Sérum poslušnosti I

Psal květen roku 1952 a světová ekonomie pár let po konci války začínala opět vzkvétat. Výzkum byl v plném proudu a lidé byli plní hrdosti, ideálů a naděje. I já jsem byl plný očekávání a pomalu si začal zvykat na nové pracovní prostředí, bylo to vůbec poprvé, co se mi někdo nekoukal pod ruce.

Dojížděl jsem za prací z malé vesnice, ve které jsem vyrůstal a kde jsem i zůstal. Pracoval jsem jako chemik v soukromé společnosti v Baselu, samotném centru chemického průmyslu Švýcarska. Právě tady v roce 1938 Hoffman syntetizoval LSD a o pár let později objevil jeho potenciál. Tehdy ještě nebylo mezi lidmi tak profláknuté, ale ve vědecká komunitě byli psychadelické drogy téma. Pro mne to bylo něco neuvěřitelného a hodlal jsem na jeho úspěch navázat.

Měsíce v nové práci ubíhali a náš dvoučlenný tým, zabývající se pouze psychadeliky, si nezapsal mnoho úspěchů. Snažili jsme se o něco, co tehdy ještě nikdo před námi nezvládnul, syntetizovat zcela novou drogu, která nemá žádný přírodní základ. Rada výzkumného centra nabírala na pocitu, že s námi pálí peníze a tak nám dávala ultimátum za ultimátem a my si museli často existenci týmu vyprošovat na koberečku. Jednoho dne se nám ale přece povedlo syntetizovat nadějnou látku. Na rozdíl od ostatních okamžitě nezahubila laboratorní krysy a my se mohli pustit do širšího testování.

Neměli jsme mnoho času dokázat radě, že máme na kontě úspěch a prozatím jsme si její objevení nechávali pro sebe, alespoň dokud budeme vědět, že skutečně za něco stojí. Testovat novou látku, kterou jsme pracovně pojmenovali Elysin B-219, byl ale problém. Lze ji cpát kryse za krysou, ale z toho se efekt na člověka nedal důvěryhodně vyvodit. Můj kolega proto přišel s dost radikálním řešením… látku zkrátka otestuje na sobě. Nepovažujte ho ovšem za blázna, byl vážně nemocný a jeho nemoc se neustále zhoršovala, brzy měl přestat pracovat a jelikož pro něj byla chemie vším, byl ochoten se pro ni i obětovat.

Jednoho dne jsme se tedy posadili na gauč, uvařili si čaj a já mu administroval malé množství látky. Po zhruba 15 minutách se začali objevovat první efekty a on mi popisoval, co cítí. Lehkost, příjemný klid a ze všeho nejzvláštnější… nadrženost. Stoupal jak efekt látky, tak jeho erekce a já si všímal rapidních změn v jeho chování. Začal být dost mimo, až naivní, všechno mi odkýval, na všechno okamžitě s prázdným výrazem tváře odpovídal a vůbec poprvé mi po dotázání bez keců řekl více o své nemoci, kterou dlouho tajil. Navíc si neustále přiblble sahal na rozkrok, což mi bylo krajně nepříjemné. Až když jsem mu v konverzaci, už ani nevím v jakém kontextu, se smíchem řekl, ať si dá facku, začal jsem chápat, jakou moc látka má. Natáhl ruku a bez jediného slova či ucuknutí si vlepil přes tvář takovou facku, kterou bych nedal ani nepříteli. Chvíli jsem na něj jen nevěřícně koukal a když jsem se trochu vzpamatoval, začal jsem experimentovat. Na slovo plnil moje stupidní úkoly, uklidil celou laboratoř, dělal stojky, běhal kolečka… zkrátka mi byl zcela odevzdán a zcela mi důvěřoval. Stav trval zhruba 2 hodinky a co bylo nejzajímavější, vůbec nic si po něm nepamatoval. Už tehdy jsem věděl, že jsem objevil něco obrovského.

