"Toho jsem si už koupila, ale není to ono. Je studený, vždy ho musím ohřívat pod paží, abych si nenachladila vaječníky. Je to jenom nepoddajný kus umělého klacku, kdežto mužské přirození, byť by bylo sebetvrdší, má přímo sametový povrch. A když zajede do těla... hmm!" ..

Poznal jsem několik vdov a všechny měly jednu vadu. S velkou rozkoší vyprávěly o posledních dnech svého muže. Proč onemocněl, jaké léky užíval, kdy, kde, co a jak... Někdy jsem měl dokonce dojem, že při tom povídání dosahují i orgasmu. Skoro všechny byly stejné. Až na Ditu.
Byla to boubelatá, prostá, až naivní žena, která měla zase jinou vlastnost. K smrti ráda vyprávěla o svém intimním životě.
Jednou jsem ji potkal třeba na schodech, bydlela v bytě nade mnou. Celá zářila. Proběhla kolem mne a hned se zase vrátila. „Vypadáš nějak rozzářeně,“ řekl jsem jí a ona s nadšením řekla: „Představ si, že hned ráno na mne vlezl Kája a udělal mi to čtyřikrát bez vytažení. Postříkal mi tělo a pak řekl, že večer to doděláme. Představ si, ráno čtyřikrát a večer se mám na co těšit. Přitom proháněl moji pampelišku jako ďábel. Kdybys mi na ni ještě teď sáhl, určitě by sis popálil prsty, jak je stále rozpálená doběla...“ Podrbala se v rozkroku a odběhla.
Pochopitelně jsem si na její pampelišku nesáhl a ona to ani nečekala. Prostě Dita byla žena, která měla co na srdci, to na jazyku. A zřejmě ještě raději to měla mezi stehny.
S Ditou a Kájou jsme se navštěvovali od doby, kdy jsem se před třemi lety rozvedl. Když ale Kája potom zemřel, návštěvy ustaly a s Ditou jsem se potkával jen občas na schodech či v samoobsluze.
Samému člověku je však smutno, a proto jsem si pořídil přítele, jezevčíka, kterému jsem dal jméno Ty. S ním jsem zažil mnohou legraci. Když jsem na něho zavolal: Ty, pojď sem! A lidé se obraceli, protože mysleli, že volám na ně. Pochopitelně jsem ho musel chodit venčit. Naproti našemu činžáku je rozsáhlý park, takže tam sedávám na lavičce a Ty zvědavě očichává stromy a keře.
Jednou, když jsem zase takhle odpočíval, sedla si ke mně Dita, která se odkudsi vracela.
"Co je s tebou, že tě není vidět? Co děláš, jak se máš, co je nového?" spustila na mne vodopád slov, takže k odpovědi jsem se dostal asi až po pěti minutách. Ale ona si stejně na otázky odpovídala sama, takže jsem do krátké pauzy raději špitnul: "A jak se máš ty?"
Nikdy bych nevěřil, jak snadno lavinu slov dokáže zastavit tato prostá otázka.
"No," řekla zjihle. "Jak se může mít vdova sama doma? Přes den to ještě jde, vlastně Káju ani moc nepostrádám. Ale ty večery! Vedle mne je jeho postel prázdná. Tělo by ho chtělo. Konečně ty to snad taky znáš, ne?" mluvila tak, jak to měla ve zvyku. Až s děsivou samozřejmostí.
"Jo, to znám," přikývl jsem. "Tak si najdi milence," poradil jsem jí.
"Milence? A kde ho vzít a nekrást? Už bych skoro brala kohokoliv, ale o ženáče nestojím a svobodní prostě nejsou. Onehdy jsem četla, že na jednoho muže připadají ve městě tři ženy."
"Tak zajdi do sexshopu. Vyber si umělého kamaráda!" Nepřestal jsem jí radit a ani ve snu mě nenapadlo, že bych jí mohl posloužit sám.
"Toho jsem si už koupila, ale není to ono. Je studený, vždy ho musím ohřívat pod paží, abych si nenachladila vaječníky. Je to jenom nepoddajný kus umělého klacku, kdežto mužské přirození, byť by bylo sebetvrdší, má přímo sametový povrch. A když zajede do těla... hmm!" Zasněně hleděla do korun stromů. Pak se ale vytrhla ze snění: "A co ty? Ty si honíš brko?" Jak jsem uvedl, Ditina prostota byla bezmezná.
"Ty toho o nás moc víš," usmál jsem se její zvědavosti. "Ale nezapírám, že mi občas taky rupe v koulích. Už jsem uvažoval, že bych měl s tou situací něco dělat. My, opuštěné duše, bychom měli založit spolek osamělých. Členové by získávali další členy a jedinou jejich povinností by bylo, aby na zavolání člena nebo členky ihned nastoupili do postele volajícího a uspokojili jeho tělo. Co tomu říkáš? Vydával bych pravidelný adresář nových členů."
Dita na mne hleděla s otevřenou pusou.
"To kdybych já zavolala, tak by zavolaný musel přijít ke mně a v posteli se mnou... To by mohlo být sice zajímavé, ale myslíš, že by to fungovalo?"
