Je do už drahně let nazpět, až v roce 1988. Se svojí ženou Danou jsme byli svoji 3 roky. Já (jmenuji se Láďa) jsem měl 32 a manželka 34. V té době jsme měli ročního synka Tadeáška. Každý rok jsme jezdili v létě za manželčinou maminkou (mojí tchýní Marií), která bydlela ve Žďáru nad Sázavou, zatímco já se ženou a synkem v paneláku v Kutné Hoře. Ten červenec onoho roku jsme tam jako ty dva předchozí roky byli opět a to na dva týdny.

Manželka má ještě o 8 let mladší ségru Adélu. Té bylo tedy v roce 1988 krásných 26 let a v té době byla rok vdaná za bezva chlápka, mimochodem také Láďu. Švára byl zedník, já zase elektrikář. Oba bydleli v té době v panelákovém bytě 3+1 u tchýně, ale protože švagr podědil po svém zesnulém prastrýčkovi přízemní domek v Boskovicích. Láďa s Anetou si jej chtěli zrenovovat a pak se tam přestěhovat. No, znáte to… Mnohé si švára udělal sám nebo s pomocí svých příbuzných, ale peněz také neměl nazbyt a tak mne požádal, zda-li bych mu nehelfnul s tou elektrikou. Co bych pro příbuzné neudělal. Matroš jsem sehnal, kde se dalo za co nejlevněji, rep. za pět prstů, kabely, kravičky, věnečky, vypínače, zásuvky, husí krky atp. jen rozvaděč jsem mu řekl jaký si má koupit, to kvůli revizi. Dohodl jsem se se ženou, že ona s malým zůstane u své matky a já se švagrem pojedu do Boskovic makat. První týden jsme tam pobyli 3 dny a spolu všechno vysekali, položili husí krky, zasádrovali krabičky. Spolu s námi tam byla Aneta, která na plynovém vařiči vařila, uklízela, vynášela suť na dvoreček a tak. Pak jsme jeli zpět do Žďáru s tím, že na počátku dalšího týdne tam zajedeme, já ponatahuji kabely, zapojím krabice, namontuji vypínače a zásuvky a švára to bude zahazovat a zaštukovávat. Aneta zase měla jet s námi a vařit i uklízet. Jenže jak už to tak bývá, člověk míní a osud mění. Láďa v práci spadl v práci prošlápl špricl na žebříku, spadl a zlomil si holenní kost. Pracovní úraz a skončil s nohou v gipsu. Jenže tím pádem nemohl jet makat do Boskovic. Tak jsem mu navrhl, že tam pojedeme se švagrovou Anetou sami a já zmáknu co mám a on, až se dá dohromady, to pak zahází a zamaže, Elektriku už tam budou mít a pak si mohou zažádat o revizi. Souhlasil a pořád s Anetou opakovali, jak jsem fajn, jak mi děkují za splašení toho materiálu, který by je stál dost peněz, také jak se mi odvděčí za obětavost v době mé dovolené, za práci a tak. Připadal jsem si jak spasitel, dobroděj a mecenáš v jedné osobě.
