Díl 5.
Válka
Následující část bude více drastická.

Jeruzalém byl obklíčen, ale stále odolával.
Plán jak mu pomoci byl již vypracován a rozbíhal se.
Naším úkolem bylo napadat zásobovací karavany, opozdilce, jejích hlídky a dělat neplechu i na jejich území.
Byl jsem jmenován velitelem jedné útočné skupiny. Byla nás v ní 20 jezdců.
Vyrazili jsme.
Nebyl čas ztrácet čas.
Rozdělil jsem skupinu na dvě části, aby jsme prohledali větší část.
Byli jsme od sebe vzdáleni na dosah trubky.
Už několik hodin jsme takhle jeli, když tu náhle jsme uslyšeli trubku.
Vydali jsem se po zvuku a po chvilce jsme zahlédli naši druhou skupinku jak zahájila útok na karavanu, která byla dobře chráněna minimálně tuctem jezdců.
Vpadli jsme jim do boku, který jejich obranu naprosto rozvrátil, pak to bylo již jednoduché. Máchali jsme kolem sebe meči, které byli za chvilku celé od krve.
Bylo po boji. Usekané hlavy a končetiny se válely všude po zemi. Byl slyšet nářek zraněných. Nepotřebovali jsme zajatce, ani svědky. Začal masakr zraněných.

Doprovod karavany se snažil zmizet, ale neměl koně. Rychle jsme je dostihli a bez milosti jsme je propichovali kopím.
Pouze ženy jsme pro začátek ušetřili a odvlekli ke karavaně.

Nepřítel ztratil všechny muže, my měli naštěstí jen 3 zraněné.

Doplnili jsme si zásoby, hlavně vody trvanlivých potravin.
Každý s vojáků si mohl vzít měšec zlaťáků. Zbytek jsme shromáždili na hromadu s tím, že je zranění odvezou do Accary.
Po posilnění jsme se podívali na schoulené vyděšené ženy. Bylo jich 12.
Já jako velitel jsem měl možnost první volby.
Pomocí bičíku jsme je přinutil vstát a svléknout se do naha.
Nic zajímavého jsem neviděl, prsa povislá, těla špinavá od potu a prachu. Žádná krásná mladice. Na první pohled se mi z žádné nepostavil. Tak jsem si vybral, odtáhl ji stranou, tam jsem ji posadil na pytel s obilím. Dal jsem jí facku, aby otevřela hubu. Poslechla. Vložil jsem ji svého ptáka do úst. Nebyla hloupá a poslušně ho začala lízat a sát, až se jí tváře prohýbaly. Chytnul jsem ji za hlavu a jak jsem tuhl, více a vice jsem si její hlavu přirážel na svého ptáka.
Už mi začínal hezky tvrdnout, když jsem náhle uslyšel šílený řev.
Jeden spolubojovník se svíjel na zemi, ruce měl ve svém klíně. Řval a mezi prsty mu prosakovala krev.
Ta ženština mu ho ukousla.
Tohle nesmí zůstat nepotrestáno!
Doběhl jsem k ní jako první a vrazil jsem jí takovou pěstí do obličeje, až spadla na zem vyplivla krev a několik zubů. Začal jsem jí kopat.
Teď nebyla nálada a ani chuť si s ní nějak hrát.
Po vyprchání prvotního vzteku, jsem si k ní klekl a prostě jsem ji podřízl jako podsvinče.
Už žádné hrátky. Za chvilku odjezd! Zavelel jsem.
Dívky jsme museli opět pochytat, snažily se využít naší nepozornosti.
Byli jsme rychlejší a krutí. Tu svou jsem dostihl během chvilky, povalil jsem ji na břicho, roztáhl nohy, a tvrdě do ní vnikl a šukal jsem jí hlava nehlava.
Po chvilce jsem cítil, jak ti na mě jde.
Těsně před výstřikem jsem ji chytil za krk, a začal jsem jí škrtit. Bránila se, škubala sebou, ale nebylo jí to nic platné.
