Domů mi přišla pozvánka na preventivní
prohlídku, vždycky na to zapomínám, po pravdě ani nejsem nadšená z toho,
že tam zase musím. V úterý ráno v sedm, ach jo, no tak půjdu. To
úterní ráno jsem vůbec nechtěla vstávat, přesvědčovala jsem se, že to
budu mít alespoň za sebou, nakonec jsem se tedy osprchovala a šla jsem.
V čekárně nikdo nebyl, dveře do ordinace byly pootevřené, moc se mi
nechtělo. Zamířila jsem k židli u okna, ale zavrzaly parkety a ve
dveřích se objevil pan doktor…
„Pojďte dál! Dnes tu není sestra, nebylo jí ráno dobře.“ ( To mě
také ne a jsem tu! – chtělo se mi vykřiknout, ale šla jsem dál.) Vešla
jsem a on zavřel dveře. Pan doktor se pousmál, vyzval mě, abych se posadila
a našel mou kartu. „Jsem zde teprve krátce, kolega se odstěhoval, takže
jsem požádal sestru o postupné zvaní všech pacientek, abych Vás všechny
poznal, Vy příliš na prohlídky nechodíte…“ řekl s mírným úsměvem
na úvod a já cítila svou nervozitu. Zadíval se do karty: „Vy jste ani
neabsolvovala celkovou prohlídku? To budeme muset napravit… Kde máte svůj
menstruační kalendář?“ Vytahuji z kabelky svůj kalendář a podávám mu
jej. Zadíval se do něj, pak na mne, dále do diáře, kde byly vyškrtnuty
dvě pacientky, které byly pozvané po mně: „ No napravíme to raději hned,
běžte si odložit do kabinky – vše prosím, potom projděte dveřmi vpravo
do ambulance“. V kabince jsem se svlékla a jen velmi nerada prošla dveřmi
vpravo, zcela nahá jsem stála v ambulanci, pan doktor již měl na rukou
rukavice, „posaďte se zatím tady na lehátko, uklidněte se, já Vám přeci
nechci ubližovat.“ Jakmile jsem dosedla, vložil si do uší fonendoskop a
poslouchal mé srdce a plíce. „Tady se zdá být vše v pořádku, jen snad
trochu zrychlený tep“, odložil fonendoskop a začal mi prohmatávat prsy, od
podpaží, hodně ze široka, postupoval ve dvorcům a bradavkám, pečlivě
prohmatával každý kousek, několikrát mi pevněji stisknul bradavky, promnul
je mezi prsty – nebylo to až tak nepříjemné, začervenala jsem se, když
se mi napnuly a vystoupily vzrušením. „Prsy máte také v pořádku, jen
vlevo je malinko zvětšená mléčná žláza, budeme jí muset pravidelně
sledovat! Položte se, nohy mírně pokrčit a od sebe.“ Prohmatával mi
břicho – postupoval od žaludku dolů, důkladněji okolo pupíku a
v podbřišku – když zde pevněji zatlačil, cítila jsem jeho prsty snad
i uvnitř, měla jsem plný močový měchýř a trochu ze strachu, že to
neudržím, částečně i bolestí jsem vyjekla. „Copak, tady budeme mít
nějaký problém? Otočte se na bok…“ Ještě než jsem našla optimální
polohu na boku, zajel mi do konečníku gelem navlhčený prst, znovu jsem
zasténala a sevřela jsem se. „I tady to bolí? Tak se uvolněte, takhle
nezjistím, co se tam děje…“ Povolila jsem sevření a do konečníku
vklouznul další prst, už byly ve mně dost hluboko. Prohmatával mne
zevnitř, bylo mi hrozně a do toho povídá: „Zdá se mi, že máte teplotu a
taky plná střeva, budu Vám muset nejdříve provést výplach, jinak nic
nezjistím.“ Vysunul prsty a obratem jsem měla v konečníku teploměr –
ani jsem nestihla vydechnout. Svléknul si rukavice a šel si umýt ruce,
tekoucí voda mi připomenula plný močový měchýř, nedalo se to vydržet.
