Tak tohle je tedy ta jeho dřina! Kvůli ní zapomněl i na desáté výročí naší svatby. A já, hloupá husa, jsem mu tak věřila! Kolik milenců jsem hrdě odmítala, a teď mi dokazuje, že zbytečně. Ten kurevník! Válí se v kanceláři na písařce a doma se vymlouvá, že mu to přestává ...

Pomsta je sladká, i když někdy dodatečně přijdeme na to, že byla zbytečná. Zbytečná? Prosím, to se může přihodit, ale sladká přesto zůstane. Dokonce velmi sladká. Něco už o tom vím.
Byla to pitomá náhoda. Chtěla jsem manžela překvapit novým modelem róby, neměla jsem u sebe dost peněz, tak jsem běžela za ním, aby mě založil. Jeho podnik stojí nedaleko salónu. Vyjela jsem do druhého patra, proběhla sekretariátem a vtrhla bez klepání do Slávkovy kanceláře. Za zády jsem ještě slyšela, jak jeho tajemník zoufale volá: "Milostpaní, tam nesmíte!"
Mne však udeřily do uší vilné výkřiky manželovy písařky, z níž jsem zahlédla jen roztažené nohy za stolem.
"Ano, ano, to je ono, krásně mě mrdáš, ááách..."
Nad jejíma nohama, které se zmítaly ve vzduchu, jsem ještě zahlédla, jak do ní někdo divoce doráží. Domyslela jsem si, kdo to je. Slávek! Pak se mi zatmělo před očima, vycouvala jsem do sekretariátu, zabouchla dveře, opřela o ně čelo a plakala.
Tak tohle je tedy ta jeho dřina! Kvůli ní zapomněl i na desáté výročí naší svatby. A já, hloupá husa, jsem mu tak věřila! Kolik milenců jsem hrdě odmítala, a teď mi dokazuje, že zbytečně. Ten kurevník! Válí se v kanceláři na písařce a doma se vymlouvá, že mu to přestává fungovat asi proto, že je přepracovaný. Ale já se pomstím, strašlivě se mu pomstím!
Otočila jsem se. Za stolem se krčil Roman, Slávkova pravá ruka. Mladíček, ale kdykoliv mne uvidí, oči mu zabloudí do mého výstřihu. Proč jsem ho vlastně doposud přehlížela? Je to přece docela pohledný chlapec. Je sice o dost mladší než já, ale nikdy neopomene očima si mě svléknout. Teď mu dám příležitost, aby to udělal doopravdy. To budeš koukat, Slávečku. Až dokončíš tu svoji jebačku, vyjdeš ven a uvidíš, jak tvoje ženuška píchá s tvým podřízeným a řve jako ta tvoje čubka.
"Zamkněte dveře do chodby, Románku, ať nás nikdo neruší!" poručila jsem mu. Roman sice nechápal proč, ale poslechl mne. "Máte na mne chuť? Když ne, já vám ji udělám!" Začala jsem rozhazovat kusy svého oděvu po kanceláři. "Vždycky jsem se vám líbila, nezapírejte! Tak teď máte příležitost vyřádit se na mně!" Románek byl údivem celý zpitomělý, ale svlékal se současně se mnou. Chytila jsem ho za jeho vztyčené bodlo a strhla jsem ho na sebe na koberec. Kam ho má vrazit, to jsem mu už nemusela napovídat.
Divoce se na mně zmítal, já jsem ho však vpouštěla do sebe lhostejně, jako by se mne ta šukačka ani netýkala. Vytrvale jsem se jenom koukala na dveře ředitelny, abych mohla včas vykřiknout: „Ano, ano, to je ono, krásně mě mrdáš, ááách...“ Slávek však nepřicházel a Roman zřejmě neměl dlouho pod sebou pořádnou samici, tak se do mne udělal. Po dlouhé době budou zase moje pilulky užitečné.
Ale co bude s pomstou? Slávek mě musí přece přistihnout v akci. Musela jsem tedy do odvety zapojit svou pusu, a tak se mi rychle podařilo připravit znovu tu jeho zbraň, aby byla schopná boje. Abych líp mohla pozorovat dveře, nastavila jsem Romanovi zadeček. Chlapec se znovu nadšeně do mne zabodl a bušil do mne.
Najednou jsem však začala v sobě cítit každý jeho úder, moje píčka se příjemně rozechvěla, začal se v ní probouzet zatím spící orgasmus. Vlna rozkoše se mi šířila po celém těle. Drahý manželi, máš nejvyšší čas, abys vstoupil, chceš-li mě překvapit in flagranti se svým nejlepším pracovníkem. Opravdu, jde mu to! Ach, Románku, co to se mnou děláš, už to na mne jde.
"Ano, ano, to je ono, krásně mě mrdáš, Románku, ááách..." Vykřikla jsem. On mě podruhé zaplavil svým semenem a svalili jsme se na koberec. Dlouho jsme leželi vedle sebe, než jsem se vzpamatovala.
"Co to tam manželovi tak dlouho trvá?"
"Manželovi?" divil se Roman. "Ten je přece už dávno doma! Shání pro vás, milostpaní, nějaký dárek k výročí, prý na to včera zapomněl."
Málem jsem omdlela.
"A kdo je tam?" ukázala jsem na dveře.
"Vedoucí oddělení potřeboval napsat nějaké objednávky," vysvětloval, "tak si půjčil kancelář pana ředitele a jeho písařku. A měla byste se rychle obléct, milostpaní, zdá se, že už dopsali."
Takže zbytečná pomsta? Kdo to chce tak jistě tvrdit? S chlapem si žena nikdy nemůže být jistá, obzvláště když začne v posteli absentovat. A sladká byla ta pomsta každopádně. Proto se taky nedivte, že si ji s Románkem občas zopakujeme. Preventivně. Pochopitelně v důstojnějším prostředí. I když na koberci a přede dveřmi manželovy kanceláře, ačkoliv v ní šoustal někdo jiný, to taky mělo svůj rajc!