Nikdy by mě se starší ženou, navíc
kolegyní, nenapadly hříšné myšlenky. Pět let sice není tak velký
rozdíl, ale když je ti pětatřicet vzhlížíš ke čtyřicátnici přeci jen
s určitým respektem. I když se chovala jako mladice. Krátké vlasy vždy
trochu rozčepýřené, měla moc milý obličej, se svou štíhlou postavou
čile pobíhala, po schodech až poskakovala. Při každém setkání se na mně
usmívala. Líbila se mi, ale nikdy mě nepřišlo na mysl nějak zevrubněji si
její postavu prohlížet, svlékat ji očima, jak se často připisuje
mužským pohledům. Nevědomky jsem respektoval náš věkový rozdíl.
S kolegy z oddělení moc nekomunikovala, v kantině sedávala vždy kousek
opodál a tím jsme se dost sblížili. Jako exotický stážista z výzkumáku
jsem se taky společnému stolu vyhýbal, konec konců o mou přítomnost ani
nestáli. A tak se to vyvinulo, že jsme si navykli sedět u oběda spolu. Moc
mile jsme se bavili o všem možném, každý den jsem se těšil až se zase
sejdeme.

Jednou se naše debata trochu protáhla. Byl pátek, kantinu už chtěli
zavírat, na oddělení se nic nedělo, tak jsem ji pozval do mé služební
místnosti na kafe. Chvíli jsme se pokoušeli pokračovat v hovoru, ale ta
před tím nenucená debata nějak vázla. Něco viselo ve vzduchu. Snad jsem ji
přece jen neměl zvát do pokoje, sami dva… starší kolegyně… ale ví
bůh, že jsem žádné nekalé úmysly neměl. Pocítila tu změnu atmosféry
zřejmě taky. Za chvíli se zvedla a měla se k odchodu. Snad se mi dokonce
ulevilo, nerad bych aby mě podezírala z dotěrnosti, když jsme si dosud tak
dobře kamarádsky rozuměli. Vstal jsem abych jí popřál pěkný víkend,
když se u dveří zastavila a otočila se ke mně zpátky. Mlčky stojí
nehnutě, jen se mi upřeně dívá do očí. Není mi to nepříjemné, jen
tomu pohledu nerozumím. Zkoumá mě? Vábí? Každopádně pociťuju, že mě
vzrušuje. Její oči na mně působí jako magnet. Zapomínám že je o tolik
starší, a ještě k tomu kolegyně, přistupuju k ní blíž a pokouším se
bádat v jejím pohledu. Nevyčtu nic, ani očekávání ale ani odmítnutí.
Mohla by, vlastně chtěla odejít. Můžu se odvážit? Přistoupím těsně
k ní, troufale ji chopím za ramena, skloním se k jejím ústům a přisaju
se na ně. Mile mi odvětila. Dlouho a krásně se líbáme. Pravá ruka se mi
sváží na její hruď, s překvapením cítím že má velká prsa. Zvolna
jí ten pravý přes košili hladím. O to víc se mi tiskne na ústa, tím
víc mě vroucně líbá.

Její prs mě tak připoutal, že si troufám rozepínat jí tu bílou
služební košili. Nebrání se, nechá mou ruku zajet dovnitř – už se
odtahuju od jejích úst váben jejím odhalovaným prsem. Nic moc jsem
neodhalil, jen bleděmodrou podprsenku… ale přece jen jsem mu trochu blíž,
tomu tajůplnému prsu starší kolegyně. Pokouším se proniknout pod košík
podprsenky, najednou strašně toužím dotknout se konečně jejího nahého
prsu, už fantazíruju o jeho půvabu… V tom mě přerušila. Vymanila se
z mého objetí, zapnula si košili a zastrčila ji do bílých služebních
kalhot. Zlehka se na mně usmála, snad trochu provinile, ale výtku jsem
v jejím pohledu nevyčet. Omlouvá se, že přijde hned, že musí jen dát
o sobě vědět na sále. Ještě si zapne plášť a doopravdy odchází. Ach,
co jsem to za blba, nadávám si v duchu. Jak jsem si moh troufnout takhle
přepadnout starší kolegyni, zklamat její kamarádskou důvěru! Ale všechna
čest, diplomaticky se z toho vyvlékla a konečně mně snad taky. Ale kdepak!
Jak bych ji podcenil! Přišla zakrátko, tentokrát bez pláště. Za zády
otočila klíčem. Rozepíná a shazuje si košili – bleděmodrá podprsenka
je fuč, objeví se rovnou dva velké, krásně oválné prsy, snad trochu
plošší, že nevisí. Jen si stačím všimnout, že pokožka je na nich
trochu svráštěná – ještě jsem neviděl nahá prsa starší ženy, asi
to patří k věku. Nemám moc času si je prohlížet, stejně svižně
svléká služební kalhoty, pod nimi taky nic – myslím žádné prádlo-
objevuje se řídce ochlupený klín… a Jarmila nestydatě stojí přede mnou
v celé nahotě. Žasnu jak je ve svém věku krásná. Ještě víc jsem
fascinován s jakou samozřejmostí se přede mnou odhalila, jak bezostyšně
se svlékla před mladším kolegou po pár týdnech nevinného kamarádství.
Myslím, že bych měl jít k ní, políbit na uvítanou v té nečekané
nahotě. Ale ona jde sama, ne ke mně, ale rovnou k posteli. Uléhá na záda,
ruce roztažené, snad aby nechala víc vyniknout své kouzelné prsy a upřeně
se na mně dívá. Chápu, rychle se taky svlékám a uléhám k ní na
lůžko. Tisknem se na sebe, líbáme se – znova žasnu jak starší
kolegyně dovede vášnivě líbat. Tlačí na mně své oválné prsy – kdo
by v takové chvíli neodolal. Dostaví se patřičná erekce. Trochu se
stydím tisknout na ní ztopořený penis.