Za tři dny jsme s Anetou vyrazili jejich autem do Boskovic. Jak jsem řekl, byl červenec, léto, takže docela horko. V domě jsme otevřeli všechna okna a já začal dělat svou práci. Aneta v domě pobíhala jenom v tílku a kalhotkách. To nebylo nic zvláštního, takhle chodila i doma i v dobách, kdy jsem za manželkou jezdíval jako za svou snoubenkou. Jak říkám, Aneta měla 26m byla to 170 cm vysoká blondýnka s vlasy po ramena, , která neměla víc jak 58 kg, dvojky prsíčka a postavu takovou akorát – ani příliš hubenou, ani nebyla boubelatá. Co bych zapíral, nejednou moje vilné oko zálibně spočinulo na jejím zadku, když ke mě byla zády a pro něco se ohnula a také zpředu na rozkroku. V duchu jsem si představoval, jak bych jí tu prcinu protáhl svým kolíkem, ale neodvažoval jsem se. Jenom jsem přešel na různé dvojsmyslné narážky, nějaký ten erotický vtípek, ale to u mne nebylo nic podivného, takového mne znala. Když zase začala tu obehranou písničku, jak je ráda, že jim to udělám, jak jen se mi mohou odvděčit a že zaplatit mne nemohou, protože jsou švorc, jen tak jsem z prdle nadhodil: „Jó Aneto, když nemáte peníze, tak si to asi budu muset vybrat v naturáliích“. Samozřejmě, že to byl jen dvojsmyslný žert a ani ve snu by mne nenapadlo, že ho švagrová vezme vážně. Aneta se na mne najednou podívala takovým zvláštním pohledem a k mému překvapení řekla: „No jo no…, uvidim co se s tim dá dělat“. Zatímco ty první tři dny, co tam byl i švára oni dva spali na jedné takové širší posteli, která byla odtažena doprostřed pokoje a já na zemi na karimatce, teď podruhé, když jsme tam byli sami a já se zase chystal, že si rozbalím karimatku se spacákem do druhého pokoje, najednou švagrová řekla: „Láďo, to né…, když tu muj Ládín neni (Ona totiž švagrovi říkala Ládíne), tak si pojď lehnout na postel… Mně je to blbý, když tu pro nás takhle makáš zadarmo, abys spal na zemi“ „A nebude to blbý?“ já na to ohleduplně. „Ne, proč… Ale mamce ani Ládínovi to řikat nebudeme, jó? Aby si z toho něco nevyvozovali“, ona na to a já hned přidal: „Ale Daně raději taky né“. „No jasně, neboj“ přitakala. „Nejsem padlá na hlavu“ a ještě k tomu dodala: „Nemusí všechno vědět… Také spolu můžeme mi dva mít nějaký tajemství“ a přitom se na mne zase tak divně podívala a kolem koutků jí pohrával takový nenápadný úsměv.

Umyli jsme se, koupelna fungovala i když zatím tam nebyl bojler, jen vyvedený kablík do místa, kde bude viset na zdi, takže voda byla k dispozici pouze studená. Aneta první a já za ní. Když jsem nejistě, přiznám že snad i trochu rozpačitě přišel jenom v tílku a trenkách k posteli, byla tam už skoro tma, pouze od pouličního světla blízko domu šlo do pokoje trochu světla. Aneta už byla v posteli. Vlezl jsem si tedy vedle ní a přikryl jsem se rozzipovaným spacákem. Chvíli jsme si povídali o tom, co musím ještě udělat další den, o zlomené noze švagra, o našem synkovi a tak, když najednou Aneta řekla: „Láďo, jak jsi říkal to s tím vybráním v naturáliích, tak dobře… Ale musí to zůstat jenom mezi námi, slibuješ?!“ „No jasně“, zablekotal jsem užasle. „Ale mám pár podmínek“, řekla tajemně. To už mi začalo hučet v klacku. „Jakejch?