Chci za to od tebe dvě věci. Především kdyby se začala do tebe zamilovávat, abys ji pokud možno hrubě odbyl. A potom abys bral na vědomí, že ji můžeš mít jen dva týdny. Jinak máš dovoleno všechno to, co bude vyhovovat Libě. Ale zase nic víc. A to je všechno. Má další přítomnost by zde byla nevhodná.

Je tomu sedmnáct roků kdy mě v kanceláři navštívil dlouholetý kamarád. Naše rodiny se úzce přátelily již řadu roků. Přinesl mi jedno z největších životních překvapení. Dostal od odborů poukaz na rekreaci do Itálie a na stejný termín ho dostala i jeho manželka, která pracovala v jiném podniku. Z obav před emigrací nebyla společná rekreace povolena. No a protože někde zjistil, že i já mám poukaz, přišel mě požádat o výměnu termínu. Termíny vycházely tak, že já jsem měl jet s jeho ženou, krásnou a inteligentní. Jenže měla svoje „ale“. Byla to zcela nedobytná tvrz, s čímž jsem měl i svoje tajné zkušenosti. Jak odolala nekonečnému počtu svodů to nevím, ale souhlasil jsem s Jirkou, že určitě zůstala manželkou neposkvrněnou. Bylo mi tedy jasné, že naděje dostat ji byť v Itálii za mimořádných podmínek se rovnají číslu žádná celá, nula, nula nic. Naproti tomu budu mít s sebou sice překrásnou, ale přece jen mravnou dohlížitelku. A to jsem potřeboval nejméně. Ve snaze vykroutit se, použil jsem asi nejpádnějšího argumentu: "Podívej, Jirko, ani nejlepší kamarád ti v takovém případě nemůže zodpovědně slíbit, že dá přednost přátelství před půvaby tvé ženy. Měl by sis vážit toho, že ti to neslíbím ani já."
"To víš, že bych ti nevěřil," zasmál se Jirka. "Jenže mně právě o to jde. Mám s Libou velké trápení. Byla panna do dvaadvaceti, až potkala mne. A jsem si jistý, že po dobu manželství mi nikdy nezahnula. Dnes je jí pětačtyřicet a začíná se u ní projevovat strach ze stárnutí jako u všech žen. A to také začíná násobit žárlivost. Je to zlá nemoc, která nám oběma otravuje život. A tak, když nastala tato situace a jde právě o tebe, myslím, že bys mi měl pomoci. Já si totiž myslím, že kdyby si někdy někde zašoustala, tak by se v ní snad něco zlomilo. A když ne, tak při její inteligenci, při pohledu na to, co sama dělala, by se trochu kontrolovala. S tímto záměrem jsem ti ji tedy přišel na čtrnáct dnů nabídnout. Tedy jen její tělo. Její duši nechej na pokoji. Dělat si s ní můžeš všechno, co bude také vyhovovat jí. Neomezuji tě. Tak měníš, nebo ne?"
Jazyk se mi lepil na patro, takže jsem odpověděl až po hltu koňaku.
"Lhal bych, Jirko, kdybych neřekl, že vzhledem k půvabům tvé ženy považuji takovou nabídku za fantastickou. Jenže copak ona mi dá? Má pověst nedobytné ženy a tak bych si s sebou nerad vezl policajta."
"Poručit jí to nemohu. Ale povolení dostane, takže ti ani nebude moci říct ne. A to spolu s tvými schopnostmi vylučuje neúspěch. Chci však od tebe jedno čestné slovo a sice, že s koncem dovolené vše skončí a nikdy v budoucnu se nepokusíš o reprízu."
Ještě celý nesvůj jsem mu dal své slovo a tím jsem vlastně vyslovil i souhlas prožít dovolenou s Libou, mým snem.
Ponechme stranou ten měsíc otázek a z nich plynoucích problémů, jak ze strany mé ženy Věry, která měla jistě právem výhrady, ale které náš vzájemný vztah nedovolil rozhodně se postavit proti. Nechme stranou otázky Libuše, která nechápala, proč nejedeme každý v jiném termínu.
