Věnováno Bejbynce

I.

Petra právě předčasně ukončila studium na vysoké škole, vyhodili jí po třech semestrech. Bylo jí 21 a nevěděla, co má dělat. Rodiče a přibuzní se na ní sesypali jako vosy, že to nezvládla, kamarádi s ní soucítili a snažili se jí podpořit až tak, že to mělo přesně opačný efekt… no, cítila se prostě mizerně.

Chtěla vypadnout někam ven, vydělat si peníze, za rok se vrátit a jít na VŠ znovu. Věděla, že chce vystudovat ekonomku v oboru management podniků a uspět ve světě obchodu; měla pro to nejlepší předpoklady. Ráda se bavila s lidmi, ráda rozhodovala a její útlá postava vzorových rozměrů, podpořená krásným obličejem - ozdobeným dlouhými černými vlasy - jí také dávala šanci uspět ve světě, kde zatím ještě pořád převažovala mužská účast lidstva.

Ještě na VŠ měla brigády v cestovní kanceláři jako prodavačka letenek a krátce jako asistentka v poměrně velké firmě. Nic z toho jí ale moc nevydělávo, proto se k tomu teď nechtěla vracet a rozhodla zkusit jít ven. Ale… Nikdy nepracovala manuálně, nebavilo jí to. A se svou nedokončenou kvalifikací jí za hranicemi podle jejích předpokladů asi nic jiného čekat nemohlo.

Proto jí potěšil inzerát, který našla na internetu, na serveru, jež náhodou navštívila poprvé v životě, ale co tam našla, jí opravdu zaujalo. Z textu vyplývalo, že jistý zámožný šejk ve Spojených arabských emirátech hledá hostesky pro reprezentační účely svých obchodních ktivit na dobu půl roku, vyžaduje výbornou komunikativní angličtinu, příjemný vzhled a … naprostou oddanost. Poslední požadavek ji trochu zarazil, ale vše se jí vyjasnilo, když si přečetla výši platu: 10 000 dolarů za měsíc… ,,Páni‘‘, řekl si, ,,tohle jako hosteska?? Bezva...‘‘. Okamžitě odepsala na emailovou adresu, dle instrukcí přiložila několik svých fotografií (využila dva měsíce starou sadu focenou pro modelingovou agenturu), zaslala předem připravený životopis a další den dorazil email, ve kterém stálo, že je zvána na výběrové řizení.

Výběrové řízení

Tři dny po tom, co obdržela potěšující email, se měla dostavit na adresu v centru Prahy, kde sídlila firma zprostředkující jí žádanou práci. Přišla do luxusního business parku, kde jí milá asistentka vyzvala, ať se posadí na pohovku, že pan Rashid si pro ni přijde za deset minut.

Pan Rashid byl Arab, nejen podle jména, ale i podle vzezření. Černovlasý, nakrátko ostřihaný, se strništěm na obličeji… Zkrátka ,,rich-guy‘‘ Arab v drahém obleku, vonící příjemným decentním parfémem. Usmál se na ni, přivítal ji a zavedl do malé, ale příjemné jednací místnosti, kde se usadil naproti ní.

Vše probíhalo jako normální pohovor, ptal se jí na její praxi. Celý rozhovor probíhal v angličtině a ona začínala být sama spokojena s tím, jak dobře formuluje.

Po deseti minutách, co si Rashid ověřil, že má smysl se s ní bavit, jí předestřel, co je vlastně náplní té perfektně hodnocené práce. To, co slyšela, jí však velmi šokovalo.

,,Petro, asi víte, že zaměstnaní a vytížení muži, jako je náš šejk, potřebují rozptýlení a zábavu. Všeho druhu. Od konverzace na zajímavá témata až po SEX. Nebudu Vám zastírat, že 80% Vaší práce bude spočívat právě v sexuálním uspokojování mého pána. To může být trochu kontroverzní a proto Vám nechám čas na rozmyšlenou.‘‘

Petra valila oči… měla se stát … jak to říct slušně… společnicí nějakého arabského boháče? V hlavě jí problesklo… ,,Sex máš ráda, nevadí ti to… a ty prachy stojí za to… ptej se na podmínky‘‘, radil jí její vnitřní hlas.