“ byl jsem zvědav, co z ní vyleze. „Nenudeme souložit, ale jen se mazlit a dráždit… Můžeš mi to udělat prsty nebo jazykem a já ti ho vyhonim rukou, protože do pusy se mi to ekluje… Ani Ládínovi ho nekouřim. Taky se s tebou nechci líbat, protože líbaj se jen milenci nebo manželé, takže jestli chceš, můžeš mi pusou cucat bradavky, to mám ráda…“ Byl jsem jako u vytržení. Takovou vstřícnost bych od slušňačky Anety, která byla panna snad ještě ve čtyřiadvaceti než poznala o dva roky staršího Láďu, fakt hodného kluka, tedy nečekal. Neřekl jsem nic a začal kout železo dokud bylo žhavé. Inu, hloupý kdo dává a hloupější kdo nebere… Trochu jsem se přivinul blíž k Anetě a rukou ji začal hladit zprvu přes tílko a posléze i pod ním na jejích tuhých pružných dvojkách na nichž se jí hnedka vztyčily bradavky a navrásnily jejich koláčky. Žmoulal jsem jí je, brnkal o ně, prsíčka jí tiskl čím dál víc a milá Anetka začala slastně dýchat, pak slastně přerývaně a posléze hlasitě vzdychat. Nadhodil jsem, že by bylo dobré se k tomu vysvléci do naha. Beze slov se zdvihla do sedu a přetáhla si přes hlavu tílko. Totéž jsem učinil i já, Pak jsem nadhodil, že i ona kalhotky a já trenky, takže jsme oba svorně v pološeru obnažili i své intimní partie. Ocas se mi tyčil vzhůru v plné kráse těch asi 18 cm délky a 5 cm šířky a hučelo mi v něm jako v úlu. Pak jsem Anetu vzal za ramena a zase ji položil na znak, načež jsem si hned ústy našel jeden z těch trčících cecíků a začal jej zpracovávat mezi rty, jazykem a ohleduplně i v zubech. Dech švagrové se zúžil a zrychlil, prsa jí trošku nabyla na objemu a jak dýchala, parádně se jí dmula. „Ale já nemám takové jako Dana“, řekla skoro omluvně. Moje žena totiž než jsme měli syna, měla trojky a po něm pětky, ale i když plné, tak už nikoliv pružné a co do tuhosti jen polotuhé. Samozřejmě, že jsem jí je rád plenil a rochňal se jí v nich ona to měla ráda, ale ta menší Anetina prsíčka byla také bájo… Zase to bylo něco jiného, neopotřebovaného. Takhle jsem si s jejím poprsím hrál a ukájel na něm snad čtvrt hodiny. Teprve pak jsem začal hladit i její pevné, jen malinko vyklenuté břicho a ručka šmátralka sjížděla po centimetrech níže a níže. A jak sjížděla, Aneta hlasitěji, asi plna napětí a očekávání doposud s jiným chlapem nepoznaného dýchala již celkem hlasitě. Nejprve se mé prsty vnořily do jejího porostu o němž jsem věděl, že je světle hnědý (jednou jsem ji nechtíc viděl nahou přes zrcadlo, když se ve vedlejší místnosti narychlo převlékala a nevěděla, že ji vidím). Vískal jsem jí ty chlupy, probíral se jimi aby si na mé prsty zvykla a třeba se nestahovala. Nechtěl jsem aby mi to dovolovala jen jako úlitbu za mnou odvedenou práci zadara a sehnaný matroš, aby to brala jako nutné zlo za odměnu pro mne, ale aby se mi odevzdala a užívala si to. Po chvíli už jsem jí prsty levé ruky jemně jezdil po pyscích a uspokojilo mne, že tam byla již hezky kluzká a zvlhlá. „Můžeš dát nohy od sebe?