Starší text nalezený na disku, omluvte chybějící interpunkci, uvozovky apod, třeba to budu časem cizelovat:)

Jsem patnáctiletý hoch a od 10 let sloužím na zámku Paní zdejšího kraje. Díky tomu se z pasáčka ovcí a příležitostného malého zloděje poznenáhlu stávám mladým mužem se slušnou společenskou výchovou a vzděláním. Ta výchova je komplexní a přísná - za píli následuje odměna, za jakýkoliv nedostatek, od výrazu tváře, přes skvrnku na oděvu, nebo sebeméně nedbale odvedenou práci trest. a často ne ledajaký - Paní mě ráda trestá tím, že přijdu o šaty a jednou nebo dvakrát jsem tak strávil několik dnů na zámku nahý, naštěstí to bylo v létě - tehdy mne napadlo bez dovolení se vykoupat v kašně na zadním uzavřeném nádvoří, to víte, byl jsem ještě dítě.
Nicméně včera si mě Paní zavolala k sobě a po letech mi vysvětlila, že si mě přeci jen nevybrala, abych se stal pouhým jejím tajemníkem a písařem. Seděla na trůně v tmavé místnosti, kde jsem ještě nikdy předtím nebyl. Stěny a vůbec všechno včetně omítky kleneb tu mělo strakatě hnědočernou barvu a patinu, přičemž ve vzduchu viselo zvláštní těžké aroma - dílem voskových svící a smolných polen z krbu, který i teď koncem dubna hořel a ještě něčeho, co jsem nedokázal pojmenovat. Osvětlen byl pouze masivní dřevěný trůn a střed místnosti, kde jsem poslušně stál, kouty a další navazující prostory skrývala očím tma a ticho.
Jene, promluvila má Paní, ruce s dlouhými rudými nehty na područkách trůnu - cítil jsem, že si mám kleknout.
Pojď blíž, ano klečíš správně, ale dneska ti chci vidět do tváře, můj mladý sluho.
Povím ti teď proč jsi vlastně tady na zámku, nic neříkej, to už přece víš, že pokud bude Tvá Paní chtít, abys vůbec něco říkal, vyzve tě.
Tedy vybrala jsem si tě tak mladého, abych měla jistotu, žes nepoznal ženu, než si sem přišel. Což bylo navíc posíleno tím, že tam odkud pocházíš zaskakují za ženy často ovce a co já vím, co ještě, to jen tak na okraj. Ostatně tvá rodina za tento obchod dostala dobře zaplaceno a myslím, že tě nepostrádají.
Vidíš ten skleněný pohár tady na stolku? V tvém věku a pokud bys žil někde ve městě by ti už asi dovolili ochutnat víno, nebo by ses možná nikoho neptal a ochutnal ho sám.....vypadá zrovna tak, jako to co tu mám v poháru, ale to co tu mám já je přece jen něco jiného. Usmála se.
To co už možná z hodin anatomie víš Jene, je že ženy kromě jiných věcí každý měsíc z pochvy krvácejí. Co nevíš je, že to co žena při svém měsíčním cyklu roní, není jen tak obyčejná krev. Je to tekutina velmi mocná a co se tebe týče velmi důležitá a posvátná. Brzy se dozvíš proč. Teď hlavně dávej dobrý pozor, abys pochopil co bude v příštích dnech tvým úkolem: Zítra, nejpozději pozítří začnu krvácet i Já - tvoje Paní. Ty budeš od zítřka neustále se mnou, nahý a připravený zachytit a vypít každou kapku - rozumíš každou. Za jedinou skvrnku někde, případně kapku mimo tvá ústa bude následovat trest a věř mi, že to bude horší než kdy jindy, protože je nanejvýš důležité abys do sebe přijal co nejvíc té tekutiny. Po dobu úkolu nebudeš jíst, pít dostaneš čistou vodu, ale v první řadě musíš vypít všechnu krev a také moji moč z té doby. Pokud budu spát bude se krev zachycovat do nadýchané střídky bílé veky, kterou připraví v kuchyni......a ta veka omočená krví bude jediná pevná strava pro tebe po dobu úkolu, takže jistě chápeš, že bys neměl drobit.
