"Tady jste, milánci..." Odskočil jsem od dívky, ale bylo by nesmyslné tvrdit, že jsme si tam přišli pouze zakouřit, což nebylo pro sestry tajemstvím a mlčky to trpěly. "Lauro, jdi okamžitě do postele, nebo se to v pondělí dozví primář..." Dívka, nepochybně ...

Po čtvrteční vizitě primář slíbil, že mě pustí hned druhý den do domácího ošetřování. Zavolal jsem to manželce, která měla pochopitelně radost, protože jsem byl v nemocnici už víc než čtrnáct dní. Po obědě jsem zalehl. Jak jsem si ve špitále navykl a nechal si zdát o tom, jak si vynahradím dny svého sexuálního půstu. Byl jsem už příšerně nadržený. Asi po hodině spánku jsem se probral a celý jsem hořel, lil se ze mne pot. Sestra přinesla teploměr a ten ukázal devětatřicet horečky. Musela vyměnit mé prostěradlo i povlak polštáře. Zavolala samozřejmě lékaře. Poslechl si mě a prohlásil, že z mého odchodu pochopitelně sejde. Ke všemu vyhlásili to ráno zákaz návštěv. Když jsem to telefonoval manželce, bylo mi do breku. Díky antibiotikům jsem byl už v sobotu v pořádku a měl před sebou beznadějně nudný víkend v nemocnici. Má nálada se pohybovala při bodu mrazu, přestože venku svítilo slunce. Často jsem si povídal s dívkou ze ženských pokojů v zadní části oddělení. Byla to drobná plavovláska, o hlavu nižší než já, ale i v tom nevzhledném nemocničním županu, jenž nosila přes košilku, že jí rýsovala pěkně špičatá ňadra. Seznámili jsme se v koupelně. Přišel jsem si tam zakouřit a ona zapomněla obrátit cedulku na dveřích. Ne, nekoupala se, taky tam kouřila. Bylo to dost neobvyklé ve věku, na který vypadala, ale když mi pak sdělila o sobě víc, už jsem se nedivil. Učila se na přadlenu v textilce a měla za sebou několik dětských domovů, o rodiče přišla v útlém věku, nepamatovala si je. A tak jsme se sešli v koupelně v sobotu odpoledne. Připálil jsem si od ní cigaretu a ona náhle prohlásila, abych nebyl smutný, že i víkend v nemocnici může mít své půvaby, když se dají spolu dohromady dva, kteří nepostrádají fantazii. Zprvu mi nebylo jasné, co má na mysli konkrétně, ale pak vyslovila svůj návrh, a to musel pochopit i úplný hlupák. Sejdeme se v koupelně, až na pokojích zalehnou a sestra zmizí v ambulanci... Byl to pro mne trochu šok při jejím mládí a s mojí čtyřiačtyřicítkou, ale zároveň to velice lákalo. Začal jsem se těšit na pozdní schůzku jako nějaký puberťák. Sestra Helga, prsatá dvacítka, vešla do pokoje a nabízela prášky pro spaní. Vzali si všichni. Je to vlastně jediná možnost, jak po delším pobytu přečkat noc. Asi po půlhodině jsem se vyplížil do koupelny. Dívenka tam ještě nebyla. Jak se mé čekání prodlužovalo, začínal jsem být nervózní, dokonce mě napadlo, že si ze mne prostě jen vystřelila. Ale přišla. Chtěl jsem jí nabídnout cigaretu. "Až pak," šeptla, vzala mě kolem krku, vytáhla se na špičky a našla rty má ústa. Když jsem pak pocítil její jazýček, přestal jsem se ovládat, zajel jí oběma rukama pod župánek a posléze i pod košilku. Zavrněla blahem. Byla horká a hebká, cítil jsem, jak se mi z těch doteků zvedl ocas. Přimkla se ke mně ňadry i bříškem a třela se o mne tak spontánně, že jsem se začal chvět. Pohrál jsem si s jejími tvrdými kozami, spustil ruce na boky a odtud do klína. Polaskal jsem prsty baculaté stydké pysky a pak jedním vnikl skrz závojíčky do štěrbiny. Dívka povzlykla a dychtivě se přirazila klínem na můj prst a ten se v ní ocitl až po klouby těch sousedních. Ona kroužila pánví a slastně povzdychávala do mých úst. "Jak tě napadlo, že po tom toužím?", zašeptal jsem. "Slyšela jsem, jak jsi volal té své...", odpověděla stejně tiše a popásala se na mých ústech. Už jsem si říkal, že jí to udělám doopravdy, když se otevřely dveře koupelny a v nich se objevila sestra Helga. "Tady jste, milánci..." Odskočil jsem od dívky, ale bylo by nesmyslné tvrdit, že jsme si tam přišli pouze zakouřit, což nebylo pro sestry tajemstvím a mlčky to trpěly. "Lauro, jdi okamžitě do postele, nebo se to v pondělí dozví primář..." Dívka, nepochybně dosud pod vlivem toho, co jsem v ní svým drážděním vyvolal, odklopýtala. Sestra vyčkala, až za ní klaply dveře pokoje a obrátila se ke mně. "Pane Pirkl, uvědomujete si, že jí není ještě ani šestnáct?" "Hlavně, že ne patnáct," hlesl jsem a hned přidal, "může za to fakt, že