Rád čtu, a to vcelku cokoli. Když se mi dostala před asi deseti lety do ruky kniha od Anodea Judith „Chakra Balancing“, zatoužil jsem na vlastní kůži poznat jaké to je, když mistr energií čaker provede harmonizaci i těch mých, doposud nikým nedotčených. Jak to ale provedu a kde seženu někoho, kdo opravdu ví, oč se jedná? Nechtěl jsem narazit jen na nějakého nadšence, který si zapamatoval pár pojmů z dostupné esoterické literatury či absolvoval dvouhodinovou přednášku o otevírání čaker a považuje se za Mistra. Chtěl jsem někoho, kdo opravdu rozumí Reiki a ví, co - a hlavně i proč – s lidským tělem dělá. A tak jsem se pustil do hledání a také i přemýšlení o kritériích, které pro výběr Mistra použiji. Na internetu jsem objevil několik kurzů pro skupiny zájemců o Reiki s různou délkou trvání. Někteří o sobě na svých stránkách napsali, který Mistr je umění otevírání čaker a prací s nimi učil. Částka za takové kurzy byla poměrně vysoká, a tak jsem začal hledat někoho, u koho bych si Reiki jen vyzkoušel (nejlépe na mně samotném) a teprve na základě osobního poznání se rozhodl, zda se kurzu zúčastním. Moje volba padla na Reiki masáže. Masáž od muže jsem nechtěl, a také jsem se vyhýbal nabídkám masérek s exotickými jmény. Zaujala mě jedna, která uváděla své plné české občanské jméno, měla vysoký stupeň zasvěcení a zabývala se pouze Reiki. Zavolal jsem pozdě odpoledne a nikdo mi telefon nezvedl. Hledal a vybíral jsem tedy dál, když tu mi mobil zazvonil. Číslo jsem v seznamu neměl.
„Tady Jana, masáže Reiki, měla jsem od vás zmeškaný hovor“, ozval se ze sluchátka lehce zastřený, ženský hlas.
„Dobrý den, jmenuji se Roman, ano, volal jsem vám, chtěl jsem se objednat na Reiki masáž.“
„Teď jsme měla poslední zákaznici, budu pracovat až zítra, máte čas zítra?“
„Ano, přizpůsobím se vám, mohu už od rána.“
„Já začínám v 11, pokud chcete, mám volno.“
„Jistě, žádný problém, jen mi prosím dejte adresu, přijdu.“
Dostal jsem adresu a instrukci, že až budu na místě, tak ať zavolám. Byl jsem zvědavý, co mi další den přinese a nemohl jsem ani usnout. Otevřel jsem si tedy znovu knihu o čakrách a přemítal, zda bude zítra harmonizována také kundalini a tím i má erotická energie.

Přišel jsem deset minut před jedenáctou. Postavil se vedle vchodových dveří. Nechtěl jsem dál čekat a tak jsem rovnou zavolal.
„Jana, dobrý den, voláte kvůli masáži v 11?“
„Dobrý den, tady Roman, ano, jak jsme se včera odpoledne domluvili.
„Já tu ještě nejsem, můžete počkat pár minut před domem?“
„Jistě, čekám tu.“
„Tak prima, už budu vystupovat z tramvaje.“
Díval jsem se na nedalekou zastávku a odhadoval, která z vystupujících žen či dívek může být Jana, mistryně Reiki. Mladá, dlouhovlasá a štíhlá černovláska nebo atleticky stavěná blondýna, skoro stejně stará jako já? Nebo ta zrzka se sportovní kabelou? Té mladé její dlouholeté studium Reiki rozhodně neuvěřím. Blondýna má opravdu výrazné oči a je vidět, že musí mít páru. Její hruď byla přímo impozantní. Reiki? Nevím. Zrzka si vykračovala sebevědomě a přehodila si kabelu přes rameno. Asi v ní bude mít své masérské náčiní, to by odpovídalo. Byla mnohem menší než já, a měla útlé, skoro chlapecké boky a zaznamenala, že si jí prohlížím. Trochu se pousmála a já její úsměv opětoval. Takže můj odhad byl správný, sportovní kabela sympatickou zrzku prozradila. Udělal jsem několik kroků od domovních dveří směrem k ní.
„Dobrý den, já jsem Jana, asi na mě čekáte, že?“, oslovila mě blondýna.
