Romanovo dobrodružství

FEMDOM, FETISH inspirováno Anglickou verzi The deal od crowbar_

Čekal jsem na dohodnutém místě jako obvykle. Netrvalo to dlouho a v zatáčce se objevila červená audi A3 a za volantem jedno z nejkrásnějších stvoření, jaké jsem kdy viděl. Asi dvacetiletá blondýnka štíhlé sportovní postavy Silke, nebo alespoň tak se na bazarovém webu pojmenovala. Už po několikáté mi přivezla k osobnímu předání svůj na internetovém bazaru nabízený produkt na smluvené místo, což dle naší dohody bylo střešní parkoviště místní prodejny IKEA.

„Ahoj, doufám, že nečekáš příliš dlouho.“ Prohodila při vystupování Silke.
„Ne, před několika minutami jsem dorazil“. Zalhal jsem. Nechtěl jsem ji nějak konfrontovat s tím, že jsem se asi před půl hodinou začínal bát, že dnešní obchod nevyjde a že už jsem skoro odešel.

„Tak, tady jsou, mé oblíbené baleríny. Ať tvé kámošce dobře slouží“. Podávala mi Silke igelitovou tašku s, pro mne cenným, obsahem. Navíc s mimochodnou připomínkou v souladu s mou „cover story“ kterou jsem na oko vysvětloval, proč kluk, jako já kupuje přes inzerát nošené dámské boty velikosti 36.

„Jo, určitě si s nimi poradí“. Prohodil jsem a druhou rukou jí podával domluvenou 20ti eurovou bankovku.

„Kdybych tušila, že mě postupně zbavíš téměř celého botníku, přivezla bych to už minule všechno najednou“.

Usmála se, ale podezřívavě si mě prohlížela a já tušil, že se červenám.

„Tohle už jsou v dohledné době opravdu poslední boty, které můžu prodat, nějaké potřebuji na nošení“. Oznámila a tvářila se, jako by se omlouvala, ale po kratší odmlce přece jenom s přimhouřenýma očima prohodila: „Víš, chtěla jsem se zeptat. Opravdu je kupuješ své kamarádce, která nemá čas si je vyzvednout sama“? ¨

Na odpověď, kterou jsem nestíhal formovat stejně nečekala.

„Protože v minulé várce jsem ti prodala lodičky mé matky, které jsou o číslo menší, než mám já a vůbec ti to nevadilo.“

Tak teď jsem se červenal naprosto jistě až za ušima, protože má „cover story“ začínala získávat trhliny na důvěryhodnosti.

„No, víš….“ Začal jsem ze sebe pomalu něco soukat, ale studem jsem nemohl mluvit a ani mě nic normálního a uvěřitelného nenapadlo. Jak bych to jen mohl zamaskovat další pohádkou.

„To nevadí, každý jsme nějaký“. K mému údivu mě nakonec vysvobodila svým pochopením mé úchylky Silke. „Nejsem úplně naivní, na internetu je spousta článků o klucích, co mají rádi různé věci a dámské boty jsou prý na žebříčku oblíbenosti dost vysoko. Popravdě jsem ale nečekala, že bych na někoho takového mohla narazit.“

Už, už jsem čekal že jsem pro svou úchylku zase jednou skončil, ale Silke mě nepřestávala překvapovat.
„Taky jsem se dočetla, že retifizmus je úchylka, kdy se stimulujícím fetišem stává dámská obuv a hlavně, že retifisté nejsou násilní, spíš jsou submisivní vůči ženám. Což je taky důvod, že jsem sem opět přišla. Je to tvá úchylka, svým způsobem mi přijde zajímavá.“ Rukou si odhrnula své blond vlasy z očí, kam jí je vítr zavál a upřeně si mě prohlížela, jako exotického tvora, kterým jsem vlastně byl. „Má článek pravdu, je to tak i s tebou?“

„Ano má, tak nějak to semnou vypadá.“ S tou nejhorší hanbou, jakou jsem kdy zažil, jsem ji tiše přiznal pravdu.

Silke jako by mé trýznění chtěla udržet co nejdéle a bez okolků pokračovala ve výslechu, ale jako by chápala, že každý jsme nějaký. Bez nějakého teatrálního opovržení se prostě ptala, jako by si nechávala vysvětlit učivo z fyziky.

„A co s těmi botami děláš?“ Mírně naklonila hlavu a možná kvůli větru a trochu kvůli sluníčku mírně přivřela oči, kterými mě stále držela v šachu. Nevím proč, ale nedokázal jsem jí odbýt další lží, což by stejně nikam nevedlo a vyložil jí surovou pravdu o tom na co se ptala.

„Víš nemohu si pomoct, prostě zbožňuji krásné a přitažlivé dívky, jako jsi Ty a jejich nohy, boty, silonky. Jsi pro mě nedosažitelná, úplně mimo mou ligu, jako bohyně, ke které vzhlížím od jejích nohou. Představa, že se ti naprosto odevzdávám mě neuvěřitelně vzrušuje. V podřízené a ponížené roli nacházím šílené vzrušení, chce se mi pro tebe trpět, plazit se před tebou a tvé boty a jejich podrážky, které chrání tvou vznešenost od země a nízkých tvorů, mezi které já patřím, jsou mi odměnou. Tvůj pach a vědomí, že tvá vznešená chodidla se jich někdy dotýkala a zanechala v nich pach, kterého se nemůžu nabažit a stále jej uvnitř hledám. Já Tě prostě zbožňuji skrze tvé boty, ve kterých jsi chodila, čichám je, olizuji je jazykem do čista a pak před nimi klečím a líbám je. Nedopustím, aby se ne nich usadila sebemenší špína.“

Silke přestože tušila o co jde, takhle napřímo bez okolků jí to mé doznání zřetelně šokovalo. V obličeji se jí na krátko objevil šok, ten ale opět nahradil racionální pohled.