mě nepustili domů." Řekl jsem to vzdorovitým tónem, ale nejraději bych se v tom okamžiku neviděl, dívka mohla být mou dcerou. "Jestli nemůžete spát, měl jste si vzít prášek." "Na to, čím trpím, nepomůže žádná pilulka", odsekl jsem a chystal se projít kolem ní, ale chytla mě za loket. Nemáte chuť na kávu?" Bodla by, ale kde bych ji splašil v tuhle dobu?" "Moje starost." Vzala mě za ruku, odvedla do ambulance, kývla k pohovce. Sedl jsem si a sledoval ji, jak napouští vodu do konvičky, zapíná vařič, připravuje sklenky. Měla nádherně dlouhé nohy a v místě, kde se ztrácely pod bílou zástěrou, byly silně porostlé tmavými chloupky. Polkl jsem žhavou slinu. Představa jejího klína zapůsobila na můj penis jako bájné španělské mušky. Pootočila se ke mně a mé vzrušení snad považovala za obavy. Usmála se. "Dnes v noci sem nepřijde nikdo." "Proč se mnou ztrácíte čas, sestři?" "Abych vám vysvětlila, že Laura je příliš mladá na to, abyste si na ní vybíjel svou touhu. Představte si, že byste ji přivedl do jiného stavu..." "Asi máte pravdu. Ale pochopte, že to bylo najednou silnější než já." Chápu vás pane Pirkl, ale..." "Nechápete!", přerušil jsem ji a vstal. "Nemůžete pochopit, jak je mužskému, který je tu skoro tři týdny a nemá si s kým zaprcat..." "A má to věčně tvrdé... Tohle jste mi chtěl sdělit, pane Pirkl?" pousmála se. "Jo," hlesl jsem, zaskočen její otevřeností. A blesklo mi hlavou, že její jednání nemusí být vedeno pouze snahou zabránit nepřístojnostem na oddělení, za které tu noc odpovídá. Ještě jsem zabručel: "Nejsem stoupenec onanie." "Třeba bych věděla, co s tím vaším problémem udělat..." "Ven s tím," vyhrkl jsem a položil ruku zkusmo na její bok. Byl výrazný a zároveň hebký. Helga se usmála a začala si rozepínat pyžamo. Po letmém střetu našich úst se její rty ocitly na mé zarostlé hrudi. Její teplý dech způsobil příjemné mravenčení v mém těle. Nedokázal jsem se už brzdit, vtrhl jsem oběma rukama pod její zástěru, zbavil ji kalhotek a prsty masíroval její vystrčený zadek. "Myslete si o mně, co chcete, sestři, ale já se musím do vás schovat," zamumlal jsem. "A co ti v tom brání?" Sjela rukama do mého rozkroku, vysvobodila můj naběhlý ocas. Podložil jsem jí zadeček dlaněmi, ona si naskočila, semkla stehna kolem mých boků a už jsem cítil, jak nezadržitelně pronikám do její čvachtající buchty. V tom okamžiku zahvízdala konvička. Helga natáhla paži, vyškubla šňůru ze zásuvky. "Ted přece není čas na kávu", řekla a přimkla se ke mně. Takhle slepeni jsme padli na pohovku. Vyšvihla nohy k mým ramenům a já do ní vrážel ptáka, jakoby mi šlo o život. "Můžeš to pustit do mne" zašeptala, když naše společné úsilí vrcholilo. Jako by mi tím dodala další sílu. Mé dorážení dostalo volnější rytmus, začal jsem každý svůj pohyb vychutnávat. Explodoval jsem až v okamžiku, kdy vyjekla a musel jsem vydržet její zmítání. Domníval jsem se, že po tom divokém vyvrcholení udělá kávu, ale zbavila se hbitě zástěry, klesla k mým nohám a vzala mi ptáka do úst. Když dostal potřebné parametry, přála si, abych ji šoustal do zadní díry. Nezaskočilo mě to, moje žena taky zbožňuje anální soulož. V této poloze nás přistihl primář! Byly to pro mne velice trapné minuty a byl jsem rád, když mě vykázal na chodbu. Tam jsem spatřil stát Lauru a hned mi bylo jasné, kdo zařídil tohle překvápko. Laura se nijak nevymlouvala. Přiznala, že primáři zavolala do bytu, nepřenesla přes srdce, že si mě sestra Helga přivlastnila. Od dveří ambulance se ozvalo cvaknutí klíče. "Dá mu a bude to v pořádku", ušklíbla se Laura a zatáhla mě do koupelny. Shodila župan i košilku a stála přede mnou v celé nádheře svých šestnácti let. Byla pružná a prcali jsme to tak, jak jsem si netroufl s Helgou, na stojáka. Spojila ruce na mém krku a skřípla mě stehny tak dokonale, že jsem se mohl pohybovat pouze kupředu, pohyby obstarávala téměř sama. Ve svém věku byla obrovsky zkušená a šoustala báječně. Dělala to prý s mnoha kluky, ale s žádným jí nebylo tak dobře jako s těmi staršími pány, kteří mají své zkušenosti a dovedou holku důkladně rozrajcovat. V pondělí při odchodu z nemocnice jsem potkal sestru Helgu, která zářila jako to sluníčko. Rozloučili jsme se jako dobří přátelé s tím, že se můžeme sejít i jinde, než v nemocnici.