Její kundička mi ho mačkala, jako by i ona lapala po vzduchu. Její poslední záškub mi způsobil orgasmus. Bez obav jsem se do ní vystříkal, nechal jsem ji ležet a odešel zpět ke koním.
On to bohužel také nepřežil.
Pouze jeho jsme pochovali a zbytek nechali ležet.
Naše raněné a s poklady z karavany jsme poslali zpět. Nyní nás bylo jen 16.
Vyrazili jsme na další cestu.
Nyní jsme se nerozdělovali a vyrazili směrem k Damašku, zásob jsme měli dost, tak jsme postupovali celkem rychle bez zbytečných zastávek.
Dostali jsme se na území pod správou Damašku. Začali jsme vypalovat vesnice.
Naším cílem bylo narušit zásobování a taky snaha, aby nepřítel vyčlenil vojáky jak na naše pronásledování tak i na hlídání tam kde jsme ještě neutočily. Zatím jsme byli rychlejší a štěstí při nás stálo. Většinou jsme zvládli tak 3 vesnice za den.
Již jsme se nezdržovali sexem a znásilňováním. Najeli jsme do vesnice, na kopí jsme naráželi všechny muže a pak jsme teprve slezli z koní a s meči v rukou prohledávali vesnici. Hledali jsme zásoby, a hlavně někoho živého, aby je před námi ochutnal, zda to není otrávené.
Většinou se někdo takový schovaný našel.
I tak ho ale smrt neminula. Pokud po dvou hodinách nezemřel na otravu, podřízli jsme mu hrdlo. Vesnici jsme vypálili.
Zásoby jsme brali vždy jen jednou denně. Koně potřebují hodně vody a píce. Nám stačilo jedno kuře na sobu a den.
V poslední vesnici toho dne jsme si vždy vybrali každý jednu dívku, na uspokojení našich tužeb.
Po minulých zkušenostech jsme se již nenechali uspokojovat ústy. Bylo to nebezpečné.
Já sám jsem si vždy vybíral mladé, nezkušené, abych byl jejich první a zároveň poslední milenec.
Miluji dívky, která mají malá špičatá ňadra a lehce ochmířený klín.
V každé vesnici se nějaká taková našla.
Násilí jsme měli za ten den už dost.
Usadili jsme se vždy u nějakého potoka ve stínu stromů, a jen tak bez ohně jsme odpočívali.
Děvčata nám tancovala při posledních paprscích zapadajícího slunce.
Jejich kůže se leskla potem a zlatými paprsky slunce. Při tanci jsme se vždy vysvlékli do naha a pak všichni, kromě hlídky, jsme podali dívky, a šup s nimi do řeky, kde jsme se navzájem omyli a pak jsme se rozešli na svá místa.
Posadil jsem si ji bokem na sedlo, roztáhl ji nohy a hrál si s jejími chloupky na kundičce. Pak jsem jí ji hladil a mačkal. Jezdil prsty přes pysky. Mačkal poštěváček, až se sama začala prohýbat a rozevírat stehna. Zajel jsem jí prsty mezi pysky. Byla krásně vlhká.
Zajel jsem i prstíkem do ní, byla uzounká a po chvilce jsem narazil i na překážku.
Byla panna, jak jsem tušil, předpokládal a jak to mám rád.
Ještě chvilku jsem si s ní hrál.
Měl jsem úplně mokré prsty. To jsem již nemohl vydržet. Nasadil jsem svůj úd a pomalinku ho do ní zasouval. Jednou rukou jsem ji držel za vlasy, druhou jsem ji mačkal ňadro. Políbil jsem ji a v ten okamžik jsem ho do ní narazil až po kořen. Její krev se mísila s její šťávou rozkoše, a já ji pomalinku šukal a líbal, po tvářích ji tekly slzy, ale z úst se ji draly ven zvuky rozkoše a její sténání. Po chvilce jsem zrychlil tempo a i její sténání se zrychlilo. Jaká to náhoda.