„Tak to je síla! Svým perverzním způsobem je to ale hezké“.

Bylo vidět, že se snaží zamaskovat znechucení, avšak v očích se jí objevila téměř nepozorovaná jiskra.

„Naprosto s tebou souhlasím, jsme v úplně odlišných, abych tak řekla ligách a jsem ráda, že chápeš, že jsem pro tebe nedosažitelná, vůbec mě jako muž nepřitahuješ, ale dost mě baví, že tě to neodrazuje a našel sis alternativu, jak mě uctívat. Možná mám pro tebe návrh, který by se ti mohl líbit a já si lehce přivydělám. Chápu to tak, že bys pro mě chtěl trpět, takže pár eur o které přijdeš, by ti nemuselo vadit, navíc to bude situace win – win.“

Jak byla opřená o své auto, zkřížila si nohy, přičemž pravou zahýbala provokativně okolo paty. Tím si získala mou naprostou pozornost.

„Co kdybych ti své nošené boty na pár dní pronajímala a ty bys je mohl uctívat a hlavně čistit, jestli to budeš dělat svým jazykem je mi jedno, chci abys mi je vracel čisté. Rozhodně, a to si pamatuj, si nepřeji abys do nich masturboval, nesnáším sperma a nechci jej cítit, vidět, je to pro mne ta nejnechutnější věc na světě. Pokud se stane, že jen zavětřím stopové množství pachu spermatu na mých botách, ale i na tobě během předávání, domluva z mé strany okamžitě končí.“

Silke se mi podívala přímo do očí, což jsem nevydržel a sklopil jsem zrak k zemi a měl tak ve výhledu její boty.
„Přistoupil bys na takový náš malý business a jsi ochotný a schopný dodržet mou podmínku?“

Byl jsem naprosto šokován jejím sebevědomím, absolutně vzrušený a nedokázal jsem promluvit, jen jsem vyjeveně zíral a vnímal, jak rychle mi tluče srdce. Zároveň jsem věděl, že taková příležitost se mi už nikdy nemusí naskytnout.

Silke vnímala mou přirozenou podřízenost, kterou jsem vůči ní zřetelně dával celým svým já najevo a pokračovala dál.

„Očekávám tedy finanční odměnu. Nějak jsem si na naše pravidelné obchůdky zvykla, nechci se ponižovat před svou matkou a žádat ji o navýšení kapesného. Při studiu se mi totiž vůbec nechce nikde pracovat. Takto si budu moct koupit víc nových botiček. Tak co, co ty na to?“

Tuhle příležitost, jsem si nesměl nechat ujít. „Ano, ano se vším souhlasím. A nikdy mě nenapadlo, že bych masturboval do tvých bot. Vzhlížím k nim, protože jsou od tebe, znamenají víc než já.“

Silke se usmála.

„Tak v tom případě máme dohodu. Přijď sem zase zítra ve stejnou dobu, dostaneš první zakázku, dle nových pravidel. Tady máš moje číslo, ať si nemusíme psát, přes web.“

S širokým úsměvem mi podala malý lísteček s číslem, nasedla do svého auta a zmizela dřív, než jsem si uvědomil, co se vlastně stalo. Po chvíli jsem se vydal na zastávku autobusu, v ruce nesl igelitku s balerínami a těšil se až si je doma v klidu pořádně prohlédnu.

Druhý den jsem se před schůzkou na parkovišti IKEY pořádně osprchoval, navoněl a vzal si čistě vyprané spodní prádlo a všechno oblečení. Stále jsem si v hlavě přehrával, jak Silke říká, že nesnese zápach spermatu a bál jsem se, že by něco jako pach spermatu zničil budoucí spolupráci s tou nejzajímavější a nejpřitažlivější dívkou, jakou jsem doposud potkal.

Tentokrát přijela na čas, usměvavá, přitažlivá. Okýnkem auta jsem jen zahlédl tmavé lesklé legíny a přiléhavý sportovní top. Zase jsem civěl jak sova. Silke mě hned přerušila v civění.

„Vezmi si to z kufru“.

Načež se kufr jejího auta začal automaticky otvírat. Popošel jsem dozadu a vedle sportovní tašky na zip jsem uviděl velkou papírovou tašku s logem nějaké módní značky, kterou jsem ani neznal. Silke se ohlížela dozadu a popoháněla mě.

„Jdu s kamarádkou cvičit a nestíhám.“

A opět se usmála.

„Jo chápu“.

Vzal jsem papírovou tašku a zjistil, že jsou v ní naházené, nejméně tři páry od blata špinavých bot. Černé kožené kotníkové na podpatku, hnědě kotníkové a černé polobotky.

„Promiň, nečekal jsem, že doneseš troje, mám jen 20 euro, které jsem ji většinou dával za jeden pár při nákupu.“

Koktal jsem a výmluvně podával okýnkem do auta Silke modrou bankovku.

„To nevadí, na částce jsme se nedohodli, chápu že by sis to nemohl tak často a pravidelně dovolit. Takhle je to dobrý, 20 eur za to že mi můžeš olízat mé špinavé boty je z mého pohledu fér cena i když se jedná o tři páry.“

Když to takhle, jako by se jednalo o běžnou věc, řekla, nedokázal jsem nijak reagovat a byl zase v transu. Dle Silke, ale bylo všechno, jak má být a s úsměvem dodala.

„Dnes je středa, tak mi je sem čisté přines v pátek ve stejnou dobu.“

Tentokrát, jsem zareagoval a potvrdil: „Aaaano v pátek tady, děkuji.“

Silke se rozzářila jako sluníčko a z rozjíždějícího auta kterému se automaticky dovíral kufr, odpověděla:

„Rádo se stalo.“

A odjela.

