Kapitola 5
Začátek konce
Řekla mi, že už mě nemiluje. Pokud jsem počítal dobře, bylo to v poslední době potřetí. Nechce se mi to vnímat jako katastrofu vztahů, příznak blížícího se konce, návěští specifického sociálního odumírání. Je-li láska to, co se projevuje malicherností a přecitlivělostí, pak ani netoužím po tom, abych byl milován. Představuji si lásku jako obohacení, rozšíření prostoru, spoluprožívání, nezměrnou toleranci. Chápu tě, odpouštím ti, raduji se z tvé radosti. Nikoli otevřenost ran a sůl do nich, když ty, tak já taky, nikoli strachování se a budování nefunkčního zabezpečovacího systému. Vždyť je to dobrovolné, nic nelze vynutit a vztahy teprve ne. Trucováním, citovým vydíráním? Budeš trpět až tu s tebou nebudu? Sama cítí neúnosnost takových stavů, tohle také nechtěla, a přesto je to tu mezi námi jako bariéra. Chce to řešit tím, že si něho najde doma. Až ho bude mít, nebude se sem trmácet takovou dálku. Je ji na cestě zima, horko, prožívá nepohodlí. Čtyři hodiny času. Dvě sem a dvě zase zpátky. Už sem jezdit nebudu. Jsem zvědavá, kolik si na mě najdeš času. Málo, ví to stejně dobře jako já sám. Přesto budeme testovat. Nemá na mě čas, nemá mě rád, výsledek testu. Ale on má také povinnosti, rodinu. Co je mi do toho? Lásce se musí přinášet oběti. Říkám, skvrnu nelze vyčistit bez porušení podstaty látky. Odejmu-li čas rodině, to minimum času, rozpadne se rodina. Lásce je nutno přinášet oběti. Říkám hovno, klasický způsob citového vydírání. Lidi mají zájem anebo nemají. Překážky se dají překonat, nebo jsou příliš vysoké. Vzdáme to. Překážky byly vysoké jako dřív, ale byla láska jako doping. Láska, jak bylo oznámeno, vyvanula a objevilo se ono už známé konstatování, že překážky jsou nepřekonatelné. Chybí vůle. Míra radosti získané nevyváží strasti na radost vynaložené. Kupecká matematika. Co s tím? Jakési mezidobí. Intenzívní hledání náhrady v místě stálého bydliště, ohřívání želízek, testování nových, ale také starých možností. Bude-li nalezeno vhodné, pak - hele budeme kamarádi, občas si zavoláme, potkáme se na tržnici, bylo to fajn, budu na tebe hezky vzpomínat. Jasně čágo, měj se.
Je tu problém. Dáma má vysokou školu šukání, jak už jsme řekli, je to nymfomanka s touhou spát s ním, chodit s ním po ulici, držet se ho v trolejbuse a metru jako distanční tyče. Je to pro ní onen bod, o němž bylo řečeno: Dejte mi jej a já pohnu zemí. Modifikace - dejte mi jej a já s sebou pohnu k nesmrtelnosti, neboť ono je alfa a omega mého života. S ním jsem všechno a bez něho nic, než kyselá baba, se kterou je peklo. Toto je hledáno v místě trvalého bydliště. Bude-li nalezeno, čert mě vem. Vždyť všichni jsme nahraditelní. Objevila jsem, řekla mi nedávno když se vrátila z trojky, že se dá šukat i s jinýma chlapama. To je mi novina. Myslel jsem, že mám jediného ptáka široko v okolí. Šestkrát mi to udělal, šestkrát se udělal sám. Gratuluji. Stihl ještě dobře udělat kamarádku. Těší se na to, že to bude brzy znovu. Jasně, běž tam zas. Dej si ho nejprve do pusy a pořádně mu ho vykuř. Vem si do dlaně jeho koule a sevři mu ptáka u kořene palcem a ukazováčkem, jak jsem tě to učil. Pak si ho dej sama mezi nohy a pořádně se přimkni boky. Tentokrát jsme víc šukali, než to dělali pusou, byli na mě oba velice hodní, bylo to pro mě. Byl to nábor, říkám já. Záleží na prvním dojmu. Když je dobrý, člověk to udělá zas. Ty to uděláš zase. Chtěl bych u té prasárny být, nepopírám, třeba se jenom chvíli, než uplyne těch šest čísel, dívat. Hladit ti hlavu a dívat se ti při tom do očí, abych viděl, jak se propadáš vždy znovu do transu, jak se ti škubou údy a rychlí dech, jak chroptíš a po orgasmu jak mu ústy lačně chňapáš po ocasu, aby nezemdlel. Tak už jsem to u tebe párkrát viděl a chtěl bych to vidět zase, neboť je to úchvatné živočišné divadlo, jaké nemá obdoby. Když ti to dělám já, nemám čas na to abych všechno sledoval, neboť tomu příliš propadám. Takhle mohu vstoupit a vystoupit z děje, mohu se aktivně připojit, nebo ti přidržet údy, aby do tebe lépe a hlouběji vnikl. Střídání vzájemných aktivit je násobením radosti, vím to a je mi jasné, že tam budeš muset jít znovu. Toto vědomí není zase až tak tragické, tři dny poté už máš pocit, žes ho tam neměla dobrých čtrnáct dnů.
Tedy takového chlapa s neumdlévajícím ptákem potřebuješ najít, takového, který nikomu nepatří a běhá volně světem. Stačí jen, abys ho odchytla ve volné přírodě. Namísto toho jen samé špatné zkušenosti. Jsou chlapi, říkáš, kteří mají o tebe zájem. Ale jak už to chodí, velká aktivita, z huby jim na veřejnosti kapou málem sliny, pak přijde chvíle pravdy a když jim sáhneš do rozkroku - smutek. Někteří, pravda, úd zavedou. Špatná příprava a než se chytíš už jsou hotoví. To jsem to ale kabrňák, čumíš jak jsem ti to udělal. A co vlastně? máš chuť se zeptat, ale přemůžeš ironii a příště máš moc práce. Čekají tě další testy. Jsi zmlsaná nestoudná děvka, to jsem prosím z tebe udělal já. Měla jsi k tomu ovšem ty nejlepší genetické předpoklady. Budeš mít těžkou pozici při hledání nového partnera. Chlapi se tě většinou budou bát, až rozbalíš celý svůj arzenál. Já jsem ale kdykoli připraven udělat ti to právě tak, jak to potřebuješ. Víš to dobře. Snad proto poněkud setrvávám ve stoickém klidu. Věř mi, není to pýcha. Křičela jsi: Na takové mrdání ti seru! Podvědomě jsi zaútočila na své slabé místo. Zatím prostě nemáš náhradu, i když po ní toužíš, protože se potřebuješ zbavit své závislosti na mém ocasu. Už tě nemám ráda, říkáš, ale stále ještě potřebuješ, abych ti ho tam strkal. Líbí se mi to s tebou, ale nebudu tě držet násilím. Nebudu tě hlídat, zpovídat ale spíš asi ano, nebudu ti nic rozmlouvat. Šoustej si kde chceš, seru na to, ale proboha mi neotravuj život svou žárlivostí. Nejhorší ze všeho jsou žárlivé děvky, které žárlí na své představy o svých milencích, zatímco se sami fyzicky realizují.