„Dobrý den,“ zablekotal jsem překvapeně, „ano, čekám na vás, Roman jméno mé.“
„Vidím, že se tu už nudíte, když začínáte flirtovat s kolemjdoucími děvčaty. Viděla jsem, jak po té zrzce koukáte a smějete se na ní.“
„Já myslel, že ona je vy, tedy že ona je ta, na kterou čekám, že to nejste vy, ale ona,“ pokoušel jsem se nějak z toho faux pas vymluvit.
„Kdo ví na koho tu čekáte, třeba to byla ona, kterou jste tu měl potkat.“
Nadechl jsem se, pokusil se nenuceně usmát a odpověděl jsem: „Domluvil jsem se s vámi a překvapila jste mě. Příjemně a jsem rád, že ze všech, co z tramvaje vystoupili, jste to právě vy, na koho jsem čekal.“
„Děkuji za kompliment, ale proč tak složitě? Jdete přeci pouze na masáž. Budeme si tykat? Ještě jednou Jana,“ a podala mi ruku.
„Roman,“ jemně jsem jí stiskl dlaň, naklonil se a zlehka jí políbil na tvář. Cože? Políbil na tvář? Tyto francouzské a latinskoamerické zvyky nepěstuji, jsem spíš nesmělý ale tohle políbení ze mě vyšlo tak spontánně, naprosto samozřejmě a sebejistě, že nebylo pochyb o správnosti takového jednání. „Děkuji Jano za tykání, víš, netušil jsem, že jsem se domluvil s tak sympatickou a od první chvíle milou ženou.“
To jsme už společně nastoupili do výtahu. Cítil jsem její jemný parfém a neodolal a lehce a hlavně nenápadně víc nasál její vůni.
„To je pačuli s ambrou, co cítíš, mám to z Indie.“
„Opravdu jemná a pro mě trochu exotická vůně, líbí se mi,“ snažil jsem se nevypadat jako úplný tupec. Nejdřív si všimne, že koukám po jiný, teď že jí očichávám. Kdy mi vmete do tváře, že nemůžu odtrhnout oči z jejího očividně pevného poprsí nepotřebujícího žádnou oporu?
„Tak, jsme tu, já si jen skočím odložit a vezmu si sportovní podprsenku na masáž, až teď jsem si uvědomila, v čem jsem a jak to může působit.“
Zalapal jsem po dechu, byl jsem totálně uzeměnej. Takže moc dobře ví, jak mě její ňadra fascinovala.
„Můžeš si odložit, ale upozorňuji, je to masáž Reiki, nedělám sportovní masáže a ani rehabilitační. Jen budu rukama na tvém těle pracovat s energiemi.“
„Ano, vím, že jde o Reiki, chtěl jsem si rozšířit znalosti o praxi, teorii trochu z knížek znám.“
„Tak ani nemusím nic vysvětlovat a jen se soustředit, to mi vyhovuje víc. Pustím k tomu hudbu, mám něco připravené, nebude to vadit?“
Při svém monologu vyšla ze dveří a já zůstal obdivně koukat. Modré veselé oči, prstýnky delších blond vlasů a k tomu bílá minisukénečka a sportovní podprsenka. Její vypracované břišní svaly, silná a přesto tělu naprosto úměrná stehna a ten pevný zadeček, když se otočila, aby zavřela dveře, to vše mi doslova vyrazilo dech.
„Chceš se před tím vysprchovat? Podám ti čistý ručník.“
„Děkuji, ano, dám si sprchu, je dnes hodně teplo, a tady je těch 600 za masáž,“ vyrazil jsem ze sebe překotně. Studená sprcha, tu teď naprosto bezpodmínečně potřebuju.
Sprcha mi pomohla. Oblékl jsem si boxerky a vzal si přes sebe ručník.
„Jsem tady,“ ozvalo se z jedněch dveří, „pojď sem!“
Místnosti, do které jsem na pozvání vstoupil, vévodilo velmi vysoké cosi, co svou rozlehlostí připomínalo pyramidu s plochým vrchem. Byly tam dokola tři stupně, čtvrtý bylo ono masážní lůžko přesahující 2 metry na délku i šířku.