Po pár týdnech a dalších testech se kolega pár dní nedostavil do práce. Vedení si mě zavolalo a dozvěděl jsem se, že se jeho nemoc podle očekávání zhoršila a už nebude schopen pracovat. Už už jsem se jim chystal konečně říct o našem objevu, ale ti ignoranti se nezdráhali mi po špatné zprávě dost nevybíravě říct, že byla celé naše práce jedno velké zklamání a nehodlají nadále financovat bezbřehé slepé bádání. Ze dne na den ukončili celý náš výzkum, tak proč bych se s nimi dělil o milionový objev? Sbalil jsem si svých pár švestek a odjel na léto domů.

Snažil jsem si dát chvíli pauzu a odstup… dát si volno a popřemýšlet, komu Elysin navrhnu a prodám, ale moje zvědavost mě přemohla. Neubránil jsem se své fantazii, jako jediný člověk na světě mám k dispozici látku, po které je člověk dokonale poslušný a k tomu nadržený… To je snad sen každého zvrhlejšího muže… no, co si budeme, to je sen KAŽDÉHO muže.

Abych ukojil svou mysl, látku jsem si připravil do malé lahvičky, kterou jsem si vložil do peněženky. Nehodlal jsem s ní ale dělat žádnou pitomost, byla to přeci jen fantazie. Jednoho horkého dne jsem se vydal k rybníku u lesíku, do kterého se chodí koupat celá vesnice. Natáhl jsem se na ručník, nechal se hladit paprsky slunce a spokojeně se kochal výhledem na rochnící se dívky.
Z výhledu na poskakující zadečky mě po chvíli vytrhl pozdrav od známého dívčího hlasu.
Otočil jsem s úsměvem hlavu a věděl, že následující výhled bude k nezaplacení.

Jemné sametové přikrčené nožky, uplé šortečky rýsující se na lahodných bocích, malé tílečko, ze kterého vykukje ploché bříško a dvě bradavky na špičatých bocháncích, které se s tílkem perou a jejichž obrys každým dnem nechává méně prostoru pro fantazii. A nakonec ten roztomilý úsměv s rovnátky, malý nosík, zrzavé vlasy a nadšené oči, se kterými mě zdravila moje bývalá studentka. Než jsem odjel pracovat do města, pracoval jsem pár let na zdejší základní škole jako učitel chemie, s žáky jsem měl vždycky skvělý vztah, některé jsem i doučoval a většinu z nich denně potkávám. Tahle malá mrška je jedna z těch bývalých žaček, která mě neuvěřitelně při každém setkání dráždí.
Na škole to byla docela nepopulární dívka, taková slušná ukázková studentka, která by učiteli bez váhání nadšeně připomínala, že zapomněl na test.

Posadila se ke mně a dali jsme se do řeči. Vyprávěla mi, jak se jí líbí na střední škole, co dělá v létě a jaké nové koníčky a znalosti pochytila. Ačkoli z ní vyrostla mladá kočička k nakousnutí, pořád v ní za ty roky zůstala ta stydlivá dívenka a po dotazu na kluky na nové škole se culila a rudla jako rajčátko. Že jí kluci prý nezajímají a soustředí se na studium, mě ani nepřekvapilo, ačkoliv je jen otázkou času, než si jí vyhlídne nějaké nadržené pako.

No… vlastně to nebyla ani tak otázka času, jako několika minut. Jedno nadržené pako už si jí vyhlédlo a byl jsem to já. Když se Helenka pomalu zvedla, že si jde na chvíli smočit nožky a hned se vrátí a já viděl ten vzdalující se tvarovaný zadeček, nevydržel jsem to. Skoro jako v transu jsem z batohu vytáhl sušenky, které jsem si přibalil na svačinu a jednu z nich pokapal malým množstvím Elysinu. Když se Helenka vracela a já se opět kochal těmi v tílku na volno vypuštěnými kůzlátky, věděl jsem, že teď už neustoupím, ani kdybych chtěl. Sušenka i s Elysinem mizela v té její nevinné usměvavé pusince a já věděl, že mě čeká buď nejlepší den života nebo jeho konec.

