Sofiina volba - Pomsta za nevěru

Než se vrhnete do čtení, jedná se o mou první gay povídku a obsahuje následující kinky: nucená feminizace, ponižování, vydírání - Proto se prosím ujistěte, že Vás tyto tvrdší fantazie berou.

Jmenuju se Filip a nedávno jsem se svou přítelkyní Sofií oslavil roční výročí. Holky po mě nikdy moc neletěli, nejsem ani vysoký, ani svalnatý a sebevědomím taktéž zrovna nepřekypuji... paradoxně mě v klubu oslovilo za život více gayů, kteří hledali feminního hubeného muže, než kolik jsem si troufl oslovit žen. Svojí přítelkyně si proto dost vážím a je mi jasné, že za náš vztah mohu děkovat hlavně štěstěně a tomu, že je dominantní a tak jí vyhovuju. Ale každý dělá chyby

Ta moje chyba se stala před pár dny, byla dost osudová a jak už to tak bývá, stala se pod vlivem alkoholu. S kamarádem jsme se vydali do baru na pár piv, trochu jsme pokecali a jak tak plynul čas, nalili jsme toho do sebe více, než jsme plánovali. Když potom kamarád odešel na autobus, řekl jsem si, že se tam ještě zdržím, dám si poslední drink a vyrazím domů. V tom se tam ale připletla skupinka podnapilých dam, o něco starších než já a jedna z nich se se mnou začala bavit a flirtovat. Čišela z ní taková sebevědomá, dominantní, ale přesto laskavá a pečující energie, která mě neuvěřitelně přitahovala a která mi u Sofie chyběla, jelikož ta je spíše tvrdá. Byl jsem z jejího zájmu dost zaskočen a polichocen a možná proto jsem jí trochu podlehl. Souhlasil jsem, že se s ní půjdu projít a na oné procházce došlo po chvilce flirtování k mírnému osahávání a líbání.

Na druhý den ráno mi chvíli trvalo, než jsem si rozpomněl na detaily té noci a jakmile se tak stalo, začal jsem toho hořce litovat. Celé dopoledne jsem přemýšlel co s tím budu dělat, ale nakonec jsem se rozhodl že o tom zkrátka Sofii neřeknu. Já vím... jsem srab, ale kdo by chtěl ničit jediný jeho vztah, kvůli jedné hloupé opilé chybě? Uklidňoval jsem se, že se to nikdy nedozví, já na to jistě brzy zapomenu a bude to za mnou… Kdyby se o tom Sofie dozvěděla, zabila by mě. Z téhle představy mě ovšem vytrhla zpráva, která mi přišla odpoledne.

Život má zvláštní, temný smysl pro humor, ona zpráva byla od Sofiina nevlastního bratra Dominika. Ten mě nikdy neměl příliš v lásce, asi by si představoval pro svou sestru lepší partii, on sám je vysoký, silný a sebevědomý... zkrátka to, co já jsem nikdy nebyl. Z jeho zprávy jsem pochopil, že zákon schválnosti skutečně existuje. Během té sotva půl hodiny, po kterou jsme seděli na autobusové zastávce, projel jeden autobus a v onom autobuse seděl právě on a vracel se domů. Poznal mě a vyfotil si mě, jak mne ona slečna líbá.

Ve zprávě se s tím vůbec nepáral, poslal mi fotografie, na kterých jsem dost jasně poznat, zasypal mě nadávkami, ale zároveň naznačil, že mohu udělat něco pro to, aby se to jeho sestra nedozvěděla a já dostal druhou šanci. Byl velmi asertivní dal mi jasně najevo, že nechce slyšet žádné vytáčky ani omluvy, ale pouze odpověď ano, či ne, zda přistoupím na jeho podmínky a přijmu jeho „trest“, po kterém si dvakrát rozmyslím, jestli jeho sestře ještě ublížím. Necelou hodinu jsem na tu zprávu jen vystrašeně zíral, srdce mi div nevyskočilo z hrudi a hlavou mi lítali myšlenky na to, co po mě proboha chce. Došel jsem k závěru, že takový člověk si chce asi zchladit žáhu… zbít mě, ublížit mi… upřímně mi to po chvíli přemýšlení, stresu a melancholie bylo jedno. Přijít o ni, ještě kvůli takové chybě by mě složilo emočně víc, než jakákoli rána pěstí a tak jsem zatnul zuby a rozklepanými prsty vyťukal do klávesnice „Ano“.