Po chvilce jsem ji otočil na záda a vnikl do ní zezadu, hezky hluboko. Teď jsem dělal dlouhé pomalé přírazy. Moc jsem si to užíval. Nakonec jsem si lehl na záda. Dívka na mě nasedla, pohupovala se v bocích, jednou rukou si mačkala ňadro, druhou rukou si zakrývala ústa a lehce se i do ní kousala. To, že se udělala jsem poznal lehce. Nabodla se na něj. Přestala se hýbat. Jen se celá chvěla a pak se na mě sesypala, hladila mi hruď, líbala mě na ústa, krk i hruď.
Byla to úžasné.
V objetí jsme usnuli.
Ráno, jsme měli rituál výměny. Nikdo nezabíjel tu, se kterou ztrávil noc.
Protože na nás byli v noci hodné. Tak jsme se jim snažili ulehčit odchod na onen svět.
Já k ní většinou přišel zezadu, objal, políbil do vlasů, pohladil po vlasech a škub, zlomil jsem jí vaz.
Nechtěli jsme způsobit nějaký zvuk, který by způsobil paniku.
I tak, když ráno děvčata zjišťovala, že nějak ostatní mizí a neobjevují se, tak propadala panice a smutku. Občas se některá z nich rozhodla utéci, ale ono nahá a bez bot se utíká špatně, tak takové pronásledování nemělo většinou dlouhého trvání a skončila buď připíchnuta kopím ke stromu, nebo s useknutou hlavou.
Jednou jsme narazili na osamělý dům obklopen vysokou zdí.
Brána naštěstí byla otevřená, tak jsme rychle vjeli dovnitř.
Náhle se brána zavřela.
Past!
Bránu bránilo asi 6 kopiníků a další přibíhali.
Museli jsme rychle pryč.
Otočili jsme koně a vrhli se k bráně.
Nastala zuřivá bitva.
Naštěstí se nám podařilo kopiníky přemoci, a otevřít bránu.
To už se na nás snesla první sprška šípů.
Vyjeli jsme z nádvoří, ale moc nás nezbylo.
Šest jezdců ujíždělo krajinou a k ním se přidalo pár koní bez jezdců.
Ujížděli jsme zpět k moři. Bylo to obtížné. Vesnice, které jsme míjeli byli buď námi vypálené, nebo se v nich nacházela skupina vojáků. Z každé vesnice k nám vyslali jezdce, tak se houf pronásledovatelů neustále zvětšoval a utahoval smyčku kolem nás.
Občas přiletěl šíp, někdy minul, většinou ne.
Dostal jsem šípem do ruky.
Byli jsme už hladový a žíznivý. Koně na tom nebyli také nejlépe.
Už jsme byli jen tři, když se před námi ukázalo moře a večer jsme byli v bezpečí za hradbami Accry.
Hned jsme byli uvedeni k veliteli města.
Tam jsme se napili a najedli a dostalo se nám ošetření.
Velitel města mi poděkoval za dobře odvedenou práci, ale pak mě upozornil na to, žena mě mohamedáni vypsali velkou odměnu. Doporučil mi, ať na nějaký čas zmizím.
Rozhodl jsem se ho poslechnout a slíbil jsem mu, že hned jak se uzdravím, zmizím zpátky do Evropy. Pokýval hlavou a propustil mě.
Došel jsem do svého domku a otrokyně tam již na mě čekala jako vždy s lavorem teplé čisté vody.
Důkladně si mě omyla, osušila a já se jí za to vystříkal do jejích hladových úst.
Převázala mi ránu na paži. Položila mě na záda a hezky si mě osedlala.
Pohupovala se v bocích, mačkala mi mého ptáka stahy své kundičky.
Všiml jsem si, že má nějaké větší bříško i ňadra. Než jsem se na to stačil zeptat, začala s tím sama a mezi přírazy a sténáním mi sdělila, že budu otcem, jelikož byla panna a já jsem jediný kdo s ní spal.
No tak na svět přijde další bastard. Holku pošlu hned do kláštera a pokud to bude kluk, tak ho dám k nějakému mnišskému bojovému řádu. Třeba k templářům.
Jak jsem tak nad tím přemýšlel, hnětl jsem její větší kozičky a lehce štípal do bradavek.