,,Jak mi zaručíte, že se vrátím domů a že mě Váš pán nebude řezat?‘‘, zeptala se.

,,Buďte klidná, budete neustále v kontaktu s kýmkoliv, s kým budete chtít. Vaše země v té naší má diplomatické zastoupení, je běžnou praxí společnice být v kontaktu s rodinou, přáteli, ale i s Vaším konzulátem, který Vás bude neustále monitorovat. Uvědomte si, Petro, že chceme hrát fair play: My nejsme žádní kuplíři a vy žádná prostitutka. Jste šejkova společnice. Podmínky naší spolupráce budou jasně dány a nemáme problém s tím, aby za Vámi pracovník ambasády chodil každý den a kontroloval, zda jste v pořádku. Smlouva, která právně zakotví naši spolupráci, Vám garantuje, že nepřijdete k žádné fyzické újmě. Budete mít právo kdykoliv smlouvu vypovědět a odjet. Kdykoliv. Víte, náš pán má rád Evropanky a tomu uzpůsobujeme i naši praxi. Opakuji, žádná z dívek, včetně Vás, nebude bita a kdykoliv budete moci na náklady šejka odjet. Odměna Vám bude vyplacena za každý započatý měsíc.‘‘.

Poslouchala a to, co slyšela, jí opravdu zajímalo. Právě proto, že začínala toužit po této dobře placené zkušenosti, se chtěla definitivně uklidnit. Proto se začala ptát.

,,Kolik budu mít …ehm… kolegyň?‘‘, zněla její další otázka. ,,Pakliže si budete přát nastoupit, budete sedmnáctá šejkova společnice.‘‘.

Odpověď ji trochu zarazila, představovala si arabský harém mnohem větší… toto bylo dobré.

,,Chci vidět fotografii Vašeho pána.‘‘

,,Óoo, pardon…‘‘, přehrábl napravo od své ruky připravené podklady a podal jí neoznačené DVD. ,,Náš rozhovor vyčerpal vše, co Vám mohu řici. Zde najdete přesný popis Vaší možné práce včetně videí prostředí králova paláce, rozhovorů se šejkem a přesným popisem Vaší… činnosti. Podívejte se a za dva dny mi dejte vědět. Bohatství na Vás čeká, Petro, nenechte si uniknout svou šanci.‘‘

K Petřinu překvapení se Rashid zvedl, podal jí ruku a vyprovodil ji. Přidal jí svou vizitku, na které viděla telefonní číslo, kam za dva dny zavolá, zda se rozhodla od základů změnit svůj život.

Co teď?

Když odcházela s instruktážně-informačním DVD v kabelce, nevěděla, co si má myslet. 200 000 Kč měsíčně… hmm… zajímavé. Nikdo nemusí vědět, kde byla půl roku. Řekne to jen nejlepší kámošce, s rodiči se nebaví a pokud o ní nebudou půl roku slyšet, asi jim to ani nebude vadit. ,,Uvidíme, co bude na DVD‘‘, řekla si a cestou do svého pronajatého bytu si zakázala myslet na výhodnou nabídku, která jí byla učiněna. Přesto jí ale před očima poletovala čísla, počítala, co by s penězi, o kterých se jí zatím ani nesnilo, mohla dělat… Byla by poměrně bohatá…