Odmlčela se, dlužno dodat, že jsem byl uvržen ve zmatek a děs, ale něco mě drželo na místě.
Myslím, že jsi dost chytrý na to, abys pochopil smysl následujících dnů. Má krev je, jak už jsem říkala velmi mocná a touto cestou vyloučená obsahuje, kromě obvyklých substancí i mnoho dalšího, lidé tomu v budoucnu budou říkat hormony....i jinak, něco z toho možná nikdo nikdy neobjeví, protože žen mého druhu je a bylo velmi málo.... Zasněně pohlédla k lustru ve vrcholu klenby.
Vybrala jsem si tě, abys vstřebal co nejvíc ze mne. Má krev v tobě časem potlačí většinu toho, co z mužů dělá odporná prasata a budižkničemy a ty se staneš jiným tvorem, v jistém smyslu mým pokračováním. Na to samozřejmě nestačí krev z jedné periody, nicméně následující dny poslouží jako iniciační rituál pro tebe a já si přitom také přijdu na své. Když bude vše probíhat jak má, připraví později moje magistra Lékárnice výtažky, které umožní tvou kompletní proměnu - z muže na tobě zbude pouze pohlavní úd....ukaž mi ho pěkně....ano odstraňovat něco takového by byla škoda, možná to v budoucnu ještě budeme potřebovat, dodala spíše pro sebe. Byla krásná.
***
Druhý den si pro mne hned po ránu přišla Paní Magistra ze zámecké lékárny s otrokyněmi pomocnicemi. Nejprve mne mnohem důkladněji než bych to svedl sám vykoupaly a zbavily všeho ochlupení, které po mém těle stihlo vyrašit. Paní Magistra přísně dohlížela, aby se dívky lazebnice při holení a mytí nesmály a nesahaly, kam nemají. Poté následovala ještě důkladná očista zevnitř - klystýr, parní lázeň a několik litrů silně močopudného odvaru vonícího zázvorem a ještě něčím, abych před naši Paní předstoupil s tělem zbaveným všeho přebytečného, jak mi Magistra vysvětlila. Na závěr mne dívky v cudných splývavých bílých šatech ještě důkladně silou, kterou bych nečekal, promasírovaly po celém těle a tím zároveň vetřely do kůže zvláštní mast, kterou jim Magistra sama donesla těsně před tím, než tato závěrečná procedura začala. Všiml jsem si, že kupodivu masírovaly v kožených rukavičkách, které po dokončení úkolu sundaly a odhodily do připraveného vědra s horkou vodou.
Mezitím už mě Paní Magistra odváděla do svého kabinetu. Byla to zvláštní místnost v nároží křídla Zámku, ktereré se vypíná na strmé skále nad soutěskou, odkud i dovnitř slabě zaznívá hluboké šumění potoka z jejího dna.
Je prosvětlena trojicí sdružených klenutých oken zasklených tabulkami čirého skla, na rozdíl od většiny ostatních místností zámku, kde světlo zadržují malé většinou do hněda, ale i do ruda a temně modra zbarvené čočky tlustého skla zalité po okrajích zelenošedým letitým olovem.
Ze strany protilehlé oknům se do místnosti vstupuje z arkády na nádvoří. Delší boční stěny jsou až na jedna úzká dvířka zhruba v polovině stěny napravo, při pohledu ode dveří, obestavěny širokými, důkladnými dubovými regály sahajícími až k vysokému začernalému stropu z trámů.
Police potom plní přibližně rovným dílem knihy, nejpodivnější a nejhrůznější exponáty a preparáty uložené nejspíš v dřevitém lihu, či usušené anebo vycpané, keramické nádoby a sklenice se zabroušenými hrdly na skladování léků, tinktur a bylin a v neposlední řadě nepřehledná změť lékařských baněk, křivulí a nástrojů, včetně několika destilačních kolon a přístrojů, jejichž názvy neznám, ale o to více znepokojivých.