“ vyzval jsem ji a skutečně, Aneta skrčila nohy a kolena se jí rozletěla do stran. Teď už na mne svojí prcinu docela nestoudně vyšpulila. Bože ten svět byl krásný…!!! Moje ruka tam na jejích pyscích a hlavně mezi nimi rozehrála koncert pro pět prstů. To už Aneta občas trhla nohou, blaženě zaúpěla, zajojkla a už dýchala dost hlasitě. Já se jí posléze přemístil hlavou mezi stehna a do dráždícího koncertu jsem zapojil i jazyk. To už Aneta skučela, kvíkala, ochkala a když jsem jí zpracovával poštěváček, vydávala ze sebe roztodivné zvuky a citoslovce. Já neustával a kmital jsem jatykem a šukal ji nejprve jedním a pak dvěma prsty v pochvě, že se rozhekala, rozechvěla, začala s sebou trhaně házet a pak polohlasně táhle zasténala. Udělal jsem ji. Ale mě to nestačilo, já chtěl víc a tak jsem rozdrážděné a napůl orgastickou extází omámené švagrové řekl: „Chtěl bych do tebe…“ „Nhee…to…rači…néé“, zahekala, ale znělo to nejistě, nikoliv kategoricky. „Anetkooo… Jen strčiiit… Chci vědět, jaký to je bejt v toběéé…“, loudivě jsem žadonil. „Ne…nemáme…kon­dooom“, vyhekla. Věděl jsem, že Aneta už asi tři měsíce nic nebere, že se švárou se snaží o mimčo a tak jedou napno. Měli naplánováno, že do září či října to v tom boskovickém domě dodělají a nastěhují se, takže bude-li Aneta v tom, nic se nebude dít, protože bydlení stihnou dodělat a omítku či opravu střechy udělá Láďa za pochodu z další rok dva. „Já se bojiiim…“, špitla skoro stydlivě. „Neboj, já to jen ozkoušim jakou jí máš a vytáhnu ho“, sliboval jsem něco, co jsem už ani splnit nemínil. „Já mám plodné dny“, přiznala. „Aha, a kolíkátej den cyklu máš?“ já na to neodbytně, dál jí přitom pleníc kundu prsty i jazykem. Chvilku bylo ticho a najednou ze sebe hekavě vyhrkla: „Tři…nááct…“ Hned mi bylo jasné, že moje milá švagrová má pravděpodobně ovulaci. To na mne zapůsobilo jako pach hárající feny na psa či říjné klisny na hřebce. „Neboooj, já jen zasunu žaludem na čípek, pár vteřin setrvám a hned vyndám…“, sliboval jsem vášnivě. „No…já neviiim…je to riskantní takhle…“, pronášela bázlivě, ale já už se jí koleny přesunul mezi stehna a umístil jsem se nad ní. Hned jsem začal ztopořeným ocasem hledat její kundu. Brzy jsem se žaludem ocitl v tom přívětivém kluzkém teplíčku mezi Anetinými pysky a chvilku jsem tam s ním za pohybů své pánve rejdil. Aneta napjatě dýchala a uchopila mne za paže na nichž jsem se nad ní vzpíral. „Co kdybych vám s Láďou nadělil hezkýho chlapečka?“ „Néé…neblbniii…!!“ řekla vzrušeně a s trochou paniky v hlasu, když asi cítila mého žaluda mezi pysky u své dírky. „Tobě se nelíbí náš Tadeášek?“ řekl jsem vášnivě a pln nedočkavosti. „Jhóó…líbííí… jhe…roz…to…mil­heeej“ vyhekávala. „Tak podobný mrně ti udělám“, řekl jsem pánovitým tónem, přitom jsem zatlačil a žalud jí vklouzl do pochvy. „Ale řek…lho see… Ježiši…Láá..Lá­áďhóó..óó… !!“ vyrážela ze sebe. Můj penis se zatím pomalu ale neúprosně tlačil do hlouby její pochvy, roztahujíc jí zvrásněné stěny a naše sliznice se třely o sebe. „Neblb…ňhiiii!!!“ zahýkla. a když se mi žalud zarazil o Anetin děložní čípek… Bože, to vědomí, že jsem v nechráněné, ovulující a určitě plodné kundě svojí švagrové způsobilo, že se mne zmocnil živočišný rozmnožovací pud samce. Pár sekund jsem si vychutnal naše těsné tělesné spojení, ale pak jsem začal neúprosně kopulovat. Anetiny prsty mi křečovitě sevřely paže, její ústa začala vyhekávat, kdežto můj úd v její pochvě nemilosrdně jezdil tam a ven, tam a ven… Aneta již nebědovala, neprotestovala, jen sípavě nebo zajíkavě vyhekávala do rytmu mých rázných přírazů. „Teď…vop…lod…­niiim!!