Náhle zařvala, nabodla se na mě a já viděl, jak jí mezi ňadry projel meč, zmizel, a najedou švih, a její hlava odletěla, torzo jejího těla spadlo na postel na na mě.
Za ní stál zakuklená osoba v černém. V ruce svírala krvavý meč a už se nepřahovala ke smrtící ráně.
Ani já jsem nečekal.
Z nevýhodné pozice jsem musel co nejrychleji zmizet. Odkopl jsem její torzo a skutálel se z postele, ve stejný okamžik dopadlo ostří na polštář kde jsem před mrknutím oka měl hlavu.
Zmizel jsem pod postelí, rána, a těsn vedle mé hlavy se do podlahy zabodl jeho meč.
Zajel do škvíry mezi prkny, které meč pevně sevřeli. Toho jsem musel hned využít. Vylezl jsem z pod postele, zatímco vrah stále zápasil s mečem.
Když zjistil, že jsem vylezl, vytáhl dýku a vrhl se na mě.
Bohužel pro něj, uklouzl na hlavě, kterou tak hezky odsekl. Toho jsem zase využil já. Vrhl jsem se na něj. Váleli jsme s po zemi nasáklé krví. Mé ruce svíraly jeho dýku, aby mě nemohl bodnout.
Váleli jsme sudy a stále se převalovali na zemi. Náhle začal chroptět. Podařilo se mi zvítězit a jeho dýku nasměrovat k jeho žaludku a pak jen píchnout.
Povedlo se.
Rychle jsem se oblékl, vzal meč a utekl jsem z domu.
Utíkal jsem k veliteli, tam snad budu v bezpečí, byl to solidní dům a u vchodu byl vždy strážný.
Velitel byl celý rozespalý, ale i tak mi slíbil, že mi pomůže.
To mi tedy pomohl. Dal mě zavřít do věže, aby ke mě nikdo nemohl. No super, nikdo nemůže ke mě, ale ani já nikam nemohu. Seděl jsem na lavici a přemýšlel co dál.


Díl 5.
Válka
Následující část bude více drastická.

Jeruzalém byl obklíčen, ale stále odolával.
Plán jak mu pomoci byl již vypracován a rozbíhal se.
Naším úkolem bylo napadat zásobovací karavany, opozdilce, jejích hlídky a dělat neplechu i na jejich území.
Byl jsem jmenován velitelem jedné útočné skupiny. Bylo nás v ní 20 jezdců. Vyrazili jsme.
Nebyl čas ztrácet čas.
Rozdělil jsem skupinu na dvě části, aby jsme prohledali větší část.
Byli jsme od sebe vzdáleni na dosah trubky.
Už několik hodin jsme takhle jeli, když tu náhle jsme uslyšeli trubku.
Vydali jsem se po zvuku a po chvilce jsme zahlédli naši druhou skupinku jak zahájila útok na karavanu, která byla dobře chráněna minimálně tuctem jezdců.
Vpadli jsme jim do boku, který jejich obranu naprosto rozvrátil, pak to bylo již jednoduché. Máchali jsme kolem sebe meči, které byli za chvilku celé od krve.
Bylo po boji. Usekané hlavy a končetiny se válely všude po zemi. Byl slyšet nářek zraněných. Nepotřebovali jsme zajatce, ani svědky. Začal masakr zraněných.

Doprovod karavany se snažil zmizet, ale neměl koně. Rychle jsme je dostihli a bez milosti jsme je propichovali kopím.
Pouze ženy jsme pro začátek ušetřili a odvlekli ke karavaně.

Nepřítel ztratil všechny muže, my měli naštěstí jen 3 zraněné.

Doplnili jsme si zásoby, hlavně vody a trvanlivých potravin.
Každý z vojáků si mohl vzít měšec zlaťáků. Zbytek jsme shromáždili na hromadu s tím, že je zranění odvezou do Accary.
Po posilnění jsme se podívali na schoulené vyděšené ženy. Bylo jich 12.
Já jako velitel jsem měl možnost první volby.