Skoro obratem mi poslal instrukce, nedávno se od rodičů přestěhoval do vlastního bytu blíže centra a přesně tam jsem se za ním měl večer toho samého dne dostavit. Nedal mi tedy moc času na rozmyšlenou ani mentální přípravu a já skoro až do večera jen nervózně pochodoval z místnosti do místnosti. Čas utíkal tak pomalu a přišlo mi to jako věčnost, ale nakonec přišel čas, abych se začal připravovat k odchodu.

Když jsem dorazil na místo a stále rozklepanou rukou zazvonil na zvonek, ozval se bzučák z interkomu se ozval Dominikův hlas, který řekl jen „třetí patro“. Dveře se otevřeli a já vyrazil nahoru. V třetím patře mě čekali pootevřené dveře, ale po Dominikovi ani stopa, vešel jsem tedy pomalu dovnitř, zavřel za sebou dveře a celý se chvěl. V předsíni jsem si zul boty a nervózně se vydal dál do bytu, v obýváku jsem se ale zarazil, když jsem tam viděl stát Dominika jen ve spodním prádle. Stál nade mnou jako hora, ruce křížem a jen na mě pohrdavě zíral, netušil jsem co říct, snažil jsem se ze sebe něco dostat, ale nakonec jsem jen sklopil hlavu, abych se mu nemusel dívat do očí.

Sice jsem mu neviděl do tváře, ale poznal jsem, že mě od hlavy k patě projel očima, než konečně rozbil to ticho. „V koupelně je žiletka a pěna, padej se umýt a ohol se… všude. Potom tam nech hadry a vrať se sem“. Když jsem to slyšel, projel mnou mráz a vůbec jsem nechápal, proč by něco takového proboha chtěl… Chce mě ztrapnit? „C-co?“ vydal jsem ze sebe koktavě, ale ihned mi rázně zatnul tipec „Ticho, mluvit budeš jen když tě vyzvu“.

Nezbývalo mi, než jen hlasitě polknout a se sklopenou hlavou se tedy vydat do koupelny, ještě než jsem za sebou zavřel dveře, slyšel jsem jak Dominik zamyká ty vchodní. Svlékl jsem si kraťasy a tričko a vlezl do sprchové koutu. Celý jsem se chvěl a tak pro mě bylo po vysprchování trochu obtížné se celý oholit, neustále jsem myslel na to, k čemu mu to proboha bude a nechtěl jsem si připustit, že se bude dít to, čeho jsem se obával. Když jsem měl hotovo, zabalil jsem se kolem pasu do ručníku, vyšel z koupelny a stále trochu mokrý a vyklepaný došel do obýváku.

Když Filip přišel blíž a pod nohy mi hodil černou krajkovou košilku, silonky a dámské krajkové kalhotky, se slovy „Tohle si obleč“, vše značně průhledné, začalo mi docházet o co mu jde. Celý jsem zrudl, zarazil se, zíral na podlahu a snažil se sám sebe uklidnit, že mě chce snad jen zvráceně ponížit. Než jsem si ale stačil plně uvědomit a zpracovat co mě čeká, přiletěla mi od Filipa rázná facka. „Oblíct jsem řekl!“

Trošku jsem vyděšeně vyjeknul, rychle se sehnul a se slzami v očích ze sebe shodil ručník a začal se oblékat do prádélka hodného snad jen pouliční děvky. Když jsem před ním již oblečený stál a zažíval největší ponížení svého života, jen se spokojeně pousmál a klidně řekl „Kleknout“.
Kleknul jsem si tedy, tvářičky stále od slz a celé rudé a poprvé na něj, skoro až škemravě zvednul zrak. Stále se usmíval, velkými prsty mi trochu utřel slzy z tváří pokračoval klidným hlasem „Sundej mi trenky, tlamičkou“. I když jsem se jeho záměrů bál už nějakou chvíli, projel mnou po jeho slovech šok, srdce se mi rozbušilo ještě více než předtím a jen jsem na něj zaraženě zíral.