S takovými myšlenkami po příchodu domů vložila předané DVD do svého notebooku. Dvě minuty se před ní odehrávaly scény luxusu, o kterém vždy snila. Velké haly s fontánami, nábytkem třpytícím se zlatem, všude spousta barev… Bazény s osobními bary (jak vidno, zákaz alkoholu pro tyto muslimy neplatil…). Bylo jí také představeno její budoucí apartmá. Jako pokoj z moderního pětihvězdičkového hotelu: čtyři místnosti, ve kterých ji zaujala obrovská postel, nádherný bílý nábytek, elektronika všude, kde je jen možno, domácí kino skoro přes půl stěny… Žila by si jako princezna, v podstatě by byla jednou ze sedmnácti šejkových princezen…

V dalším dílu DVD spatřila svého budoucího pána. Mladý, zhruba třicetiletý, s ještě pronikavějšíma arabskýma očima, než jeho sluha Rashid, se kterým se před dvěma hodinami rozloučila. Líbil se jí a neviděla problém v žádné části svého ,,angažmá‘‘.

Byla spokojena.

Po půl hodině DVD prezentace přišla na řadu část nazvaná ,,denní režim šejkovy společnice‘‘. Tato část byla beze slov. Zachycovala denní režim jedné z aktivních společnic. Viděla vše, co čekala a líbilo se jí to. Ráno vstávání, několik destítek minut strávených ve vířivé vaně velké tak, že v ní lze uplavat tři tempa. Potom oblékání… byla překvapena, z jak široké garderoby si děvče vybírá, skříň připomínala sklad špičkového západního butiku. Během dne si stihla modelová společnice zaplavat, opalovat se, navštívit vizážistku, objednávat si jeden drink za druhým, poobědvat v dalšími kolegyněmi dle svého přání … Též si během dne ženskému personálu, který ji obsluhoval, poručila přinést několik kosmetických doplňků, zašla si vybrat tunu nových šatů, objednala si kvanta knih, filmů a CD s hudbou...Celý den obsluhována, hýčkána, bezstrostná.

Čekala, co dívka ve filmu bude absolvovat večer. V přehledu ,,denního režimu‘‘ se ještě ani jednou neobjevil šejk a Petře bylo jasné, že vše bude vynahrazeno právě večer. Přesně tak.

To, co viděla, ji lehce vyvedlo z míry. V 6 hodin večer totiž přišel do apartmá jeden z šejkových sluhů a pokynul dívce, aby se připravila na ,,shromáždění‘‘. Dívka si oblékla… zajímavé… černé plátěné kalhoty s kapsičkami vzadu, bílou halenku zapínanou na háčky a černé sportovně-společenské sako. ,,Jako recepční‘‘, uchychtla se při sledování dívčina výběru Petra. Smích jí přešel, když na dveře dívčina apartmá zaklepal šejkův sluha v policejní uniformě, který v ruce nesl… policejní kovová pouta!!! Petra zírala, kterak dívka beze slova dává ruce za záda, je spoutána a téměř jako trestankyně odvedena do jednoho z atrií paláce, kde je postavena do řady s dalšími dívkami… Také spoutanými za zády a oblečeny stejně společensky jako dívka, kterou už hodnou chvíli mohla sledovat!

Za každou šejkovou společnicí stál jeden z příslušníků jakési stráže, oblečený do policejní uniformy. Všichni čekaly asi deset minut, než přišel šejk, oblečen v županu a s turbanem na hlavě, každé z dívek stojících v pozoru s rukama upoutanýma za zády se s úsměvem zeptal, jak trávila svůj den, vyslechl odpověď… a šel k další. Následně se usadil v křesle a řekl tři jména: ,,Kristin, Sandra a Marina první sled, ostatní druhý sled.‘‘ Tři z dívek předstoupily, šejk každou z nich pohladil po vlasech a chvilku se s nimi předevšemi líbal… Potom s úsměvem zavelel ,,… jděte, kůzlátka‘‘.

Zde film skončil… Ve chvíli, kdy Petra chtěla nejvíc vědět, co bude… Co je to první sled a druhý sled? Proč jsou dívky při předvedení k šejkovi oblečeny do jakési uniformy a spoutány na rukou? Jak moc se šejkova dominance projevuje v posteli? Jaké ,,služby‘‘ vítá??