Už zase myslím nahlas, nedá mi to pokoj protože nevím, s čím zase přijde. Když jsem v pondělí ráno nastupoval do autobusu, čekala na mě s odhodlaným výrazem. Myslela na to všechno přes sobotu a neděli a nemohla spát. Snad se to přeneslo i na mě, věřím že je čarodějnice a že občas vaří jedy. Proto jsem i já nemohl v sobotu zabrat a měl jsem pocit nevyspalosti. Během několika minut do mě napumpovala všechnu hořkost a zlobu, co přes víkend nasbírala. Prostě před všechno připojila záporné znaménko. Nemám tě ráda, už za tebou nepojedu. Měl jsem pocit nutkavého zvracení, ale bez řeči jsem nastoupil do autobusu a odjel do Prahy. Byl to špatný začátek týdne, nejraději bych na všechno zapomenul. Po obědě mi zavolala telefonem. Proč mi nevoláš? Panebože to je otázka, proč mi nevoláš? Dostal jsem dávku hadího jedu, ochrnul jsem a neměl jsem sílu zvednout sluchátko.

Kapitola 6
Sex v lese
Sešli jsme se v neděli odpoledne. Přijel jsem pro ní autem na obvyklé místo, a vyjeli jsme si do lesa. Podzim se pomalu začal hlásit ranními mlhami, ale z hor v pozdní odpoledne ještě proudily rodiny s dětmi a výletníci, kteří se přišli rozloučit s přírodou. Než jsme vystoupili z auta, vyňala z tašky kastrůlek s houbami a kousek dortu. Ta holka mě rozmazluje. Houby krásně voněly i neváhal jsem ani okamžik a dal se do nich. Vynikající smaženice. Ty houby jsem uvařila jenom pro tebe, řekla mi sladce, když jsem dojedl. Co to? zavětřil jsem. Napadlo mě, že by to bylo dobré vyřešení celé situace. Vyprávěla mi, že i když byl ve smaženici větší podíl jedlých hub, ty ostatní byly jedovaté. Začne to brněním údů, řekla mi lakonicky a já jsem na okamžik propadl pocitu, že by to mohlo být docela dobře možné. Měla na sobě těsné obepínající šaty, které mě provokovaly abych jí sahal na zadek. Krásný zadek, tuhý a pěkně tvarovaný. Vklouzl jsem zezadu rukou pod sukni. Měla punčochy, nahmatal jsem proto záhy příjemné partie jemně ochlupené, jejich dotyk mi způsobil mírnou erekci. Je to chutné děvče, pokrm, který se nepřejí. Vzrušuje mě v neztenčené míře již několik let a zdá se, že mi vydrží do důchodu, pokud nepřijde nějaká mimořádná událost. Pravdou je, že se to v životě mimořádnými událostmi jen hemží, zdá se, že bude chtít zintenzivnit svůj soukromý milostný život a mimořádnou situací by se mohlo stát například její setkání s nadsamcem, vybaveným nadměrnou citovostí. Tedy její osudové setkání s dokonalým mužem. Jsem přesvědčen o tom, že dokonalí muži neexistují, byl by to zdánlivě dokonalý muž, někdo, kdo by nabídl ze zištných důvodů pomocnou ruku a pomohl ji překlenout naše vzájemné, podle jejího názoru již méně pevné vztahy. Nemá už mě přece ráda, to pak bývají ženy labilnější a náchylnější k řešení svých problémů prostřednictvím jiných mužů. Stoupali jsme lesem do kopce a já jsem nepřestával hladit a dotýkat se jejího zadku. Lízal bych tě, pokud bych k tomu dostal příležitost. Ne, nechci, řekla prostě a lehla si na bok do trávy, která byla docela suchá. Šimral jsem ji mezi nohami prstem, buchtu měla napjatou pod kalhotkami. Cítil jsem puls její krve v místě stydkých pysků. Lízal bych tě, řekl jsem znovu naléhavě. Mám potřebu tě lízat. V neděli jsem ho jednomu chlapovi vykouřila.
Zastavilo se mi na okamžik srdce. Už je to tady, už to zase začíná, dobře to znám. Lehkost sdělení nezávažné informace a důsledkem je utrpení duše. To už tady jednou bylo, takhle mě před lety mučila jedna mrcha, když mi náznakem vyprávěla o svých vztazích k chlapům. Nejdřív mě samozřejmě nechala, abych se do ní bezhlavě zamiloval. Už to nechci. Mám svůj antivirový program, bez meškání jej nasazuji a přetavuji emoce na erotiku. V tu chvíli je po bolesti. Měl pěkného ptáka? Pokrčila rameny a vyhnula se odpovědi. Měla jsem ten den potřebu kouřit ptáka, nešlo ani tak o nějakého konkrétního chlapa, šlo jenom o ptáka. Chápeš to? Zřejmě ne příliš, ale možné je všechno. Vím o ženských, které milují kouření ocasů a nijak to neskrývají. Jeden z dřívějších kolegů v zaměstnání hrával po hospodách s jakýmsi univerzálním souborem hudebníků na kytaru. Vyprávěl mi o nějaké ženě, která po několika panácích žádala postupně všechny chlapy z kapely aby jí ho nechali vykouřit, že to potřebuje. Smiloval se někdo? Po každé se někdo našel, uměla to totiž výborně. Tohle ale není případ mé přítelkyně její zájem není patologický, ale přirozený a vyvěrá z radosti ze života.
Byla jsem překvapená sama sebou, nad svou reakcí, dělala jsem to vždycky ráda a nikdy mi to nečinilo žádné potíže. Chtěla jsem vědět v čem to bylo. Co jsi zjistila? Kouřila jsem mu ptáka se stejnou naléhavostí a stejně kvalitně jako to dělám tobě. Šoustali jste pak spolu ? Ne, odpověděla rozhodně, to by bylo příliš důvěrné. Jenom jsem ho kouřila. Až do konce? Ne, to ne. Znám ho? To ti nikdy neřeknu, smiř se s tím. Mysl mi horečně pracovala. Byl to někdo z mých přátel, se kterými již šoustala, nebo to byl nějaký nový objekt? Několikrát jsem se vrátil k tématu. Zapomeň na to, prostě ti to neřeknu. To mě ale pěkně sere. Dává mi to pěkně sežrat. Budeme si vyprávět jenom něco ? Pokrčila rameny. Jak chceš. Já jsem se rozhodla, že ti nebudu všechno říkat. Ty mě takhle přiměješ k tomu, že budu taky šukat jinde. Pokrčila rameny, jakoby řekla: copak to neděláš? Myslí často na Slováka. Když jsem jí řekl, že měl zájem se seznámit s Evou, nelíbilo se jí to. Ať šoustá se mnou, proč by chodil za Evou? Jestli budeš šoustat se Slovákem, budu s Evou šoustat já. Jako ve školce, opravdu znamenitá konverzace. Je mi jasné, že se jí šukání se Slovákem líbilo. Mě ostatně taky. Je zřejmě jen otázkou času, kdy se k němu vrátí. Nejspíš v zimě, prostě se jí nebude chtít mrznout v autobuse a bude to dělat doma, až bude její muž v práci.
Rozmyslela jsem si to, můžeš mě lízat, řekla. Sundala si kalhotky, lehla si na trávu a rozevřela nohy. Zajel jsem jí jazykem do štěrbiny. Buchtu měla naběhlou žádostí. Je opravdu pěkné lízat buchtu, která je tak úžasně tuhá. Jestli jí baví kouřit ocasy tak jako mě lízat, jsme opravdu povedená dvojice. Kravata mi plandala po zemi, měl jsem dojem, že jsou mé sváteční kalhoty rozžvaněné jako kus hadru na podlahu. Sundej si kalhoty, četla mi myšlenky. Udělal jsem to bez váhání. Měl jsem dojem, že nás někdo šmíruje. Přesto jsem ji udělal jazykem a po té jí ho tam vrazil. Byla za chvíli znovu hotová. Pak ještě jednou. Obrátila mě na záda a začala mi ho kouřit. Po určité chvíli jsem vystříkl jako radostný gejzír. S množstvím a kvalitou mé šťávy byla tentokrát spokojená. Dlouho jsi nešukal což? zeptala se věcně, a já němě přikývl. Panebože, kdybych tak věděl, komu ho vykouřila.
