Tam a zpátky. Dovnitř a ven. Už asi třicet minut v kuse. Ani mě to vlastně moc nebaví. Ne, že by to nebylo dobrý, ale cokoli děláte úplně stejně pořád dokola, vás přestane bavit. Ji to asi baví, tak co. Kdysi jsem ji miloval…moc. Ale to už je pryč. Teď miluju jinou. Proč teda dělám to, co právě dělám? No, nevadí, to vyřeším později. Všimla si, že je něco špatně, ale to napravím. Proč nad něčím takovým přemýšlím právě teď? Pil jsem, jo, to bude ono. Nesmím usnout, nesmím usnout!
Už to tak čtyřicet minut bude. Skoro jsem se nezpotil a ona vypadá, že nemůže. Nemá tolik kouřit. Sakra…potřebuju na záchod. Ještě to přežiju chvíli. Moc přemýšlím, chci pít. Týden zpátky všichni chtěli koupit strašně pití a dneska pít „radši“ nechtějí. Ale to vypijem i ve třech. Zase si všimla, že se moc nesoustředím. Říká, že už nemůže…nevadí. Alespoň půjdem konečně pít. Tak ne. Pokládá mě na záda. Něco pode mnou je. Jako by nestačilo, že je ten stan strašně malej. Ona sem ještě musí dát dvoumetrovýho plyšovýho medvěda…Nevím, co na kouření všichni vidí. Nikdy mě to nějak extra nevzrušilo. Třeba jsem měl jen smůlu na lidi. Ale nic to nemění na tom, že říkala, že už nemůže…zajímavý. A taky pořád potřebuju na záchod. Mám jí to říct? Vypadá, že ji to baví. Co budu pít? Asi vodku s úžasně levným džusem. Údajně v něm není poznat vodka, ať jí tam dám, kolik chci. Uvidíme. Divně na mě při tom kouká. Mám něco říct nebo ze sebe vydat nějaký zvuk? Na to kašlu, radši jí řeknu pravdu. Nevěří mi…whatever. Stejně se sem ještě za pár hodin vrátíme, sotva se setmělo.
Jsou dvě ráno a všichni šli už spát. Fakt hustá party. Každopádně pití mám v sobě dost. Tentokrát žádná předehra…dvacet minut je pryč a nic. Asi jsem opilej moc, jindy to jde mnohem rychlejc. Zkusíme jinou polohu. Dám tomu tak deset minut. A co pak? Proč si dávám deset minut? To je nesmysl. Ještě, že to nebude třeba. Říká, že se můžu udělat. To je fakt hodná, že mi to dovolila…Večer stále nekončí, ale leze na mě únava. Přeci jen jsem měl včera do půlnoci ples tanečních a moc jsem toho nenaspal. Začínám usínat. Jestli usnu, bude to docela sranda. Chvíle ticha. Najednou jsem dole, ale před vteřinou jsem tam nebyl. Asi jsem na chvíli fakt usnul. Nevypadá, že by ji to nějak trápilo. Přemýšlím úplně nad nepochopitelnou věcí a najednou to i říkám. Něco jako „a až ty papíry vyplníš, tak to dej Markétě, ona ti pak řekne, co máš dělat“. Ona se směje, mně dochází, co jsem řekl, smějeme se oba. Vůbec nechápu, jak mě taková věta napadla…netuším nic o žádných papírech ani jakou Markétu jsem myslel. Takhle to dál nejde. Půjdem na chvíli spát.
Podle světla venku to jsou tak tři hodiny. Taky je vzhůru. Spala vůbec? Když nad tím přemýšlím, je mi to jedno. Ona asi nemá nikdy dost. Hádat se s ní nebudou. Alkohol pravděpodobně z větší části vyprchal, stejně budu radši mlčet. Něco říká. Nevěřím tomu, co jsem slyšel. Byla by tak hodná a zopakovala mi to? Ptá se, jestli ji pořád miluju a jestli spolu budem chodit. To je asi hodně blbej fór. S výmluvou, že teď se mi špatně přemýšlí a že jí odpovím ráno, souhlasí a pokračuje ve své činnosti. Fakt to myslela vážně? Ona, kterou jsem miloval, místo rozchodu mi dlouho dělala falešné naděje a užívala si s člověkem, kterého nesnáším. Zničila mě, kvůli ní jsem lásku zatratil a donedávna si byl skoro jistý, že to je výmysl, co lidem ničí srdce. Láska mi pak ale uštědřila dobrou lekci, co se stane, když nad ní zanevřu…no nic, na odpověď mám čas do rána, teď se tím nebudu moc trápit. Už bude tak šest, jdu spát.
Asi si schovávala v noci energii na ráno. Lítá tu, dělá kakao a tousty, usmívá se na všechny strany. Mám žízeň, ale jediná věc po ruce je energiťák. Na ten kašlu, chci vodu. Po chvíli dostávám vodu a hezký úsměv. Dlužím jí odpověď. Mám hlad a budu muset jít na autobus. Nese mi tousty…teď nebo nikdy. „Ne a ne.“ Přemýšlí, zamračí se, tousty dostává někdo jiný. Hlad je trochu zatlačen vnitřním pocitem naplněnosti a hrdosti ze sebe sama. Oprávněné hrdosti? Ona si z toho určitě nebude dělat těžkou hlavu, toho se opravdu nebojím. Poprvé jsem jí dokázal něco odmítnout. A kdybych neodmítl, dalších pár týdnů bych asi o kvalitní sexuální život neměl nouzi…ale kdo ví, co by se zase stalo. Doufám, že jsem si tím ušetřil spoustu dalšího trápení v budoucnu. Ale minimálně jsem si neušetřil jedno okamžité trápení. Že já debil jsem ty tousty nejdřív nesnědl…