Na dvojici psacích a pracovních stolů sražených u oken do tvaru písmene L mezi knihami a svitky trůní několik lidských lebek, z nichž ta největší, lety zahnědlá má místo zubů vsazeny blyštivé temně rudé drahokamy.
Sama Paní Magistra by se v této místnosti skoro ztratila, nebýt toho, jak na člověka působí její pohled. Ne nadarmo se v zámku říká, že její pomocnice - otrokyně se jí bojí více, než samotné Paní. Nahlas se to ovšem nikdo nikdy nikde říci neodvážil.
Je velice křehce působící drobné, bledé a štíhlé postavy, na ženu sice docela vysoká, ale v sousedství mohutného zařízení jejího hájemství působí na pohled, jako panenka, což je umocněno záplavou zvlněných, jako uhel černých vlasů, který jí spadají z pod černého přiléhavého čepce až hluboko pod pás - tedy panenka do té chvíle, než - jak už jsem řekl - zachytíte pohled jejích očí. Je v něm více, než jsem s to vypsat.
Teď si mě ovšem dala z lázně přivést a já stál před jejím stolem jen v bílém prostěradle a trepkách, které se malinko bořily do vysokého orientálního koberce položeného právě jen tady před stolem. Byl jsem, jak se později vžilo na koberečku - a to doslova.
Zpoza stolu mne nejprve beze slova sledoval Magistřin pohled jemuž zdatně sekundovala i ta již zmíněná lebka, jelikož, jak jsem si teprve po chvilce všiml, měla po jednom drobném rudě žhnoucím kameni vsazeno i do holé kosti prázdných očních důlků.
"Sundej si to prostěradlo a klekni si Jene, něco ti teď řeknu a ty víš, co se patří, když s tebou mluvím....tedy teď jsi připraven na přeměnu, pokud naše Paní bude krvácet budeš přijímat pouze její krev a další substance, které opustí její vznešený klín. jak už víš, máš povoleno se napít i vody, pokud bys nemohl žízní vydržet. Ale pamatuj si, že čím méně vody vypiješ, tím lépe pro tvoji budoucnost - uděláš lépe, když budeš hlídat každou kapku z klína Madam.
To, co tě čeká, je velice složitý a těžko pochopitelný proces i pro vědce a přestože bude trvat mnohem déle, než následující tři, nebo 4 dny, dobrý začátek je důležitější, než by sis myslel.
Teď pojď blíž, budu mluvit tiše a chci, abys dobře rozuměl. Sem za stůl, kleknout a nastavit ucho, velela. Poslechl jsem a cítil, jak mne na rameni pohladily prameny jemných vlasů, jemných, jako hedvábí, které obě Paní rády nosí. Magistra se ze své sesle mírně nadlidských proporcí naklonila až k mé hlavě.
Zmražený jsem poslouchal.
Jene znám tě od doby, kdy jsi se tu na Zámku prvně objevil. Za tu dobu vím nejen, že nejsi hloupý, ale i že na muže máš dobrý charakter, ať už je to tím, že ses mužem vlastně ještě nestal, nebo jsi vlastně anděl...nevím. Tiše se usmála.
A teď: to co podstoupíš je rituál, který zahájí v tvém těle velice složitý a proto stěží plně předvídatelný proces - proto je také důležité, aby tvé tělo pokud možno beze zbytku přijalo to, co mu vznešené tělo naší Paní poskytne - proto ten půst před i během rituálu a ta očista. Pokud jsi se během půstu dopustil nějakého přehmatu a cokoliv jedl, bylo by pro tebe nejlepší, kdybys sem nikdy nepřišel, ale přesto mi to řekni, trest se dá snést, jsi silný, leccos přežiješ, a rituál odložit...nic, to je dobře, myslím, že nelžeš, já i ostatní personál zámku jsme tě zjevně i nenápadně hlídaly, to víš s muži to ani jinak nejde.
