Je ráno, půl sedmé. Ničím nerušené ticho náhle přeruší hlasité drnčení budíku. Tělo mladé krásné ženy se pohne pod peřinou. Ano, je to naše známá Margaryta. Slastně se protahuje. Moc se jí z postele nechce, ale nakonec musí. Má totiž domluvenou schůzku s jedním neznámým dominantním mužem, se kterým se seznámila po internetu. Však již byl taky nejvyšší čas, aby si někoho k sobě našla. Dlouhou dobu neměla žádného přítele. A nyní měla skvělou příležitost k tomu, aby ho poznala blíže.

Je ráno, půl sedmé. Ničím nerušené ticho náhle přeruší hlasité drnčení budíku. Tělo mladé krásné ženy se pohne pod peřinou. Ano, je to naše známá Margaryta. Slastně se protahuje. Moc se jí z postele nechce, ale nakonec musí. Má totiž domluvenou schůzku s jedním neznámým dominantním mužem, se kterým se seznámila po internetu. Však již byl taky nejvyšší čas, aby si někoho k sobě našla. Dlouhou dobu neměla žádného přítele. A nyní měla skvělou příležitost k tomu, aby ho poznala blíže.
Pomalu vstala, svlékla ze sebe noční košilku a šla se vysprchovat. Pustila na sebe teplou vodu. Po sprchování si umyla hlavu. Jakmile uplynuly další nezbytné procedury, navoněla se parfémem od Naomi Campbell. Poté na sebe oblékla nová červená tanga s krajkou a podprsenku téže barvy. Na nohy si obula tmavé ponožky, natáhla si modré džíny, pokračovala mikinou od Niké, teplý svetr, protože venku byla pořád ještě zima, černé kozačky, které sahaly až ke kolenům, a teplou bundu. Za krátkou chvíli již seděla v autobuse, který ji měl dovést na místo smluvené schůzky.
Byla si vědoma toho, že ji dnešní schůzka poznamená na další její život. Její hluboké černé oči byly plné touhy po dobrodružství. Konečně nadešla chvíle vystupování. Chvíli se rozhlížela, ale nikde nikdo. Vtom jí kdosi dal zezadu dlaň na ústa a řekl krátkou drsnou větu: „Pojď se mnou, dál pojedeme autem.“ Než se stačila vzpamatovat z prvotního šoku, seděla již v autě. Teprve nyní zahlédla jeho tvář. Byl urostlý, něco málo přes 2 metry vysoký, odhadem 120 kilo. Jeho ledově modré oči na ni hleděly bez jediného slova. V jeho divoce zarostlé tváři bylo vidět velkou spokojenost.

Za okamžik nastartoval a odjížděli spolu neznámo kam. Po hodině jízdy zastavili před výstavní vilou s bazénem. Během jediného okamžiku stáli v předsíni. Krátce nato přešli do kuchyně, kde jí nabídl kafe. Neodmítla, protože jej pila nejméně třikrát denně. Zeptal se, jestli si je jistá tím, do čeho se pouští. Odpovědí mu bylo nesmělé přisvědčení. Mezi řečí prozradil své jméno. Jmenoval se Hans-Till. Ovšem zapomněl dodat, že je to pouze umělecký pseudonym, ve skutečnosti se jmenoval Honza.
Netrvalo dlouho a nabídl Margarytě, že jí ukáže svůj dům. Neměla nejmenší důvod nesouhlasit. Nejprve zašli do obýváku, poté do ložnice, prošli i několik místností pro hosty. Zdálo se, že prohlídka už skončila, když znenadání zabočili pro ni zcela neznámým směrem. Hans-Till vedl svoji novou přítelkyni
(která ovšem tušila, že se do hodiny stane i jeho novou otrokyní) po dlouhých dřevěných točitých schodech do sklepení.
Tady se Margarytě naskytl pohled, při kterém ji až zamrazilo v zádech. Vprostřed několika loučemi osvětlené místnosti s rozpraskanou podlahou a vodou kapající ze stropu, stála dřevěná lavice, po zdech visely různé rákosky, bičíky, důtky, pouta, pásy cudnosti, řemeny… Začala být silně nervózní. Nemohl si toho nevšimnout, ale neřekl vůbec nic. Po krátké chvilce jí poručil, aby se před ním svlékla do naha.

