Ale neomdlela, jen na chvilečku přestala dýchat, jak byla překvapená rozkoší, která ji v tu chvíli zasáhla.
„Ach, Míšo, co mi to na- na pr-prcince děláš, to je ná-nádhera!“ koktala Hanička.
„Celkem nic, Hani“! říkala ji Jituška. „Jen ti laská jazýčkem poštěváček, ale neboj se, nic se ti nestane, mě to dělává taky!“ dodává ji odvahy kamarádka.
Hanička se nestačí ani vzpamatovat a už ji zachvátí nová vlna rozkoše a já si připadal, že mám pusu ve Vltavě. Přestal jsem ji dráždit jazykem a naznačil Jitušce, aby ji přiměla kleknout si před válendu a položit se na ni trupem. Krásně tak na mě vyšpulila svoje dvě půlky zadečku. Měla moc krásný zadeček a když na to dnes vzpomínám, hezčí jsem neviděl.
Jituška mě podala svůj kolíček, který byl určený převážně do její prdélky, ale ráda se o něj s kamarádkou podělí. Já však ji nechtěl moc trápit, protože jsem věděl, že má zadeček dosud „poctivý“. Nechal jsem si od Jitušky namazat jen svůj ukazovák a ten jsem ji opatrně do zadečku zasunul. Jen hekla a už ho tam měla.
„Aáách! Uff! Uff!!“ vzdychala a funěla při tom, jak jsem ji prstíkem v prdélce jezdil tam a sem.
V tom do našeho pokojíčku vešla Klárka, která se vrátila ze školy a chtěla taky polaskat svoji prcinku, která ji už také slušně svrběla. Když viděla, co děláme s Haničkou, jen zakroutila hlavou a řekla:
„Za chvilku tady bude chodit celá vesnice! To já si taky pozvu kamarádku, abys ji uchlácholil!“
Jen jsem se usmál a řekl, ať ji klidně přivede. Uděláme tady orgie!
Klárka chtěla odejít a ve dveřích se setkala s tatínkem, který se šel podívat, co tam děláme za nepravosti. Byl velmi překvapen, když tam uviděl Haničku s vyšpuleným zadečkem a zabořeným prstem mým v něm.
Hanička se lekla, když viděla našeho tatínka a sevřela svěrač, až mě málem ucvakla dva články ukazováčku. Chtěla se i z mého prstu vycuknout, ale nešlo to. Držel jsem ji pevně a ona celá zčervenala studem před tatínkem.
„Ničeho se nestyď Haničko!“ řekl ji táta, když si všiml, že se Hanička stydí. „Jen zkontroluji, jestli ti to Míša dobře dělá a zase půjdu!“ dodal a poplácal ji po holém zadečku.
„Koukám, že Hanička má pěkný zadeček! Určitě by stálo za to zkusit ji tam i čuráčka, co ty na to Míšo?“ zeptal se mě táta.
Nemusel říkat dvakrát. Sám jsem už o tom přemýšlel, ale nejraději bych se Haničce čuráčkem, který mě už dávno poctivě stál, trefil do prcinky. Věděl jsem, že to, ale nemohu.
„Ty bys, ale radši Haničku prcal do kundičky, viď Michale?“ řekl tatínek, který jako by četl mé myšlenky. Jen jsem přikývl. „Neboj se, taky se jednou dočkáš a sama Hanička tě o to poprosí, viď Hani?“ zeptal se stále rudé dívenky. Ta jen přikývla, aniž věděla co dělá.
Vytáhl jsem prst z jejího zadečku a přisunul se k ní tak, abych ji mohl zasadit na řitní otvůrek svého tvrdého čuráka. Jitka mě ho hned namazala a trošičku pohonila. Musel jsem ji zarazit, protože jinak bych ji ruku potřísnil semenem a nemohl bych ho zasunout Haničce do střev.
Opatrně jsem ji zadeček rukama rozvíral a radil ji, aby se uvolnila a zatlačila, jako když kaká. Sotva tak učinila, pronikl ji tam můj nezbedník až na celou délku. Hanička vyjekla, a už ho tam měla. Nechal jsem ji ho hluboko zasunutého v klidu.
„Neplač Haničko!“ řekla ji Jituška, která si všimla, že kamarádka pláče. „Prdélce se to bude za chvíli líbit, až ti ji Míša projede čuráčkem!“ dodala ji odvahy k další akci.
Začal jsem ji zadeček pěkně projíždět a ona jen hekala. Sklonil jsem se k ní a obejmul ji a polaskal ji její prsíčka. To zabralo. Přestala se stydět a hlasitě vzdychala a pištěla blahem.
„No vidíte, jak vám to jde!“ pochválil nás tatínek a mě bylo nádherně. „Klidně se do zadečku Haničky vystříkej, tím ji neublížíš!“ radil mi tatínek. Byl nejvyšší čas, protože jsem za několik okamžiků, do jejího zadečku, pustil proud semene a penis vytáhl.
„Já chci také!“ volala Jituška, kterou to muselo pořádně rajcnout, protože byla celou dobu u toho a pomáhala mě i Haničce.
Tatínek byl, ale neúprosný: „Ne, ty ho ještě do zadečku dostat nemůžeš, protože jsi moc mladičká! Jestli chceš, nech se od něho vylízat, nebo mu ho vezmi ty do pusinky. Teď ho nech, ale odpočinout, má toho dost od Haničky!“
„Můžu sem chodit častěji?“ zeptala se nesměle Hanička.
„Kdy chceš!“ řekl ji tatínek. „Michal tě jednou i rád odpaní, viď Michale?“ dodal otec a nechal to na mě. Byl bych vůl, kdybych si takovou holku nechal utéct k jinému.