Ale pak už jsme v autě, které řídí Jirka, jenž nás veze na dvě stě kilometrů vzdálené letiště. Přemýšlím nad jeho klidem, když ví, že veze svoji mimořádně hezkou manželku do postele jinému muži. Napadá mě i taková myšlenka, zda si snad neuvolnil prostor pro styk s mojí Věrou. Ale ne. Nikdy o ni nejevil zájem a já se mu nedivím. Ale i kdyby, vydělám na tom rozhodně i já.
Jsme na letišti. Jirka staví její kufr vedle mého a ujímá se slova.
"Rád bych vám oběma něco řekl k prožití vaší dovolené. Tak nejdřív tobě, Libo. Jsem pevně přesvědčen, že jsi ve své končině neměla za celý svůj život zasunutého žádného jiného klabana kromě toho mého. To tedy znamená, že jsem jednoznačně přesvědčen o tvé věrnosti a tedy i o ušlechtilém jednání vůči mně. Za to jsem se rozhodl tě odměnit. Dávám ti čtrnáct dnů dovolené z manželství. Aby to bylo pochopeno zcela bez omylů. Máš povolený fyzický styk, který si můžeš užít podle vlastní vůle a chuti. Slibuji, že ti to nikdy nebudu vyčítat. Prosím tě však, aby mi odměnou za to od tebe byla tvá citová věrnost. Nabídni tedy svůj rozkrok komu uznáš za vhodné, ale mně ponech své srdce. Kdybys toto nesplnila, byla by to moc vážná trhlina v našem manželství. A ještě něco, máš jen čtrnáct dnů a už nikdy potom nic takového nebude!"
Poté se otočil ke mně.
"Ty, Mirku, ber na vědomí, že jsme dlouholetí dobří přátelé. Pokud se Liba rozhodne mého povolení využít, pak nepochybuji, že si vybere tebe. Nedostáváš málo už proto, že po ní roky mlsně koukáš. Chci za to od tebe dvě věci. Především kdyby se začala do tebe zamilovávat, abys ji pokud možno hrubě odbyl. A potom abys bral na vědomí, že ji můžeš mít jen dva týdny. Jinak máš dovoleno všechno to, co bude vyhovovat Libě. Ale zase nic víc. A to je všechno. Má další přítomnost by zde byla nevhodná. Přeji vám tedy oběma moc hezkou dovolenou a aby vám zbyl také čas na pláž." Pak následoval polibek ohromené Libě a mně podání ruky.
Do odletu chyběly ještě asi dvě hodiny, ale ani za tu dobu se Liba nevzpamatovala. Až teprve v letadle, když nám nabídli kávu, otočila se ke mně a beze stopy radosti suše pronesla: "Tak si budeme užívat dovolenou!"
Bylo to jakési úřední sdělení, které sice dávalo naději, ale zase ne předpoklad nějakých romantických prožitků.
Prvý den po příletu a ubytování jsme si prohlédli okolí. Já jsem se choval naprosto zdrženlivě. Dokonce ani rámě jsem jí nenabídl. I druhý den jsem se držel zásady spěchej pomalu. Jen jsem se snažil vysondovat, jaké jsou její úvahy. Totiž nejen zda už se rozhodla, ale také zda uvažuje o mě, nebo si bude chtít vyzkoušet nějakého Itala. Proto jsem sarkasticky hodnotil na pláži všechny muže a snažil se, aby se k nim vyjadřovala. Brala to s pochopením a vtipem vlastním její inteligenci.
Večer jsem udělal první zkoušku. Již za tmy jsme došli zavěšení do sebe na konec pláže, kde nebylo človíčka a kam už téměř nedosahovalo pouliční osvětlení. Zde jsem nadhodil udičku: "Co kdybychom se šli vykoupat?"
Z jejích krásných úst zazněl upřímný smích doplněný slovy: "Protože nemohu předpokládat, že máš s sebou plavky, musím tedy předpokládat, že se chceš koupat nahý. A to se přede mnou nebudeš stydět?"
Byl jsem jejím postojem tak zmaten, že jsem opravdu nevěděl, zda se nemám stydět. Vykoktal jsem něco o tom, že jsem myslel nás oba. A ta odměřená, vůči všem nabídkám chladná žena si zula boty a mlčky kráčela písečnou pláží k vodě. Ploužil jsem se za ní a přemýšlel zda volnost, kterou dostala od manžela, vzala jako urážku a ponížení a její jednání je trucem nebo zda se rozhodla své volnosti využít. Ona se však nezdržovala a během několika vteřin se nahá vnořila do vody. Ano, byla to ona, kdo mně ukázal svoji nahotu. Rychle jsem ji následoval a s takovými těmi obvyklými řečmi jsem se k ní přitiskl a vzal do rukou její prsa. Nejen že neodmítla, ale s úsměvem poznamenala, abych jí ty její plováky neprotrhl. Ty se tedy neprotrhly, ale z mé strany se protrhla bariéra obav. Bylo jasné - cesta je volná.