Poslední dny pro mne nabraly nečekaný spád. Doma jsem položil tašku na stůl v kuchyňském koutě mých pronajatých 25 m čtverečních. S posvátnou pokorou jsem nejdřív utřel stůl a pak na něj vyskládal postupně tři páry zablácených bot. Jako v transu jsem se dal do práce. Vrstva bláta byla tenká, jako z louže, ne jako bahno z pole nebo z lesa. Problémy jsem měl se vzorkovanými podrážkami hnědých kotníkových bot, ale nakonec jsem jazykem vydoloval i poslední zapřený kamínek. Když byly po necelých třech hodinách boty dokonale olízané, neodolal jsem a začal intenzivně inhalovat jejich vnitřek a představoval si Silke, jak v nich chodí v dešti po ulici louže nelože s jistotou, že o její obuv bude dobře postaráno.

V pátek jsem poslušně čekal na místě s jinou, čistou taškou a vyčištěnými botami uvnitř. Tentokrát se Silke objevila zase pozdě, asi o 16 minut, ale i tak jsem byl šťastný že ji vidím. Zaparkovala těsně přejemnou, že do mě málem narazila. Vystoupila, měla na sobě oblečení připomínající školní uniformu. Tmavý kabátek, šedou sukni těsně nad kolena a tmavé punčochy a koženkové baleríny. Hrdě jsem ji podal tašku, vzala si ji nahlédla dovnitř.

„No teda, je pravda, že jsem něco takového čekala. I podrážky jsou jak nové“.

Když to řekla trochu zkřivila obličej, ale pak se opět usmála. Obešla auto, otevřela kufr a sedla si na okraj jako na lavičku. K mému překvapení vytáhla z tašky černé, čerstvě olízané polobotky a přezula si je za baleríny, které nechala ležet na zemi. Procházela se v nich po parkovišti kolem auta a prohlížela si je na svých nohou, jako by si je právě koupila.

„To by šlo.“

Jako by nic, pronesla.

„A abych nezapomněla, nějak jsem se o našem malém businessu prořekla před mou matkou, která byla podrobnostmi našeho kontraktu velmi zaujata. A poprosila mě, jestli bys do našeho kontraktu nezahrnul i její lodičky, které tady mám v krabici. Jako uvítací pozdrav má matka přidává staré propocené vložky do bot, které si můžeš nechat a naložit s nimi dle svých preferencí“. „Zároveň ti mám od své matky předat pozvání na zítřejší oběd, pokud pozvání přijímáš, máš s sebou donést tyto lodičky, samozřejmě čisté“.

A položila krabici na zem za auto vedle vyzutých balerínek.

Nevěděl jsem, co na to říct, už se to naprosto vymykalo mé jakékoliv kontrole. Když bylo mé tajemství, mezi mnou a Silke, připadalo mi to divné, ale v rámci možností to bylo v pořádku. Ale teď mám mou úchylku otevřeně sdílet s další a starší paní. Kolik má asi máma Silke let, 40 - 50 a jak vypadá, když má tak hezkou dceru? To se nedozvím, když pozvání nepřijmu.

„Tak co, přijdeš? Moc by mě to potěšilo“.

Řekla Silke takovým způsobem, že jsem nemohl jinak.

„Ano, moc rád pozvání přijímám.“

Tak a není cesty zpět.

„Tos mi udělal velkou radost. Zítra ve 12:00 na oběd, adresu ti pošlu zprávou do telefonu.“

Silke nechala tašku s olízanými botami, krom těch, co si obula, v kufru, sedla si za volant svého auta, automaticky nechala zaklapnout kufr a pomalu se rozjela.

„Ty baleríny mi můžeš do zítra olízat zadarmo a přines je zítra sebou.“

Přikázala Silke a zamávala na rozloučenou.

„Děkuji mooooc“.

Zavolal jsem za ní a netušil, jestli mě zaslechla. Na parkovišti po ni na zemi zbyly baleríny a bílá krabice.

Přesně v poledne jsem zaklepal na tmavé masivní dřevěné dveře, honosně vypadající vilky, v bohatší čtvrti města, ve kterém jsem poslední rok, ale na opačném konci žil. Otevřela mi neuvěřitelně přitažlivá blondýna zralého věku s očividně vysportovanou postavou.

„Ty musíš být Roman.“

S úsměvem na mě promluvila starší kopie Silke.

„Jsem Petra, asi jsi pochopil, že jsem matka Silke.“

„Moc mě těší.“ Řekl jsem a podal jí kytku, kterou jsem za účelem návštěvy pořídil.

„Pojď dál, Silke se nezmínila, že narazila na opravdového gentlemana.“

A s upřímnou radostí si prohlížela kytici.

Za dveřmi jsem se bez vyzvání vyzul a pokračoval krásnou chodbou kolem schodiště do velké místnosti s pohodlně vypadající pohovkou a obrovskou televizí na zdi. Všude na zdech byly obrazy všemožných zobrazení a velikostí, tak že to připomínalo galerii. V sousední místnosti byla jídelna, kde byly připravené tři místa s prostřeným nádobím a jídlem. U jednoho seděla Silke, která mě s úsměvem a zamáváním pozdravila.

„Už mám docela hlad, pojďme se dát do jídla.“

Pronesla Petra a sedla si ke stolu na stranu k Silke tak, že naproti nim zbylo místo pro mě.

Nejistě jsem položil krabici s Petřinými lodičkami a papírovou tašku s balerínami od Silke na podlahu u dveří a šel si pomalu sednout ke stolu.

U jídla se naštěstí moc neočekávala má spoluúčast na rozhovoru a Petra i Silke si vystačili sami. Petra ještě jednou zdůraznila, že jsem opravdový gentleman, že jsem přinesl kytku. Po jídle, obě dámy nechaly talíře a příbory s několika kousky nedojedeného jídla na stole a šli do obývacího pokoje vedle. Petra pokynem ruky naznačila, abych je následoval. To jsem s rozpaky samozřejmě splnil.