Rozhodla se, že se to nikdy nedozvím. Od nynějška bude tajemství. Bude si šoustat s kým bude chtít a já budu moci tušit a domýšlet to nejhorší. Smaž se hochu ve vlastním tuku, aby jsi poznal, co je to žárlivost. Teď budu já dělat narážky, jen tak mimovolně a budu se chytat za pusu, co to ze mě proboha vypadlo. Ne, to jsem opravdu nechtěla říct, nechtěj na mě nic vědět, to se prostě stát nemělo. Budu tam stát jako blbec a budu z ní páčit každou maličkost. Pryč s tím, to je horší než cokoli jiného, nakousnutý příběh a průtahy. Zaleju si uši voskem jako Odysseovi veslaři, abych neslyšel Sirénu, která vábí loď do zkázy. Poslouchání keců co způsobují utrpení už mám za sebou. Ženské vědí jak chlapovi způsobit utrpení. Tahle to ještě neví přesně a tak to hledá. Chtěla by, abych trpěl a chtěla by se na to dívat. Chtěla by držet v ruce kohout od mé bolesti a regulovat tlak. I když máme každý svůj kohout od bolesti, musí být držen v tajnosti, jinak nám naše drahé lásky udělají ze života peklo. To je totiž baví ze všeho nejvíc.

Kapitola 7
Už na něho nemám nervy
Ten nepodstatný a krátkodobý vztah, ty tři soulože s mladou a hezkou spolubydlící jsem zcela “iracionálně” tušila, věděla jsem to. Nechtěla jsem to, bála jsem se a žárlila jsem. Byl jako vyměněný, nedalo se to přehlédnout. Vyčítala jsem, a hrozila mu. On sliboval, dožadoval se důvěry, odvolával se na upřímnost. Nezbývalo mi, jako tonoucímu jenž se chytá stébla, než uvěřit, že to neudělal a ani neudělá. Jak by mohl. Jenom si tak nezávazně povídají. Zajímalo ho jen její duševno, zatímco mé duševno snad ani neexistovalo. Ona byla tak zajímavá. Hleděl skrze mě, ale prosím tě, přece bys nežárlila. Dál jsem vyčítala, hrozila pěstičkou. Ztratil nervy a svěřil se. Potřebovat to říct, dmula se v něm mužská pýcha, žádný pocit viny. Byla jsem hysterická, bolelo to. Vždyť jsem mu věřila. Bylo to jen jednou, jedinkrát. Opravdu. Velký dojem na mě udělala věta: Jednou je nic, až dvakrát je všechno. Dobrá, muselo to být, kdyby to neudělal, nebyl by spokojený, cítil by se ochuzený o radost. Nechci mu nic upírat. Neměla jsem na to, abych poslouchala, jak to dělal s jinou, když mě přesvědčivě ujišťoval, že to s jinou nedělal. Dobrá, je to pryč. Jednou nebo třikrát, je to fuk. Je to přece záležitost náhodné interpretace.
Vím dobře, že je náchylný dělat se ženami všechno co je těší, vím, že se nenechá prosit a také vím, že se vyznačuje aktivitou. Jako milenec mi velmi vyhovuje, vadí mi však, že příliš často dává najevo své široké pole působnosti a ochotu kdykoli aktivovat svého ptáka. Též vím, že ve mě tu žárlivost záměrně pěstuje. Nadhodí téma a pak tajuplně mlčí. Naznačí, ale nedopoví. Tak jako že bylo - nebylo, může být, uvidíme. Říká to proto, že to sám rád slyší, nebo aby zvýšil svoji žádostivost? Ode mne chce slyšet všechno od začátku do konce, sám však dávkuje informace po špetkách, pak je znovu nasbírá a znovu obnovuje a průběžně se diví, z čeho že jsem nervózní a přecitlivělá. Má špatnou paměť a patrně přichází do let, kdy mu nestačí jedno ujištění, ale chce být o své neodolatelné božskosti přesvědčován ze všech stran. Dobrá, dobrá. Jsem zbavená těch citů, které ho tolik otravují. Můžeme si rovnou zahrát onu hru na pravdu, hru bez lítosti a ohledů. Racionalizace života i pohlavních styků. Je to škoda vzhledem k úbytku kvality, ale je to jediné rozumné řešení. Prohrála jsem lásku, zůstal nám sex. Je to jen jeden z mnoha pudů, které nám byly uděleny. Dobrá, zvolil jsi pravidla. Každý máme své soukromí, sejdeme se, vykonáme TO, ale bez otázek a bez nároků. Vše je dobrovolné, nikdo není nikomu a ničím povinován. Chceš, nechceš, nemusíš. Můžeš co chceš. Jen co sám chceš. Bude ze mě děvka pro každého a nebo zakyslá baba? Je to otázka nabídky a poptávky. Personální práce je náročná. Pravda je, že opravdu nemám adekvátní náhradu. Byla jsem na svou zúženou sexuální orientaci pyšná, hýčkala jsem jí a světu jsem vystavovala na odiv dlouhotrvající zájem o jednoho jediného partnera. Chlubila jsem se, že ho miluji. Právě on to docenil ze všech nejméně. Nevadí. Vždyť co je to láska? Honba za kusem p.......... masa. Zaměnila jsem lásku za kvalitní soulož. Každá soulož, pravda, nebývá kvalitní. Snad při vhodném přístupu a postupu, troše trpělivosti.. Nicméně, základem je dobře vyvinutý pták. A ptáka má v kalhotách každý chlap, každý chlap chce to stejné, jde jen o dohodu. Vždyť všichni všem můžou dělat hezky a nikdo u toho nemusí trpět. Není to na známky. Co se nepovede dnes s jedním, povede se jistě zítra s jiným.
I dnes jsem měla chuť kouřit ptáka. Samozřejmě že cizího. Bavila mě myšlenka, že bych mu to po příjezdu podrobně vyprávěla: Tobě ho dnes kouřit nebudu, už jsem měla nejmíň hodinu ptáka plnou pusu. Bylo to na cestě za ním. Řidič povídal, já jsem také povídala, o čem jiném než o krásách lásky a milování. On už je věrný manželce, ale příležitostně by smočil rád. I trojka by se mu líbila, přednost by dal dvěma děvčatům, konkrétně si i vybral. Myslím, že i to by šlo. Během cesty mi pochválil něco, nevím už přesně co, ale naznačil, že bych se mu líbila. Svá slova dotvrdil pohlazením stehen a výš, maně kontaktoval prso, nakonec si sáhl na obě. Při vystupování mi sáhl i na bod G. Trefil se. Ale pršelo, byl smutný den. Abych nepropásla příležitost i já jsem zkontrolovala situaci v mezinoží. Nebyla jsem si jistá o co se jedná, bývala bych byla potřebovala vědět víc a tak mě napadlo, že bych mu ho po cestě vykouřila. Reakce na dotyk ptáka - byť i přes kalhoty, však byla příliš bouřlivá. Nechtěla jsem se opozdit na dohodnutou schůzku a tak jsme se smluvili na jiný vhodný termín. Až se to bude víc hodit.

