Vědomí, že se na něj podívaly velké oči, mu postačilo k tomu, aby celý den snil a ukazoval svůj neposedný penis zrcadlu, třepal s ním, jako by byl nějaký bonbón nebo ovoce, či snad nějaký dárek. Manuel si byl vědom toho, že co se týče velikosti..

Manuel a jeho žena byli chudí, a když poprvé v Paříži hledali byt, našli pouze dva tmavé pokoje v suterénu, jejichž okna vedla na dusný dvůr. Manuel byl nešťastný. Byl malíř a v bytě nebylo dost světla k jeho práci. Jeho ženě to bylo jedno. Každý den odcházela do cirkusu předvést své číslo na visuté hrazdě. V tomto tmavém, podzemním bytě nabyl jeho život podobu vězení. Domovníci byli nesmírně staří a zdálo se, jakoby nájemníci, kteří v tomto domě žili z něj úmyslně udělali dům starých. Takže Manuel se coural po ulicích, až došel k nápisu "K PRONAJMUTÍ". Byl zavěšen na vchodu do dvou podkrovních pokojů, které vypadaly jako chatrč, ale jeden z nich vedl na terasum a když na ni Manuel vešel, byl přivítán výskotem školaček během přestávky. Přes cestu byla totiž škola a děvčátka si hrála na dvoře pod terasou. Manuel je chvíli sledoval s rozpálenou tváří, která se rozšířila do úsměvu. Postihlo ho letmé chvění, jaké mívá muž, když očekává velikou rozkoš. Chtěl se do toho bytu okamžitě nastěhovat, ale když večer přesvědčil Theresu, aby se šla podívat, nenašla nic, než dva neobyvatelné pokoje, špinavé a zanedbané. "Ale je tu světlo, je tu světlo a je tu terasa, " opakoval Manuel. Theresa se otřepala a prohlásila: "Tady bych nebydlela!" Manuel tedy použil lsti. Nakoupil barvu, cement a dřevo. Ty dva pokoje pronajal a umanul si, že je dá do pořádku. I když nikdy rád nepracoval, pustil se tentokrát do nejpečlivější stolařské a malířské práce, jaká se málokdy vidí, jen aby se Therese líbil. Když maloval, spravoval, cementoval a bušil kladivem, slyšel smích děvčátek hrajících si na dvorku. Ale ovládl se, čekajíc na pravou chvíli. Fantazíroval o tom, jaký bude život v bytě, naproti dívčí školy. Za dva týdny byl byt k nepoznání. Stěny byly bílé, dveře při zavírání doléhaly, záchod se dal použít, v podlahách už nebyly díry. Přivedl tedy Theresu, aby se na to podívala. Byla úplně ohromena a okamžitě souhlasila se tam nastěhovat. V jednom dni převezly na vozíku své věci. Manuel tvrdil, že bude moci v tomto nové bytě malovat, protože byl světlý. Celý vyměněný tančil radostí. I Theresa byla šťastná, když ho viděla v takové dobré náladě. Druhý den ráno, když byly věci jen napůl vybalené, a když ještě spaly na postelích bez prostěradel, odešla Theresa znovu cvičit na visuté hrazdě a nechala Manuela, aby věci vybalil. Ale místo vybalování sešel dolů a namířil si to na trh s ptáky. Tam za peníze, které mu Theresa dala na nákup, nakoupil klec a dva exotické ptáky. Vrátil se domů a klec pověsil na terasu. Chvíli se díval na děvčátka a sledoval jejich nohy pod poletujícími sukněmi. Jak při hrách padaly jedna na druhou a jak jim v běhu poletovaly vlasy. Bylo již možno rozeznat jejich mladá, drobounká ňadra ve své počáteční kyprosti. Manuel se začervenal, ale neukvapil se. Měl plán, který byl příliš dokonalý, aby se ho teď vzdal. Během dalších tří dnů utratil peníze na jídlo za ptáky všeho druhu. Terasa teď oživla ptáky. Každé ráno v deset odcházela Theresa do práce a byt byl naplněn sluncem a smíchem a křikem děvčátek. Čtvrtý den vešel Manuel na terasu. Desátá hodina byla hodinou odpočinku. Školní dvůr ožil. Pro Manuela to byla orgie nohou a kratičkých sukní, které při hrách odhalovaly bílé kalhotky. Když tam tak stál mezi svými ptáky, jeho vzrušení vzrůstalo, až nakonec jeho plán uspěl - děvčátka se