Obě dámy se usadili na pohovce, tak že pro mne nezbylo žádné místo. Mé rozpaky si obě, pro mne nepříjemné vteřiny užívaly, až Petra ticho narušila:

„Silke se mi svěřila o podrobnostech, vašeho malého businessu, myslím, že je pravý čas, ukázat výsledek své speciální práce.“

Na slově speciální si Petra dala velmi záležet. Silke mě hypnotizovala pohledem a usmívala se.
Málem jsem zakopl, jak jsem se vehementně vydal pro věci, které jsem prve nechal u dveří jídelny. Mé zavrávorání Silke hlasitě rozesmálo a Petra konstatovala, jako bych to neslyšel:

„Je tak roztomilý.“

Když jsem se vrátil, opatrně jsem Petře podal krabici, jako by v ní byl dort. Silke jsem pak dal tašku s balerínami.

Petra si krabici vzala na klín, pak na mě jako by nechápavě pohlédla a jako by nic dodala:

„Klidně se tady posaď.“

A ukázala na zem před sedačkou, na které se Silke seděly.

Zmateně jsem se podíval na Silke, ale ta se jen usmívala a tvářila se jako, by nic. Nenapadlo mě nic jiného, než si kleknout a pak sednout s nohama pod sebou. Věděl jsem, že mě za chvíli budou bolet nohy, ale hodlal jsem to vydržet. Když Petra viděla, že jsem si sedl na zem před nimi, spokojeně se usmála na Silke a otevřela krabici.

„No výborně, přesně tak jsem si to přestavovala.“ Prohlížela si své lodičky ze stran. „Mám ráda, když jsou podrážky krásně čisté, není pak z nich nepořádek v poličce.“


„Moje baleríny jsou taky jako nové.“

Přidala se Silke.

„Musím říct, že jsi na mě udělal dojem, mladý muži.“

Pokračovala Petra s hodnocením.

„A vypadá to, že se tvá práce zamlouvá i mé dceři, což se nestává tak často, je řekněme docela náročná. Což zřejmě zdědila po své matce.“

Petra si přehodila nohu přes nohu, a přitom se upřeně dívala dolů, přímo do mých očí. To jsem samozřejmě nevydržel a okamžitě jsem sklopil pohled na podlahu u Petřiných nohou. Má okamžitá reakce u Petry vyvolala pobavení.

„Pověs mi Romane, máš nějakou práci, kde se cítíš užitečný a která tě baví?“

Tyhle otázky jsem neměl rád, často jsem je slyšel od své matky, která mě vždy srovnávala s mou mladší, ale úspěšnější sestrou, která se brzy stane právničkou. Se středoškolským vzděláním a neúspěšným pokusem o vysokou školu, jsem byl černou ovcí rodiny a často jsem si z matčiných nevyslovených výčitek domyslel, že se u mě plně projevily otcovy, ne zrovna výtečné, geny. Ten ji těhotnou opustil, než jsem se narodil a nikdy se neukázal. Otec mojí sestry Alice, byl naprostý opak a jeho tragická smrt při autonehodě byla během mého a sestřina dětství často omýlaná tragédie naší rodiny.

Nikdy jsem neměl stabilní práci, vydělávám si na různých brigádách, donáškovým rozvozem a pomocnými pracemi na stavbách. Takhle řečeno to není nic moc, pomyslel jsem si a rozmýšlel si v hlavě jak to Petře říct.

„Nemohu říct, že by mě práce nějak bavila, ale užitečný pravděpodobně jsem a dokážu si vydělat na živobytí. Na svou příležitost stále čekám.“

Překvapil jsem sám sebe, jak jsem to dokázal hezky říct.

„Pravděpodobně, to nezní moc sebevědomě, ale to v tvém případě vůbec nevadí.“

Petře se trochu roztáhly koutky do úsměvu a Silke si mě zvídavě prohlížela. Po další nepříjemné chvíli ticha si Petra lehce poposedla.

„Co bys řekl na to, kdybych bych ti nabídla práci, kde by sis vydělal přibližně 500 eur týdně a podle toho, co o tobě zatím vím, by to mohla pro tebe být práce snů.“

Její nabídka mě samozřejmě zaskočila a nevěděl jsem, jak reagovat. Petra to pochopila a pokračovala.

„Z toho, co mi Silke prozradila o vašem obchodování, jsem pochopila, že příležitost olízat její obuv jsi ochoten zaplatit na 20 eur za pár. Pokud se tedy na olizování naší rozsáhlé obuvi, budeme dívat, jako na komoditu, kterou ti můžeme se Silke relativně neomezeně platit, můžeme tvůj život zásadně obohatit, dle tvých referencí, pokud budu počítat řekněme 4 páry k olízání denně, dostáváme se na zajímavou částku. Abych nechodila kolem horké kaše, pravdou je, že nám před několika dny podala výpověď naše služebná. Když se mi svěřila, Silke o záhadném zájemci o její obuv a s očividnými submisivními tendencemi a retifizmem, napadlo mě, že pozice našeho sluhy by pro tebe byla ideální.“

Silke si při vyslovení slova sluha poposedla a nepřestávala mě sledovat. To, co Petra říkala mě vzrušovalo a zároveň děsilo, ale Petra pokračovala v monologu.

„Neodpovídej hned, klidně si to v klidu promysli. Zatím bych ti ráda něco ukázala.“

Postavila se a pokynula, abych jí následoval. Když jsem se snažil, postavit, zasáhla mě nepříjemná bolest v nohou, které se mi v mé pozici na zemi odkrvily. Petra si mého vrávoravého pohybu všimla a se smíchem dodala.