Udělala to bez nejmenšího odporu. Avšak stále měla strach z toho, co bude následovat.
„Lehni si na lavici na břicho!“, poručil jí syrově. „Ano, můj Pane, jak si přejete.“ „Nyní si tě přivážu řetězy, abys sebou neškubala.“ Vzápětí ucítila na své alabastrové kůži chlad kovu. Do pusy jí bez soucitu dal roubík. Nyní byla Margaryta zcela bezmocná. „Budu ti říkat Jamais, jasné?“ Něco jen na souhlas zamumlala přes roubík. „Beze mne nikdy nejsi nic, nikdy ti nic nepatří a nikdy nesmíš učinit nic bez mého vědomí, rozumíš?“ Opět jen letmo přikývla. „Ergo, vyzkouším si, kolik toho vlastně vydržíš.“
Hans-Till si vzal ze stěny jednu ze svých oblíbených rákosek, která byla asi tak 2 metry dlouhá a silná jako 3 malíčky dospělého muže, ale i tak byla hodně pružná. Kousek si poodstoupil, řádně se rozpřáhl, vzduch prořízlo krátké ostré zasvištění a již se rákoska se suchým zapraskáním „pozdravila“ s nastavenou zadnicí. Jamais zažívala jakýsi zvláštní pocit. Zvláštní v tom, že to bylo poprvé, co od někoho dostala „na holou“ a ještě k tomu rákoskou. I když, dlužno říci, doma dostala taky několikrát nařezáno, ale bylo to „jen“ řemenem. Asi po 50 ranách Hans-Till přestal nebohou Jamais řezat. V klidu odložil rákosku a vyňal jí z pusy roubík. Byla to pro ní nepopsatelná úleva, neboť čelisti již takřka necítila. Zadeček Jamais připomínal čerstvě uzrálé rajské jablíčko, tak moc byl rudý. Však také na něm měla jelita velikosti pingpongového míčku. „Vidím, Jamais, že vydržíš opravdu hodně. Moc se mi líbíš. Nic již nebrání tomu, abys ses stala mojí otrokyní. Jsem s Tebou na výsost spokojen. Málokterá otrokyně vydrží napoprvé takový výprask.“ Toto sdělení jí vlilo do žil další energii. Konečně našla odvahu k tomu, aby něco řekla. „Smím promluvit, můj Pane?“ „Jistě, otrokyně, jen mluv.“ „To mne, můj Pane, opravdu moc těší, že jste se mnou spokojený. Myslím si, můj Pane, že bych snesla ještě přídavek.“

Chvíli na ni nevěřícně hleděl. Byl velice příjemně překvapen. To se již dlouho nestalo, aby ho otrokyně sama od sebe prosila o další seřezání svého zadečku. Na krátkou chvíli se zahleděl do jejich očí, zamyslel se a v tom okamžiku mu bleskl hlavou geniální nápad: k výprasku nyní použije důtky, do ženství a análního otvoru ji zavede vibrátor, „aby měla taky nějakou jemnější zábavu“. „Nuže dobrá, Jamais, dostaneš přídavek. Avšak bude to pro Tebe ještě mnohem horší než doposud.“ Jamais na svého nového Pána pohlédla s neskrývaným strachem ve tváři. Krátký okamžik na sebe hleděli bez jediného slova. „Do své kundičky a análního otvoru dostaneš vibrátory, který Ti zapnu na maximum. A přidám ti 50 ran důtkami.“
Jamais polil smrtelně studený pot. Takový spád událostí rozhodně nečekala. Bylo jí jasné, když ho prosila o přídavek, že to bude hodně ran, ale tolik určitě nečekala. Navíc ještě důtkami! Hans-Till své ubohé otrokyni zavedl oba robertky do patřičných míst a šel si vybrat důtky. Vzal si zrovna ty nejnovější, které koupil včera v jednom nejmenovaném sexshopu v centru města. Jemně jimi přejel Jamais pod nosem. Potom k ní přistoupil, napřáhl se a pokračoval ve výprasku. Protože Jamais neměla v puse roubík, mohl slyšet její řev.
Řev, jež mu nalil do žil tolik potřebnou energii. Po padesáté ráně přestal nebohou Jamais bít. Se vší jemností, kterou měl ve svých rukou, jí pohladil po tváři jako ve filmovým scénáři. Zmizel asi na minutu, možná dvě, to si již nepamatuji. Když se znovu objevil před Jamais, držel v ruce podivnou lahvičku. Naše otrokyňka netušila, co v ní je, ale neměla ani odvahu se svého Pána zeptat.

Hans-Till znenadání odšrouboval zátku a trochu obsahu nalil na dlaň. Konečně pochopila, že je to chladivá emulze, která jí má zchladit stopy po právě skončeném výprasku. Brzy ucítila chladivé účinky na svém zadečku. Byla to pro ni nesmírná úleva. Poté byla odvázána. Oblékl ji korzet, na nohy jí obul kozačky a vedl ji neznámo kam.
Neznámo kam? Vždyť ji vedl do její cely! Cely, která měla být jejím pokojíkem. Vybavení bylo dosti strohé: postel s matrací, jedním polštářem a tenkou dekou. V rohu místnosti stál stůl, který byl připevněn k zemi, takže se nedal odtáhnout, a jedna židle. Ve výšce asi 3 metry bylo malé zamřížované okénko, kudy procházelo jen nepatrné množství světla. „Toto bude od nynějška tvůj pokoj,“ řekl Hans-Till po dlouhé době mlčení. „A teď jdi spát, beztak toho máš po dnešním výprasku až nad hlavu.“
Jamais si myslela, že do postele půjde až po odchodu svého Pána, ale to se mýlila, protože si musela do postele lehnout před ním. Navíc na břicho, aby tak ulevila svému sesekanému zadečku. Co ovšem přehlédla, bylo to, že postel měla po stranách přidělána pouta, kterými byla „pro jistotu“ na celou noc k posteli připoutána. Poté ji Hans-Till něžně přikryl dekou a dal Jamais něžný polibek na dobrou noc.
Tak začala pro Margarytu první noc. Dlouho nemohla usnout, pořád musela myslet na výprask. Po nějaké době ucítila ve své kundičce příjemné vrnění. Co to proboha je, blesklo jí hlavou. No ano, je to robertek, který jí její Pán nechal v kundičce a navíc ještě i v análku. Pak klidně usnula.
Ze sladkého snění jí vytrhlo světlo z chodby. Ve dveřích se objevil Hans-Till. „Dobré ráno, Jamais!“ pozdravil svoji otrokyni. „Dobré ráno, Pane!“ odpověděla mu. „Je čas vstávat. Hned tě odvážu.“ A taky tak učinil.