Kapitola 8
Na houbách
Tomu člověku musí to péro jednou za trest upadnout. Říkal -”jenom mi proboha neotravuj život svou žárlivostí.” Pravda, nemusela jsem ho obtěžovat výlevy žárlivosti, ale ženská intuice je neklamná. Prý mu jen jeho kolegyně v práci sáhla na ptáka a vyprávěla mu, za jakých podmínek by pro ní byl intimní vztah se šéfem přijatelný. Pokud mi podmínky pravdivě uvedl všechny, bude návrh akceptovat. Je to pro něho lákavá nabídka a bezesporu ji využije. Je to statečný člověk, mohl to však říci hned, ušetřil by si žárlivé scény, hysterii a mohli jsme šukat v klidu. Ta láska, ta už ochabla, ale pravda, stále ho potřebuji. Možnosti mám dvě. Buď budu udržovat dobrý pohlavní styk s mužem, který nás ošuká všechny dobře, a nebo můžu mít mizerný pohlavní styk s mužem, který bude šukat jen mě, ale mizerně. Volba je jasná. Mám to ráda, zvykla jsem si na něj a nestrádám tak, aby to bylo nesnesitelné. Až to bude nesnesitelné, pak to budu řešit. Stávající řešení - poučení z omylů - se jeví jako uspokojivé.
Houby rostou. Hodně moc. Je to hezký týden. Spíme, milujeme se spolu, jíme, souložíme, sbíráme houby, šukáme, krájíme houby, olizujeme se, spíme a tak dokola. Jsem zmlsaná, rozmazlená, spokojená. I on je spokojený. Zvykl si na mě, ale občas potřebuje změnu. Musím se s tou jeho kolegyní vyrovnat. Je výkonný a zvládne nás obě. Vlije mu to novou krev do žil. Bude se bát o dvě, o tři, o všechny. Vyčerpá se. Až mu dojdou síly, odejdu bez výčitek svědomí. Láska je pitomost. Láska je založená na důvěře. On má zvrácené hodnoty. Jsou to jeho hodnoty, každý máme své. Dokud si dokážeme dát vzájemně radost, je to v pořádku, až to nepůjde, nic se nebude kroutit, nic nebude bolet. Žijeme život takový, jaký žít chceme - jak si ustele...
Je ochoten hrát všechny hry světa, všechny druhy lásky, dělá ženám vše, co ženy těší. Mě to moc moc moc těší. Jeho přílišná aktivita mě zocelila. Vytvořilo se mi dostatek protilátek. Jeho jed už ztratil účinnost. Budu už jen mlsat smetanu, na trápení mu seru. Jako kdybych byla u ďábla v učení. Mám maturitu, pojďte milánkové, holoubci moji drazí, pojďte blíž a ničeho se nebojte. Zkusíme to spolu. To by v tom byl hrom, aby se to nevydařilo. S láskou běžte do prdele všichni, to je na nic. Lásku si nechte pro svou babu doma, až vám bude přistrkovat nočník. Teď jsme mladí, zdraví, funkční. Bůh nás stvořil pro život a vše co nám dal, musíme využít. Až nebudeme, pozůstalým zůstane jen vzpomínka. Budu se velmi, převelice usilovat, aby všichni na mě vzpomínali v dobrém. Všichni, i on. Vysmál se, a pošlapal to, nač jsem byla pyšná. Otevřel mi oči. Pochcala jsem mu hlavu, aby si ji nemusel sypat popelem. Milá kolegyně, dej mu vše, co můžeš dát, několikanásobně ti to vrátí, ale střes se vděčnosti. Zdravím tě a líbám s ním. Budeme se potkávat. Jsme jedna velká rodina a všichni se skrze něj milujeme. Amen, pravím vám. Podzim, mlha, déšť a houby. Po zimě bude zase jaro, slunce. Jsme děti hříchu, dědičně zatížení. Bůh je shovívavý a velkorysý.
Byla to hezká dovolená. Nasbírali jsme hodně hub, ztloustla jsem o dvě kila a také jsem získala pocit klidu a snad i štěstí. Koncem týdne jsem však už měla plné zuby všech druhů fyzické lásky. Ještě dva dny, a lezli by mi ptáci krkem. Pak by přišla chvíle na sice milostné, ale zcela platonické tokání. Na to tam ale nebyli lidi. V duši klid a mír, v pindici klid a mír, pohoda. Oceňuji snahu a vynaloženou námahu na vytvoření této atmosféry. Odpustila jsem mu. Odpustila jsem mu s vědomím, že už stejně jiný nebude. Všechno má svůj rub a líc. Potřebuje sát z žen jejich ženství, je to katalyzátor jeho mužnosti. Kdyby se plně a výhradně soustředil jen na jednu jedinou, do roka by se z obou staly bezpohlavní bytosti. Utahal by ji, nebo by ona utahala jeho. Asi si musí žádost budovat pravidelně a soustavně. Někdy se holt vysmekne, musí ženě vyhovět. Má ten pud nějak víc vyvinutý. To ale přece není ani mně na škodu. Doufám, že jsem v popředí jeho zájmů a doufám, že mu ještě dlouho bude stát za to, aby mi to dokazoval. Nemusím být jedna jediná, ale chtěla bych být první. Jsem přirozeně nervózní, když mé umístění klesá, on však musí vynaložit dost energie na to, aby sám jinde nepropadl a pak už nemá dost sil na ujišťování o mém prvenství. Svádí řeč na mou žárlivost, jak jinak než bezdůvodnou, než aby přiznal, že táhne do boje, či nově dobyté pozice právě obhajuje. Nestačí se svým ptákem držet krok! Proč bych ale zrovna já měla mít pochopení? Buď stačí, nebo nestačí. Taky jsem se nenarodila jen pro jeho blaho.

Kapitola 9
Jak to vidím já
Situace byla složitá. Konflikty spočívající v rozdílné koncepci sociální komunikace. ”Já ti říkám zcela všechno a pravdivě, zatímco ty mi řekneš jenom to co chceš. Něco nakousneš, a pak už to nedopovíš.” Její teze. Má pravdu, ale má to svoji logiku. Někdy bych se chtěl rozhovořit, ale náhle spatřím v jejich očích stupňující se nebezpečí. Ouha, zpět, něco jsi přepísknul, řekl jsi něco, co se nemělo říci. Už je ale pozdě. Dáma zavětřila a hned se jde po tématu. Zpravidla jde o témata, které vysloveny zůstávají banální, ale budí nedůvěru, že jde o zastírací manévr. Musí za tím přece být něco jiného, já to z tebe dostanu, když to nechceš říci dobrovolně. Nastupuje systém vymývání mozků, za který by se nemuseli stydět ani armádní specialisté. Výsledek je stejně neuspokojivý, neboť by chtěla slyšet to nejhorší. Ty jsi šoustal s jinou. Bráním se, je to ale čím dál horší. Zaplétám se do jemného přediva pavučiny, kterou kolem mně rozpředla. Nešoustal jsem, ani se na to nechystám, vytěžuješ mě soustavně a dostatečně, neměl bych na to ani čas, i kdyby se mi to případně líbilo. Prostě nic není. Nevěří mi, sleduje jak se chtivě koukám po ženských. Ano, ženské se mi líbí, mám rád jejich protřelou nevinnost, jejich vábení a pasívní lovy, miluji jejich kulaté zadnice, rád se podívám na jejich znamenité křivky, jsem nadšený trojrozměrností těch bab, neboť jinak stále čumím do počítače, ze kterého neplynou žádné estetické vjemy. Na virtuální realitu jsem jednak chudý a jednak se jí bojím. Bojím se umělého světa orgasmů, soulože s počítači a následné samoty. Bojím se, že virtuální realita úplně zničí mezilidské vztahy, které už teď dostaly pěkně na frak netolerancí a sobectvím. Ženské se mi líbí, protože jsou doplněním mužů. Muži už jsou tak vytvořeni a naprogramováni, aby se jim ženské líbily. Až to skončí, bude konec sezóny. Bude třeba zajít na úřad a koupit si hrob, vyřezat březovou lavičku, zasednout na ní a dívat se na to místo, kam nikdo z pozůstalých příbuzných nikdy nepáchne, neboť přestalo být módou navštěvovat mrtvé. Člověk je většinou sám, sám ve svých bolestech a sám zejména ve chvílích, kdy někoho potřebuje. Pánbů zaplať, že alespoň ve chvíli kdy šoustá, je u toho nejméně ještě jeden další člověk. Já sám, když už je o tom řeč, považuji šoustání, zvláště opakované šoustání za velmi závažnou záležitost, která je nenahraditelná. Nechtěl bych se rouhat, to prosím nikdy, ale ženský klín je pro mě bránou k největšímu tajemství. Já jsem si z něj udělal oltář a přibližuji se tak k Bohu, já se tudy k Bohu modlím. Huhlám do toho zvláštního otvoru své sprosťárny, lížu ho a neustále zkoumám. Strkám do něho všechno možné, snažím se do něho vecpat zpátky hlavou a napadlo mě, jestli se tak podvědomě nesnažím vrátit se zpátky do matky, protože mě to už venku nebaví a uvnitř, jak mi mé smysly podvědomě napovídají bude teplo a hebce. Strkám tam svého průzkumníka, a tomu je tam vždycky líp než mě zbylému venku. Je to místo, kde nepochopitelně vzniká život a tvoří se tam také největší radosti života. Vůbec se nedivím, že je to všude namalované a bráním se tomu, abych to někde také sám po zdech nemaloval, neboť na to musím stále myslet. Myslím, že je to ústředním bodem mého přemýšlení a že je ta myšlenka přítomná ve všech případech mého konání, dokonce i tehdy, když to zjevně s ničím nesouvisí. Možná, že na to budu myslet i ve chvíli kdy budu umírat, pokud mi bolest nezatemní smysly.