Pomocí bičíku jsem je přinutil vstát a svléknout se do naha.
Nic zajímavého jsem neviděl, prsa povislá, těla špinavá od potu a prachu. Žádná krásná mladice. Na první pohled se mi z žádné nepostavil. Tak jsem si vybral, odtáhl ji stranou, tam jsem ji posadil na pytel s obilím. Dal jsem jí facku, aby otevřela hubu. Poslechla. Vložil jsem ji svého ptáka do úst. Nebyla hloupá a poslušně ho začala lízat a sát, až se jí tváře prohýbaly. Chytnul jsem ji za hlavu a jak jsem tuhl, více a vice jsem si její hlavu přirážel na svého ptáka.
Už mi začínal hezky tvrdnout, když jsem náhle uslyšel šílený řev.
Jeden spolubojovník se svíjel na zemi, ruce měl ve svém klíně. Řval a mezi prsty mu prosakovala krev.
Ta ženština mu ho ukousla.
Tohle nesmí zůstat nepotrestáno!
Doběhl jsem k ní jako první a vrazil jsem jí takovou pěstí do obličeje, až spadla na zem vyplivla krev a několik zubů. Začal jsem jí kopat.
Teď nebyla nálada a ani chuť si s ní nějak hrát.
Po vyprchání prvotního vzteku, jsem si k ní klekl a prostě jsem ji podřízl jako podsvinče.
Už žádné hrátky. Za chvilku odjezd! Zavelel jsem.
Dívky jsme museli opět pochytat, snažily se využít naší nepozornosti.
Byli jsme rychlejší a krutí. Tu svou jsem dostihl během chvilky, povalil jsem ji na břicho, roztáhl nohy, a tvrdě do ní vnikl a šukal jsem jí hlava nehlava.
Po chvilce jsem cítil, jak to na mě jde.
Těsně před výstřikem jsem ji chytil za krk a začal jsem jí škrtit. Bránila se, škubala sebou, ale nebylo jí to nic platné.
Její kundička mi ho mačkala, jako by i ona lapala po vzduchu. Její poslední záškub mi způsobil orgasmus. Bez obav jsem se do ní vystříkal, nechal jsem ji ležet a odešel zpět ke koním.
On to bohužel také nepřežil.
Pouze jeho jsme pochovali a zbytek nechali ležet.
Naše raněné i s poklady z karavany jsme poslali zpět. Nyní nás bylo jen 16.
Vyrazili jsme na další cestu.
Nyní jsme se nerozdělovali a vyrazili směrem k Damašku, zásob jsme měli dost, tak jsme postupovali celkem rychle bez zbytečných zastávek.
Dostali jsme se na území pod správou Damašku. Začali jsme vypalovat vesnice.
Naším cílem bylo narušit zásobování a taky snaha, aby nepřítel vyčlenil vojáky jak na naše pronásledování tak i na hlídání tam kde jsme ještě neutočili. Zatím jsme byli rychlejší a štěstí při nás stálo. Většinou jsme zvládli tak 3 vesnice za den.
Již jsme se nezdržovali sexem a znásilňováním. Najeli jsme do vesnice, na kopí jsme naráželi všechny muže a pak jsme teprve slezli z koní a s meči v rukou prohledávali vesnici. Hledali jsme zásoby a hlavně někoho živého, aby je před námi ochutnal, zda to není otrávené.
Většinou se někdo takový schovaný našel.
I tak ho ale smrt neminula. Pokud po dvou hodinách nezemřel na otravu, podřízli jsme mu hrdlo. Vesnici jsme vypálili.
Zásoby jsme brali vždy jen jednou denně. Koně potřebují hodně vody a píce. Nám stačilo jedno kuře na osobu a den.
V poslední vesnici toho dne jsme si vždy vybrali každý jednu dívku, na uspokojení našich tužeb.
Po minulých zkušenostech jsme se již nenechali uspokojovat ústy. Bylo to nebezpečné.
Já sám jsem si vždy vybíral mladé, nezkušené, abych byl jejich první a zároveň poslední milenec.
Miluji dívky, která mají malá špičatá ňadra a lehce ochmířený klín.