A teď poslouchej, ztišila hlas do šepotu. I pokud jsi nic nezanedbal a budeš dbát všech pokynů je možné, že se tvá přeměna nepodaří, jak má. Já myslím, že si přesto, že jsi vlastně ještě pouhý muž, otrok, zasloužíš vědět celou pravdu - tedy pokud půjde všechno dobře, měl bys nakonec mít téměř ženské tělo i mysl a krev Madam, stát se v jistém smyslu jejím pokračováním. Jak to proběhne, to uvidíš pokud budeš mít štěstí sám. Ale......učinila pauzu, když štěstí mít nebudeš, nebo selžeš, přeměna se zle zvrtne....zjednodušeně to znamená místo alabastrových ňader vlčí srst, místo jemných nožek pařáty a drápy, místo skvostných rób křídla netopýra a myší ocas a kdo ví, co ještě.....ostatně po sklepeních Zámku prý staletí bloudí pár takových nešťastníků, jsou to děsivá stvoření a raději se s nimi setkat nechtěj. Já jsem kdysi dávno pár z nich zkoumala, je to moje poslání na tomto světě, takže jakkoliv to není mnoho, vím víc než kdokoliv jiný o tom, jak takzvanou nedokonalou přeměnu rozeznat co nejdřív. Tedy není toho moc, ale toto si pamatuj, pokud budeš mít v době rituálu a i těsně po něm při spánku živé sny nejprve o krásných ženách či bytostech, přibližně jejího vzezření, které tě budou svádět, abys pil i z jejích klínů, neposlouchej je. Odmítej. Pokus se probudit, nebo raději nespat vůbec a čekat na každou další kapku z klína, kterému náležíš. Pokud bys neodolal, rozsápaly by tvé tělo nejprve ve snech a nakonec i ve skutečnosti, pamatuj si to. Jene, kdyby to umožňoval zámecký protokol, Já Magistra bych tě o to prosila, to mi věř.
Zdálo se mi, že se její pevný hlas, i když šepot, neznatelně zachvěl.
Takže jestli na něco takového jen náznakem dojde, na nic nečekej a opusť Zámek. Pokud budeš rychlý a přežiješ doznívání proměn i případné pronásledování, máš slušnou šanci žít někde stranou v horách, jako obyčejný upír. Pokud jsi lidumil, tak o zvířecí, pravděpodobněji však o lidské krvi.
Říkám to proto, že jakmile rituál začne, Paní nebude schopna propustit tě, i kdybych jí byla požádala a řekla, co tě čeká. Nejspíš by tě v takovém případě dala setnout a spálit, aby ses nenastěhoval za ostatními do sklepení, ale to je tak všechno. Každopádně by měla větší vztek, než si jsme oba dohromady schopni představit.
Věřím, že to, co jsi teď slyšel vezmeš v úvahu a pamatuj si - tento rozhovor se nikdy neodehrál....Jene podívej se mi do očí a opakuj to.
Poslechl jsem. I kdybych nechtěl, poslechnout, což se po pravdě řečeno nestává, při pohledu do těch očí nešlo jinak. Jedno bylo sytě modré a druhé smaragdově zelené, to je však ta nejmenší a nejpovrchnější zvláštnost celku, který obnáší Magistřin pohled. Obě ty veliké a krásné, ačkoliv nepřirozeně od sebe navzájem odlišné, oči hleděly jaksi sotva znatelně a proto těžko popsatelně strnule. Pokud mrkly, potom jen velmi pomalu a člověk tušil, že zřítelnice ho sledují do posledního okamžiku, než se víčka zcela sevřou.
Teď se Jene zahal a jdi do pracovny Paní, je pomalu odpoledne, Paní už brzy vstane a v tu chvíli máš už sedět nahý a připravený pod jejím psacím stolem a čekat na první kapku. Mast, kterou tě otrokyně natřely by ti měla pomoci vydržet to čekání a zároveň si uchovat bdělost. A ještě jednou, pokud padne slovo o tom, co jsem ti tu důvěrně vyložila, buď si jistý, že pokud ne Madam, já si tě najdu. Všude.
Jdi