Hned na druhý den jsem naplánoval dobytí tvrze. Za tím účelem jsem ji pozval po obědě do mého pokoje na kávu. Přišla ve světlých přiléhavých šatech, které tak krásně kopírovaly křivky velmi krásného těla. Já jsem ji očekával zcela plánovitě jenom v trenkách. Než jsem ji vyzval k usednutí, začal jsem onu kovářskou práci. Tedy kout železo, dokud je žhavé.
"Podívej, Libo, v tom teple na mně nechtěj, abych se oblékl. Ale v trenkách být nemohu, když ty jsi oblečená. Svlékni si šaty! I tak toho budeš mít na sobě tolik, co na pláži. Tak o co jde?"
"Milý Mirku, jednak nevíš, jestli by toho na mně zůstalo tolik, co mám na pláži a jednak bych si rozdrbala účes a nelíbila bych se ti. Ledaže bys mi ty šaty svlékal ty a já si rukama chránila účes."
No, to tedy byl gól! Její prstíky rozevřely zdrhovadlo a pak zvedla ruce nad hlavu. Pomalu jsem jí vyhrnoval šaty vzhůru a s tou největší rozkoší jsem sledoval postupně odkrývané poklady. Pevná a perfektně modelovaná stehna, zakončená výstupkem její kočičky pod minikalhotkami. Neudržel jsem se a přes kalhotky jsem ji políbil. Žádné odmítnutí, spíše se mi zdálo, jako by mi vyšla v ústrety. Pak přišla prsa, která neměla podprsenkovou ochranu. Kolik žen o dvacet roků mladších by jí je mohlo závidět. Opět jsem obě lehce políbil a stáhl šaty přes její zdvižené ruce. Spustila je a zeptala se, zda si už může sednout. Napadlo mne využít její povolnosti, tak navrhuji svlečení i toho posledního. Odmítla s úsměvem a s poznámkou opět vlastní její osobnosti: "Nahý člověk není moc hezký. A ostatně, co by tě dráždilo na nahé ženě? Bude-li to potřeba, tak ti to přece tolik práce nedá."
Ano, to byla celá ona. Jemně a taktně mi tím sdělila, že se rozhodla a že to budu já, s kým si zašoustá.
Ovzduší v místnosti bylo naplněno očekáváním, netrpělivostí, ale především touhou lidské samice a lidského samce. Poslední doušek kávy a já přitahuji křeslo k jejímu a beru ji kolem ramen.
"Měl bych tě asi, Libuško, začít dobývat mlčky, ale naše dosavadní vztahy mě nutí vybočit z této obvyklosti. Proto mi dovol otázku. Jsi tedy ochotna a připravena mi dát svoji bránu věrnosti?"
"Jsem rozhodnuta, ochotna i připravena! Tedy až na ty kalhotky. Duševně s tím vším ale doposud vyrovnaná nejsem. Jestli mě však Jirka pod tebe podstrčil, máš mě mít. Na duši a srdce mi však nesahej. Jinak si však budeme užívat tolik, abychom měli do smrti na co vzpomínat. Věř mi, že jsem mnohokrát musela sebrat veškeré síly, abych se při těch desítkách nabídek, tedy včetně tebe, ovládla a někomu nedala. Ale nedala jsem. Těch zdejších deset dnů si to budu vynahrazovat. Ale, žel, taky dělat i doživotní foršus. Pak už nikdy! Je tedy čas se přemístit." A vstala.
Vyskočil jsem také, vzal ji kolem boků a vedl na místo činu. Posadil jsem ji na postel a okamžik zůstal stát naproti ní. Ten okamžik stačil k tomu, aby mi se smíchem strhla trenky s poznámkou, že si musí ověřit, co že to do sebe vpustí. Do ruky však vzala jen zcela neakceschopné náčiní. Nervozita udělala z orla obyčejného brabčíka. Uklidnila mě však poznámkou, že se to buď spraví nebo že ho budeme do její hlubiny spouštět. Pohladila ho druhou rukou s poznámkou, že jsem zřejmě víc nervózní než ona. To mě zrovna moc neuklidnila.