"Muselo by. To by přece byla podmínka členství."
Trvalo dost dlouho, než jí to mozek zpracoval. Přičinil se o to i Ty, který už udělal všechno, co měl a teď strkal čenich mezi Ditina stehna a s požitkem tam čmuchal.
"Tak já to vyzkouším. Prozatím jediným členem jsi ty, takže já tě teď volám, abys přišel a udělal mi to!"
To tedy byl gól přímo z voleje. Když jsem se však zamyslel, měla pravdu.
Psa jsem strčil do bytu a následoval Ditu až do její ložnice. Zatáhla rolety, aby v pokoji bylo příjemné šero a za chvíli už ležela, čekající v odestlané posteli.
"Tak pojď, nač čekáš?" řekla netrpělivě.
Sedl jsem si k ní.
"Je tu ovšem jeden problém. Já mám toho svého fešáka trochu silnějšího, než je v kraji obvyklé. Proto jsem pořád sám. Manželka se kvůli tomu se mnou rozvedla a každá z žen, kterou si přivedu do postele, jakmile spatří moji štangli, zděšeně prchne v obavě o své zdraví," varoval jsem ji.
"Kecáš! Svlékej se! Do mne se vejde cokoliv. Až uvidíš toho mého uměláka, už se nebudeš divit. Já jsem totiž měla kdysi kamarádku, která byla jak na chlapy, tak na ženské. Jednou mě zatáhla do postele, abych prý poznala, že milování se ženou je daleko něžnější a hezčí než s chlapem. A vytáhla sadu uměláků. Tenký byl pro prdýlku, ale to se mi vůbec nelíbilo. Ty další měla pro čurinu. Jeden byl normální a druhý hotový gigant. Ten tlustý se do přítelkyně nevešel, ale do mé kopretiny vklouzl jedna radost. Dokonce mi do ní kamarádka strčila celou ruku až po zápěstí. Já ji asi mám z gumy. Jakákoliv velikost mě nevyděsí. A už se svlékni, hořím zvědavostí!"
Lehl jsem si tedy k ní a ona mi ihned sáhla do klína.
"No, to tedy bude něco! Ještě ti nestojí a už se mi sotva vejde do dlaně," doprovázela komentář třecími pohyby na mé rouře. Ale nejen ona, i já jsem byl zvědavý na její elastickou kundičku. Sáhl jsem jí mezi nohy a doslova jsem zkoprněl. Měla ji dokonale vyholenou.
"Ty se holíš?" vyjekl jsem překvapeně.
"Jo, Kája si to přál. Je to prý hygienické a navíc nehrozí poranění jazyka. Když mě jednou lízal, a to dělal velmi rád, řízl se o chlup a pak se mu to špatně hojilo. A hele, už ti ta tvoje paráda stojí. To jsem zvědavá, jak to spolu zvládneme."
Šlo to nevídaně hladce. Když do Dity vklouzl žalud, zalapala sice po dechu, ale pak byla velmi spokojená. "Ty bláho, to bude přímo spanilá jízda do ráje!"
K jejímu dobru nutno poznamenat, že během soulože kupodivu nemluvila, jen vzdychala a mačkala si kypré vnady.
Odpráskla se přímo kapitálně a hned zase sáhla po fujaře.
"Sedělo to ve mně úplně akurátně. Páni, to byl šrumec. A ty chodíš už půl roku kolem mne a necháváš moji chudobku zahálet."
Chudobka byla holá, jazyk mi v ní klouzal sice náramně, ale málo platné, ty chlupy mi tam chyběly.
"Nechej si ji zase obrůst!" doporučil jsem jí.
"Já bych ráda, ale když začínají chlupy rašit, drásají mi stehna, která mě pak pálí," vrtěla hlavou.
"Tak si je zabal na pár týdnů do vložky nebo do vaty. A odpadne ti holení, které taky musí být hezky obtížné."
Chvíli přemýšlela a pak řekla, že se o to pokusí.
"Ale musíš mi slíbit, že mi to pak budeš dělat pravidelně," kladla si podmínku. Když jsem přikývl, sáhla do nočního stolku a vytáhla ten umělý vercajk. Byl možná ještě tlustší než moje zadělávadlo.
"Teď půjdeš na nekonečný odpočinek," řekla mu, jako by byl živý a pak ho odložila do skříně až někam na samé dno. Po návratu si na mně odskákala jedno číslo, a když si udýchaná zase lehla, řekla: "A teď se mi vystříkej tam, kde jsem měla chlupy!"
Ty chuchvalce spermatu si pak rozmazala po všech vyholených místech.
"Má to hojivý účinek, to mám vyzkoušené," povídala a dbala, aby nevynechala ani kousek pokožky. "A co uděláš s tím spolkem? Měli bychom začít shánět zájemce o členství?"
"Na spolek se vykašleme," rozhodl jsem nakonec. "Já s tou svou obludou bych stejně mnoho úspěchů nezaznamenal. Vystačíme si sami, nemyslíš?"
Byla téhož názoru, a tak náš nový spolek odumřel ještě dříve, než se vlastně narodil. Ale nechybí ani jednomu z nás...