Odepina retez, sundava ji roubik. Servantia musi bezet po dvou k mrtve kachne, nekolikrat zakopla, nad hlavou ji litaji broky. Dostava se ke brehu jezera, uz vidi mrtvou kachnu, brodi se k ni po pas ve vode. Uz je u ni, musi ji vzit do ust, vraci se zpatky

Pan jde se svou psi smeckou na podzimni lov. Mezi smeckou pobiha take zrzava lidska fena Servantia. Je privazana ke stejnemu voditku jako ostatni psi. Musi chodit po ctyrech, jen pokud nestaci, muze po dvou. Je jenom lehce oblecena. Je od ostatnich psu cela porafana a oslintana, dela se ji z psiho smradu spatne, kdyby ale zacala zvracet, udusila by se, ma pevny roubik. Pan jede na koni a bicem popohani svou smecku. Jdou pre brody, spinava koryta potoku, v blate. Psum je to celkem jedno, ti se oklepou, ale co nase uboha lidska fenecka. Ona moc trpi, ale na druhou stranu se ji to libi, je to velke ponizeni a to ona ma rada. Lovcu je vic. Nekteri maji take smisene smecky, nekde jsou divky, jinde zase chlapci, nebo oboji. Je tu take par Dam, ty maji vetsinou jenom chlapce, vyjimecne divky. Zacina lov, nadhaneci uz nahnali zver na dostrel. Zacina se strilet, Servantia se boji, je vydesena, je to jeji prvni lov. Zaslechla ze uz taky nekdo ze smecky zahynul. Oni Panove a Damy jsou jenom lide a navic je venku zima, obcas si nekdo spletl lovenou zver se svoji smeckou. Zacina natahovat, chce se ji plakat. Lov probiha celkem klidne, obcas je slyset jak nekdo zakrici, ale nastesti se jeste nikomu nic zleho nestalo. Otrokyne a otroci behaji spolecne se psy pro zastrelenou zver. Jsou slyset rany bicem. Pan zastrelil kachnu, posila lidskou fenu Servantii pro korist. Odepina retez, sundava ji roubik. Servantia musi bezet po dvou k mrtve kachne, nekolikrat zakopla, nad hlavou ji litaji broky. Dostava se ke brehu jezera, uz vidi mrtvou kachnu, brodi se k ni po pas ve vode. Uz je u ni, musi ji vzit do ust, vraci se zpatky, z pachu teple krve je ji na zvraceni, zvraci, pousti kachnu a celou ji pozvraci. Pan to vidi a je nastvany, tak dlouho ji trenoval a cvicil a ona ho zklamala. Ty mrcho jedna, nejradeji bych Te zastrelil, ale na to Te mam moc rad. Pripravi si bic, rychle ji spouta a shodi na zem a uz bicuje nebohou Servantii hlava nehlava, Servantia si chrani svazanyma rukama oblicej a hlavne oci, tim ale odhali sve prsa, stoci se do klubicka, jeji Pan zavola ostatni, pridavaji se a bicuji tu lidskou fenu az nema na sobe skoro zadny kus kuze neposkvrneny od bice, hadry na sobe ma cele krvave a roztrhane. Servantia se cela trese, strachem, vzrusenim, zimou, neprestavajicimi orgasmy. Place, narika, prosi, proklina, slibuje, dovolava se Boha, nikdo ji ale nepomuze. Pan narizuje poskokum a nadhanecum svazat Servantii do kozelce a hodit ji na vuz. Pan k ni prichazi natoci si jeji hlavu ke svemu obliceji a cedi skrz zuby. Zesmesnila jsi mne pred ostatnimi, na hrade budes trpet Servantia se cela trese, ted uz prevazne strachem, jeji mozek uz neprijima povely od predrazdenych nervu, orgasmy odeznivaji. Je z ni vycerpana lidska troska. Procesi prijizdi na Panuv hrad, smecky se odvadeji do kotcu, psy zvlast lidi zvlast. Servantia je vylozena z vozu, jsou z ni strhany posledni kousky obleceni a je hrube omyta pod ledovou vodou, castecne se vzpamatuje a zacina poznavat, kde ze to je. Je znova dukladne svazana s odnesena do velke hodovni sine s krbem dva metry vysokym hori tam mohutna polena, tlustym, dlouhym dubovym stolem. Je hozena do kouta na tvrdou kamennou podlahu. Krb strasidelne osvetluje mistnost. Servantia by nejradeji spala, ale boji se, nevi co bude dal. Prichazi Panuv osobni sluha, je to surovec, obe plemena ve smecce (lide a psy) se ho boji a poslouchaji na slovo. Kopnutim probudi usinajici unavenou divku, rika ze jeste neni konec, ze zabava teprve zacne. Rozvazuje divku, pritom nevynecha jedinou prilezitost se ji dotknout na ruznych mistech. Pouta Servantii na vsechny ctyri do zvlastniho zarizeni. Je tam tak upevnena, ze ani panvi nemuze pohnou. Pleskne ji po rozbitem zadecku, sahne ji do odkryte ruzove jeskynky a vidi ze je vzrusena. Ty devko, jeste si uzijes. Budes si prat, aby ti tu tvou picu zasily. Hostina je v plnem proudu, nikdo si chudinky pripoutane divky nevsima, stul se prohyba pod zverinou. Pani a Damy jedi jen tak rukama. Ruce jsou pribor kralu. U kruhu na zdi jsou uvazani vedouci clenove psi smecky, jsou to statni psy. Spolecnost u stolu jim hazi kosti. Je slyset zlovestne vrceni a cvakani psich zubu. Pan vstava a pronasi rec, dekuje vsem za krasny lov zkazeny jenom tamhle tou devkou a ukaze kosti v ruce na spoutanou divku. "Tak a ted si uzijeme my" rika. Pri techto slovech si svleka kalhoty a prichazi ke kricici Servantii. Servantia omdleva, uz to nevydrzela. Pokorena, ponizena, vysilena, urcite bude uz hodna. Pan si zapina kaloty a obraci se k ostatnim: Ta ma na par dni dost, pokracujeme v hostine Sluhove odnaseji bezvladnou divku do jeji kobky ve sklepe.