"Tak co bude? Ty stojíš, on leží a já sedím. Buď jemný milenec a polož si mne. Přece nechceš, abych se ti tady sama roztáhla."
Vzal jsem ji do náruče a položil. Rozhodila ruce, a když jsem k ní přilehl, naše zraky se na tři čtyři vteřiny spojily. Pak následovalo němé pokynutí hlavy a zavření jejích svádivých očí.
Snažil jsem se hru začít vášnivým polibkem, ale byl jsem omezen jen střízlivým přijetím. Líbal jsem jí tedy krk a přitom jí šeptal, co že bude jako s tím oným, když do své pusy nechce pustit ani můj jazyk. Poznamenala, že každý úd má svoje místo a své poslání. Mohu jen předeslat, že toto její tvrzení mělo najít uplatnění v následujících dnech. Nyní však líbání mělo svoji tradiční cestu. Přes krk na ramena, prsa, bříško a pak rozkrok. Políbil jsem jí kačenku přes kalhotky a přešel na stehna. Když jsem se vrátil zpět ke kundičce a líbal ji nadále přes kalhotky, dala mi nadzvednutím těla jasně na srozuměnou, že nyní už jí kalhotky překážejí. Šly tedy dolů a já jsem se zahleděl do jemného nazlátlého ochlupení. Ale snad by nějaký prales tomuto klínu ani neslušel. Padl jsem tam hlavou, bral její chloupky do rtů a tahal je. Při tom všem jsem ležel po jejím boku. Nyní jsem ji však dal pokyn, aby mě pustila mezi svá stehna. Nohy pokrčila do klasické polohy a roztáhla. Znovu jsem se podíval na pohlaví, o kterém jsem léta jen snil. Byla takovým tím uzavřeným typem, který je hezký na pohled, jen se do něj hůře proniká, než se promastí okraje. Proto jsem se rozhodl připravit si hladký průnik napřed jazykem. Vzala mi však hlavu do rukou a pravila, že si mohu dělat co chci, ale znovu opakuje, že ona mi to oplácet nebude. Ujistil jsem ji, že to nežádám a pak se mi dala k dispozici. Svými pohyby, i když třeba nechtěla, mi však dávala najevo, jak jí to dělá dobře. Dlouho jsem však u tohoto způsobu nezůstal. Můj penis se při tom změnil konečně v dravce a já jsem se rozhodl neodkládat splnění svého dlouholetého snu - zabořit se do nitra obdivované Libuše. Změnil jsem tedy pozici a nalehl na ni celým tělem. Znovu jsem se jí zadíval do očí, které byly plné očekávání a pronesl jsem, i když zcela zbytečně: "Mohu?" Odpovědí mi bylo opět zavření očí. Cítil jsem, jak ještě více roztáhla stehna a její doposud rozhozené ruce mě objaly kolem krku. Má ruka rozevřela její skulinu a současně na její okraj vpravila mého ptáka. Zasouval jsem ho tam pomalu, jako by ani nešlo o blánu věrnosti, ale o blánu panenskou. Vypínala svůj klín proti mně, až jsem narazil na dno. Oba jsme prožívali svoji rozkoš, i když zřejmě citově trochu odlišnou. Pak její protitlak povolil a následovalo dlouhé: „Jóóóó!“ Když skončilo, vyslovila své pocity v podobě přání.
"Zatlač ho tam a šoupej! Chci ho tam cítit co nejhlouběji!"
Její pochva se stahovala a tělo šponovalo jako při konečné extázi. Poté mne obejmuly i její nohy a zoufale mě tiskly k sobě, jako by se bály, že ho vyndám. Po chvíli vše povolilo. Vzdychla a prohlásila, že to byl nevyslovitelně krásný pocit, který ve svých představách mnohokrát prožívala. Mít tam aspoň jednou ještě jiného, to byl její sen.
"A nyní už budeme žít pro svoje rozkoše. Dělej co máš a já ti budu pomáhat."
Opět rozhodila ruce do polohy ukřižované a začala spolupracovat se vším svým temperamentem. Neměnili jsme polohu. Bylo to poprvé a oba jsme byli lačni onoho sladkého konce. S vědomím, že máme před sebou ještě deset dnů.
