět, dráždivý prst na mém zadku nakonec vklouzne dovnitř, kde lehkým vibrováním definitivně otvírá mé hráze rozkoše. Totální napětí v celém těle, trvající několik sekund, střídá nádherné kosmické uvolnění, při kterém pulsující penis v pravidelných intervalech vyvrhuje dávky spermatu. Anička, ústa zeširoka rozevřená, celá vzrušená a udýchaná, zachytává každou salvu šťávy z mého běsnícího ocasu, snaží se jakoby vypumpovat maximum z toho obrovského strnulého falusu, olizuje se jako mlsná kočka, bere si mně znova do úst, aby mně dokonale vysála. Klesám k zemi vysílením, až teď si uvědomuji sádrovou překážku na noze, Anna klečí vedle mně a usmívá se svýma velkýma hnědýma očima. „Líbilo se ti to?“ „Moc, nic podobného jsem ještě nezažil. A co ty, chutnal jsem ti?“ „Zprvu trpké zdá se…“ zamlaskala a rozesmála se. Naklonila se ke mně a zašeptala: „Byl jsi sladkej, Lukášku, pro odměnu si určitě přijdu.“ Než jsem se zorientoval v jejích krásných dvojsmyslech, byla na nohou, modrou kamizolku si zase zapla na všechny knoflíčky, tašku hodila přes rameno a byla na odchodu. „Nechceš se třeba umýt, nebo napít?“ zachraňoval jsem situaci; nechtěl jsem, aby tak rychle odešla. „Ne, díky, musím zas do práce, svačina mi už skončila,“ mrkla na mně a vyklouzla z mého bytu. Zůstal jsem sedět na zemi v předsíni jak důchodce, přepadený bytovým lupičem. Dokonce jsem pochyboval, že se to skutečně stalo, ale můj ochablý penis, ještě mokrý od Aniččin slin a spermatu, skrčený ručník a kousky rozdrolené sádry na podlaze potvrzovaly, že to nebyl jen sen. Doufal jsem jen, že svou Aničku pošťačku ještě někdy uvidím, zvlášť, když ji dlužím odvetu. Odvetu? Odplatu. „Výplatu! Kurva! Do hajzlu, vždyť jsem jí podepisoval složenku na úrazové pojistné, ale prachy mi nedala!“ Teď jsem to pochopil, tohle byla její odměna a tu děvku už v životě neuvidím!