Celá vzrušující serie událostí pro mě začala jeden bežný letní prázdninový den letos v červnu. Zkoušky jsem měla hotové a trávila jsem čas v rodné obci u rodičů. Dny byly téměř jseden jako druhý a protože byla letní vedra, nikdy nechyběl odpolední přejezd na kole do nedalekého zatopeného lomu na koupání. I v ten pátek, i když ne 13.,ale 23., jsem si šlapala pohodlných 6 kilometrů k osvěžující vodě. Už z dálky vidím že z pole po mé pravé ruce vyjíždí na silnici přede mnou několik náklaďáků a traktor, blížím se k nim, skoro musím zastavit… a v tu chvílislyším zezadu brzdění auta a prakticky v tu samou chvíli ani ne moc drcnutí do zabního kola mého kola. Jak jsem to však nečekala vystřelilo mě to ze sedla a žuchla jsem sebou před kolo na asfalt. Z auta vyletěla slečna o pár let starší než já s hrůzou v očích. Strašně se omlouvala a ptala se jestli nemá zavolat záchranku, policii nebo někoho na pomoc. Vstala jsem, obhlídla škody, které vlastně nebyly ani na mně ani na kole, tak jsen slečnu řidičku uklidnila, že je všechno oukej a ona odjela. Osamněla jsem na silnici v polích. Při nasedání zpět na kolo jsem ale zapochybovala o svém levém kotníku, který se rozbolíval a při prvních šlápnutích bolelo i levé zápěstí při držení řídítek. Přemýšlele jsem o tom co mi může být, o vyděšené řidičce a o tom co mám vlastně udělat. Snad to byla i náhoda , že na křižovatce ke ktere jsem dojela byla moje cesta na koupání rovně, ale doleva se odbočovalo do našeho okresního města necelé 2 kilometry. Zatočila jsem tedy tam, že to nepodcením a stihnu ještě na konci pracovní doby chirurgii v nemocnici. Další náhoda je, že na urgentu tam pracuje jako sestra má spolužačka za základky se kterou jsme se na koupání měly sejít. Když jsem u nemocnice slezala z kola měla jsem trochu slzy v očích , ale pocit že tu nejsem zbytečně. V čekárně chirurgie nikdo, tak jsem zaklepala na okýnko. Nic. Zkusila jsem na dveře a otevřela Kamča, ma bývalá spolužačka, no prostě to nevymyslíš. Co tady děláš, nehoň mě, za půl hoďky mám padla, převlíknu se a jedem, mám tady auto. Chceš kafe? vychrlila na mě. Smutně jsem jí vysvětlila proč tady jsem. Nevěřícně na mě hleděla a vyptávala se co na to policajti, kdo mě dovezl…až jsem jsem jí do toho v padla. Kamčo sorry ale ono to fakt bolí, nevzala bys mě prosím aspoň dovnitř sednout? Jeee promin…pojď dál. Vkulhala jsem do ordinace a rovnou se natáhla na lehátko. Pak už vše začalo připomínat standartní postup. Kamila zavolala lékaře, přišlavelmi pěkně vyhlížející paní doktorka středního věku, mila a vtipná. Celou mně vyšetřila a opravdu levý kotník už byl mírně oteklý a takový pročervenalý a na došlápnutí dost bolel. Ruka byla lepší, ale zápěstí na pohmat taky bolelo. Následoval rentgen. Tady musím tochu odbočit, protože při čekání zde jsem si poprvé začala připouštět, že je pravděpodobné, že z nemocnice odejdu se sádrou. Při mé sádrofetišistické úchylce jsem se poprvé vzrušila. Po návratu do ordinace pronesla paní doktorka pár vtípků na téma cyklistika, s Kamcou se ji zasmály a pak se snímky z rentgenu mi paní doktorka začala vysvětlovat co mi je. Rtg kotníku je bez známek poškození kostí, nic zlomeného, ale zřejmě je to těžší výron s natržením vazů. Na levém zápěstí se také nejeví nyní nic zlomeného, ale paní doktorka má podezření na zlomenínu člunkové kosti, která hned po úraze nemusí být na rentgenu vidět a je znát až za pár dní. Verdikt zněl: levá noha sádrová dlaha pod koleno na 3 dny, pak chodící sádra celkem na 4 týdny a levá ruka sadrová dlaha po loket i s palcem na 5 dní, pak kontrola a uvidí se co bude na rentgenu. Už při tom, když o tom lékařka mluvila jsem měla vlhko v kalhotkách a vůbec jsem nedomýšlela jak se obejdu bez obou levých končeit. Sádrovací koutek byl součást ordinace takže přesun nebyl problém. Kamča mně nejdřív obalila levou ruku syntetickou vatou i s palcem, namočila dvě sadrové dlahy. Širší mi uhladila na hřbetu rukyod kloubů prstů až skoro k lokti a menší užší pak přes palec bokem napojila k té druhé. Jak sádru uhlazovala a ta nejdřiv studila, pak hřála, já si mohla rozkousnout ret aby nebylo znát jak si to užívám a že jsem se zase udělala. Dlahu obvázala obyčejným obinadlem a konec přilepila čtvercem sadroveho obvazu. Pak přišla na řadu noha. Ó jak jsem byla ráda, že mi mladší ségra předevčírem udělala domácí ale na ty poměry nadstandartní pedikůru s nehtíky nalakovanými na letní bledě modrou. Na mou nozku přišla zase vata a silná široká sádrová dlaha od podkolenk až pod prstíky a k tomu ještě jednaz boku kolem celé holeně pod patoua zpět ke koleni. To už jsem měla kalhotky promáčené az hamba… Kamila dlahy uhladilaa přetáhla vatu u prstů tak, ze spočívalyna podložce ze sadrové dlahy, ale shora byly volné. Když mi svými prsty Kamča ta místa upravovala, tvarovala sádru a prstem mi občas zajela mezi prstíky nebo si je podržela jak potřebovala, to už jsem se neudržela a ujelo mi slastné heknutí. Kamila si toho všimla a ptala se co se děje, ale podařilo se mi vymluvit na bolest. Nakonech omotání obvazem a zakončení sádrovým čtvercem a bylo to. Od všeho toho vzrušení jsem byla úplně slabá a nevěřícně jsem hleděla na své dvě sádry. To vzrušení bylo nepopsatelné. Dostala jsem podpažní berle ale s jsdnou rukou v mokré sádrovvé dlaze to bylo k ničemu. Skákala jsem po jedné noze a Kamila se mi nabídla, že mě vezma domů. Pokračování příště….