Protože se stále zabýváš stejným tématem a sice jak ji uspokojit, máme hodně společných zájmů, nejméně však jeden. Připomíná mi to situaci, kdy se člověk stará o nějakého tvora, kterého musí sytit a napájet, neboť onen tvor periodicky vyhládne. Máš štěstí, že jsme na toho věčně hladového a nedosyceného tvora nejméně dva. Je to tvor párový a asymetrický. Tvoje část si na mě zvykla, a mě za ní pojala zodpovědnost. Tvoje slova: ”Co s ním teď bude,” ve spojení s mým ptákem, se týkají i onoho významného otvoru, ke kterému cítím zodpovědnost. S tím rozdílem, že na onu otázku kterou bych mohl doplnit: “až já tam nebudu”, mohu s určitostí dodat: “Budou ti ji šoustat jiní, a sice ti, kteří jsou přítomní a nechybějí.” Na jinou související otázku, týkající se kvality onoho skutku již neodpovím. Stane se podle konstelace, a já bych ji přál, aby byla vždy příznivá. Vždyť přece, nejsme sobci. Nebo ona snad ano?
Podzimní dovolená začíná mít svou tradici. Její posedlost po houbách, šoustání, prostě je to jiné klima. Vše má své kouzlo právě svým vzájemným umocněním. Loňský zájezd s přáteli za houbami skončil již tradiční trojkou. Vycítila svým zvýrazňovaným ženským instinktem samčí touhu jednoho z přátel, který slinil touhou. Byla fascinována třesem jeho rukou, zvědavostí, se kterou se jí tázal, kdy jsme šli v noci spát a jak se jí spalo. Chtěl slyšet podrobnosti, chtěl jí očichávat jako pes, který oňuchává hárající fenu. Cítil z ní neomylně sex, její náchylnost a připravenost zasunout si ho tam při jakékoli vhodné příležitosti. I ona ihned vycítila jeho posedlost a zatoužila po něm, zachtělo se jí poznat a ochutnat jeho ptáka. Byli oba zasažení svojí vzájemnou posedlostí. Řekla mi to ihned, jak jen to bylo možné. Kouřili spolu ráno na balkóně a vyprávěli si o tom. Ona nasávala chřípím jeho touhu, on se snažil udržet záležitost v rozumných mezích. Byla tam přece se mnou a přátelům se běžně partnerky nepřebírají. Ona však byla samozřejmě schopná, ochotná a v tuto chvíli již připravená souložit s námi oběma. Svěřila se mi, že pokud bych odešel ráno pro pečivo, patrně by se to stalo v koupelně. Neodešel jsem pro pečivo, odešel naopak přítel. Soulož se tedy odložila na večer. Byla to jistě pro oba muka a utrpení, odložit takovou naléhavou činnost na pozdější dobu. Záležitost byla zahájena při večerní návštěvě vinárny. Jejich říjný tanec a šuškání daly zřetelně najevo pokročilý stav a vlastní situaci. Přesvědčovala ho, aby jí ho tam večer zasunul, ujišťovala ho, že nebudu proti tomu nic namítat, že u toho budu a snad že mu ho tam zavedu sám. Nevěřil jí a bojácně se po mně rozhlížel. Usmíval jsem se na něj a kýval mu přátelsky, jako že jsem se vším svolný, ať bere vážně všechno, co mu přítelkyně říká, neboť jsem tušil, že ho právě náboruje na noční šou. Když jsme si šli lehnout, nastala zvláštní situace. Přítel ležel vedle v místnosti, nespal a určitě se potil po celém těle. Přítelkyně se ke mně vinula jako révový list a chystala se vyslovit svoji nemravnou žádost. Chtěla s ním šukat. Běž k němu, řekl jsem ji. Vezmi si jeho koule do dlaně, potěžkej je a druhou rukou si podrž jeho ptáka. Stáhni mu kůži přes žalud a strč si ho do pusy. Určitě se mu ihned zvedne. Uvidíš jestli to bude stát za to. Zvedla se a odešla za ním. Bušilo mi srdce. Po krátké chvíli si ho vedla za ptáka jako kačera na provázku. Když přišli, okamžitě si ho zavedla do úst a s chutí mu ho zpracovávala jazykem. Na můj vkus bylo v ložnici málo světla. Chtěl bych to vidět zblízka, přál bych si vidět jeho obrácené bělmo a cukající se údy. Povalil jsem ji na postel a strčil ji ho do buchty. Slabě vzdychla a otáčela hlavu po svém úlovku. Nehledala jej dlouho, za malou chvíli ho měla znovu v puse. Šoustali jsme ji usilovně, za občané výměny otvorů. Cítil jsem její enormní zájem o nový objekt a tak jsem se umenšil ve svých výbojích. Zaklesli se do sebe s náruživostí a rozdávali si to na plný plyn. Měl pěkného tvrdého ptáka a moji partnerku nijak nešetřil. Jeden orgasmus následoval za druhým. Šoustala jako o život, jako by to mělo být naposled. Přítel měl dobrou výdrž, každé nové číslo prokládala kouřením, aby si odpočinula. Seděl jsem užaslý opodál a sledoval ten odvěký zápas muže se ženou s mimořádným zaujetím. Bylo to pro mě snad mocnější, než kdybych se akce přímo účastnil. Moje účast by však v této chvíli byla rušivá. Potřebovali si to dobře rozdat spolu sami. Večer se vydařil. Přítel odešel až k ránu, oba toho měli dost. Spali jsme jen krátce, ráno jsem jí lízal píču, aby se zotavila. Smála se mi, hleděla na mě s despektem dobře udělané samice, mluvila se mnou drze a bezostyšně, jak hovoří se svými manžely ženy, které se k ránu vracejí domů po promilované noci. Musel jsem jí napomenout. Řekl jsem jí, že už za mnou nemusí jezdit takovou dálku, když konečně našla vyhovujícího ptáka v místě. Změnila tón a byla jako dřív. Šoustali jsme ještě ráno a pak znovu večer. Soulož byla standardně kvalitní. Při zpáteční cestě mě ujišťovala, že šukání s přítelem bylo zcela nezbytné, málem osudové. Věřil jsem jí to. Kouřila mi při tom přerušovaně ptáka. V takové situaci jsem náchylný jí věřit všechno co mi říká. Bylo to těsně vedle silnice, po které nás míjeli i přátelé. Kde ji máš? ptali se mě, když zastavili auto. Když vztyčila hlavu, bylo jim vše jasné. Vysála mi ho jako upír. Byl to krásný den, výlet se povedl.