„Říkala jsem, že nejde o klasickou masáž, proto tu ani nemám klasické masážní lůžko. Z jedné strany schody nejsou, z té masíruji. Nejdřív si lehni na břicho.“
Vystoupal jsem nahoru a lehl si na břicho a zadek v boxerkách jsem si přikryl ručníkem. Zavřel jsem oči a zkusil na nic nemyslet, hlavně si nepředstavovat Janu. Její dotyky byly dlouhé a některé hřály. Měl jsem před očima barevné pruhy, které se čas od času projevovaly jen jednou barvou. To mě překvapilo. Soustředil jsem se na to, co vidím, a zkoušel si představit malý bod, na který jsem koncentroval celou svou pozornost.
„Tak a teď se otoč na záda,“ požádala mě skoro šeptem Jana.
Otočil jsem se pod ručníkem a uvědomil si, že oči už prostě nemohu zavřít. Pokračovat v meditaci v přítomnosti tak krásné ženy? Ne, to nelze. Musím využít každé možné chvíle a pořádně se na ni vynadívat. Přesytit své smysly nikoli aktivizací čaker, ale sledováním jejích rtů a toho, jak pomalu a pravidelně dýchá. Obdivovat její ňadra a pozorovat, jak se jí zdvihá a klesá hruď. Díval jsem se jí na oči, na její vážný výraz a na pohled, který soustředila na své ruce. Neviděla, že z ní nemohu odtrhnout oči. Alespoň doteď ne. Zkusil jsem dýchat ve stejně pomalém rytmu jako ona.
„Teď musím jít k tobě nahoru. Lehni si víc doprostřed a roztáhni nohy, kleknu si mezi ně.“
Udělal jsem vše tak, jak řekla. Klekla si mezi mé nohy a já na chvíli spatřil její bílé kalhotky. Rozhodně jsem nebyl nadrženej, ale vše okolo Jany mělo neskutečný, velmi silný erotický náboj. Měl jsem obrovskou chuť svléknout její kalhotky a prozkoumat, jaké budou její reakce na lízání poštěváčku. To jsem tomu s tou svou představivostí dal. Spolu s doteky na stehnech spustila ta mrška erotická fantazie mojí vůlí zcela neovlivnitelnou erekci. Nebudu dopředu komentovat, co se mi v rozkroku děje, rozhodl jsem se. Jana se zatím věnovala mým stehnům a bouli pod ručníkem ignorovala.
„Je dobře, že dýcháš pomalu jako já. Chceš, abych pracovala i s tvou sexuální energií? Nebo mám pokračovat výš?“
„Jsem z tebe hodně vzrušený,“ snažil jsem se bagatelizovat, že mi stojí a já nevím, jak se na to tvářit.
„To je normální reakce. Pokud chceš, dám stranou ručník, svlékneš si boxerky a já ti ho vezmu do ruky a nic dalšího s ním nebudu dělat. Pak budu pokračovat na stydkou kost. Nebo přejdu rovnou na břicho.“
V hlavě mi to začalo šrotovat. Nehledal jsem masáž s happy endem. A nejsem ani exhibicionista. Jana se mi líbila, ano, ale nechtěl jsem, aby si myslela, že ji vnímám jen přes svůj sexuální chtíč. Že jsem nadržené hovado, které bůhví jak dlouho nešukalo a jediné, co vnímá okolo sebe, je, do které ho vrazit. Hledal jsem reakce na tento stav v její tváři. Byla stejně soustředěná jako před tím. Ani náznak úsměvu, a ani neopětovala můj pohled. V tu chvíli mi došlo, že jediný, kdo tady má hlavu plnou sexu, jsem já. Čistému vše čisté. Jana už mi začala sahat na břicho.