„Ne, nestoupej si, tvé tělo ti dává najevo, že naší přítomnosti, bys měl chodit po čtyřech, což je vlastně docela vhodné, k naší situaci, že.“

A hlasitě se rozesmála, dokonce i Silke se se svým smíchem přidala.

Zprvu jsem nechápal, jak to myslí, ale v pozici na kolenou a rukou, jsem dokázal překonat téměř křečovitou bolest náhle se prokrvujících nohou, která přecházela v mravenčení. Opravdu, právě řekla, že za ní mám jít jako pes po čtyřech.

„Tak pojď. K noze!“

Psím pokynem na mě zavolala Petra ujistila v mé nejistotě, na což Silke vyprskla smíchy. Byl jsem poblouzen vzrušením a jako pes po čtyřech, jsem velmi rád následoval Petru na chodbu do místnosti u vchodových dveří.

„Pokud by ses rozhodl u nás pracovat, tak tohle by mohlo být tvé vysněné království.“

Petra otevřela dveře místností. Po obou stranách byly až ke stropu regálové police plné bot všech možných druhů velikostí.

„Pravou stranu používám já a levou Silke.“

Všiml jsem si vysokých jezdeckých bot, elegantních lodiček, kotníkových polobotek, zimních bot, sportovních běžeckých. Na konci místnosti byla čalouněná lavice, na kterou se Petra elegantně posadila s nohou přes nohu. Ve svých hezkých lodičkách na mě působila hypnotickým dojmem.

„Tak co tomu říkáš, chtěl bys u nás pracovat?

V tom si Petra jistě všimla, jak vzrušeně a mlsně zírám ne její lodičky.

„Aby se ti lépe rozhodovalo, nabízím ti malou ochutnávku. Přilez blíž! Máš dovoleno olízat mi podrážku pravé boty.“

Déle už jsem to nevydržel, připlazil jsem se k Petřiným nohám a hltavě začal lízat podrážku její levé lodičky.
Petra se hlasitě rozesmála a řekla:

„Je příjemné vidět, že víš, kde je tvé místo, kde se cítíš přirozeně.“

Po chvíli mě Petra ne zrovna jemně odkopla se slovy:

„To na první den stačí.“

Pak jsem se od Petry dozvěděl své pracovní povinnosti. Jednoduše řečeno, měl jsem mít na starosti všechno v domě a kolem domu, co se Petře a Silke nechtělo dělat. Uklízení, praní, čištění vaření a mytí nádobí, obsluhování. Jako sluha jsem měl mít zakázáno používat nábytek, nesměl jsem si sedat na sedačku, židli, jíst u stolu a tak dále. V případě potřeby jsem mohl používat wc v suterénu u východu z garáží a hadici s vodou za domem v případě potřeby se osprchovat.

„Polez, můžeš své rozhodnutí oznámit Silke, to díky ní máš tuhle životní příležitost, asi bys jí měl poděkovat.“

V obývacím pokoji se Petra posadila zpět na sedačku.

„Běž můžeš Silke poprvé olízat boty, jako náš sluha.“

Silke se zaradovala:

„Vždycky jsem chtěla mít doma sluhu. Mám s tebe ohromnou radost, vím že se ti práce u nás bude líbit.“

Když jsem ale lezl k jejím nohám, abych jí dle Petřina pokynu olízal boty, odtáhla je nahoru na sedačku.

„Ne, ještě jsem ti to nedovolila já, myslím že ti zatím dovolím olízat jen podrážky.“

Nechápavě jsem ji na čtyřech pozoroval. Po chvilce nastavila podrážky a já je začal vděčně lízat.

Když mě Silke odstrčila, pochopil jsem, že má odměna je u konce.

„Tvůj první úkol, bude uklidit nádobí po obědě. Pak se ale rozloučíme, oficiálně začneš zítra v 8 hodin ráno.“

Její slova mi rezonovala v hlavě, celou dobu, co jsem po čtyřech lezl do kuchyně, kde jsem se už o samotě postavil na nohy, našel myčku na nádobí, do níž jsem naskládal příbory a talíře, pustil jsem ji a ubrouskem utřel stůl. Z obyváku se ozývaly zvuky čilé diskuze a výbuchy smíchu.

„Pokud jsi zvládl pustit myčku, pro dnes je to všechno, uvidíme se zítra, věřím, že cestu ven znáš.“

Ozvalo se z obyváku.

Druhý den ráno, mi otevřela Silke. Přivítala mě s úsměvem jí vlastním. Jakmile jsem vstoupil na chodbu, povytáhla obočí, úsměv na jejím obličeji vystřídal přísný pohled a ruce v bok, taky si lehce podupávala nohou. Hned jsem pochopil a rychle, jak to jen šlo jsem padl na kolena. Má reakce jí okamžitě vrátila úsměv.

„Jsem ráda, že svou roli bereš vážně i když tu není má matka, jsem přesvědčená, že se ti u nás bude líbit a když budeš poslušně a bezchybně plnit naše přání, dostaneš mnoho příležitostí k lízání našich bot. A já se pokusím, abych ti splnila tvá nejtajnější přání, pokusím se být bohyní, pro kterou budeš moci trpět a plazit. Tak jsi to říkal, že.“

Tentokrát, jsem od ní ale žádnou příležitost lízat, nebo alespoň políbit boty, nedostal. Pokynula mi abych ji následoval do kuchyně, kde vzala ze stolu velký list papíru, který pohodila na zem.

Na zemi jej nohou, aby se nemusela namáhat a ohýbat se, natočila textem ke mně.