Napřesrok jsme jeli sami. Byla přesvědčená, že můžeme potkat v místě někoho, kdo by se k nám při souloži přidal. Rozhodně jsem to nemohl vyloučit. Neměla přesnou představu, jak by měl dotyčný vypadat, rozhodující byl pták, který měl mít vhodné parametry. Tím byla automaticky vyloučena druhá možnost, a sice, že by se jednalo o ženu. V místě jsme spatřili člověka, který by pro daný účel určitě vyhovoval. Byla to žena, na svůj věk velmi atraktivní. Zaujala dokonce i přítelkyni. Bylo však jen málo příležitosti, jak ji k mrzkému činu naverbovat. Museli jsme si vystačit sami.
Hned první den jsme se oddali nezřízenému šoustání. Byl to tvrdý agresivní sex, dělali jsme to dlouho na všechny způsoby, bez jakýchkoliv zábran. Večer jsme byli oba úplně hotoví. Zbývalo nám pouze přikládat si na to vzájemně studené obklady. Chtěla, abych jí vyprávěl o své kolegyni v zaměstnání. Zajímala se o to, jak jsme pokročili ve svém vztahu. Hovořil jsem o tom, že spolu hrajeme oblíbenou společenskou hru na sbližování. Že mi vypráví o systému hodnot, které uznává a o předpokladech, které musí splňovat její přítel. Usoudila, že se jedná o předpoklady, které musím splnit, abych s ní směl šoustat. Protože se jí zdálo, že se jedná o něco, co mohu snadno splnit, případné šoustání se jí jevilo jako neodvratné.
Svlékla mě za použití mírného násilí a dovlékla do koupelny. Byl jsem vtlačen do vany. Stoupla si nade mne a pochcala mi hlavu. Cítil jsem, jak mi její teplá moč teče po hlavě stružkami vedle uší. Když mě pečlivě myla mýdlem, uvědomil jsem si, že se mi dostalo cti nahlédnout do dílny SM, které jsem znal dosud ze speciálních inzerátů. Až usoudím, že už spolu šoustáte, nachčiju ti do pusy. Výborné vyhlídky. Měla určitě sklon k takovým věcem, občas jsem ji tahal za vlasy a povzbuzoval ji: Tak mrdej ty děvko! Jednou se situace otočila. Nečum a mrdej mě ty čuráku! Bylo to nezvyklé, byl to nový svět ponižování a násilí, kde se střídaly prvky panovačného zacházení a potupy. Přišla s návrhem. Já ti řeknu komu jsem vykouřila ptáka a ty mi řekneš, jak jste opravdu daleko se svoji kolegyní. Dnes je ten nejvhodnější den, jsem si jistá, že přijmu jakoukoli skutečnost, našla jsem houby, je mi fajn. Využij situaci a řekni mi všechno co se mezi vámi stalo. Její oči byly vskutku klidné, zdálo se, že můžeme spolu hovořit zcela otevřeně. Souhlasil jsem, byl jsem velmi zvědavý. Řekla mi, že vykouřila ptáka svému manželovi, se kterým několik let neudržuje sexuální vztahy. Měla ten den silnou potřebu zjistit, zda ji kouření čuráků opravdu vadí, zda byla reakce na to, že jsem ji ho strčil do úst opravdu adekvátní jejím pocitům. Šlo mi o jakéhokoli ptáka, prostě jsem vyzkoušela toho, který byl nejblíž. Ptal jsem se na výsledek experimentu. Kouření ptáků ji nevadí. Bude to mít jistě pokračování, domácí sex je plně funkční. Byla řada na mě. Ano, trochu jsme dál. Vyzkoušel jsem její kozy, má zahrocené dvaapůlky, sahal jsem jí na ně přes šaty, když mi ona před tím, přejela rukou po ptáku.
Přítelkyně vypadla ze své klidné a pohodové role. Spustil se celý příval výčitek. Lhal jsem jí a zamlčoval, zatímco mi ona vždycky řekla všechno a hned. Leze to ze mě jako z chlupaté deky, říkám všechno na půl a nic nedopovím. Byl jsem podroben dalšímu vyčerpávajícímu výslechu. Podle jejího instinktu je téměř jisté asi z 80%, že už spolu šoustáme. Hleděla mi do očí a chtěla slyšet úplně všechno. Situace se stala dramatickou. Měla červené uslzené oči, byl jsem nenáviděn. V lese chodila sama, posmrkávala do kapesníku. Měl jsem pocit, že jsem bídník. Zklamal jsem důvěru, ale především jsem zase naletěl. Měla jsi stejnou zkušenost s řidičem, sama jsi mi to vyprávěla, řekl jsem ji. Nereagovala. Opakoval jsem svoji připomínku. Je to něco úplně jiného, zatímco ona se nemusí s řidičem vůbec vidět, já mám kontakt trvalý. Nic si nebudeme od této chvíle říkat, každý bude žít jak chce. Nepřehánějme to, nač tolik emocí, nic se nestalo. Bylo to ještě horší, vůbec jsem to nechápal.
Večer jsme si to znovu rozdali. Známe dokonale své vzájemné choutky a tak je to vždy pěkné. Tentokrát ji měla dokonale vyšukanou, citlivé buňky jakoby odumřely. Musel jsem hrát doktora. Pane doktore, už mi to nefunguje, co mám dělat? Navlékl jsem si na prsty gumové návleky a šátral uvnitř. Měla ji horkou. Je to tu citlivé, ptal jsem se znovu a opět a ona vrtěla záporně hlavou. Musíme to opravit. Vrazil jsem ji tam jazyk. Dokonale se chytla. Šoustal jsem jí jazykem a ona počala přirážet. Sál jsem její šťávu jako posedlý vysavač. Vystřídal jsem jazyk svým ptákem, který mi zase ztuhnul. Pane doktore, ptala se mě, je to stále ještě vyšetřování, nebo mě už mrdáte? Součástí vyšetřování je někdy také mrdání, aby nález byl úplný. Padli jsme únavou.
Poslední sex, který se na zájezdu uskutečnil, byl poněkud úchylný. Už ho tam nechtěla, držela si ji rukou jako pokličku na hrnci a vrtěla záporně hlavou. Olizoval jsem jí ze strany prsty a dral se špičkou jazyka pod dlaň. Už nemůžu, mám ji rozbitou. Co s tím budeme dělat? Zahrála si na děvku. Vím určitě, že myslí na to, jak to dělají děvky za peníze. Prohlíží si je, a nachází v nich zalíbení. Líbí se jí jejich necudná prostopášnost, chtěla by vidět, jak si to s některou z nich rozdávám. V takové situaci by mohla vyloučit jakékoli nebezpečí z případného zaháčkování. Šlo by jen o čistý sex. Sama by si někdy ráda stoupla mezi ně na silnici. Ráda by vyhlížela cizí masité ptáky. Lákají ji anonymní muži, nebylo by pro ní problémem ho kterémukoli z nich vykouřit někde na záchodě. Kdyby to bylo pěkné, ani by si za to nevzala peníze. Má opravdovou duši děvky, miluji ji za to, že ve mně vzbuzuje posedlost, líbí se mi její bdělé sexuální sny, kterými mě zaplavuje, když mi ukazuje cizí muže. S tím bych určitě šla, ten se mi líbí.