Rozhodování

Nevadilo by jí, kdyby zjistila, že šejk vyžduje tvrdší podobu sexu. Sama od partnerů vždy vždy chtěla, aby jí milovali spoutanou, byli na ni tvrdí, tahali jí za vlasy a lehce ji škrtili. Ve skříni v ložnici měla nahromaděnou slušnou sbírku SM pomůcek, od malého muzea kovových pout až po roubíky, malé bičíky a svorky na bradavky prsou. Ačkoliv vůči svému okolí se chovala velmi ambiciozně a dominantně, v posteli byla totálně submisivní, to vše chtěla používat jen na sebe. Ve chvíli, kdy by se partner chtěl podvolovat jí, ztratil by pro ni všechnu svou sexualitu.

Když si uvědomila, že z nevinného inzerátu hledající hostesku nakonec vyplývá, že by byla špičkově placenou subinkou hezkého arabského šejka, popadla rychle telefon a podle čísla na vizitce vymačkala Rashidovo číslo. Chtěla na něj okamžitě vykřiknout, jedno slovo: ,,BERU‘‘ … Rashid se ozval po šestém zavolání. ,,Ano, Petro?‘‘ překvapilo ji, že měl její číslo uloženo. Zněl unaveně, vystresovaně, to ji rovněž zarazilo… ,,Rashide, Váš pán ze mě chce mít subinu?‘‘ zeptala se bez okolků. ,,Ano, Petro, pochopila jste správně. Pokud mi chcete říct, že do toho nejdete, tak vezměte na vědomí, že můj pán ve Vašem případě přistupuje ke zvýšení honoráře na 20 000 dolarů měsíčně… Hrklo v ní… Jedna dobrá zpráva za druhou. ,,Měla bych začít dělat drahoty‘‘, napadlo ji. ,,Rashide‘‘, začala s vážným tónem v hlase, ,,Pokud pojmenuji věci správnými jmény, přes den bych si žila jako princezna, v noci bych byla šejkova otrokyně. Váš pán by měl přitlačit. Chci 30 000 dolarů.‘‘ Krev se v ní vařila, když vyslovila částku, uvědomila si, že možná přestřelila. To by nerada, to, co jí bylo nabízeno, by dělala i zadarmo. Ale neměla se čeho bát. ,,30 000 dolarů měsíčne, Petro. Očekává se však od Vás bezchybná práce a perfektní kvalita.‘‘, hlesl na druhém konci linky Rashid. ,,Souhlasím‘‘, řekla pevným hlasem Petra, připadající si jako velká obchodnice. ,,Přijďte zítra ve 14:00 do mé kanceláře, dojednáme detaily a sepíšeme kontrakt.‘‘ ,,Ve dvě nemůžu, Rashide, až ve tři‘‘, užívala si Petra pocit, že zástupce svého nového pána drží v hrsti, neboť je, jak se zdá, velmi, velmi žádaná.

,,V pořádku, 15:00. Mějte se, Petro.‘‘, řekl Rashid a ukončil hovor.

Petra si připadala jako ve snu. V životě byl subinkou dvou ženatých podnikatelů, kteří si na ní kompenzovali svou podvědomou zášť vůči své manželce a jí to vůbec nevadilo. Měla ráda tvrdý sex. Kromě toho byla neskutečně ,,na prachy‘‘, a benefity, které jí poskytovali ,,ti dva bambulové‘‘, jak jim v duchu říkala, byly proti sumám, které jí čekají teď, jako drobky pod stolem.