Ten její orgasmus přišel poměrně brzo, ale bylo to také mé štěstí. Rozdráždění bylo takové, že bych to stejně déle nevydržel. A tak, když začal její křik ve vrcholné extázi, střikl jsem jí tam svoje semeno. Přijala to vyklenutím svého těla do oblouku a vtisknutím se na mého ptáka, aby hned následoval další její křik. Extáze zmítala jejím tělem tak intenzivně, že jsem ji téměř pod sebou nemohl udržet. Co si mysleli hosté a co kolemjdoucí pod otevřeným oknem, to nechci domýšlet. Možná záviděli, možná i litovali. Ale bylo to překrásné jako vše, co je poprvé.
Popisovat dalších devět dnů sexu a erotiky by dalo na další dlouhý článek. Dohodli jsme se, že kromě klasické polohy nebudeme žádnou jinou užívat. Dováděli jsme bez zábran a já jsem svého ptáka téměř zmohl. Vždyť jsem poukaz dostal ke svým padesátinám. Odpolední divoké šoustání jsme doplňovali ještě večer ve skalách na konci pláže, neboť jsme neměli volný pokoj. Nemohl jsem spolubydlícího stále vyhánět a Liba u své spolubydlící nenašla také pochopení. Nebylo to pohodlné, i když jsme s sebou nosili lehátko. Nemohli jsme se však vzdát žádné příležitosti. Toto místo však bylo příčinou mimořádné události, kterou nelze nepopsat.
Při jedné takové souloži na skále jsme byli překvapeni dvěma černochy, kteří pak zcela bezostyšně požadovali na Libě, aby jim dala taky zašoustat. Hovořili francouzsky, a tak mých sto slovíček a jejich gesta dala věci jistotu. Samozřejmě že jsem uvažoval o tom, zahnat je. Jenže byli to chlapi jako hory a takový čin by pro nás oba nemusel skončit dobře. Pod námi byla hloubka asi patnácti metrů. Vteřiny plynuly, já už byl oblečený, ale Liba stále ležela nahá. Jen kolena dala k sobě. Do naší ostré konverzace vpadla slovy, které jsem považoval za trik. Jak jsem se však mýlil!
"Řekni jim," pravila, "že jsem prostitutka a nedávám zadarmo, že sis mě pro dnešní večer koupil. Ať tedy zaplatí více než ty!"
Oba černoši mě překvapili svým souhlasem zaplatit a pak souhlasili i s částkou sto marek, kterou Liba vyslovila. Problém vznikl v okamžiku, kdy Liba trvala na použití kondomů. A ty oni s sebou neměli. Oddychl jsem si však předčasně, protože mě Liba hned požádala, abych jim oznámil, že tedy půjdeme k nim na hotel. Byl vysloven souhlas.
Liba si natáhla jen šaty, zmuchlané kalhotky mi strčila do kapsy a vyrazili jsme. Ona mě ignorovala. Zavěsila se do obou černochů a svým žvatláním, kterému oni pochopitelně nerozuměli, je asi pořádně dráždila. V hotelu proti jejich vůli trvala na mé přítomnosti a prosadila své. Kdyby mě nechala pro její bezpečnost čekat za dveřmi, pochopil bych to. Ale nechat se na sebe dívat, když ji šoustají takoví dva černí samci, to je pro mne dodnes nepochopitelné.
Jako správná obchodnice vyinkasovala peníze, dala mi je do úschovy a pak si stáhla šaty přes hlavu. To spolu s klidem, se kterým odkráčela k posteli, aby se na ní oddala dvěma černým chlapům, bylo pro mne úděsné. Lehla si, opřela hlavu o loket a s klidem pozorovala, jak se první svléká. Pohledem zkontrolovala, jak si natahuje kondom, a když se přiblížil k posteli, klidně změnila polohu v leh na záda a roztáhla pokrčené nohy.
Ten, kdo by očekával nějaké orgie, bude velmi zklamán. Černoši zřejmě neměli jinou představu, než si na bělošce zcela obyčejně zamrdat. Je třeba ještě dodat, že jsem měl velký strach z velikosti jejich ocasů. Ten vyplýval z oněch pověstí, že je mají po kolena. Můj strach byl ale sobecký, protože jsem měl hlavně obavy z toho, aby jí nepoškodili její „zábavní podnik“, který jsem chtěl ještě dva dny s rozkoší využívat. Byl jsem však mile překvapen.