Pomalu uvolnila svoji dlaň a já ji ho tam zasunul. Měla ji vlhkou, i když už ho nechtěla ani vidět. Dělej, venku stojí další. Mám ještě hodně šoustání. Kolikátý jsem dnes v pořadí? Ani nevím, bylo jich hodně. Konverzace, kterou jsme při tom vedli ji přivedla k orgasmu. Byl to malý zázrak, i když byl slabší než všechny předcházející. Na konec mi ho vykouřila. Když jsem šel za chvíli čurat, držel jsem v ruce kus cizího masa, trubičku z umělé hmoty, která mi nepatří. Tak takhle to asi vypadá, když má člověk umělého ptáka. Už to nechci vidět, řekla mi, nemám daleko k tomu, abych nenáviděla všechny ocasy světa.
Odpustila mi všechno, dokonce i to, co jsem neudělal. Bylo to ohromné. Musel jsem jí slíbit, že budu s ženskýma šukat jen tehdy, když to bude nezbytně nutné. Slíbil jsem jí to. Pokud někde souložím, bývá to nezbytně nutné.
Měla ji zdravou za tři dny. Rekonvalescence proběhla neuvěřitelně rychle. Kdyby byla vhodná konstelace, mohl bych jí ho tam znovu strčit. Řekla mi, že ji pozvali její bývalí tři milenci na dvoudenní zájezd do východních Čech. Pojede tam v době, kdy se jinak pravidelně scházíme. Docela to chápu, můj ocas už jí musí lézt krkem. Kdo tě z nich bude šoustat? tážu se. Jenom jeden, dva, nebo všichni tři? Vrtí záporně hlavou, už je to za ní, na žádného nemá chuť. Znám to, stačí několik skleniček Millera a nohy jdou samy od sebe. Nejlepší by bylo rozdat si to s každým postupně. Aby se dostalo na všechny a aby si při tom páni podnikatelé a velkokapitalisté nevyškrábali oči. Jsou mezi nimi určité obchodní vztahy, které může ženská přízeň nebezpečně potrhat.
Volá mi ještě před odjezdem. Nechce se jí tam, nejraději by zájezd zrušila a přijela za mnou. Nejde to, je to osud. Odjíždí ráno v půl šesté.

Kapitola 10
Můj výlet
Jeli jsme na výlet. Jen dva. Slíbili mi třetího, ale vypekli mě, nejel. A tak jsme se vydali s Velmi Dávným Milencem (VDM) za dalším, téměř nedávným milencem. Účelem cesty však nebylo milování, ale slavnostní setkání po letech s přáteli, čistý vzduch a houby. Další program byl vypuštěn pro nedostatek času. Pracovní problematika se odbyla krátce.
K intimnímu sblížení s VDM došlo zcela logicky - na pracovišti. Je to nejpřirozenější, nejčastější a také nejpraktičtější způsob navázání sexuálního kontaktu. Je dostatek času na výtrus sladkých hloupostí, významných pohledů, kradmých i cílených dotyků. I péče o city bývá pravidelná - drobné dárky (voňavka co viděl v šuplíku, květinu k narozeninám), společné obědy, společné starosti radosti i zájmy, cesta do práce, z práce, procházka. Spolu na večeři? Nejprve s kolegy, pak sami. Hodí se to? Dobrá, když jde o pracovní záležitosti, to ano. A pak, mohla bys pro mne...? Pro Tebe ráda. Moc to spěchá, prosím... Přinesu Ti to večer domů. Anebo sám si přijď. Ale dnes ne, manžel je doma. Až bude vhodná příležitost, řeknu Ti. Tak dnes, dnes se to hodí. Přijde jednou, chvíli pauza. Hodnocení. Pak podruhé a zas. Jednou je nic, až dvakrát je všechno. Vztah je na světě. Viděl nás někdo, co si asi myslel, povídej. Víš, je to poprvé, nikdy před tím, jen s Tebou, lásko. Práce je potom radost. A zase dostatek času na vyprávění. Nikdo jiný mi tak nerozumí. Jen Tobě mohu říci o svých zážitcích, pocitech a dojmech. Dostatek času na probouzení žádosti v rafinovanější formě. Parfém od Tebe je stále v šuplíku, je mým nejmilejším (ale dochází, potřebuji nový). Ano, ano, vždyť vím, že voníš jen pro mne (manželce jsem koupil stejný, aby mi Tě připomínala) stále Tě cítím, poznám, kudy procházíš. Miluji i dveře od Tvé kanceláře. Brzy je otevřu. Pozor, pozor, On už jde! Srdce bije na poplach. Rychle učesat, přetřít rty, uhladit šaty, natáhnout punčochy, zastrčit břicho, poodhalit výstřih, vypnout prsa, kontrola zrcadlem, sklopit oči, dychtivý úsměv. Bože, tys mne ale překvapil, vůbec jsem Tě nečekala. Stále na Tebe myslím, lásko. Zpocené dlaně, pohlazení. Dnes? Zítra? Pracovní doba příjemně letí. Zavolej mi, potřebuji Tě. Konce jsou složitější. U mimopracovních vztahů - jeden nepřijde a dost. Kolegové musí pracovat dál. City jsou přítomny natrvalo.
Cestou jsme s VDM vzpomínali na bývalé kolegy. Uplynulo moře času, všechno už je jinak. Počasí nám přálo, oba jsme se cítili výborně. Zpoždění bylo nepatrné, jel dobře a rychle. Hostitel nás očekával, vřele jsme se přivítali. VDM zapomněl doma pas, musel proto do lesa na předběžný průzkum terénu. My jsme s hostitelem odjeli na nákupy do Polska. Sešli jsme se až u společné večeře. Stejně jako oběd i večeře byla honosná a okázalá. Müller výborný. Po jídle jsem se cítila mizerně. Pálily mě oči, bolely nohy, tlačily boty, chtěla jsem spát, alespoň chvíli si odpočinout. Šla jsem se osprchovat a převléknout.