“ vyrážel jsem ze sebe Cítil jsem takové zvláštní mravenčení, které mi postupovalo přes celé tělo. Pak mi tak nějak ztuhly svaly a moje přirážení se zrychlilo. Aneta pode mnou hekala čím dál hlasitěji a já jí bušil do dělohy čím dál víc. Také svojí pochvou mětak nějak nepravidelně svírala. Blížil jsem se zběsile k okamžiku překročení bodu vzrušení za kterým již není možné ejakulaci nějak kontrolovat ani vědomě zastavit. Naposledy jsem ho do Anety zarazil, ona jakoby cítila, co chci udělat, vyjekla: „Jhéééé!!!“ Penis natlačený silou na její děložní čípek se mi rozšířil, odkudsi od prostaty mi údem projela nepopsatelně slastná vlna, vlna rozkoše, v údu mi škublo a já cítil, že své švagrové bezohledně vstřikuji semeno hluboko do plodných nechráněných rodidel. Oba jsme zahýkli jak nějací osli a v tomto klinči jsme setrvali bez hnuti dokud jsem se do ní beze zbytku nevysemenil. I pak jsem v ní zůstal i nadále a kupodivu penis mi změkl jen asi o třetinu.. Neměl jsem dost. Chtěl jsem víc, chtěl jsem ještě a tak jsem se asi minutu po vystříkání se, aniž bych ho z ní vyndal, v Anetě znova rozpohyboval. Nebyl jsem žádný sexuální přeborník, jen normální 32 letý nadržený ženáč vězící v kundě své vdané, 26leté švagrové. Prostě jsem svou příležitost, která se už nikdy nemusela opakovat, držel za pačesy. Trvalo to dalších pět minut, než-li se můj úd v Anetině pochvě zmátořil opět do své maximální ztopořenosti. Naše pohlaví vydávala mlaskavé až čvachtavé zvuky, moje břicho pleskalo o její, ona jen hlasitě dýchala, spíše supěla a občas vydala kňournutí, lehký výjek či zaochkání. Trvalo mi to od úplného ztopoření snad celo čtvrthodinku. Aneta mi zatínala do paží nehty a nehty mne drásala i na bedrech. Posledních snad pět minut měla svoje nohy zkřížené na mé zadnici a skučíc jakési: „Úúúúhhh…úúúúhh!!!“ mne jimi k sobě tiskla. Pak sem se do ní znovu vysemenil. Ale podruhé už to nebylo takové jako poprvé. Po chvíli jsme se rozpojili, já jí dal pusu a řekl: „Díky“ odvalil jsem se a ani nevím, jak jsem usnul.

Ráno jsem vstal a Aneta již byla vzhůru. Usmívala se na mne a pak po chvíli řekla: „Teda my jsme tomu včera dali, co?“ „Byla to s tebou bezva mrdačka“, řekl jsem. „Ale neměl jsi do mě stříkat“, řekla vyčítavě. „Ale vždyť se mi nezdálo, že se ti to nelíbilo, ještě sis mě pak držela nohama a koukni, ty dračice, cos mi udělala“, načež jsem jí ukázal modřiny po stisku prstů na pažích. Trochu provinile se mi na to koukla a řekla: „Když to se nedalo… Ten tvuj pinďour mi tam udělal úplný čoromoro, to bylo k zbláznění…, ale co když budu těhotná, vždyť mám asi ovulaci a tys mě tu prcinu tak zasemenil…“ „Vždyť s Ládínem na dítěti pracujete, né… No tak sem vám třeba pomohl…“, pronesl jsem. „Pomáhám vám s elektroinstalací, pomohl sem i třeba k mimču“, snažil jsem se zavtipkovat. „No jo, ale co Ládin…? Vždyť sem mu byla s tebou nevěrná a jestli s tebou budu i těhotná…?“ vyslovovala se v obavách. „Hele, Aneto, von to Láďa nepozná, čí to je… ty mu to neřekneš, budeš se tvářit a chovat, že je to jeho a i já budu mlčet, už kvůli Daně…“, chlácholil jsem ji. pak jsem se zase pustil do práce a po očku pozoroval Anetu, která byla opět jen v tom nastávajícím parném dnu v kalhotkách a tričku. Práce mi šla bez komplikací od ruky, takže za dopoledne jsem měl kabely ponatahovány, krabičky, vypínače a zásuvky pozapojovány a mohl jsem se pustit do zapojení rozvaděče. K obědu udělala Aneta guláš