„Tady je seznam úkolů, které tě dnes čekají, plň je v pořadí, tak jak jsou sepsané, strávila jsem tím dost času, tak se snaž.“

Na papíru bylo napsáno, vzít prádlo z prádelníku v koupelně a pokoji paní Silke a v prádelně roztřídit podle barev a materiálů na skupinky, ty postupně vyprat v pračce a vysušit v sušičce. Během praní a sušení, uklidit důkladně vydrhnout koupelnu a záchod sousedící s pokojem paní Silke. Utřít prach na poličkách, toaletním stolku, na stole, skříních a parapetech. Vytřít podlahu a vysát koberec v pokoji paní Silke. Převléct povlečení na posteli a vzorně ji ustlat. Vyprané a v sušičce vysušené prádlo poskládat a vyžehlit. Vyžehlené a poskládané prádlo naskládat do šuplíků a skříní podle barev. Stejné úkoly se pak objevily pro pokoj paní Petry. Dále tam bylo vytřít podlahu v horním patře, vytřít schody.

U některých úkolů, jako třeba u naskládaní vyžehleného prádla byly na konci řádků nakreslené hvězdičky. Silke si podala židli od stolu, sedla si tak, aby měla nohu přes nohu v bílých teniskách se třpytkami na povrchu, těsně u mé hlavy a netrpělivě pohupovala nohou.

„Pokud si už dočetl do konce, asi tě zajímá, k čemu jsem vyznačila ty hvězdičky.“

Z polohy na všech čtyřech, což tady bude zřejmě má standardní pozice, jsem vzhlédl nahoru, abych se jí tázavě podíval do očí.

„Hvězdičky značí kontrolní bod. Až splníš úkol s hvězdičkou, najdeš mě někde v domě, to bys měl zvládnout, zatím nehodlám nikam jít, ale ještě nevím. jestli si budu číst, studovat nebo sledovat televizi, nebo cokoliv jiného mě napadne. Každopádně, až mě najdeš nesluší se abys mě jako sluha, jakkoliv vyrušoval. Takže si klekneš na vhodné místo na zemi v dohledu přede mnou a svými ústy se přitiskneš k podlaze. V téhle poloze budeš čekat, dokud nedostaneš další pokyn. Až se rozhodnu, nohou položenou na temeno tvé hlavy ti dám očekávaný pokyn, že mě máš, samozřejmě po čtyřech, následovat ke kontrole tebou odvedené práce.“

Silke si užívala formu, jakou mi tyto instrukce podávala, pohupovala nohou těsně před mým obličejem a dávala si záležet, aby působila uhlazeně, čímž dávala najevo svou nadřazenost vůči mně.

„Pokud budou úkoly splněny dle mých představ, možná ti dovolím políbit mi za odměnu podrážky mích bot. Věřím, že to je pro tebe ta nejvhodnější motivace, takže budeš pracovat srdcem a s opravdovým odhodláním. Pokud spokojená nebudu, budeš jednoduše daný úkol dělat tak dlouho, dokud nebudu spokojená. Teprve potom budeš pokračovat v dalších, až dojdeš k další hvězdičce, pak se bude kontrola stejným způsobem opakovat. V případě, že bys nebyl schopen opakovaně dosáhnout mých požadavků, budu muset se svou matkou vymyslet nějaký trest, ale to se nestane, že.“

A špičkou boty mi zvedla bradu, abych se jí podíval do očí, protože už jsem vzrušením a rozpaky dávno sklopil zrak i hlavu k zemi.

„Mám pro tebe další pravidlo.“

S nadšením Silke pokračovala.

„Vždycky když dostaneš úkol ode mě nebo mé matky, zdvořile poděkuješ. Teď když jsi můj sluha, myslím, že je vhodné abys mi vykal. Co ty na to.“

Z její dominance jsem měl velmi těsno v kalhotách, že jsem začal litovat své volby oblečení, což byly slim riflové kalhoty. Byl jsem jako ve snách, ale jako robot jsem ze sebe vysypal:

„Ano paní Silke, děkuji Vám za úkoly, udělám všechno, abych Vás nezklamal.“

Na to se Silke spokojeně usmála, podrážkou své boty mě šťouchla do obličeje a radostně dodala:

„Tak už polez, máš dnes nabytý program.“

Když jsem po čtyřech lezl po schodech, opřela se o rám dveří do jídelny a zavolala:

„Sluho Romane!“

Uprostřed schodů, jsem se zastavil a ohlédl na ni.

„Chci abys věděl, že jsem ráda že jsi tady.“

A odešla do obyváku.

Když jsem došel nebo spíše dolezl do jejího pokoje, který byl snad větší, než celý můj byt. Cítil jsem vzrušení. Holčičí pokoj a já se tady můžu oficiálně pohybovat, a dokonce se dotýkat jejího spodního prádla, nevěřil jsem, že se mi to nezdá. Koš na prádlo přetékal přes okraj. Ale pro mě byl jako poklad, který na mě křičel ať ho otevřu.

Uvnitř byly ponožky, kalhotky, silonové punčochy, svetříky, legíny, podprsenky, trička. Myslel jsem, že jsem v ráji. Ke všemu jsem přičichával a užíval si jemnost materiálů i Silkiinu vůni. Po chvíli jsem se musel donutit, nechat toho očichávání a začal jsem prádlo třídit podle barev a teplot na štítcích. V menších hromádkách vždy zabalených do balíčků pomocí větších kusů oblečení jsem, samozřejmě lezoucí po čtyřech, prádlo v zubech přenášel do prádelny. Připadal jsem si u toho dost hloupě, protože to bylo hodně neefektivní. Ale na druhou stranu mě vzrušovalo, že jsem v ústech mohl nosit Sikiiny silonky a ponožky a kalhotky a rád jsem trpěl bolestí kolenou, po kterých jsem lozil.

Ani nevím, jak dlouho jsem to dělal, ale konečně jsem splnil první úkol s hvězdičkou. Po čtyřech unavených končetinách jsem slezl dolů. V obyváku Silke nebyla, ale našel jsem ji, jak sedí v kuchyni na kuchyňské lince zahleděná do tabletu, který si držela v ruce a v druhé měla sklenici s džusem. Přilezl jsem před ní a sklonil se hluboko k zemi a přilepil jsem ústa na podlahu. Po chvíli jsem pocítil, jak moc je to nepříjemná poloha, celé tělo mě začalo bolet, jako by nestačily bolavá kolena z toho lození po čtyřech.

