Těch deset dní do sundávání mé sádry uteklo se Zůzou a navrátivší se Kamčou jako voda. Žila jsem na ubytovně s nimi a jen občas zajela k našim. Sádra na levé nožce se stala jakou si mou neoddělitelnou součástí a prakticky mě neomezovala. Skvělé bylo, že sádra byla provedena opravdu poctivě a bytelně, takže i při mém občas necitlivém zacházení stále držela a nikde nepraskla. Jenom podložka pod prstíky a okraj kolem nic byly trochu okopané a ze sádrové hmoty lezly bílé nitky. Textilní punčoška, která byla vespod a pod prstíky byla videt, byla už ne bílá ale taková nevábně šedobéžová od prachu a zapocená od mé nožky. V teplých letních dnech jsem přes prstíky nic nedávala, jen ve výjimečných případech párkrát jsem přes sádru přetáhla lehkou bílou ponožku. Podpatek jsem měla už viditelně ošlapaný a asi na jedné jeho třetině zmizelo jeho vzorkování. Na horním okraji sádry pod kolínkem jsem měla dvě malá místa na okraji velikosti asi pětikoruny, kde sádra trochu změkla, ale jinak byl její povrch pevný, hladký, na většině do leskla ohlazený a jen s minimem ušpinění. Na horním okraji se v lesklé sádře víc vyjímal Kamčou vyrytý motiv srdíčka s datem sundávání. Špatně počítala, z dovolené se nakonec vracela 3 dny před tímto termínem. Já uz po té době ani sama necítila, že by mi nožka v sádře nějak zvlášť páchla. Zůza to taky neviděla jako problém a naopak se mým zasádrovaným prstíkům denně věnovala svým jazýčkem. Moje ubohá zasádrovaná nožka v ní zažehla silnou fetišistickou závislost a nebylo dne, kdy si nechtěla užít a hlavní roli v tom vždy hrála sádra, nožky a prstíky, nejlépe ty zasádrované. Tak mi plynul čas, vrátila se Kamila, ale na dvojpokoji jsme zůstaly všechny tři, protože obě holky měly postel širokou pro dva. Po Kamilinem návratu se naše lesbicko sádrové intimní chvilky ještě víc zvrhly na akce ve třech. Při zřejmě poslední z nic večer před termínem sundání mé sádry se stala hodně nezapomenutelná věc. Rozhodly jsme se mé nadcházející vysvobození ze sádry zapít. Večer krásně běžel a bublinek v láhvích prossecca ubývalo. Jak ubývalo vína, přibývalo upřímnosti a ´dobrých ´ nápadů. Já truchlila, že mně zítra připraví o mou sádřičku, obě holky smutnily, že už si tak neužijí a jak to bylo fajn. Já se obhájila, že jim o vlastní újmě přináším rozkoše se sádřičkou už šest neděl a prohodila jsem, že teď je na řadě někdo jiný. Ovíněná Kamča se toho hned chytla a Zůza se s ní začala sázet, kdo další bude mít nohu v sádře. Snažila jsem se je přibrzdit, že zase taková výhra to není, ale zahnaly mě, že já si s tím užívám, tak ať přeju i ostatním. První népad byl, že jedna odběhne pro materiál do nedaleké nemocnice, kde obě pracovaly, a té druhé sádru namotá. Tento plán však zavrhly pro riziko, že je někdo uvidí a že je tam každý zná. Navíc, co řeknou, proč tu sádru mají. S dopitou další lahví pak Zuzana dostala příšerný nápad. Kami, já do toho jdu, ale když už tak už…, ty mně tu nohu prostě zlomíš,… Kamila, opilá a v divoké opičce hned souhlasila a vlastně v alkoholovém opojení jsme se všechny shodly, že když Zuza má tuto potřebu, je třeba jí pomoci. Rozumně v tu chvíli neuvažovala žádná z nás. Úplně nepochopitelně, ale v tu chvíli úplně vážně, jsme řešilý jsou část Zuzčiné nohy zlomit a jak. Nakonec jsme zvolily kotník, aby mohla mít Zůza stejnou sádru jako já nyní. Hned jsme začaly přemýšlet ale jak. V tu chvíli nám na vlně vína přišla tato diskuse a plány jako úplně normální. Začaly jsme na podlaze polohovat Zuzaninu nožku tak aby kotník dostal co proto. Ve finále ležela Zuza s nožkou nabok vytočenou , pod chodidlem pod kotníkem podepřenou dvěma silnějšími knihami a kotník tak byl asi deset centimetrů nad zemí. Než nám došlo, že děláme úplnou pitomost, Kamila si nazula letní shollové pantofle s pevnou dřevěnou podrážkou, vylezla na židli a aniž by cokoliv řekla skočila ze židle na Zuzin kotník. Zuzka strašně zařvala, ale ještě před tím se ozval po doskoku nepříjemný zvuk podobný tomu když se od sebe trhne suchý zip. Čekala jsem nějaké prasknutí, ale ne, jen toto a pak Zůzu jak se střídavě v opilosti směje, pláče a nadává na bolest. Kamča nad ní stála, lehce vrávorala, pak se chytila za pusu a letěla na záchod, kde dlouze zvracela. Mě celá ta událost naopak vystřízlivěla a klekla jsem si Zůze k nohám a začala zkoumat, co se stalo. Zuzka si toho všimla, sedla si na zemi a obě jsme ohmatávaly její pravý kotník. Jaaau , to fakt bolí….počkej, zkusím s tím pohnout,…ty jo, bolí to ale hýbat s tím jde, zkusila vstát, šlo to. Při došlápnutí občas sykla bolestí, ale kulhala po pokoji. Tak to ne, na to se musí