Následovaly dlouhé minuty, kdy cosi zapisoval do mé karty. Pak odložil
tužku a vyňal mi teploměr – „Hm, 37,8°C, bude muset provést i odběr
biologického materiálu.“ Opět si nasadil rukavice , odebral mi krev:
„Teď si přejděte na přípravnu, abychom vyprázdnily ta střeva.“
Chtělo se mi utéct, ale byla jsem nahá, přešla jsem tedy na přípravnu,
bylo tam lehátko u zdi a uprostřed jedno gynekologické křeslo, zamířila
jsem k lehátku… „Tady prosím“, doktor se objevil ve dveřích a ukázal
směrem ke křeslu, na věšáku si vzal gumový plášť a šel ke mně. Cestou
vzal ještě malý vozík s různými zkumavkami a dalšími pomůckami.
„Nohy nahoru, a více ke mně, ten zadeček ještě musíte posunout, musí
být podstatě ve vzduchu – ano tak je to správné“, opět se mi
rozbušilo srdce, připoutal mi nohy, polil přirození vlahou tekutinou, už
jsem to měla na krajíčku, slzy se mi draly do očí…. „To bylo jen na
očištění, musíte se uvolnit, ještě provedu odběr zbylého biologického
materiálu“, ještě to nedořekl a do močové trubice mi pomalu pronikala
cévka, snad poprvé, kdy jsem při cévkování pocítila úlevu, „neměla
byste takto zadržovat moč, není to zdravé, musíte chodit častěji“ –
cítila jsem, že se začínám červenat, odložil nádobku s močí a
očekávala jsem, že mi vyndá cévku – nestalo se tak, místo toho mi
provedl výtěr konečníku, pak ještě odběry z pochvy, bylo to všechno tak
rychlé, že jsem se ani nebránila, když mi do konečníku začala irigátorem
proudit voda, masíroval mi při tom břicho a hadička přivádějící vodu
mírně narážela do cévky – dráždilo mě to, jen stěží jsem to
zakrývala, i přesto však zřejmě nedokonale – všiml si toho a posunul
stojan, kde byla zavěšena nádoba s vodou tak, že každým pohybem ruky
o přívodní hadičku zavadil… a mně se stále plnila střeva. Voda
z nádoby už byla všechna ve mně, „musíte teď několik minut vydržet,
aby byl výplach účinný“ a vrazil mi místo irigátoru do konečníku
kolík, pokračoval dál v masírování břicha, po několika minutách jsem
myslela, že prasknu, odepnul mi řemeny z nohou, pomohl mi dolů a ukázal na
dveře toalety. Stihla jsem to! Uvolnění kolíku sice nebylo snadné, ale pak
přišla úleva při vyprázdnění, by tam i sprcha, takže po té, co jsem se
úplně vyprázdnila, osprchoval jsem se. Vstoupila jsem opět do místnosti
přípravny, stál u křesla, „Ještě, prosím, ten kolík, byla jste
příliš plná, budeme muset výplach ještě zopakovat.“ Znovu se vše
opakovalo, jen s tím rozdílem, že jsem neměla připoutané nohy. Opět jsem
vyprázdněná vstoupila do místnosti. „Ještě se tu prosím položte“, a
ukázal k lehátku, „ na bok, podívám se, zda jste již dobře
připravená, znovu mi zajely prsty do konečníku, tentokráte už to nebylo
tak nepříjemné, promnul jimi, „v pořádku, můžeme tedy přistoupit
k vyšetření , přejděte si, prosím, opět do ambulance a položte se do
křesla…“ V ordinaci jsem usedla s napětím do gynekologického křesla,
přistoupil ke mně, „ Opravdu se nemusíte ničeho bát, potřebuji jen
zjisti v jakém stavu jsou vaše orgány, takže se uvolněte, klidně
i zavřete oči a snažte se třeba myslet na něco hezkého.“ Navlékl si
rukavice vsunul mi prsty pravé ruky do pochvy, levou ruku přiložil na můj
podbřišek, „Posuňte se více ke mně, musíte uvolnit stehna, ještě ten
zadeček dopředu, ještě kousek“ nabádal mě a rukama – jednou
v pochvě a jednou na břiše mě svíral a silou posouval k sobě, „
ještě kousek, takhle se do Vás nedostanu a bude Vám to velmi