„Počkej prosím, odložím si,“ řekl jsem tak klidně, jak jen jsem byl v tu chvíli schopen říct. Svlékl jsem se a mezi mou erekcí a krásnou masérkou nebylo žádných dalších bariér. Vzala mi ho do ruky, zlehka přetáhla kůžičku a nic dalšího nedělala. Dívala se na něj a mě nevěnovala ani pohled. Po chvíli mi druhou ruku dala na koule. Žádný další pohyb neudělala a moje erekce se stala ještě o stupínek pevnější, ač se zdálo, že už je na svém celoživotním maximu tvrdosti. Soustředil jsem se opět na rytmus dýchání. Měl jsem najednou pocit, že se cosi změnilo. Že by Jana zrychlila dech? Také mi přišlo, že se jí lesknou víc oči. Zachvátila mě touha hned teď ji začít líbat a milovat se. Bál jsem se, abych nevypadal jako násilník. Neměl jsem od ní kromě změny držení mého ptáka žádný další signál, který by mou sexuální agresi ospravedlnil. Pohled měla stále upřený na své ruce a můj pyj. Teď na chvilku zvedla oči a naše pohledy se střetly. Její pohled a i výraz tváře byl vážný. I ve mně ustal zmatek z tohoto stavu a jediné, co jsem chtěl, aby se na mě nepřestala takhle dívat. Nevím, jak dlouho jsme v tomto hledění si do očí zůstali. První, kdo sklonil zrak, jsem byl já. Musel jsem se jí podívat na klín. Sukénka byla povytažená a odkrývala pohled na její kalhotky. A teď jsem to uviděl, byla na nich tmavší skvrna. Měla jí tak mokrou, až si je promáčela. To byl signál, na který moje tělo tak dlouho čekalo. Nadzvedl jsem se, obejmul ji a začal se s ní vášnivě líbat. Pootevřela své rty, vydechla a jazykem začala hledat ten můj. Během polibku jsme se oba snažili osvobodit její ňadra ze sevření podprsenky. Díky spolupráci se nám to podařilo v rekordně krátké době. Stáhl jsem Janu na sebe, ležela na mém břiše, jednou rukou jsem ji objímal a druhou držel její hlavu a v místě kousek nad krkem jemně masíroval palcem a ukazováčkem.
„Nevydržím to, musím tě ochutnat,“ zašeptal jsem jí. Přetočila se na záda, nadzvedla se a já ji jedním tahem sundal sukénku i kalhotky. To, co se odkrylo mému pohledu, bylo neskutečné. Viděl jsem hodně mušliček, bobříků, fifinek, kund a piček. Takovou jsem ale doposud neviděl. Byla hladce oholená, vzrušením naběhlá, a pokud bych to měl nazvat jedním slovem (nenazvu, jedním slovem to prostě nedokážu), tak masitě komplikovaná. Tolik záhybů, tolik míst vyzývajících k důkladnému prozkoumání, to jsem nikdy před tím a ani nikdy potom neviděl. Dychtivě jsem se na ní přisál a jazyk strčil do dírky. Krásné zavzdychala. Jazykem jsem v tom bludišti našel poštěváčka a začal ho lízat. Dva prsty jsem jí opatrně zasunul do pochvy a krouživými pohyby mírně tlačil proti stydké kosti. Její dech se začal zrychlovat. Volnou rukou jsem začal dráždit její naběhlou bradavku. Ozvalo se několik vzdechů a já cítil, jak mi velkou silou stiskla ve vagíně moje prsty. Takový silný stah jsem ještě nezažil. Vykřikla a prohnula se v zádech jako kočka.
„Vraž ho do mě, dělej!“
A co kondom, ozvalo se hned v mé hlavě. Já na nic takového nebyl ani ve snu připravený a neměl ho sebou. Hledal jsem pohledem, zda někde není. Třeba to je běžná součást masáže.
„Já ale nic nemám,“ řekl jsem zaraženě.
„Také nic nemám, nedělám to tady, chci tě ale cítit v sobě, pojď!“
Trochu jsem se bál, ale voněla krásně, tak jsem si nad ní kleknul a pomalu ho zasouval do její velké a přesto těsné kundičky. Chytila mě za zadek a přitáhla mě do sebe. Začal jsem přirážet jako smyslů zbavený. Po chvíli jsem ucítil pevný stisk, který mě téměř vytlačil. Prudce jsem znovu přirazil, abych zůstal uvnitř toho úžasného, teplého a tepajícího vesmíru.
„Vystříkej mě, neboj, můžeš, mám prášky,“ šeptala mi mezi jednotlivými vzdechy do ucha. Už to také na mě přišlo a do její stahující se kundičky jsem pustil vše, co ve mně bylo, stříkal jsem snad půl minuty, než ze mě vyšla poslední kapička. Držela mě za zadek, nechtěla, abych už přirážel a chtěla mě ještě v sobě podržet. Byl jsem v ní a líbal ji na ústa, uši i oči dokud mi nespadnul. Opětovala mé polibky a i po té, co jsem z ní vyklouzl, jsme se nepřestávali líbat a mazlit.