V každé vesnici se nějaká taková našla.
Násilí jsme měli za ten den už dost.
Usadili jsme se vždy u nějakého potoka ve stínu stromů, a jen tak bez ohně jsme odpočívali.
Děvčata nám tancovala při posledních paprscích zapadajícího slunce.
Jejich kůže se leskla potem a zlatými paprsky slunce. Při tanci jsme se vždy vysvlékli do naha a pak všichni, kromě hlídky, jsme popadli dívky, a šup s nimi do řeky, kde jsme se navzájem omyli a pak jsme se rozešli na svá místa.
Posadil jsem si ji kolmo na sedlo roztáhl ji nohy a hrál si s jejími chloupky na kundičce. Pak jsem jí ji hladil a mačkal. Jezdil prsty přes pysky. Mačkal poštěváček, až se sama začala prohýbat a rozevírat stehna. Zajel jsem jí prsty mezi pysky. Byla krásně vlhká. Zajel jsem i prstíkem do ní, byla uzounká a po chvilce jsem narazil i na překážku.
Byla panna, jak jsem tušil, předpokládal a jak to mám rád. Ještě chvilku jsem si s ní hrál.
Měl jsem úplně mokré prsty. To jsem již nemohl vydržet. Nasadil jsem svůj úd a pomalinku ho do ní zasouval. Jednou rukou jsem ji držel za vlasy, druhou jsem ji mačkal ňadro. Políbil jsem ji a v ten okamžik jsem ho do ní narazil až po kořen. Její krev se mísila s její šťávou rozkoše, a já ji pomalinku šukal a líbal, po tvářích ji tekly slzy, ale z úst se ji draly ven zvuky rozkoše a její sténání. Po chvilce jsem zrychlil tempo a i její sténání se zrychlilo. Jaká to náhoda.
Po chvilce jsem ji otočil na břicho a vnikl do ní zezadu, hezky hluboko. Teď jsem dělal dlouhé pomalé přírazy. Moc jsem si to užíval. Nakonec jsem si lehl na záda. Dívka na mě nasedla, pohupovala se v bocích, jednou rukou si mačkala ňadro, druhou rukou si zakrývala ústa a lehce se i do ní kousala. To, že se udělala jsem poznal lehce. Nabodla se na něj. Přestala se hýbat. Jen se celá chvěla a pak se na mě sesypala, hladila mi hruď, líbala mě na ústa, krk i hruď.
Byla to úžasné.
V objetí jsme usnuli.
Ráno, jsme měli rituál výměny. Nikdo nezabíjel tu, se kterou strávil noc.
Protože na nás byli v noci hodné. Tak jsme se jim snažili ulehčit odchod na onen svět.
Já k ní většinou přišel zezadu, objal, políbil do vlasů, pohladil po vlasech a škub, zlomil jsem jí vaz.
Nechtěli jsme způsobit nějaký zvuk, který by způsobil paniku.
I tak, když ráno děvčata zjišťovala, že nějak ostatní mizí a neobjevují se, tak propadala panice a smutku. Občas se některá z nich rozhodla utéci, ale ono nahá a bez bot se utíká špatně, tak takové pronásledování nemělo většinou dlouhého trvání a skončila buď připíchnuta kopím ke stromu, nebo s useknutou hlavou.
Jednou jsme narazili na osamělý dům obklopený vysokou zdí.
Brána naštěstí byla otevřená, tak jsme rychle vjeli dovnitř.
Náhle se brána zavřela.
Past!
Bránu bránilo asi 6 kopiníků a další přibíhali.
Museli jsme rychle pryč.
Otočili jsme koně a vrhli se k bráně.
Nastala zuřivá bitva.
Naštěstí se nám podařilo kopiníky přemoci, a otevřít bránu.
To už se na nás snesla první sprška šípů.
Vyjeli jsme z nádvoří, ale moc nás nezbylo.
Šest jezdců ujíždělo krajinou a k ním se přidalo pár koní bez jezdců.
