22.00. Je čas. Je právě čas utéct opět z domova pryč, pryč od všedního , stereotypního světa, tak jako každý den.Na malou chvíli se loudat opuštěným městečkem a snít tak své sny a přání, Její přání bylo neobvyklé, ale silně, toužila po něm - znásilnění.Chtěla tak prožít své poprvé. Být někomu nedobrovolně po vůli. Možná právě proto každou noc utíkala ven, do ulic, do opuštěných koutů města.Snad doufala, že by se něco mohlo přihodit. ...
Tento večer ale netušila, že se tak stane . Procházela kolem malého náměstíčka a dívala se na hvězdy, nakonec zašla do jedné tmavé uličky, Nikde nikdo. Najednou vedle ní zabrzdí auto. Ještě omámená krásou hvězd si ho ani nevšimla, až když muž z auta na ni promluvil:,,Copak takhle sama v noci, slečinko?" Jeho větu zcela ignorovala, ani mu nepohlédla do tváře. To ho však pobídlo k další větě.,,Nechcete svést?" odpověď na sebe nenechala dlouho čekat. ,,Ne, to nechci."rychle odpověděla a zrychlila krok.Auto se za ní pomalu plížilo, tak jako predátor za svojí obětí. Zastavilo. Muž z autana nic nečekal a pronásledoval ji. Dala se do běhu, ale před ním neměla téměř žádnou šanci. Skočil na ni a povalil ji na zem. Křičela jak nejvíce mohla , co si to dovoluje a co je to za magora .V očích měl zvláštní lesk . Chtíč. Byl jim zcela pohlcen a neznal meze svého jednání. Pohlédl ji z příma do tváře, měla jasné šedomodré oči, oči plné vzdoru, do kterých ji padaly rezavé vlasy. Měl svoji oběť, ale ta mu nic jen tak nedarovala. Bránila se co jí jen síly stačily. ,,Ty děvko," zařval na ni , ,,budeš dělat vše co ti řeknu, nebo uvidíš...!" Zůstala ležet jak opařená. Zvedl ji a táhnul ke svému autu. Cestou sebou škubala, tak jí uštědřil pořádnou facku. Dveře zaklaply, motor zavrčel.
Auto po delší době zastavilo někde u lesa. Vytáhl ji a vlekl k malé dřevěné chatě, Nedokázala se rychle orientovat, cestou měla zavázané oči. Pod výhruškami si ji dotáhl dovnitř. Měla strach, ale ten strach byl vzrušující, přála si přeci být jednou znásiněna... .
Hodil ji na zem a přikázal, aby se nehnula. Z hluboka dýchala a když měla pocit, že je v místnosti sama, pomalu se zvedla a hledala správnou cestu k úniku .Nečekaně ji překvapil. ,,Kampak, kampak, snad si mi nechtěla utéct. Budeš tady pěkně se mnou , ty kurvo. "a odtáhl ji zpět do pokoje a pro jistotu si ji přivázal k dřevěnému trámu. Prosila ho aby ji pustil. Ale její prosby v něm rozpoutaly větší a větší vášeň. Měl ji tu. Bezmocnou. Mohl si s ní dělat co si jen zamanul.
Seděl v křesle a díval se na ni. Pomalu pokuřoval cigaretu. Snad se rozmýšlel co dál. Vstal a šel k ní blíž, Z očí ji plálo něco zvláštního, něco co by říkalo: mě nikdy nezlomíš.Dotýkal se ji po krku. Odvrátila od něho hlavu, věděla sice že je přivázaná a bezmocná, ale chtěla si zachovat svou suverenitu. Jeho to nějak nerozrušovalo a pokračoval dál. Z kapsy malý nůž a jemně jím přejel po bílém krku se slovy: ,,Víš co by se stalo, kdybys snad nechtěla poslouchat?" Pokývnutím hlavy mu bylo odpovědí. Nožem rozpáral černé triko, které obepínalo její tělo, dále jí pak vysvléknul z bleděmodrých riflí. Měl ji tu ve spodním prádle, které na sebe nenechalo dlouho čekat. Ani nepípla, jen mlčky čekala co se bude dít. Naskytl se mu pohled na malá ňadra, úplně se příčilo proti mysli se jich pod špatným úmyslem dotknout. Když ji zbavoval posledního kousku oblečení, všiml si jemných , světlých chloupků v klíně .
