Radost v bolesti 2
Celou noc promasturbovala nad svým pochroumaným kotníkem. To co by jiného zlomilo, to ji vzrušovalo a přivádělo k rozkoši. Pořád ještě nevěděla, co vlastně s nohou má. Kotník byl trochu nateklý a pročervenalý, bolel ji každý větší než minimální pohyb. A to jí právě dělalo dobře. Potřebovala na záchod. Smysl by dalo doskákat tam o zdravé noze, ale ona to chtěla jinak. Těch pár kroků k toaletě, kdy jí celou projela pichlavá bolest, když jen na nožku došlápla, ji vzrušilo tak, že s dosednutím na mísu vzrušením vykřikla,její ruka jak zběsilá honila její tekoucí kundičku. Byla jak smyslů zbavená. Oči upřené na svůj bolavý kotník, ruka trápící její rozžhavenou mušličku z které se řinuly proudy milostné šťávy, ani nevnímala že ve vzrušení močí přes vlastní dlaň. Nevnímala jak dlouho to všechno trvá, byla v tranzu. Když se zklidnila, začala přemýšlet, jak zvládne návštěvu polikliniky a cestu tam. Pořád bylo možné, že je kotník opravdu zlomený a přecejen nechtěla mít následky. Cestu pěšky zavrhla, protože bylo riziko, že si může ublížit ještě víc a nechtěla riskovat vzrušení na ulici mezi lidmi. Oblékla si silnější černé punčocháče, černou midi sukni, černý rolák a černou koženou bundičku. Sama se pochválila že jí to sluší. Přes silný černý nylon nebylo na kotníku nic znát. Silná vložka jistila každé vzrušení. To přišlo už když si obouvala pohodlné tenisky. Jedna musela zůstat rozvázaná. Teď už opravdu opatrně po zdravé noze dohopkala k taxíku a ten ji odvezl až k dveřím polikliniky. Chirurgie byla hned u vchodu. Nahlásila se u okénka jako akutní úraz a čekala. Bylo před ní asi deset pacientů. Po asi dvou hodinách, kolem poledne , se dočkala. Lékař i sestra vypadali sympaticky, pověděla historku o špatném došlápnutí při běhání a že tomu den dala šanci. Sklidila pochvalu za statečnost a sestřičky jí jako první našla erární berle, aby se pohodlněji dostala na rentgen. Na nohu se jí zatím nikdo ani nepodíval. Rentgen samotný jí pak dal první lekci jak své vzrušení skrýt za tlumené výkřiky bolesti a utrpení. Sestra jí nožku manipulovala do všech možných poloh aby nasnímkovala co měla. Punčocháče sundat, pak zase obléci… Nikdo si toho nevšiml ale jen ona věděla, že měla dva orgasmy a cestou zpet na chirurgii si raději na toaletě vyměnila vložku. Sedla si zpět do čekárny a čekala na ortel. Za chvilku vykoukla sestra a pozvala ji dál. Tak slečno, dobře že jste nakonec přišla, ten kotník máte naštíplý a k tomu natržené vazy. Ukažte mi tu nožku. Silonky zase dolů. Lékař prohmatává bolavý kotník. Jeho doteky bolí a vzrušují. Chtěla by ať to trvá věčně. No, tak jak jsem říkal. Na operaci to není, ale připravte se na šest až osm týdnů se sádrou. Dám vám zprávu a lístek na sádrovnu. Tam vám teď udělají jen dlahy a za týden přijdete na dosádrování a domluvíme se dál. Koukám ty silonky jste si zase oblékla zbytečně, ty pujdou dolů skrz tu sádru… Poděkovala a odhoupala se na berlích k sádrovně. Vzali ji hned. Starší zkušená sestra jí navrhla, že jí ustřihne špičku punčocháčů ať je může vyhrnout na koleno sádrované nohy a nemusí jít domů s holýma nohama. Souhlasila. Za chvíli vězela její nožka v silných sádrových dlahách, jen její drobné prstíky vykukovaly a v té bílé hmotě vypadaly až nepatřičně sexy. Sedla si v čekárně a pobalila si do kabelky papíry, tenisku a prohlížela si svou novou ozdobu. Netrápila se tím omezením, co všechno teď pro ni dude komplikované, netrápila se s berlemi. Ta představa ji naopak naplňovala vzrušením. Zavolal si taxi a převezla se zpět na ubytovnu. Zabouchla za sebou dveře svého tajemného soukromí a snažila si všechno srovnat v hlavě. Potřebovala sprchu. Opatrně se celá vysvlékla. Jestě že měla novou roličku velkých odpadkových pytlů. Do jednoho z nich schovala zasádrovanou nožku a pečlivě pojistila lepenkou. Vlažná sprcha z ní odnášela nervozitu a ona se těšila co bude dál. Najednou ji mrzelo, že zafixovaný kotník vlastně přestal bolet. Vzpomněla si na bolestivé doteky v ambulanci, na to vzrušení, když ji rentgenovali a dělali sádrovou dlahu, na to jak každá vlna utrpení ji ještě víc vzrušila a rozmáčela její neřestný klín. Chtěla z toho vytěžit co nejvíc. Osušila se, doberlila se zpět do pokoje, sundala z nožky igelit a pohled na ni samou nahou a hendikepovanou ji zase vzrušil. Vstala. Jako by zapomenula na všechno co bylo. Měla nový plán. Jakoby její ještě vlhká sádra vůbec nebyla. Odložila berle. Postavila se na obě nohy normální vahou. V sádře trosku zapraskalo ale držela. Vzepřela se o opěradlo křesla a postavila se na jeho sedák. Podřepla a pak plnou silou vyskočila co nejvýš aby přeskočila malý konferenční stolek. Podařilo se jí to. I to, že dopadne na bolavou nožku. Dopadla. V sádře zapraštělo a zároveň jí projela ta krutá bolest, která ji ještě ráno tak vzrušovala. Zůstala stát na nohou a užívala si bolest v rozdrolené zněti sádry a obvazů, když na nožku přenesla váhu. Zlomená dlaha ji navíc dřela do paty a nártu a ona si to užívala. Po chvíli si sedla, zklidnila se , vzala si lékařskou zprávu a mobil a vyťukala čislo do ambulance. Nikdo se tam už neozýval. Plán dvě. Google poradil telefon na chirurgii v nemocnici. Vzala to nějaká sestra. Dobrý den, omlouvám se, že obtěžuji, ale já byla dnes ošetřená na poliklinice, dali mně sadrovou dlahu, ale já na těch berlích upadla, sádra je rozlámaná a noha bolí víc než před tím, navíc mě dře ta zlámaná dlaha… na druhé straně bylo chvíli ticho. Pak zjevně znavená sestra připustila, že by jí mohli pomoci. Jestli to teda paní stihnete, jsme tady do půl čtvrté, spíš do tří. Jinak až ráno. …moc děkuji, já to zkusím stihnout.