s konzervy, knedlík si k tomu účelu dovezla a tak jsme se nagáblovali, když se mi zase dostavil ten samčí rozmar a řekl jsem: „Tak, Anetko, bylo to dobrý, ale nějak se nemůžu na práci soustředit, potřeboval bych uvolnit napětí“, a lišácky jsem na ni pohlédl. V první chvíli nevěděla, co tím jako míním, ale asi můj vilný pohled hovořil za vše a tak jí to docvaklo. „Láďo né…? To nemyslíš vážně?? To jako chceš…“, říkala poněkud dotčeně. „Nó…, už zase…“, ale když jsem viděl její rozpačitý výraz v obličeji a zarudlou tvář, uklidnil jsem ji: „Nebooj, jen jedno číslo… Chtěl bych tě zkusit eště v kleče zezadu“. Ta moje přímočarost ji asi odzbrojila. „Ale to přece nejde, už takle sme včera udělali něco blbost…, to by sme neměli… ", bránila se. "Anetko…, švagrová moje milá…, eště jednou a už přísahám, že naposledy“. To už mi ocas stál a vzdouval montérky v místě poklopce. „Teda…no…já se snad budu nenávidět…“, řekla. „Ale ty to zase do mně všechno nastříkáš…“, ohradila se. „To si piš, že jó… Neboj, teď po tom včerejšku už je to stejně fuk, nemyslíš…?“ Neřekla na to nic a najednou jen pronesla ono kouzelné: „Je mi to teda blbý, že podvádíme nejen Ládína, ale i mou švigru…, no ale… tak teda pojď… Ale už fakticky naposledy, jasné?!“ „Jasně, je to naposledy“, já na to, ale už jsem přemýšlel kulkami. Když jsem nad tím o něco později přemýšlel, jak to, že mi Aneta, slušňačka Aneta, pořád zamilovaná do svého manžela, tak snadno dala i v tomto případě, došel jsem k závěru, že buď ho mám o něco většího než švagřík Ládín, nebo jsem jí to předchozí noc udělal tak, jak on třeba předtím nikdy ne a jí se to muselo natolik líbit, že to chtěla ještě, riziko neriziko, věrnost nevěrnost… Došli jsme do pokoje s postelí. Aneta se bez řečí, jen tak mírnix týrnix přede mnou vysvlékla do naha a vlezla si na tu postel. Když viděla, jak na ni překvapeně čumím, vyzvala mne abych šel také do naha, což mi nemusela dvakrát říkat. Ocas se mi totiž při pohledu na ni, vysvlékající se a s vědomím, jaký příjemný tělocvik mne s ní čeká, stavěl jako semafor do pozice"volno". Jen jsem se zbavil všeho, co jsem měl na sobě, už jsem za švagrovou lezl na postel. Klečela, ale byla vzpřímena a tak jsem se hnedka odzadu chopil jejích pružných pevných dvojek a zase jako předešlý večer jsem jí je zacal hnětat, tisknout, žmoulat, prostě jsem se jí na nich vyřádil. Aneta u toho zhluboka dýchala či spíš pak už vzdychala. Když jsem se vydováděl, řekl jsem: „A teď se vopři vo lokty a kolena dej víc vod sebe!“ To nebyla prosba, ale příkaz. Beze slova mne poslechla a zaujala mnou vyžadovanou polohu. Zprvu jsem Anetu hladil po zádech, po bocích, po půlkách na zadku, po stehnech. Pak jsem přejel rukama na vnitřní stranu stehen a nakonec na její kundu, kterou měla již trochu zvlhlou. Pysky měla u sebe jako dva pomerančové či spíš grapefruitové stroužky. Začal jsem jí po nich prsty jezdit, pak i mezi nimi. Držela, ani se nehnula, napjatě dýchala a čím dál více vlhla. Ne, to odpoledne jsem se s ní nechtěl nijak zvlášť mazlit… Chtěl jsem se jí jen zmocnit tím nejsamečtějším zvířecím způsobem, kopulovat v ní a dokopulovat se až ke svému vyvrcholení hluboko do ní. Myslím, že ani ona ode mne nic jiného neočekávala. Když už mi v mém maximálně ztopořeném údu trnulo jako by mi