Když už konečně seskočila z linky, asi prudčeji, než chtěla, protož jistě jen omylem, džusem pocákala podlahu. V zátylku jsem náhle ucítil, překvapivě velkou váhu, její nohy, vůbec mě nešetřila, až jsem si zuby pohmoždil rty.

„Než mi předvedeš svůj výkon, olízej ten džus z podlahy.“

Přikázala striktně Silke. Než jsem začal lízat podlahu u jejích nohou, oddaně jsem bolavými ústy pronesl:

„Děkuji paní Silke.“

Když jsem konečně přilezl nahoru do Silkiina pokoje, Silke už kontrolovala koupelnu. Nevěděl jsem, co mám dělat. Pak mě napadlo, že si kleknu do čekací polohy, jako v kuchyni, tentokrát uprostřed pokoje. Silke si toho všimla, pochvalně konstatovala:

„Výborně, moc mě těší, že jsi spokojený ve své pozici a že znáš své místo. Tuhle pozici, budeme považovat za tvou základní, výchozí. Další pravidlo bude, že vždy, když budeš mít splněny úkoly, touto pozicí dáš najevo, že jsi připravený na další. Nelíbí se mi ale pozice tvých rukou.“

Chvíli kolem mě chodila a pak dodala:

„Ruse si polož volně podél těla s otevřenými dlaněmi nahoru.“

Hned jsem požadavek splnil. Změna těžiště způsobená změnou polohy mých rukou způsobila, že jsem se podstatnou část své tělesné hmotnosti přenesl právě do úst, čímž jsem se ještě víc přilepil. Jak na to jen přišla.

„Výborně, tak je hodný!“

Hlasitě se rozesmála a nohou mě poplácala po hlavě, jako by hladila nohou psa.

Kontrola mé práce ale neskončila. Do okamžiku, než se dostala k šuplíkům se spodním prádlem bylo asi všechno v pořádku. Postupně otevřela všech šest šuplíků s ponožkami, punčochami, podkolenkami, podprsenkami a kalhotkami.

„Už jsem tě chtěla odměnit možností olízat mi podrážky, ale za tohle nemůžu.“

A zuřivě jeden šuplík po druhém vysunula, vyhákla z kolejnic a obsah vysypala na koberec, kde se vytvořila menší hromada z jejího spodního prádla. Tu pak ještě nohou rozhrnula po celém koberci.

„Tohle si budeš muset zopakovat, nemám ráda ponožky zmuchlané po párech do kuličky. Vím, že někdo to tak dělá, ale já to nemám ráda. Takže je po párech přelož a podle velikostí úhledně naskládej na sebe. Kalhotky a podprsenky budou přeložené na půl a seřazené podle barev od světlých po tmavé. Stejně tak silonové punčochy, ty přeložíš tak, aby se přesně vešli na šíř šuplíku a seřadíš se od světlých k tmavým. Až to budeš mít, přijď.“

Bez zaváhání prošla kolem mě a zmizela někde dole.

Její povýšené chování, mě tak vzrušovalo, že jakmile, jsem změnil tu nepříjemnou pozici, musel jsem to chvíli rozdýchat. Nejraději bych se někde zavřel a umasturboval se k smrti. To by ale nejspíš znamenalo konec dobrodružství u Silke a Petry a to jsem si rozhodně nemohl nechat ujít.

Po nekonečném skládání sexy prádla do šuplíků jsem zaujal novou „základní pozici“ před Silke. Tentokrát před sedačkou v obýváku.

„A! Výborně, už jsi hotov.“

Po druhé už mě nenechala čekat, ale nic neřekla a šla se podívat na šuplíky.“

Opět jsem nevěděl, jestli je to zase nějaký test, protože mi neřekla, že mám jít/lézt s ní. Rozhodl jsem se zůstat. A ukázalo se, že to bylo správné rozhodnutí, protože když se po nějaké době vrátila, řekla:

„Nakonec jsi mi udělal radost. Časem už to bude lepší a lepší.“

Ucítil jsem hrdost a uspokojení, které bylo násobené pokynem, který mi Silke dala. Sedla si na sedačku nade mnou, dala jedu nohu přes druhou, šťouchla mě do hlavy a řekla:

„Tak, šup, šup, můžeš. Máš jednu minutu a dovolím ti lízat jen podrážky, nechci riskovat, že se mě dotkneš jazykem, to by bylo nevhodné.“

Když jsem odlepil svá ústa z podlahy stačilo se jen nahnout lehce do strany a měl jsem podrážku, její pravé tenisky na dosah. Nečekal jsem ani chvilku a začal lízat, jako by její podrážka byla to nejchutnější, co jsem kdy jazykem zkusil. To samozřejmě nebyla pravda. Ve skutečnosti, to pro mě bylo stále jako poprvé, když jsem v během posledních uplynulých dní, krásné dívce lízal botu, přesněji jen podrážku, ale obutou přímo na její nádherné noze. Opět jsem mohl zažít to co jsem si dosud jen představoval. Pokoutně v soukromí nahrazoval jen s koupenými použitými botami od přitažlivých dívek z bazaru. Silkiina dominance byla tak přirozená a samozřejmá, že jsem se bál, abych neejakuloval. Zahlédl jsem, jak si mě chvilku se zájmem prohlížela, ale pak se pohodlně opřela a věnovala se svému tabletu.