On byl ale netrpělivý, chytil mě za vlasy a hlavu mi přitáhnul ke spodnímu prádlu, které div neroztrhl ten obrovský stoják, který se mu z něj tyčil. Chvíli jsem na něj opět jen civěl a hyperventiloval, ale když mi výhružně zakvedlal za vlasy hlavou, radši jsem zoufale vzal horní část trenek do zubů a začal hlavičkou tahat dolů. Moc to nešlo, ale nakonec se mi povedlo trenky stáhnout pod úroveň jeho ptáka, který povyskočil a dopadl mi na čelo. Byl opravdu obrovský, o čemž jsem se sám přesvědčil, když mi nadzvedl hlavu a nechal mi ho ležet přes celý obličej.

Koukal jsem se mu s ním na obličeji do očí a on se stále jen usmíval a kochal se, jak na něj celý rudý a znechucený bezmocně koukám. „Šikovná kurvička… nečum a začni ho olizovat“ řekl po chvíli rázně a poplácal mě s ním párkrát po obličeji. Co jsem mohl dělat? Možná jsem se měl víc bránit, ale cítil jsem se tak titěrně a slabě… Vypláznul jsem tedy jazýček a začal kousek po kousku jeho péro pokrývat slinami. Dominik mě spokojeně pozoroval a nastavoval péro tak, abych nevynechal ani kousek. Když už jsem olízal snad každý centimetr, bez varování mi strčil špičku do pusy a já tak jeho péro obepnul rty. „Tak kuř čubičko… a hezky mi u toho poděkuj“ řekl a já začal pomalu a nezkušeně na péru jezdit pusinkou. Snažil jsem se to racionalizovat… Vypnu mozek, jen přežiju jedno vykouření a všechno bude v pořádku…


S novým pohledem na věc, ale stále plný studu jsem tedy pokračoval a přes péro mu mumlavě poděkoval. Zrovna jsem se trochu uklidnil a díval se mu do očí, když se jeho úsměv změnil na naštvané zamračení „Ty si to normálně užíváš ty čubko!“ zařval naštvaně a poukázal na to, jak se dámské kalhoty napínají s mojí, oproti jeho směšnou, erekcí. Vůbec jsem si to neuvědomil… Jasně, že se mi to přece sakra nelíbí…

Dominik mě chytil za vlasy a silou mi narval péro až po kořen do pusy. Celý jsem sebou hrknul a zadusil se, Dominik se navíc natáhl a silně mě plesknul přes vystrčenou prdelku v kalhotkách. Stále mě silně držel na péru a já si začínal slintat na pusinku a obracet oči v sloup. „Tak děvce se líbí tady slintat na péru jak bezcenná hračka.. co by na to asi řekla Sofie co?“ jen jsem se na něj zoufale koukal už trochu rudýma očima, z pusinky mi kapali sliny a silně jsem chrčel. „Tak se jí zeptáme ne? Sofi! Pojď se podívat na toho svýho čokla…“ Zavolal Filip a já na něj vytřeštil oči… lapal jsem po dechu, bušilo mi srdce a cítil jsem se na omdlení. Z vedlejšího pokoje se otevřeli dveře a já jen zoufale koukal, jak z něj vychází moje přítelkyně. Přítelkyně která se škodolibým úsměvem pozoruje, jak se dusím na péru.

To by bylo pro dnešní povídku vše, trvala mi napsat o něco déle, než jsem předpokládal a už jen úvod dal na docela dlouhou povídku. Pokud se Vám povídka líbila a chtěli by jste pokračování, budu rád, když mi necháte nějaký ten ohlas v komentářích, ať vím, že to vůbec někdo čte :)

Komentáře

Nový komentář