II.Nebyla už žádné malé tele, takže věděla, že o náplni příštího půlroku svého života nebude nikde nikomu říkat. Upustila i od úmyslu vše sdělit kamarádce. Pozvala ji na kafe, kde jí oznámila, že odlétá na půl roku do Londýna jako barmanka. Vzhledem k Petřiným vnadám to bylo uvěřitelné vysvětlení, takže kámoška odešla domů dokonale obalamutěná.

Druhý den se Petra dle domluvy opět setkala s Rashidem. Ve tři hodiny ji o poznání uctivěji, než minule dovedl do té samé jednací místnosti v luxusním business parku, kde proběhl včera úvodní pohovor a po úvodní konverzaci přešel k věci.

,,Slečno Petro, Vaše nová životní zkušenost započne za dva týdny. Možná je to příliš brzo… není?‘‘, optal se starostlivě. ,,Opravdu není, nejraději bych vypadla hned.‘‘, hlesla Petra rezolutně. ,,To nepůjde, Vaše apartmá bude připraveno až za 14 dnů.‘‘ Petra byla potěšena, tato informace zapadala do Rashidova dnešního velmi laskavého chování, už teď si připadala jako obletovaná princezna.

Rashid Petře podal dvě obálky. V jedné byla letenka linky Praha – Dubai. Petra se spokojeně usmála, že letí nejlepší třídou. Zvědavě se podívala do druhé obálky. Tam byla kupodivu zpáteční letenka… s nevyplněným datumem odletu. Tázavě se na Rashida podívala.

Ten pochopil a jal se s vážnou tváří vysvětlovat. ,,Petro, jak už víte, kdykoliv můžete odjet. Kdykoliv. Můj pán své subinky navzdory své zálibě v dominanci velmi uctívá a nepovažuje je za vězeňkyně. Neslevuje však ze svých požadavků a nebere ohledy na psychický stav společnice. Jsou dívky, které neustojí pánovy postelové praktiky, nevydrží plnit jeho příkazy s nasazením, které on vyžaduje. Takové odjedou před vypršením půlročního kontraktu. Nikdo jim nebrání.‘‘

Petra se zamyslela. Osvědčila svou zálibu ve statistice: ,,Kolik procent dívek odjede předčasně?‘‘, zeptala se. Rashid na ni pronikavě pohlédl… ,,60 procent. A většinou velmi brzy. Polovina společnic odpadne po prvním týdnu. Některé dokonce po první noci se šejkem… často po pěti minutách… pod vidinou výdělku se totiž za subinky jen vydávají a doufají, že to nějak vydrží. Ale… to nelze VYDRŽET a PŘETRPĚT, to si lze jen užít. Jak asi víte…‘‘, zasmál se Rashid a pokračoval. ,,Šejk jim potom zaplatí běžnou týdenní dovolenou v Dubaji a pošle je domů. Nezlobí se na ně. Jen mě nastane nová práce, protože musím sehnat náhradu.‘‘

Petra rozhodně nehodlala připustit, aby za ní byla sháněna náhrada. Věděla, že bude patřit mezi vyvolených 40%. Její láska k tvrdému sexu a submisivitě byla hluboká. Nikdy nevěděla, jak k tomu přišla, ale už jako malé se jí podivným způsobem líbily pohádky, kdy je princezna uvržena do vězení a neskutečně strádá, nejlépe v řetězech. Nenáviděla všechny prince, kteří princeznu pokaždé vysvobodily. Vždycky si říkala, že pokud by princ měl princeznu rád, nechal by se ve vězení přikovat hned vedle ní. Je to přeci krásné. Když jí bylo deset, listovala si ve společenském časopise, který měla na stole její matka a na zadní straně viděla článek s obrázkem, ve kterém stojí muž v černé kukle nad nahou spoutanou ženu. Vedle jí dokonce šlehá bičem. Na dalším obrázku na ní pak leží, když je připevněná k podlaze. Nejenže věděla, proč na ní leží (byla poučená, informačních zdrojů bylo dost), ale také věděla, že přesně tohle chce. A bylo rozhodnuto.