„Minuta uběhla. Teď polez do matčina pokoje, tam tě čekají stejné úkoly. A trochu sebou hni, protože se každou chvíli vrátí domů.“

Jako ve snách jsem se vzpamatovával právě proběhnuvšího intenzívního zážitku a po bolavých kolenou jsem se vydal pracovat do Petřina pokoje. Stejně jako v případě Silkiina pokoje i v Petřině pokoji jsem byl jako v ráji. Tolik spodního prádla, opět jsem neodolal a čichal a čichal. Petra měla ve špinavém prádle podstatně větší množství silonových punčoch, které byly tak moc příjemné na dotek. Schválně jsem ty nejvoňavější kousky nosil v ústech do prádelny. Tam je skládal na hromádky a pral a sušil a skládal do šuplíků.

Po nekonečné době jsem byl hotov a slezl dolů. S překvapením jsem našel Silke už i s Petrou v obyváku na sedačce. Rychle jsem před nimi zaujal základní pozici. Na což Petra reagovala překvapeně, ale podle smíchu i pobaveně.

„Co se děje?“

Zeptala se Petra své dcery. Silke se rozesmála se svou matkou.

„To je základní pozice a znamená, že je hotov. Dostal za úkol uklidit naše pokoje a vyprat prádlo a uklidit do skříní a šuplíků.“

Pak se Silke zmínila o „drobné“ opravě, kterou jsem musel v jejích šuplících udělat.

Petra si můj výkon, na rozdíl od své dcery, nešla do své ložnice zkontrolovat. Jen si povídala se Silke, jako bych tam nebil. Pak se ale zvedla ze sedačky a postavila se těsně u mojí hlavy. Přesto že jsem byl ústy přisátý k podlaze, koutkem oka jsem viděl, její růžové plyšové pantoflíčky a krásné nohy v tmavých silonových punčochách. Dokonce jsem cítil i její přitažlivou vůni.

„Za dveřmi v předsíni jsou mé kotníkové boty, které jsem dnes nosila. Mimo jiné jsem byla v parku a na hliněné cestě jsem nachytala na podrážky nějakou hlínu. Můžeš s nimi strávit řekněme půl hodiny, s tvou průpravou bys je měl za tu dobu uvést do stavu hodného, abych je mohla opět vzít na své nohy. Očekávám, že olížeš i nepořádek na podlaze, který tam z mích bot napadal. Až budeš mít vybranou svou dnešní odměnu, jsi do zítřka volný.“

Pak jsem v dlani ucítil, nějaký předmět, který tam Petra položila.

„To, co ti vkládám do dlaně je klíč od garážového vchodu, to bude od zítra tvůj vchod do domu. Pro sluhu není vhodné, aby chodil hlavním vchodem, že ano.“

A odešla si sednout zpět na sedačku.

Odlepil jsem ústa od podlahy a pronesl:

„Dekuji paní Petro a děkuji paní Silke.“

Ani jedna nic neodpověděla. S menšími rozpaky jsem po kolenou lezl do předsíně, kde před dveřmi od místnosti s botami ležely Petřiny zablácené kotníkové boty. Od vchodových dveří až k místu, kde boty ležely byly kusy bláta. Jako by Petra nebyla v parku, ale na poli.

V kalhotách jsem ucítil pnutí, jako většinu dne. Pustil jsem se do lízání bot. Šlo to překvapivě dobře a hlíny nebilo tak moc. Za pár minut, byly boty jako nové. Teď už zbývalo jen olízat podlahu dlážděnou světle šedými lesklými velkoformátovými kachlemi. K tomu jsem si lehl přímo na břich, abych ulevil svému bolavému tělu, které celý den lozilo po kolenou a rukou. Přitom jsem ale samozřejmě vyvinul tlak na svůj opět ztopořený penis. Což mě utvrdilo v tom, že až tento ponižující úkol dokončím, projdu dveřmi a půjdu domů, najím se a budu masturbovat a masturbovat. Doslova jsem se plazil a systematicky vylizoval bláto z podlahy a polykal ho. Poslintanou podlahu jsem utíral svým tělem v triku a kalhotách, tak že za mnou už byla opravdu čistá.

Už jsem byl skoro u dveří, kde zbývaly doslova poslední centimetry. Když jsem zaslechl lehké pochechtávání. Ohlédl jsem se a uviděl Silke, jak drží v ruce svůj iPhone a natáčí mé ponížení. V tom vybuchla smíchy.

„Podívej, jak vypadáš.“

A otočila na mě obrazovku telefonu, která ukazovala mou maličkost na zemi s obličejem hnědým od bláta.

„Vidím, že jsi hezky vyčistil zem. Máma měla dobrý nápad, tahle tvá schopnost se mi líbí.“

Otevřela dveře od místnosti s botami, vzala do rukou matčiny čerstvě mnou olízané boty a kontrolovala je.

„Tady na podpatku, jsi kousíček špíny zapomněl.“

S botou v ruce se sklonila ke mně a automaticky ji otřela o mé triko na zádech.

„No a je to, teď je můžu uklidit.“

A zmizela v botárně. Po chvilce, přezutá do venkovních balerínek s mašličkou, přišla až k mojí hlavě. Těsně k místu, kde zbývalo ještě trochu hlíny. Špičkou boty namířila na zablácené místo a panovačně pronesla:

„Na co koukáš, dělej přece nechceš, abych chodila po špinavé zemi, olízej to, ať můžu ven.“

Dala si ruce v bok a mírně se pohupovala, aby dala najevo svou netrpělivost. Na to jsem extrémně zrychlil a začal lízat zem, jak šílený pes. Za pár vteřin jsem se dopracoval až k prahu dveří a po posledních kouscích jsem byl hotov.

Silke už dál nečekala a se slovy:

„Výborně sluho, uvidíme se zítra.“

A jako by nic mi celou svou vahou, která naštěstí nebyla velká, přešla přes stehno, zadek a mezi lopatkami. Otevřela dveře a odešla na ulici. Ani se neohlédla.

Konec první části