Ujížděli jsme zpět k moři. Bylo to obtížné. Vesnice, které jsme míjeli byli buď námi vypálené, nebo se v nich nacházela skupina vojáků. Z každé vesnice k nám vyslali jezdce, tak se houf pronásledovatelů neustále zvětšoval a utahoval smyčku kolem nás.
Občas přiletěl šíp, někdy minul, většinou ne.
Dostal jsem šípem do ruky.
Byli jsme už hladoví a žízniví. Koně na tom nebyli také nejlépe.
Už jsme byli jen tři, když se před námi ukázalo moře a večer jsme byli v bezpečí za hradbami Accry.
Hned jsme byli uvedeni k veliteli města.
Tam jsme se napili a najedli a dostalo se nám ošetření.
Velitel města mi poděkoval za dobře odvedenou práci, ale pak mě upozornil na to, že na mě mohamedáni vypsali velkou odměnu. Doporučil mi, ať na nějaký čas zmizím.
Rozhodl jsem se ho poslechnout a slíbil jsem mu, že hned jak se uzdravím, zmizím zpátky do Evropy. Pokýval hlavou a propustil mě.
Došel jsem do svého domku a otrokyně tam již na mě čekala jako vždy s lavorem teplé čisté vody.
Důkladně si mě omyla, osušila a já se jí za to vystříkal do jejích hladových úst.
Převázala mi ránu na paži. Položila mě na záda a hezky si mě osedlala.
Pohupovala se v bocích, mačkala mi mého ptáka stahy své kundičky.
Všiml jsem si, že má nějaké větší bříško i ňadra. Než jsem se na to stačil zeptat, začala s tím sama a mezi přírazy a sténáním mi sdělila, že budu otcem, jelikož byla panna a já jsem jediný kdo s ní spal.
No tak na svět přijde další bastard. Holku pošlu hned do kláštera a pokud to bude kluk, tak ho dám k nějakému mnišskému bojovému řádu. Třeba k templářům.
Jak jsem tak nad tím přemýšlel, hnětl jsem její větší kozičky a lehce štípal do bradavek.
Náhle zařvala, nabodla se na mě a já viděl, jak jí mezi ňadry projel meč, zmizel, a najedou švih, a její hlava odletěla, torzo jejího těla spadlo na postel na mě.
Za ní stála zakuklená osoba v černém. V ruce svírala krvavý meč a už se napřahovala ke smrtící ráně.
Ani já jsem nečekal.
Z nevýhodné pozice jsem musel co nejrychleji zmizet. Odkopl jsem její torzo a skutálel se z postele, ve stejný okamžik dopadlo ostří na polštář, kde jsem ~před mrknutím oka .~ *.dala bych spíš "před okamžikem" hlavu.*
Zmizel jsem pod postelí, rána, a těsně vedle mé hlavy se do podlahy zabodl jeho meč.
Zajel do škvíry mezi prkny, které meč pevně sevřely. Toho jsem musel hned využít. Vylezl jsem zpod postele, zatímco vrah stále zápasil s mečem.
Když zjistil, že jsem vylezl, vytáhl dýku a vrhl se na mě.
Bohužel pro něj, uklouzl na hlavě, kterou tak hezky odsekl. Toho jsem zase využil já. Vrhl jsem se na něj. Váleli jsme s po zemi nasáklé krví. Mé ruce svíraly jeho dýku, aby mě nemohl bodnout.
Váleli jsme sudy a stále se převalovali na zemi. Náhle začal chroptět. Podařilo se mi zvítězit a jeho dýku nasměrovat k jeho žaludku a pak jen píchnout. Povedlo se. Rychle jsem se oblékl, vzal meč a utekl jsem z domu.
Utíkal jsem k veliteli, tam snad budu v bezpečí, byl to solidní dům a u vchodu byl vždy strážný.
Velitel byl celý rozespalý, ale i tak mi slíbil, že mi pomůže.
To mi tedy pomohl. Dal mě zavřít do věže, aby ke mě nikdo nemohl. No super, nikdo nemůže ke mě, ale ani já nikam nemohu. Seděl jsem na lavici a přemýšlel co dál.