,,Kolik ti je?" zeptal se chladně, ale se zájmem o její tělo. Odpovědi se mu nedostalo. ,,Snad ti pomůže facka k poslušnosti, kolik ti je ?" zeptal se znova a jednu ji pořádně vlepil. Tváře ji hořely. ,, Je mi 15 ," řekla tiše. ,,Hm, patnáctku jsem ještě neměl, bude to premiéra."pronesl vzrušeně. Jeho ruce byly všude, nevynechaly jediný kousek její kůže.,,Víš co si zaslouží moje malá jolčička?"poznamenal, ,,zaslouží si pořádný výprask, aby poznala, co je to pokora. " S vyděšeným pohledem začala křičet aniž by se ji ještě dotknul. Jen suše poznamenal: ,,jen si křič, děvko, tady tě beztak nikdo neuslyší."a s křiváckým úsměvem popadnul důtky a daroval ji pár pořádných ran přes záda, zadeček a stehna .Všechna místa byla jak v ohni, už neměla téměř sil aby křičela jen těžce oddychovala, ale v duchu se zapřísáhla, že jí ta bestie nikdy neuvidí brečet, k tomu by se neponížila.
Když ho omrzelo nadále pokračovat s výpraskem odřízl ji a její tělo se bezvládně svezlo k zemi. Po chvilce k ní přistoupil celý nahý a svázal ji ruce za zády, přizáhnul si ji k sobě a začal si hrát s její zatím pannenskou kundičkou. To jí ale rychle probralo a snažila se vzepřít, jenže jak se svázanýma rukama ? Najednou do ni prudce proniknul. Celým jejím tělem prolítl blesk, vůbec to teď nečekala. Už nebyla tou pannenskou nevinnou bytostí , ale cítila se být pošpiněna a v tu chvíli zcela bezbranná . Vždyť si tu na ni užívá nějaké zvíře, které se jejím neštěstím baví. Byl k ní hrubý, nebral na nic ohledy , jen aby si sám co nejvíce užil.
Když skončil postříkal ji svým horkým semenem po celém těle. Teď tu ležela svázaná, znásilněná, pokořená. Bolest jí sálala do všech částí těla , ani se nepohnula. Dál si ji zatím nevšímal, jen ji tam nechal ležet. Ale stále neměl dost, toužil po ní, jeho touha byla neskrotná, chtěl toho využít.
Nohy ji roztáhl široko od sebe a přivázal ke dřevěným sloupům. Už neměla sil vzdorovat, byla jen hračkou , už jen čekala, kdy ta hrůza bude mít konce.Znovu do ni prudce vniknul , snad ještě tvrději a prudčeji než poprvé. Neubránila se hlasitému výkřiku a volání o pomoc. Té se jí však nedostávalo.Právě naopak, její křik ho přimněl k razantnějšímu jednání. Prosby a křik ho burcoval k větší agresivitě, byl takřka k nezastavení.
Po skončení ji rozvázal nohy a ruce a přikázal , ať se obleče. Trvalo ji to dlouho než na sebe nasoukala rifle a roztrhané triko, se spodním prádlem se ani neobtěžovala. Pevně ji uchopil , zavázal oči a odvedl do auta. Zavezl ji zpátky kde ji předtím naložil. Sundal pásku z očí a hluboce se do nich zadíval, četl v nich vzdor, právě ten vzdor, který v nich měla na začátku, byl nezničitelný. Potom ji jen letmo políbil na tvář, snad proto, že si uvědomil, co právě učinil, že poranil něco tak křehkého.
Když odjel pryč, ležela dál na studeném chodníku a po tváři ji stákaly slzy, právě až teď si uvědomila co se s ní dělo.
Ale nepřála si to tak ?

Omlouvám se za své slohové a pravopisné nedostatky.