jinak. Zuzka začala strkat židli pokojem ke kuchňskému koutku, k lince, vylezla na židli, ze židle na linku, hlavu musela zohnout dolů pod stropem. Neřekla slovo a skočila dolů. Za zemé jsem viděla, že schvalně levou nohu se skoku ohnula, aby dopadla na načatý kotník. Nevím jestli to tak chtěla, ale navíc dopadla na odložený kamilin dřeváček. Ani nyní se žádný slyšitelný zvuk lámání nekonal, ale Zuza se svalila, plakala, ale přitom se usmívala. Po kolenou jsem se přiblížila k jeji pravé nožičce. Okolo vnějšího kotníku a pod ním až k malíčku jí úplně před očima nabývala čerstva podlitina a nožka rychle otékala. Tak se jí to asi povedlo. Kamila se vrátila skoro střízlivá z toalety a Zuzku jsme společnými silami přesunuly na pohovku. Koukala na pravý kotník a nevěřícně kroutila hlavou. Vysypaly jsme led co byl určený do napojů do igelitového pytlíku a přiložily na bolavou nohu. Zuzka zkusila nožkou pohnout, stále to nějak šlo, ale netajila se že to hodně bolí. Vína se už ádná z nás nenapila, seděly jsme a docházelo nám jakou blbost jsme udělaly a že Zuza opravdu s nohou něco má. Protož už bylo po půlnoci, rozhodly jsme se nechat akci s nemocnicí na brzké ráno. Kamile služba začínala v šest a plán byl, že já na sundání a Zuzana na ošetřenení tam dorazíme kolem sedmé. Zuzka si vzala prášek na bolest, daly jsme jí cerstvý led připevněny k nožce jejím hedvábným šátkem a šly zkusit chvíli spát a střízlivět.
Budík o půl sedmé byl kruťý, ale když jsem si srovnala, kde jsem a proč vstávám, pŕekvapilo mě, že jsem bez kocovinyca cítím se dobře. Koukla jsem na svou sádrovou ozdobu a zároveň si uvédomila, že jsdu na její sundání a že se mou tam jde Žuzka s pravděpodobně zlomenou nožkou…. Natáhla jsem spodní pradélko a lehké letní šatičky nad kolena a šla za Zuzkou do pokoje. Seděla na posteli, bolavou nohu na ni nataženou a zkoumala svůj kotník. Okolí kotníku bylo celé napuchlé a prakticky celý nárt až k prstíkúm pokryvala temně rudá podlitina. Zkusila v kotníku zahýbat, ale jen sykla bolestí. Pomohla jsem jí s oblečením a nožku jsme lehce stáhly elastickým obinadlem. Po nezbytné chvilce v koupelně jsem jí půjčila své francouzské berle a vyrazily jsme na chirurgii. Tak ráno v čekárně ještě nikdo nebyl a Kamča nás po zaklepání vzala rovnou do ordinace. Chvilku jsme čekaly na příchod lékaře, ale asi po půlhodině přišel mladý pan doktor. Kamila nás představila jako své kamarádky, já že už jsem v evidenci, že jdu dnes na sundaní a kamarádka Zuzana že vcera “ při úklidu “ sleděla z linky a že má něco s nohou. Zuzka jako akutní případ měla přednost, ale po okouknuti její nožky jsme obě dostaly žádanku na rentgen. I odtud jsme byly rychle zpět a šly jsme rovnou do ordinace. Mě lékar uklidnil, že vše je jak má, dal mi zprávu s doporučením na rehabilitaci a řekl mi ale ať počkám, že přednost má Zuzana. Studoval její snímky, pak se přesunul k ní, prohmatával jí nozku, Zuzka občas sykla bolestí. Nakonec diagnosa byla našťíply zevní kotník a pravděpodobně natržené vazy. Sádrová dlaha na pět dní a potom chodící sádra na pět týdnů. Zuzka se tvářila, pro lékaře asi nepochopitelně, vyloženě spokojeně a hopkala o jedné noze na sádrovnu já dělala poslední sádrové krůčky za ní a sedla si na sádrovně do koutku a čekala na sundání. Protože na sádrovně ještě po ránu nebyl stabilní personál, do dělání dlahy se pustil lékař ve spolupráci s Kamilou. Práce jim šla od ruky a já se dobře bavila detaily jak Zuzce tuhnou rysy v obličeji, jak se kouše do rtů, zatíná nehtíky do okraje lehátka,…úplně jako já před časem mela orgesmus za orgasmem. Když bylo hotovo vyměnily jsme si místa a na řadu šla já. Kamča se činila s elektrickou pilkou a ničila mou krásnou sádřičku. Nakonec prostřihla vatu a punčošku a já vytáhla svou krásnou nožku. Teď byla šíleně chlupatá, tenká, bílá a plná šupinek olupující se kůže. Pod kolínkem byl výrazný rozdíl mezi nahoře opálenou nohou a nezdravě bílou kůží zpod sáďry. Na plosce jsem měla žlutavé otlaky olupující se ztluštělé pokožky. Hrůza. Styděla jsem se za tu nepěknost a litovala proč jsem si nevzala legíny a ponožky abych tu hrůzu schovala na cestu domů. Navíc jsem zjistila, že jistota chůze v sádře je pryč a že nožka mi v kotníku úplně ztuhla a při došlápnutí se v plosce ozývá píchavá bolest. Pan doktor mě uklidnil, že je to normální, vysvětlil jak mám nohu rozcvičovat, nejlépe ve vodě a že si mám zařídit rehabilitace. Dal nám se Zůzou zprávy a my se vydaly domů. Zuzka, kterou po znehybnění nožka už nebolela radostně hopkala o berlích pyšná na svou ozdobu a já se vlekla jak invalida a kulhala vedle ní….