„Ježíš, promiň, přijde mi na masáž klientka, musíš už jít.“
Rychle jsem se oblékl. Na sobě jsem měl stále ještě její vůní. Mezi dveřmi mě políbila a zašeptala:
„Promiň, snad někdy déle, teď už musíš.“
Nevím ani, jak jsem se ocitl na chodníku. Co se to stalo? To bylo opravdu skutečné? Co si myslet o Janě? A co si bude myslet ona o mně? Všechno to bylo moc hezké a vlastně téměř úplně beze slov. Já byl zvyklý na mnoho slov před tím, než jsem se s nějakou ženou dostal do postele. Strašně moc jsem chtěl věřit, že to byla spontánní akce, která se přihodila jenom nám, a že to nebylo o “klientském” vztahu. Jistě, měl jsem vzadu v hlavě ještě jednoho dalšího čertíčka, který se neodbytně hlásil o slovo. Stále se mi pokoušel vnutit myšlenku na to, že jsem byl nevěrný a navíc ještě ne zcela bezpečným způsobem. Jak jsem ale v takové situaci vůbec mohl zůstat klidným a zodpovědným? Moc otázek, kupa těch nejnádhernějších pocitů a drobet čehosi, co mohlo hodně ošklivě zapáchat. Rozhodl jsem se k tomu celému postavit z té nejlepší možné strany a čelem. Věřím, že to byla zcela výjimečná a neopakovatelná životní zkušenost a Jana určitě není nesvéprávná, ale je normální a především slušné děvče. To znamená, že bude mít podobné pocity jako já. A také spousty otázek. Musím zabránit tomu, aby měla ze sebe špatný pocit. Aby měla špatný pocit ze mě. Hned jí napíšu, volat nebudu, myslím, že jsem zahlédl, jak někdo vstupuje dovnitř. Kolik je vlastně hodin? Jak dlouho jsme spolu byli? Půl hodiny? Jestli má na klienta hodinu, ještě jsem se sprchoval… Cože? Je už jedna? To jsme spolu byli dvě hodiny? Masáž určitě moc dlouho netrvala a délku našeho milování, to jsem zjistil, že vůbec nedokážu odhadnout. Sedl jsem si do nedalekého parku do stínu, byl už celkem velký pařák, a rozhodl se v klidu napsat to, co jsem cítil, že napsat mám. SMSky mám ještě z té doby schované na disku. Vyměnili jsme si tyto následující zprávy (doplněno o diakritiku):
Já 14:10 Jano, nevím, jak se stalo to, co musím označit jako nejčistší milování mého života. Nehledal jsem sex, nehledám známost, jen jsem před kurzem Reiki chtěl vyzkoušet, jak na mě energie čaker působí. Pak jsem ale viděl tebe a vše, co jsem si představoval, že bude, se začalo měnit a já nad situací ztratil vládu. Plně jsem propadl tvému kouzlu a moc jsem tě chtěl. To chtění není jen bažení po rozkoši, které jsem skrze Tvé tělo dosáhl. Chci vědět na co myslíš, když jedeš tramvají, jestli tě má někdo rád a koho máš ráda ty, čemu se směješ a jestli někdy pláčeš. A chci vědět, kdy máš zítra čas, musím tě vidět. Po uši zamilovaný Roman.
Jana 14:45 Neznáme se, jak můžeš být zamilovaný? Ano, nevím, co se teď přes poledne stalo. Dnes mám už plno a nemůžeš na mě čekat. Zítra se mohu potkat jen na masáži.
Já 14:50 V kolik máš okna? Budu na všechna
Jana 14:53 Utratil bys majlant a tvoje děti neměly co jíst. Přijď jako dneska
Já 14:55 Můžeme si psát? Je to bezpečné?
Jana 14:56 Masíruju do pěti, pak prosím nepiš.
Já 14:58 Ani jako klient?
Jana 14:59 Tak to určitě ne
Já 15:03 Nejsme volní ani jeden. Život je už beztak hodně složitej. Neboj, nebudu otravovat a budu naprosto respektovat tvé soukromí. Jen jsem tebe plnej, cítím na sobě tvou vůni a chci o tobě vědět všechno. Chci tě poznat jak jen to půjde.