nepříjemné…“ Toto vyšetření trvalo nekonečně dlouho, svíral mi mezi
prsty hrdlo dělohy, několikrát mi prohmatal vaječníky, znovu dělohu,
močový měchýř, znovu a znovu, dokud jsem se úplně neuvolnila, zavřela
jsem oči a cítila, jak se intenzita stisků mírní a prostupuje mnou
příjemná bolest a pocit vzrušení. „Vidíte, že se umíte uvolnit,
musíte mi říci, kde Vás to bolí jaké máte další pocity, pro stanovení
diagnózy je to velmi důležité.“ Ptal se na pocity , zda bolí, je
příjemné, či nepříjemné prohmatání – opakoval všechno několikrát
a tak důkladně, že jsem nějak zapomněla na to, jak moc se mi sem nechtělo
a mrzelo mne, když jsem cítila jako ustává jeho tlak na můj podbřišek,
v tom jsem však jeho prsty opět ucítila v konečníku, prsty druhé ruky
jsem ale měla stále v pochvě, trochu jsem se sevřela. „Uvolněte se, už
Vám to tak šlo, opravdu je obtížné zjistit, co Vám je, když nebudete
spolupracovat.“ Pozvolna prohmatával stěnu mezi pochvou a konečníkem,
doposud jsem ani netušila, jak jsem v těchto místech citlivá, bylo to
vzrušující, asi to pozoroval, pohyby jeho prstů byly stále
intenzivnější. Postupně do konečníku zaváděl další prsty, potom skoro
celou dlaň! „Velmi špatně u Vás pracují střeva, konečník je málo
prokrvený a svaly dna pánevního jsou ochablé, to je způsobené
nepravidelným vyprazdňováním a nízkou aktivitou svalstva, budete muset
pravidelně docházet na výplach střev, dále rehabilitační cvičení, chci
mít vše pod kontrolou.“ Slyšela jsem jakoby zdálky jeho slova, která mi
posléze docházela, a přiznávám, vůbec mi nevadilo, že budu muset opět
přijít. Palpační vyšetření skončilo. Už jsem se chtěla zvednout…
„Ležte, ještě jsme neskončili,“ přisunul kolposkop, vzal ta největší
zrcadla ze stolku a cítila jsem, jak do mě proniká chladivý kov, až jsem
byla nepříjemně otevřená, mírně se mi uvolnila moč, všiml si toho, vzal
pinzetou tampon a začal mne utírat v okolí pysků, dráždil mi tím
intenzivně klitoris, že jsem začala zhluboka dýchat.“No tak, přeci to
není tak hrozné, raději Vám znovu zavedu cévku!“ Po té se ponořil do
zkoumání mé pochvy, tyčinkou intenzivně třel o děložní hrdlo, cítila
jsem jak vlhnu, evidentně mu to dělalo radost. Cosi zacinkalo na stolku a pak
jsem opět cítila pohyb okolo mého konečníku, nejdříve do mne nastříkal
gel, pak do mě vsouval rektoskop – „Musíte se uvolnit, vím, že to
chladí, je to nepříjemné, ale musí to být, dlouho jste nebyla na
prohlídce, já si nevezmu na svědomí, že něco zanedbám“, mluvil ke mně,
měla jsem pocit, že se roztrhnu, v pochvě mi jakoby mimoděk nechal zrcadla
a otvíral mě i v konečníku, podařilo se mu to, opět mě zkoumal
uvnitř – „ tady je riziko vzniku vřídků, opravdu bylo načase se
začít Vaším konečníkem zabývat. Nesvírejte se, potřebuji, abyste se
uvolnila, dýchejte zhluboka…“ mluvil ke mně a abych se opravdu uvolnila,
dráždil můj klitoris – znovu tlak na konečník – teprve teď do mě
zatlačil rektoskop úplně, ale on dráždil dál, pozoroval přes zrcadla, jak
vlhnu v pochvě, vzal tampon do pinzety a pochvu mi začal vysoušet, „
Vidíte, že to dokážete, nebojte, za chvíli budeme hotovi.“ Znovu zvonivý
zvuk – proboha – vždyť už mi to nemá kam strčit – měl, do
močovodu mi cévkou začal pronikat cystoskop:“Musím se ujistit, že únik
moči nesouvisí s nějakým problémem v měchýři, klid za chvíli se Vám
měchýř naplní tekutinou, abych vše dobře viděl…“ Tekutina mě