V patnácti poprvé našla partnera, který jí dal to, o čem zatím jen snila. Stále ale toužila po tom mít to každý den… a neprožívat nic jiného.

I proto se teď na Rashida usmála a pravila, že když jí jeho pán nezmrzačí, což, jak zachytila, bude ve smlouvě vyloučeno, tak ráda vydrží.

Rashid se zeširoka usmál. Pán bude spokojen. Takhle dokonalou subinku mu ještě nesehnal. A to za účelem hledání křižoval celou Evropu. Pokaždé se, podobně jako v Praze, usadil v pobočce šejkovy obchodní společnosti kde byly spravovány šejkovy zcela čisté investiční a obchodní aktivity v dané zemi a rozhazoval své sítě něžného utrpění. Ve východní Evropě neměl nouzi o kvalitní zásoby: ženy od Aše po Ural byly podivně tolerantní vůči choutkám jeho pána. Nechápal proč. Proč asi?........

Následoval podpis kontraktu… Petra zkontrolovala, zda platí částka 30 000 dolarů za měsíc a zjistila… že může dostat až dvojnásobek. Podle toho, jak s ní bude šejk spokojen. ,,On BUDE spokojen…‘‘, zaculila se sama pro sebe.

Dále se ve smlouvě dočetla, že během volna (tzn. ve dne) se může oblékat, jak chce. Večerní nástup se však vždy odehrává ve společenském kostýmku, jak viděla při sledování DVD. Černé sexy sako s velkým dekoltem a kalhoty do zvonu stejné barvy nosila povinně už během studia jako asistentka ředitele úseku jisté nadnárodní firmy a zpočátku se jí to jen zdálo sexy. Pak ale zjistila, že jde o poměrně dehonestující uniformu sekretářek, asistentek a recepčních. Šéfové a páni od byznysu se rádi dívali do hlubokého dekoltu saka a s oblibou též kvitovali fakt, že krátký blazer končí v horní polovině asistentčina pasu, povinně ozdobeného těsným opaskem. A též rádi sledovali pohupující se zadeček zvýrazněný kapsičkami na správných místech. A samozřejmě… jehlové podpatky přesně té výše, kdy se móda stává utrpením. Některé kolegyně odešly do menších firem, protože je ponižovalo být tímto úborem každodenně degradována na vnadnou podřízenou a často sekýrovanou služku… Petře to nevadilo. Popravdě se cítila dobře, když míjela pestře oblékané manažerky, mající svobodu uplatňovat své módní nápady, a sama kolem nich musela cupitat v oblečení pořád toho samého kánonu. Předpis nosit ,, černý business dress‘‘ z ní v jejích myšlenkách dělal zajatkyni bohatých mužů. A nyní, když se měla stát skutečnou subinkou zámožného muže, jí případalo samozřejmé, že každý večer bude před nástupem subinek poutána na rukou a předváděna před šejka zatímco oblečena… jak jinak, než popsáno a předepsáno.

Přílohou smlouvy byl souhlas s prováděním ,,sexuálních úkonů‘‘, které byly jmenovitě sepsané a popsané na šesti stranách. Při tomto čtení Petra začala vlhnout…. Bože, jestli tohle bude šejk umět, tak se zblázní. Dočetla a okamžitě parafovala jak smlouvu, tak přílohu.

,,Kristepane‘‘, řekla si. ,,Tohle se mi zdá…‘‘, myslela si a zahleděla se do prázdna.

,,Ehm… Petro… vnímáte?‘‘, vytrhl ji usmívající se Rashid.

,,Ano, samozřejmě‘‘, odpověděla, vytržena ze snění, které se mělo tak brzy stát skutečností…

,,Blahopřeji, Petro, jděte domů a čekejte. Za 14 dní je Váš den. Přijdete se zavazadly sem do kanceláře v 9 hodin ráno. Zabalte si jen oblečení na cestu a hygienické potřeby. Vše ostatní máte během následujícího půl roku zajištěno.‘‘.