Podle všech zvyklostí bych měl zajet rukou do jejího klína, snad ji
polaskat či povzbudit, jenže se příšerně stydím. Gynekoložka, celý den
se profesionálně obírá ženským přirozením, mám se já teď obírat
jejím? Nebude to taky trochu profesionální? Nenechá mě dlouho přemýšlet,
roztahne nohy doširoka – ani se tam nepodívám jak se stydím. Jenže proti
erekci není jiné pomoci, jen si trochu pomůžu rukou a vklouzá mi sám od
sebe do její už dostatečně vlhké kundy. Sám od sebe ne, musím vydatně
přitlačit aby se tam dostal celý. Je sice dost hluboká, ale je divně
rovná, přímá, ne tak dopředu zahnutá jak to obyčejně bývá. Snad taky
proto, že má nohy natažené vedle sebe – hrome jako gynekoložka by musela
vědět že pro úspěšné šoustání musí nohy pokrčit. Třeba je to její
trik, musím se trochu víc namáhat zasouvat ho dopředu, ale ta námaha se
vyplácí. Aspoň pro ní. S každým novým zasunutím vzdychne, pak najednou
vzdychá čím dál hlasitěji, do toho mě polohlasem ponouká „mrdej…
víc, hloubějc.. mrdej mě…“ Při tom se sama nepohne aby si pomohla,
přesto vnímám dobře jak se blíží… Uvědomuju si jak jí má útulnou,
chce se mi zůstat v ní v jejím vlhkém objetí, jen ještě kousek ven a
zvolna sunout zpátky… ale jí to stačilo. Zhluboka vydechla, ještě
párkrát mi penis sevřela, skutečně jen párkrát… a připadá mi, že
jsem už v ní nevítaným hostem, v kundě starší kolegyně.

Přesto jsem zůstal, musel jsem, ještě mi moc chybělo k mému
vyvrcholení. Tak často se mi to nestalo aby ho žena dosáhla dřív jak já,
podle mého až dost brzo. Věděla kde jsem zůstal a šla mi hned na pomoc.
Spíš taky sobě – jak jsem později poznal, chtěla, potřebovala mít
tenhle nenápadný, výlučně vaginální orgazmus víckrát za sebou. Tím se
mi taky vyjasnilo proč nepokrčuje nohy a nenadzvedá se: nepotřebuje
zatahovat do hry klitoris, je plně spokojená dlouhými pohybu penisu po celé
hluboké, napřímené pochvě. U ní se ten pojem přesně hodí. Zase
zeširoka roztáhla nohy, svá půvabně pevná stehna, vjíždím zase do
hloubky – ne, pokračování to není, musím úplně znova. Jarmila se
krásně přizpůsobuje mému rytmu, tiskne mě za zadek jako by chtěla
naznačit co prve říkala „hlouběji“. Je mi zas tak božsky v té
hluboké, útulné pochvě, připadá mi že se v ní utápím, tonu… Na
záchranu se chytám jejích prsů – ve svém novém předorgastickém
vzrušení se stačila na mně usmát jak má prsy vnímavé. Oba nás ta prsní
epizoda dodatečně vzrušila že musím zrychlit – i to kvituje (ještě)
úsměvem. Pak už se tváří vážně, moc vážně, je naprosto
soustředěná, jen dýchá rychleji. Čím delší a intenzivnější jsou
posuny údu dovnitř a ven, tím rychlejší a kratší jsou její vzdechy.
Mezitím zase ta nápověda „mrdej… mrdej..“ jako bych sám nevěděl co
si počít. Asi ji ta brutální slova samotnou vzrušují, třeba to říká
sama sobě. Ale zapůsobilo to i na mně. Opouštím prsa, objímám její
zadek a mírně ho v rytmu nadzvedávám proti sobě… rychle se to
stupňuje… Teď, teď musím… je to příšerně silné… na vteřinku
nevnímám vůbec nic, jen tu úchvatnou slast, rozkoš… jako omámen
zůstávám do konce a bezohledně se vystříkám do ní. Když se už můžu
rozhlédnout vidím, že se taky probírá z mrákot.

Trochu rozpačitě se na mně usmála, vůbec se před mladším kolegou
nestyděla když se mně optala: „víš co bych chtěla? Chtěla bych ještě
prcat, móc prcat… tak hezky do hloubky jako prve…“ Přitahuje si mou
hlavu a vášnivě mě líbá. Nevím kde se ve mně vzalo tolik pohotovosti…
vycházím jí vstříc už zase s pevnou erekcí… a celá hra se
opakuje.