Velikost penisů nebyla ani přiměřená velikosti jejich těl, a tak byly jen o málo větší toho mého.
No a pak na ni nalehl. Nic víc a nic míň. Poslušně mu ji nabídla k naplnění. Ruce rozhodila podle svého zvyku do polohy ukřižování, hlavu otočila stranou, a to k mému překvapení směrem ke mně. Její výraz neříkal ani to nejmenší o pocitech. Jen v okamžiku, kdy ji napíchl, to trhlo s jejími rty. Ale měl jsem dojem, že spíše s pocitem úlevy. Žádné líbání, žádné muchlování. Černý chlápek hleděl ukojit jen svoji potřebu tvrdými pohyby svého zadku, kterým zarážel svůj ocas do její mně tak milé kundičky. Pozorně jsem sledoval obličej Liby, ale ten neříkal vůbec, vůbec nic. Měl jsem pocit, že i když se na mne dívá, nevidí mě. Nic nenasvědčovalo tomu, že by projevovala jakoukoliv sexuální spoluúčast jinak než tělem. Její tělo plnilo zaplacenou pracovní povinnost.
Tento stav trval již hezkou chvíli, když Liba náhle zarazila černocha v jeho práci, posadila ho na okraj postele, vstala a sedla si mu na klín tak, že ho obejmula nohama kolem boků, napíchla si sama jeho ocas do sebe, pak ho obejmula kolem krku a dala překvapenému muži pokyn, aby vstal. A pak nastalo divadlo. Houpala se mu na ocase celá divoká. Napichovala se a uvolňovala. Černoch po prvém překvapení se této hry aktivně účastnil. Brzy však skončili, protože zejména pro ni to bylo asi velmi únavné. Pak se on dodělal na zaplaceném těle Libuše. Ona přijala jeho orgasmus přece jen s příjemným pocitem, což nezapřel její výraz ve tváři i přizpůsobení pohybů jejího těla potřebám těla jejího zákazníka.
S naprostou samozřejmostí očekávala pak již netrpělivě si ho honícího druhého muže. Opět došlo ze strany jeho jen k projevu prostého páření, když bez jakéhokoliv lidského projevu něžnosti se vedral mezi její roztažená stehna a stejně bezohledně ji vecpal svůj chobot do kundy. Já jsem při pohledu na tento zvířecí způsob páření uvažoval, zda mi napřed prasknou žíly v mozku, či v mém ocase, který mi po celou dobu napínal kalhoty. Liba zaujala stejnou pozici jako prve a já jsem měl možnost zachytit v jejím pohledu něco z toho, co prožívá. To něco však nebylo nic. Jen její tělo odevzdávalo opět za mzdu svoji práci.
Náhle se však její pohled začal měnit. Její hlava se začala pohybovat ze strany na stranu, zuby se zatínaly do spodního rtu a rozhozené ruce začaly svírat boky postele. Bylo jasné, že to na ni přichází. Byl jsem zvědavý, zda spustí svůj obvyklý jekot, ale nestalo se tak. Jen hlava zvrácená nazad, vypnutí těla do oblouku a s tím souvisící změna jeho pohybu. Černý chlap musel pochopit co se děje, a tak přizpůsobil tomu dění svůj rytmus. Její extáze, pokud se dá tento výraz vůbec použít, byla velmi krátká a nepříliš dlouhý byl i stav, kdy zůstala pod ním ležet zcela pasivně. On to do ní cpal jako do díry v sudě. Pak se vše vrátilo do stereotypu.
Liba mi později sdělila, že ji v tomto směru zcela zradilo její tělo, které reagovalo bez její vůle na proces páření. Tomu také odpovídaly její prožitky, ne prý zase nezajímavé.
Horší to bylo se mnou. Celý děj a zejména orgasmus Libuše mi zcela vzal kontrolu nad sebou. Vytáhl jsem svého ptáka a zuřivě ho mačkal. Pokud jsem byl schopen, vnímal jsem, že její oči moji situaci začaly sledovat. Páření nebralo konce. Já jsem nechápal, jak to může Liba vydržet.