Petra se rozloučila s Rashidem a odešla.

Chodila po pražských ulicích a náměstích, dívala se do oken vysněných špičkových restaurací, obcházela drahé butiky, ve kterých vždy chtěla nakupovat, ale neměla za co. Přehlížela Italky křepčící v historickém centru, dávajíce najevo, jak moc je baví život, protože na něj mají a umějí si ho patřičně užít. Zakrátko na tom měla být stejně. Doma si sedla k počítači a jako vždy si prohlížela na internetu servery přinášející aktuální burzovními indexy a aktuální ekonomické zpravodajství. Ještě před pár dny to každý večer dělala jen ze zájmu. Nyní už seriózně plánovala, jak se vrátí jako milionářka… a díky své inteligenci a přehledu bude brzy desetimilionářkou.

Děkovala Bohu, že jí obdařil přirozenou touhou prožívat něco, čeho se většina žen štítí, ale ona ne, takže za to dostane královsky zaplaceno.

III.
Příjezd

Společně s Rashidem vyrazila Petra jednoho pátečního rána do Dubaie.

Když v Emirátech vystoupila z letadla, neměla chuť obdivovat ropný luxus, který ji všude obklopoval. Nejraději by se spustila se svým novým pánem hned na letišti. Protože šejk na ni zatím neměl důvod čekat, nasedla do přistaveného terénního vozu. Vzrušením si ani nevšimla, že Rashid s ní do vozu nenastoupil a na zadním sedadle auta, které se ihned rozjelo, vedle ní sedí úplně cizí muž v obleku.

,,Dobrý den, Petro, jsem šejkův osobní asistent. Mým úkolem je dovézt vás do paláce a předat do zodpovědných rukou pana Hassana. Hassan bude Vaším osobním supervizorem. Bude Vám pomáhat, sloužit, bude na Vás dohlížet a bude Vás v případě potřeby i trestat.‘‘

,,Už aby to bylo‘‘, pomyslila si v duchu Petra.

Cesta trvala přibližně dvě hodiny. Během této doby Petra ani bezejmenný asistent nepromluvili ani slovo.

Počátek výcviku

Po příjezdu do šejkova sídla čekala Petra, že bude uvítána, ubytována, osprchována atd. V luxusním paláci byla však zavedena přímo ke zmíněnému Hasanovi. Byl to přibližně padesátník, vyhlížel přísně, věcně, ale přitom přístupně a laskavě. Čekal na ni ve své kanceláři v dministrativním křídle paláce, které svým prostředím připomínalo pražský office block, v němž Petra podepsala výhodnou smlouvu o svém dobrodružství.

,,Vítej, číslo 4.‘‘ Číslo 4? Petra se nestačila ani vyjeveně podívat a už jí tato nenormálnost byla osvětlena. ,,Nikdy tě nebudu oslovovat tvým jménem, neboť pro mě ani pro nikoho z dalších pánových služebníků jméno nemáš. Jméno máš jen pro mého pána. Já jsem tvůj osobní superviizor, který, jak ti asi bylo vysvětleno, tě připraví na úděl, jež sis zvolila. Tvá cesta bude mnohem těžší, než jsi čekala. Líbí se ti být podřízena? Činí ti rozkoš být ponižována?‘‘

,,Ano, proto jsem tady‘‘, udivila se Petra.

,,Dobře… čeká tě zkouška, zda je tomu tak. Zda tu nejsi jen pro peníze a svou libost v podřízenosti jen nepředstíráš. Víš o zkoušce? Víš, že tvůj první týden zde bude možná nejtěžší? A možná poslední?‘‘, otázal se Hassan překvapené Petry.‘‘

,,No… to tedy… to nevím…‘‘, ztrácela Petra svou sebejistotu.