podívala nahoru. Manuel na ně volal: "Proč se nejdete nahoru podívat? Jsou tu ptáci z celého světa. Je tu dokonce i pták z Brazílie s hlavou jako opice. " Děvčátka se smála a po škole několik zvědavých přišlo do jeho bytu. Manuel měl strach, aby se Theresa nevrátila. A tak je nechal prohlížet si ptáky a těšit se z jejich barevných zobáků, hašteření a neobvyklých skřeků. Nechal je štěbetat a dívat se, aby se obeznámily s jeho bytem. Když se Theresa o půl druhé vrátila, měl už od děvčátek slíbeno, že se za ním přijdou podívat na druhý den v poledne, hned jak jim skončí škola. V domluvenou hodinu se přišla podívat čtyři různě veliká děvčátka - jedna s dlouhými světlými vlasy, druhá kudrnatá, třetí plnější a pomalá, čtvrtá útlá a stydlivá, s velkýma očima. Když tam tak stály a pozorovaly ptáky, Manuel byl víc a víc nervózní a vzrušený. Řekl: "Omluvte mě, ale musím se jít vyčůrat. " Dveře od záchodu nechal otevřené tak, aby ho mohly vidět. Pouze jedna z nich, ta stydlivá se otočila a upřela na něj oči. Manuel byl k děvčátkům otočen zády, ale díval se přes rameno, aby viděl, jestli ho sledují. Všiml si, že se za ním dívá stydlivé děvčátko s velkýma očima, které však uhnulo pohledem. Manueli nezbývalo, než se zapnout. Chtěl si své pokušení vychutnat s obezřetností. Pro dnešek to stačilo. Vědomí, že se na něj podívaly velké oči, mu postačilo k tomu, aby celý den snil a ukazoval svůj neposedný penis zrcadlu, třepal s ním, jako by byl nějaký bonbón nebo ovoce, či snad nějaký dárek. Manuel si byl vědom toho, že co se týče velikosti, příroda ho dobře obdařila. Pravda je, že jeho penis ochabnul, jakmile se přiblížil k ženě, nebo jakmile ulehl po jejím boku a pokud je pravda, že selhal, kdykoli chtěl dát Therese to, po čem toužila, tak je zároveň nutno říci, že jestliže na něj pohlédla žena, jeho penis vzrostl do neuvěřitelných rozměrů a skutečně oživl. A v takové chvíli se cítil nejschopnější. V době, kdy děvčátka byla zavřená ve svých třídách, Manuel chodil na pařížské pisoáry, kterých je v Paříží plno. Jsou to malé kulaté kiosky, labyrinty bez dveří, ze kterých neustále vycházejí muži. Zapínají si kalhoty a přitom se drze dívají do tváře ženy, navoněné a šikovné, která si hned neuvědomí, že muž vyšel z pisoáru a posléze sklopí oči. To byla jedna z největších Manuelových rozkoší. Někdy tam také stával u pisoáru a sledoval domy nad hlavou, z jejichž oken či balkónů se často dívala nějaká žena, která odtamtud mohla vidět, jak si drží penis. Manuel nepociťoval žádnou rozkoš, když se na něj díval muž, jinak by to byl pro něho ráj, neboť všichni muži, zatímco v klidu močí, sledují svého souseda, který vykonával stejnou věc. A mladí kluci se nechodí z jiného důvodu, než dívat se na sebe a možná i pomoci jeden druhému. V ten den, kdy se na něj stydlivé děvčátko podívalo, byl Manuel šťasten. Doufal, že se teď snadněji a plněji uspokojí, jen když se bude schopen ovládat. Čeho se obával, byla prudká touha, která se ho vždy zmocnila. Byla to touha se ukázat bez ohledu na následky, čímž by pak bylo všechno zmařeno. Když nastala chvíle návštěvy, děvčátka přišla nahoru. Manuel si oblékl kimono, které se dalo lehce a jakoby náhodou rozepnout. Ptáci se předváděly docela dobře, hašteřili se, cukrovali a hádali se. Manuel stál za děvčátky. Najednou se jeho kimono otevřelo a když zjistil, že se dotýká dlouhých blonďatých vlasů, ztratil hlavu. Místo toho, aby se do kimona zabalil, tak ho ještě víc otevřel a když se děvčátka otočila, uviděla ho tam stát v extázi, jeho velký penis byl vzpřímený a mířil na ně. Všechna se lekla a rozprchla se jako ti ptáci.