v něm procházel elektrický proud a i její kunda byla dostatečně zvlhlá, uchopil jsem prsty obou rukou ty její stydké pysky a rozevřel jí je hezky doširoka od sebe, pohybem pánve do ní nasměroval svůj úd, přitiskl jej žaludem mezi pysky, našel dírku do jejího těla a pak jsem ho do Anety s bezohlednou nekompromisní brutálností do své mladé švagrové vtlačil, či spíše zarazil. Už když jsem jí ho dal mezi pysky, se nadechla a zadržela napjatě dech, ale ják jsem mocně přirazil a můj ocas se jí dral pochvou k děloze, což byla otázka tak vteřiny, zařvala hrdelně: „Ijééáááááh!!!“ Pustil jsem její pysky a popadl ji za boky, načež jsem v ní zase pár vteřin setrval v nehnutém natlačení. Pak jsem se rozpohyboval jako mrdací stroj a přirážel do ní jako zběsilý. Projížděl jsem jí kundu celou svou délkou, bušil jsem jí žaludem do dělohy jako beranidlo dobyvatelů do brány a její hlasitý hekot stále se zesilující s stupňující do vyšších a vyšších oktáv mi byly rajskou hudbou. Konečník se jí s každým mým zásunem nadzdvihl a s výsunem klesl, břichem jsem jí pleskal o zadek a cítil se jako alfa-samec v té naší smečce zvané rodina. A abych ji ještě více pokořil a sebe vydráždi, začal jsem na ní vyštěkávat: „Udělám…ti…dítě…je ti to…jasný?!“ a ona jen: „Jhoo…jhoo!!!“ „Mudeš…rodit… moje…dítě…a né…jeho!!“pokra­čoval jsem. A ona zase: „Jhoo!!! Jhoo!!!“ I ji ty moje řeči asi vydráždily, protože najednou tak zvláštně zajíkavě zaskučela a její kunda i její půlky se jí začaly stahovat. To už i já se do ní nacpal co to šlo žaludem hezky na čípek, prohnul jsem tělo vzad jako luk, napjal se ve mě každičký sval, v napjatém ocasu mi mocně zaškublo a už jsem jí bohatě zasemeňoval poševní dno i s dělohou tou svou lepkavou životadárnou bělobou. V tom těsném klinči jsem s Anetou setrval až dokud jsem se do ní bezezbytku nevysemenil a ten svůj rozmnožovací akt neukončil vytažením svého uvadajícího ocasu z její zasemeněné kundy. Poplácal jsem švagrovou spokojeně po šunkách a řekl: „Bude z tebe pěkná mamina, Anetko, a těhotný břicho ti bude moc slušet, zvlášť, když v něm budeš nosit Tadeáškova brášku nebo sestřičku…“ Podívala se trochu udiveně na mne a jen řekla: „Víš, že seš pěknej hajzl?!“

Do večera jsem stihl udělat, co mi ještě zbývalo. Zapojil, co jsem měl, obsádroval, zavíčkoval, prostě všechno zvládl a večer, již za šera někdy v půl deváté jsme vyrazili směr Žďár. Těch 63 km jsem naší škodovkou 120 za hodinu zvládl, takže jsme byli vítáni s překvapením, protože manželka, tchýně a také Ládín, který měl nohu v sádře, nás očekávali až druhý den. Švagrovi jsem podal hlášení, že to má hotové, jen zaházet, zaštukovat, koupit a instalovat bojler a zavolat na JME kvůli namontování elektroměru. Švagr mi hrozně moc děkoval a chválil mne, jaký jsem borec, také tchýně, manželka se zase spokojeně usmívala, jak jsem pomohl její sestře, zatímco švagrová trošku červenala a tvářila se rozpačitě i když se usmívala také. Oba jsme věděli své a jistě by jsme jim o tom mohli vyprávět. Jenže co oko nevidí, to srdce nebolí.

Když se někdy koncem října t.r. Aneta s Láďou stěhovali konečně ze Źďáru do Boskovic, byla švagrová už v polovině čtvrtého měsíce svého těhotenství a švára se dmul pýchou, že bude také taťkou. Kdyby chudák věděl, jaké parohy jsem mu nasadil…