Čekali ve vinárně, pili šampaňské, mlsali mandle. Místo se mi nelíbilo, hudba ječela do uší. Přesedli jsme si. Stejně jsem nebyla spokojená. Měla jsem zalézt do postele a spát. Nemohla jsem to potlačit, stále jsem zívala. Bylo to hloupé. Hostitel mě omlouval - to je otrava kyslíkem, musíš na čerstvý vzduch jezdit častěji. Zívala jsem ještě víc. Skutečně otrava. Hudebník jenom jeden, simuloval celou grupu. Byl starý, škaredý, s brýlemi a zpíval tklivé milostné cajdáky. Snad kdyby byl mladý a aspoň trochu přitažlivý... věřila bych. Hodně jsem pila. Hostitel zprava, VDM zleva. Seděli blízko, blizoučko. Choulila jsem se mezi nimi, žádostivé jiskření v očích, oba hodně pili. Přestávala jsem dýchat, polykala jsem víno. Pinglice nás neustále pobízela k pití a k tanci. Příliš mě bolely nohy a tak jsem tedy pila, až nohy bolet přestaly. Milostné písně zasáhly konečně duši, alkohol tělo a sugestivní hlasy mužů zamířily k srdci. Tančili jsme procítěně, nikdo nic neodbyl. S jedním a posléze s druhým, konverzace na stejné téma. Zřetelně jsem ožila. VDM byl velmi rozpustilý. Při tanci zpíval a vzpomínal na dávné soulože. Soulože, pravda, ty bývaly dobré. Hostitel byl mírně žárlivý. Nezpíval a nálada se mu úměrně k mému lepšení horšila. Když na něho přišla řada, v kole vyzvídal. Rozhodně nemohl nic vidět, nic slyšet. Dávala jsem dobrý pozor, aby objetí při tanci působilo dojmem nevinnosti. Hostitel očividně větřil nebezpečí. Podvědomí funguje lépe než vědomí. Na všechna podezření bych mohla a pro čisté svědomí jsem i měla - souhlasně kývnout. Zachvátil mě upřímný smutek. Když nám na někom záleží, umíme tušit. Dobře to znám. Jen proto, abych situaci zjednodušila, urazila jsem se. Pro jistotu jsem ještě popřela i nos mezi očima. Uvěřil mi a přestal. Uvěřil mi rád. Je to praktický člověk. VDM ve zpěvu pokračoval i v sedě, také si zahrál na jakýsi imaginární hudební nástroj. Během tance jsme spolu šukali nanečisto dál. Dostala jsem nápad, smutek odešel. Jsme naprogramovaní na hřích, nikdo se neubrání. Byla pauza, seděli jsme. Významně jsem si vychutnávala přítomnost dvou mužů. Pod stolem jsme si občas popletli nohy. Hostitel byl nesvůj, zjevně nevěděl, která bije. VDM pochopil, ale váhal. Provokovala jsem cíleně. Hlavou mi probíhaly různé koncepce. Všechny by mě bavily. Smála jsem se, smála a smála, už čilá jako ryba. Pauza skončila. Po dvou jsme odcházeli na jinak prázdný parket. Erotický šepot, nemravné, lechtivé návrhy. Výměna partnera, stejný šepot, stejné návrhy. Není nic krásnějšího, než být získávána dvěma muži najednou, není nic opojnějšího, než se té představě oddat a vyslechnout horké živočišné tokání stereo.
Ráno mě nikdo nebudil. Všichni spali na svém pokoji. Propojeni jsme byli jen hotelovým telefonem. Oba se potkali až ráno na recepci. Každý mi na toho druhého žaloval, že telefonoval domů manželce, jak náročný byl večírek. Náročný a patrně i otravný. Hostitel si běžel koupit novou košili, aby domů nezanesl cizí pach. VDM se převlékne asi až přede dveřmi. Já jsem se z pelechu vyhrabala až v osm. Snídali jsme rychle, těšila jsem se do lesa na houby. Ale - změna plánu. Hostitel pojede na houby s námi, abychom nezabloudili (nebo aby mě VDM nezavlekl do roští). V lese jsem se převlékla, ale oni neměli ani boty na přezutí. Bylo to stejně hezké jako večer. Oba mi pilně snášeli houby do košíčku, jeden předháněl druhého a všichni jsme se na sebe pěkně, ale pěkně usmívali. Když se košíček naplnil a měla jsem dost, nastal čas se vrátit. Jak jsme se vřele přivítali, tak jsme se i rozloučili. Hostitel zamával, my též, auta se rozjela každé svým směrem. Jeli jsme domů.
Byli jsme unavení, nevyspalí, ale dědičný hřích opět vystrkoval růžky. Šukala bych, ale dala jsem slib, že nebudu. Nikdo mě nenutil, ale taky mi asi nikdo nevěřil. Jedině, jedině, že by jsi se dovolil. Tělo mě rozehřálo pomyšlení, jak VDM přemlouvá současného milence, aby mu dovolil jedno malé šukání cestou. Netrpělivě jsme vyčkali smluvené jedenácté hodiny - 22 km před Hradcem. Číslo vytočil srdnatě, pevným hlasem požádal spojovatelku o klapku a dost. Podal mi sluchátko, aby se věnoval řízení, které najednou vyžadovalo plnou soustředěnost. Tak nic ty srabe. Orodovat za tebe nebudu. Chtěla jsem se za přítelem krátce zastavit, ale nezdálo se, že by byl potěšen. Tak ahoj, zítra, konec. Hm, škoda. Cesta ubíhala pomalu. Pro zajištění bdělosti jsme zvolili jediný vděčný námět k rozhovoru - šukání. Připomínali jsme si svá i jiná šukání. Napadlo nás, zda by se nedalo něco dodatečně poopravit, vylepšit a třeba i s odstupem doby zopakovat. VDM mě však důrazně pokáral za hrubou nedbalost, neboť s přítelem nepoužíváme ochranu. Chabě jsem se hájila, ale vím, že má pravdu. Musíme se nad tím vážně zamyslet a zjednat okamžitou nápravu. Vyměnili jsme si ještě několik rad a cenných zkušeností (nechyběla ani teoretická průprava - manipulace s ochrannými pomůckami), vzájemně jsme si všechno pochválili a - brzy si zavoláme!
Doma jsem vysypala tu hromadu hub a s chutí se pustila do krájení. Fuj. Jeden z těch pitomců mi nadělil satanáše - hořčáky a hned tři. Že jsem si nevšimla? Pryč s nimi. Když jsem měla uvařenou polévku, volali z práce. Byl už večer. Přijďte. Nepřijedu. Mám moc hub, moc zážitků, musím spát, chci zapomenout.
Už jsem zapomněla a mohla bych zas. Dám si inzerát: kdo se mnou pojede na houby? Mám houby ráda. Rozhodně víc než mořské potvory. Potvory smrdí, jsou chcíplé. Houby voní lesem, voní přírodou. Nejraději mám jarní sluníčko, houby a lásku. Ten inzerát si musím podat do nebe a hodně se modlit. PROSĺM, DEJ MI LÁSKU. Ze všeho nejvíc potřebuji lásku, hodně lásky. Lásky, jako letos hub. Budu se modlit a důsledně používat prezervativ.
Jsem nejhlubší, řeklo moře. Jsem nejvyšší, řekla hora. Jsem nejkrásnější, řekla růže. Jsem nejčistší, řekla lilie. Nejste nic ve srovnání se mnou, řekla vteřina milostné noci. A ráno se zeptalo - byl ten sex bezpečný?
Zaspala jsem, v práci blázinec, konec šichty, víkend před námi. Setkání s přítelem, velmi spěšné. Odjíždí s rodinou k rodičům. Je všechno v pořádku? Mívali jsme lásku, těšení, bušilo mi srdce. Teď mívám tušení a nevěříme si. Dá se to spravit? Stojíme o to? Kdo to pokazil? Kdo přestal věřit a důvěřovat? Já. Říkal, neotravuj mi život žárlivostí! Byls mi vším. Dobře, nebudu otravovat, potlačím zájem, rozvinu jiný, nebo ten další. Muselo to být? Tak jsi to chtěl? Jsi spokojený?
Potají se modlím. Jak to bude s ochranou? VDM mi poradil - nikomu nevěř a nedělej výjimky. Modlím se dál. Láska je víra.
V sobotu jsem byla znova na houbách, jen tady u nás. Rostou sice méně, jeden se naběhá, ale rostou. Je nádherné počasí, říjen, ještě teplo. Sluníčko - krása. Máme makovice plné počítačů, slovíček, termínů, výčitek. V lese je všechno prosté, čisté, spravedlivé. Viděla jsem, že žádný strom neroste do nebe.