Po té předčasné oslavě narozenin a hlavně po divokém sexu s Pavlem jsem odkulhala na svůj pokoj a trochu se ukidnila. Mám zase chlapa, ulítá na sádře stejně jako já, za chvilku se zbavím té dlouhé megasádry,…asi jsem šťastná. Hned jsem vyzkoušela nový návlek na sádru a osprchovala se, umyla si vlasy a s hrůzou zjistila, že mám být za pár minut na chirurgii. Rozčesala jsem mokré vlasy a nechala je tak, prádlo, do kalhotek silnou intimku, bílý krátký top a tříčtvrteční široké streetové kalhoty. Červená výrazná rtěnka za celé líčení. A berle, nesmím je zapomenout, jinak se nedostanu s čerstvou sádrou domů. Když jsem se doberlila na ambulanci, Kamča už mně vyhlížela, protože tam opravdu nikoho neměli a já mela asi pětiminutové zpoždění. Kde seš? Čekáme na tebe celý tým, naoko se Kamila zlobila. Kami, večer ti všechno povím, ale stálo to za to! Tak pojď. V ordinaci byla i sympatická paní doktorka, které Kamila všechno pověděla. Pozdravily jsme se, usmála se na mě, řekla, že se za kolegu omlouvá a dala mi zprávu, kde už byla popsána dnešní změna sádry jako ´´sádrová fixace chodící koleno-hlezno ´´ Paní doktorka odešla, že si jistě poradíme samy a já s Kamilou a paní Jaruškou se přesunuly na sádrovnu. Lehla jsem si na lehátko a Jaruška mi ukázala oscilační pilu, kterou mi měla rozříznout vysokou sádru. Rozptýlila mé obavy, že o nohu přijdu tou pilou a začala se prořezávat silným sádrovým pancířem. Ocenila práci kolegyně jak to poctivě vytvořila, řezala, páčila, zase řezala a páčila, potom stříhala a za chvíli se ukázala má kdysi krásná nožka. Teď byla odporně chlupatá, na nártu žlutavé zbytky podlitiny, na plosce se mi olupovala ztvrdlá pokožka a nožka taky vůbec nevoněla. Poprosila jsem o alespoň minimální čas na hygienu a nohu jsem si v umyvadle jak jen šlo omyla teplou vodou a mýdlem. Osušila papírovými ručníky a vrátila se na lehátko. Dobré bylo, že koleno po nějakých 12ti dnech v sádře nebylo příliš ztuhlé, ale hůř bylo s kotníkem. Ten mě při každém pohybu opravdu bolel a největší bolest byla, když jsem jej narovnala z vyosené polohy v sádře. Silně bolelo i jen sáhnout na malíčkovou stranu šlapky, kde byla zlomenina v zánartní kůstce. Na to, že jsem byla skoro v polovině šetitýdenní léčby, čekala jsem, že to bude lepší. Jaruška mi následovně vyrobila krásnou velmi pevnou a bytelnou sádru od kolínka po prstíky s tím, že prstíky spočívaly opět na sadrové podložce, která tyla jen o kousíček kratší nez prsty. Bohužel tak vynikla odrostlá pedikůra a prstíky vysušené v sádře. Těm se budu muset hned doma pověnovat. Naspod byl malý bílý podpateček. Kamila Jarušce pomáhala a věnovala se detailům, pečlivě uhlazovala a modelovala okraje pod kolínkem a hlavně u prstíků. Sádru leštila rukama v latexových rukavicích úplně do hladka a leskla. Těsně pod horní okraj mi špičkou nůžek vyryla datum 15.8.do též vyrytého srdíčka. Abych nezapomněla na sundání. Jaruška se mezitím rozloučila a odešla, Kamča ještě dodělávala tu rytinu s datem. To ti tam píšu aby sis tu krásu nenechala dýl…když tady nebudu. Zpozorněla jsem. Jááák nebudu? Kde budeš? Promiň, chťěla jsem ti to říct jindy a jinak, ale zítra večer odlítám na dovču. Se sestrou a jejíma dětma, last minute, víš…, sama to vím od včerejška. Tka to je paráda, zítra odletí Kamila, pozítří se vrátí naši z dovolené, a co já. Pavel bude v práci, naši taky…a má být vlastně doma nebo zůstat na ubytovně. Kamča jako by mi četla myšlenky. Hele, podívej, ten dvojpokoj bude volný, počítám, že až se vaši vrátí můžeš být střídavě doma nebo u mě, nechám ti tady autíčko ať si můžeš jezdit. V autě je automat, sádřičku máš na levé, tu nepotřebuješ, já zas ty tři týdny nebudu potřebovat auto, tak by to mohlo fungovat. Přiznám se, že to vypadalo jako plán. Prostřídám to a můžu bývat i s Pavlem, mít zázemí ve městě a občas být i s rodiči. Kamila mi ještě vyměnila berle za nižší francouzské a vydaly jsme se domů. Na balkóně v přízemí stál Pavel a zamával nám svou zasádrovanou rukou. Nic ale nezavolal, což jsem byla ráda. Doma jsme si s kamilou sedly ke kafi a probíraly detaily jejího odjezdu, mého přesunu k našim, kdy budu moci šlapat na sádru. Jeee, neočistíme prstíky zarazila se najednou Kamila. Kami, dnes ne, uvědomila jsem si, že dnes jsem se na sádrovně vlastně ani pořádně nevzrušila a neprovlhla. Kami, já ti musím něco říct. Převyprávěla jsem jí polední návštěvu u Pavla. Zírala, ale byla trochu zaražená, myslím, že malinko žárlila. No, stejne Kamilka odjede a kdo ví co bude za tři týdny.