Když se černoch zacukal a její kunda, byť přes gumičku, přijala s prožitkem jeho dávku, změnil se i její výraz a tedy i zájem o dění kolem.
Zachovala se mimořádně. Když černoch slezl, ona zůstala ležet, řekl bych zcela bezostyšně, dál s roztaženýma a pokrčenýma nohama. Pak vyzvala mě, ke všeobecnému údivu, abych se šel udělat. Nebyl jsem schopen uvažování a tak jsem si jen stáhl kalhoty a vmáčkl se mezi její nohy. Cítil jsem, že je to jen otázka vteřin než ji naplním. Než se to však stalo, zašeptala mi zděšeně do ucha, abych se rychle snažil, protože oni si nad námi honí ocasy a jeden jí míří na obličej. Zvedl jsem hlavu a opravdu jsem viděl oba černochy s ocasy v rukou, jak se snaží dosáhnout výstřiku. Naštěstí mi její pobídka vyhovovala, a tak jsem byl rychlejší než oni. Ještě jsem se na ni ani nedotřepal, když mě nutila vstát.
Opět na sebe natáhla jen šaty. Následovalo krátké, řekl bych jen komerční rozloučení a cesta k našemu hotelu. Hned cestou jsem na ni naléhal, aby mi vysvětlila, co ji to jen napadlo. Vysvětlila mi to na úrovni její inteligence a já jsem to uznal.
"Neříkej mi," pravila, "žes nikdy nesnil o tom, že si koupíš ženskou, tedy prodejnou a že si s ní budeš moci dělat, co chceš. Jako s věcí. I když jistě ne nic hrubého. No a já jsem zase léta snila o tom, být jeden den prostitutkou a muset za peníze dělat to, co bude kupec mého těla chtít. A když se tedy dnes naskytla taková neopakovatelná možnost, tak mě napadlo jí využít. Chápeš?"
Chápal jsem. Opravdu jsem takové myšlenky někdy měl. Zajímalo mě však, zda se k tomu také přizná Jirkovi.
"Samozřejmě. Ze dvou důvodů. Jednak si se mnou můžeš dělat, co chceš. Mám, jak jsi slyšel, manželskou dovolenou. A on je rozumný a příjme to. A jednak nebudu žít léta ve strachu, že to dáš někde k dobru, byť i beze jména. Ono se totiž z okresního města tak moc na dovolenou do zahraničí nejezdí. A kdo nás jenom trochu zná hned by věděl o koho jde. A dovědět se to oklikou by bylo horší. Ale já to nenechám na škodě. Však víš, jaký je Jirka chalupář a kutil. Tak mu za dnešní výdělek koupím ruční elektrický hoblík, který je jeho velkým přáním a na který stále nemá valuty. Když jsem jim tam pracně přirážela, tak jsem myslela na to, o co se zase méně nadře Jirka, když nebude muset hoblovat ručně." Musel jsem se tomu opravdu zasmát.
Zbývaly nám dva dny. Její kunda přežila černé samce bez úhony, a tak jsem mohl ještě prožít dvě krásné soulože. Jenom dvě, protože večer jsme se již na naše skalní místo neodvážili.
Přiznám se, že to poslední šoustání bylo zahaleno černým flórem. Naposled mi ho polaskala překrásnými rty, naposled jsem jí zulíbal rozkrok, naposled prožila extázi, při níž místo obvyklého jekotu jenom tiše sténala a naposled jsem naplnil její nitro mým semenem. Její uvolněnost a přístupnost po celou dovolenou, její potřeba se denně i několikrát vykřičet při svém vrcholu, mne utvrzovaly v naději, že po návratu i ona bude mít chuť dál to se mnou udělat. Mé naděje stoupaly i v letadle, kde jsem sklopil jídelní stolky, aby okolím byla těžko pozorovatelná má ruka mezi jejími stehny. Jasně jí to dělalo dobře.
Ale to vše skončilo okamžikem, kdy se v palubním rozhlase ozval kapitán letadla a sděloval, že jsme právě přeletěli naše hranice. Položila moji ruku na mé koleno, shrnula si šaty a zvedla jídelní desku.
"Milý Mirku, skončila dovolená! Bylo to krásné a bylo toho dost. Nechci, abys na to zapomněl. Nezapomeň ale také, že už nikdy nic nebude."
A vtiskla mi polibek...