naplnila tak rychle, že jsem opět vyjekla, „Nečekala jsem, že to bude tak
rychlé“, dodala jsem na omluvu. „To je v pořádku, jste statečná, za
chvilku to bude, není tady vidět žádný problém, určitě by Vám ale
prospělo více se zaměřit na pitný režim.“ Pohladil mě po břiše, pak
jeho prsty opět ledabyle sklouzly ke klitorisu, ten už byl hodně prokrvený,
takže i dotek mi způsobil vzrušení. Tekutina, kterou mi nalil do měchýře
začala vytékat, potom vysunul cystoskop, cévku, pomalu uvolňoval zrcadla,
i rektoskop. Nechtělo se najednou vstávat, tváře jsem měla rozpálené,
zašel ke skříňce s léky a cosi přinesl, první jsem viděla čípky,
hluboko – takřka celou dlaní mi zavedl do konečníku tři čípky, až se
mi zamotala hlava a čípky jsem cítila snad až v žaludku, „Musíme to
přeléčit, Váš partner Vám je bude muset zavádět hodně hluboko každý
den -je to velmi důležité, opravdu hodně hluboko, “.Po té mi zasunul do
pochvy tabletu a tampon, prý, aby byla zvýšená účinnost. „Pane doktore,
ale já momentálně nemám partnera“ dodala jsem potichu. „V tom
případě budete muset docházet na zavádění sem, v sobotu a v neděli
sloužím v nemocnici, takže mě navštívíte tam“ dodal a díval se mi do
očí přes mé roztažené nohy a pokračoval, „s preventivní prohlídkou
jsme skončili, budete si pravidelně měřit teplotu v konečníku –
dvakrát denně ráno a večer, to vše si budete podrobně zaznamenávat, dále
jsou tu léky, v případě že budete docházet na aplikaci čípků a
poševních tablet sem, doplníme léčbu ještě o injekce, aspoň nebudeme
trápit Váš žaludek. Dvakrát týdně budete docházet na výplach střev.
Budu u Vás také v těchto intervalech pozorovat změny v konečníku.
Jednou týdně se Vás ujme rehabilitační pracovnice. Bylo by dobré
konečník prokrvovat, nebraňte se vibrátoru, nebo styku do konečníku,
určitě Vám to pomůže.Máte nějaké dotazy?“ „Ne….“ „Můžete se
jít tedy do kabinky obléknout“ V kabince jsem se rozechvěla, takový
zážitek jsem ještě při prohlídce neměla, pomalu jsem se oblékala a
vyšla ven. V předpokoji ordinace pan doktor zapisoval do mé karty, když
jsem vyšla z kabinky, vyzval mě, abych se ještě posadila, dal mi nový
menstruační kalendář a tabulku na zapisování teplot. „Musíte si
teploměr vkládat dostatečně hluboko, jinak bude teplota měřená
nepřesně. No, ještě si stáhněte kalhotky, vyzkoušíme to“, předal mi
teploměr, abych si ho zasunula do konečníku sama, zdráhala jsem se, ale
nakonec jsem to udělala, natřela jsem teploměr gelem a pak vložila…
„Ještě více dovnitř,“ vzal mi za ruku s teploměrem a tlačil do
konečníku, tlačil tak intenzivně, až jsem opět cítila vzrušení, .
„Tak je to správné, v pořádku, vyjměte si teploměr.“ Vzal ubrousek a
otřel mi gel okolo konečníku a dostal se až ke klitorisu, pak mě vyzval,
abych se opět oblékla, zapsal si do diáře mou další návštěvu a podíval
se na mě. „Nebojte se, zatím to ještě není vážné, ale společně to
překonáme, musíte však dbát na mé pokyny.“

Další návštěva byla v pátek, to už zde byla sestra, opět jsem se
musela zcela svléknout a dojít do místnosti přípravy, sestra se podivila,
že nemám vyholená rodidla, proto mě nejdříve vyholila, pak následoval
klystýr, kolík byl tak velký, že jsem se obávala, že jsem roztržená.
Nechtěla se spokojit s jedním, výplachy byly celkem čtyři, už jsem byla
vyčerpaná, když do přípravny vstoupil pan doktor – prohmátnul mi
konečník: „ V pořádku, můžeme začít“ odvedl mě do ordinace – a
pokračoval….