Dojedli jsme sušenky a já Helence navrhl, že bych se šel projít do lesa, souhlasila že mě doprovodí a já jí po cestě vysvětlím učivo z chemie, které se jí nedaří naučit. Zašli jsme docela hluboko do lesíku a Helenčiny odpovědi pomalu začínali připomínat tu krátkost a automatičnost, s jakou se choval po droze kolega. Když jsem nabral odvahu a přesvědčení, že na ní látka již působí, s roztlučeným srdcem jsem se zastavil a zadal jí první pokyn. „Už to docela chápeš, ale zbytek ti vysvětlím potom. Teď si sundej tílko“. Řekl jsem s nervozitou ale razantně a modlil se za správnou reakci. Chvíli se na mě trošku zmateně koukala tím psím kukučem a poté si bez jediného slova tílko přetáhla přes hlavu a já se konečně mohl kochat těmi špičatými bochánky. Spokojeně jsem zamručel a jedno kůzlátko si krátce promnul ve studené ruce, načež Hanička reagovala jemným vzdechnutím. „Svleč si šortky“ zadal jsem další pokyn a uplé šortečky letěli ke kotníčkům. Naskytl se mi pohled na její bílé kalhotky, které byli tak promočené, že dokonale odhalovali zrzavý vyholený proužek nad dokonalou prcinkou. „Plácni se přes kundičku… a omluv se, že jsi taková provakitvní mrška“ řekl jsem už dost sebejistě a péro tvrdé jako kámen už mě tlačilo do šortek. Hanička se bez váhání plesknula přes promočené kalhotky po jemném vykvíknutí oddaně opakovala „Omlouvám se… že jsem provokativní mrška“.

„Na kolena a vyndej mi péro“ přišel další rozkaz a Hanička ho tupě opakovala, klekla si mezi větvičky a jehličí a osvobodila mi ho. „Hodná kurvička… začni mi ho líbat a olizovat“ řekl jsem a v zápětí už jsem na dychtivé kládě cítil její lahodné rty a jazýček. Dost možná to byla její první pusa… v lese na kolenou a s pérem staršího učitele. Nechal jsem si ho laskat a spokojeně si hrál s jejími kůzlátky a štípal jí do bradavek. Ten pohled na kňučící Haničku, která mi po něm oddaně slintá byl neskutečný. Už jsem to nemohl vydržet, oslintaným pérem jsem jí párkrát poplácal po pusince a nařídil jí chytit se stromu a vystrčit zadeček. Kalhotky jsem jí stáhnl pod úroveň prdelky pérem začal otírat o tu promočenou prcinku. „Škemrej abych tě tu odpanil, ty moje děvko“ řekl jsem rázně a Hanička začala tupě škemrat a prosit, abych jí zprznil. Párkrát jsem jí plácnul přes čvachtavou kundičku a začal se tlačit dovnitř. Trošku zaskučela, ale díky nadměrné vlhkosti to nešlo vyloženě špatně, netrvalo dlouho a už jsem spokojeně přirážel. Její kundička byla neuvěřitelně vlhká a uzoučká, péro mi doslova ždímala a Hanička se s každým přírazem narazila na kmen stromu a roztomile pohekávala. Po chvíli už jsem cítil přicházet rozkoš a po vytažení se jí za sténání udělal do kalhotek pod prdelkou. Spokojeně jsem jí poplácal po kundičce „Poděkuj panu učiteli“ řekl jsem s úsměvem a ona poslechla „D-děkuju pane učiteli“. Kalhotky jsem jí natáhl na kundičku, plesknul jí po prdelce a zadal poslední rozkaz. „Obleč se a padej domů“

Komentáře

Nový komentář