Jana 15:52 Nic zajímavého na mě není.
Já 15:53 Jsi krásná a pod tvou krásou cítím, že je mnohem víc. Jak jsme se před milováním dlouze dívali jeden druhému do očí, to byl dialog našich těl a našeho podvědomí, který jsem nikdy nezažil. Moc jsem chtěl, aby ta chvíle trvala hodně dlouho.
Jana 15:55 Ano, cítila jsem, že si naše energie povídají, a chtěla jsem to utnout. Řekla jsem na sebe skoro všechno a to nemám ráda, musím mít nějaká tajemství, co jsou jenom moje.
Já 15:57 Chci být tvoje tajemství
Jana 16:59 Přijď zítra včas a nekoukej mi po zrzkách. Prosím už nepiš.
Tak to mi to léto začíná pěkně, pomyslel jsem si po této výměně SMSek. Teď budu čekat do zítřejšího dopoledne do 11 a vůbec nic o ní nebudu vědět. Jak tohle vydržím? Chci si s ní povídat, psát, milovat se a dovádět. Místo toho komunikační deprivace a basta.
Když jsem přijel na 11 před dům, už na mě čekala. Políbil jsem ji a hned se zeptal: „Jaké to bylo doma, vše v pořádku a pohodě?”
„Ano, jen jsem byla hodně rozlámaná.”
„To kvůli mě, jak jsme…”
„Hmmm, byl jsi hodně divokej, ale já to tak taky chtěla.“
Ve výtahu jsem jí obejmul a začali jsme se vášnivě líbat. Ani nevím, jak jsme se dostali do bytu a jak na pyramidu. Bylo to zase hodně divoké a chtěla ze zadu, že to má nejradši. Moc hezky se při tom udělala. Pak jsme vedle sebe leželi a já se pokusil začít povídat.
„Jani, neznáme se a rád bych tě poznal, řekneš mi o sobě něco, co bych měl vědět?”
„Ano, Reiki a východní styl života žiji již od svých sedmnácti let. Ani vejšku jsem kvůli tomu nedodělala. Žiju v jedné takové komunitě. Mám partnera, to jsi pochopil. A co ti teď řeknu, tak nebude ani trošku veselé. Je mi s tebou hezky, všechno je jak má být, a určitě bych s tebou byla ráda a poznávání jeden druhého by mě moc bavilo. Ale jsem tu dnes naposledy. Pozítří letím do Indie a budu tam několik let. Připravuji se na to už dva roky a nemohu vše hodit za hlavu. Nevím, jaká síla mi tě přivedla do cesty a kdo mě tak zkouší. Já ale musím odjet!”
Po tvářích se jí koulely obrovské slzy a Jana se snažila nevzlykat. Chtěla být pevnou a tvrdou. Objal jsem jí, slíbal její slzy a zeptal se: „Už máš vše nakoupené a máš zabaleno? Potřebuješ něco na cestu?”
„Mám už skoro všechno, chybí jen pár drobností. Tady mám pro tebe přívěsek, jestli mě nenávidíš, tak ho zahoď.”
Podala mi malý symbol Jing a Jang. Usmál jsem se a řekl: „Byla to smršť a moje tělo bylo tvoje tělo. Jak bych tě mohl nenávidět. Jen pro tebe nemám vůbec nic, protože jsem nevěděl, co se děje. A chci, abys ode mě něco měla. Třeba kalhotky anebo podprsenku, abych byl skrz ně co nejblíže tvému tělu. Máš čas, abychom je spolu ještě koupili?”
„Nemám,” dostala ze sebe za zvlykání a začala plakat.
„Nebreč, život je krásnej a jedinečnej. Tady máš peníze a slib, že jak budeš moct, tak si je koupíš a prosím mysli přitom na mě.”
„Jo, koupím si tu sportovní a zase bílou a bílé kalhotky, tyhle si schovám někam hodně hluboko, nebudu je už nosit, a už nebudu ani brečet,“ objala mě a přitiskla se na mě, co to jen šlo, a pokračovala, „nebyla to vlastně zkouška, bylo to rozloučení s tímhle místem a městem. Děkuju...”
Oblékl jsem se, došel ke dveřím, dali jsme si poslední polibek a já věděl, že letní kurz Reiki rozhodně není pro mě.