,,Je toho víc, co nevíš. Je ale i několik věcí, kterými si můžeš být jistá.

Zaprvé, nebude ti ublíženo na zdraví.

Zadruhé, nesesmilníš zde s nikým než se svým pánem. To je základní zásada.

Zatřetí… Kdykoliv můžeš odejít, stačí jen vyslovit přede mnou větu ‚‘‘odcházím ze služeb svého pána‘‘

A začtvrté… už nebylo. Jeden příslušník stráží zamával Petře před očima želízky a naznačil jí, aby dala ruce za záda. Petra pocítila na zápěstí chladnou ocel a než jí tento vjem pronikl do hlavy, uchopili jí dva muži každý za jednu paži a odváděli neznámo kam. Petra se snažila vytrhnout, otočit se na Hassana a emancipovaně se zeptat, jaké překvápko jí je uchystáno. Ale stráže jí těsně přimáčkly hrudí ke zdi a jeden z důstojníků následně Petře poručil, aby si klekla na kolena. Zkouška začala ostře.

Petra nechápala, co se děje. Čekala, že s ní bude zacházeno jako s princeznou… a nyní je odváděna strážemi bůhvíkam a má klečet uprostřed rušné chodby, po které procházeli lidé a každý se na ní zvědavě díval.

Klekla si čelem ke zdi a zkusila ignorovat pohledy služebnictva, personálu, stráží a bůhvíkoho, kdo šel kolem. Po minutě jí ten pocit začínal zajímat. Veřejná potupa, s pouty na rukou… v rukou bezohledných mužů v uniformě… bože, tohle přeci chtěla... Kolena krásně tlačila… A zčínalo jí docházet, co to znamená ,,zkouška‘‘. Těšila se.

Po pěti minutách byla nekompromisně vytažena do stoje a cesta pokračovala dál. Eskorta přivolala výtah. Na stupnici byla podlaží -8 až 15… a Petra s doprovodem nabrala směr dolů. Do -5.

Ubytování a poučení

V podzemí byl všechen přepych pryč. Prostředí připomínalo továrnu, vše šedé, zaprášené, tmavé… dovedli Petru k velkým kovovým dvěřím, které se hřmotně otevřely… a za nimi se objevily dvě řady vězeňských cel, oddělených zdmi a uzavřených mřížemi.

Petra ani nedýchala. Všechny cely byly prázdné. Stráže ji vedly až na konec chodby, velmi pomalu, aby si mohla cestou detailně prozkoumat, jak vypadají cely, v jedné z nichž podle všeho skončí.

Nikde nebyla postel. Jen šedé zdi… a z nich spuštěné silné řetězy. Ne klasické řetízky jako na poutech, ale masivní lesklá chromovaná železa… S obojky na ruce. V každé z tmavých cel zářily jako předzvěst toho, že pro Petru není cesty zpátky. Je z ní subinka. Otrokyně. Nesvobodná.

Cela na konci chodby byla skřípavě otevřena a Petra na chvíli vysvobozena z klepet. Hned ale přišel jasný povel: ,,Svléknout‘‘.

Už se ničemu nedivila. Poslechla a za půl minuty stála před strážemi svlečená.

,,Sednout na zem ke zdi, zvednout ruce‘‘. Učinila tak a cítila, jak jí těžkne první zápěstí, ozdobené silnou ocelí. Druhé vzápětí. Řetězy byly dlouhé akorát tak, aby Petřiny ruce visely v úrovni jejích ramen.

Seděla na studené, špinavé zemi tvořené tmavěmodrým betonem, opírala se o zeď a i záda ji studila. Stráže beze slova zaklaply mříže a odešly.

Petra si všimla, že jí společnost dělá průmyslová kamera. Dívá se na ni její nový pán? Vidí ji nahou a přikovanou?

Nedělo se nic. Petra seděla, seděla, seděla… nechávala ruce volně viset a rozhlížela se po okolí. V ostatních celách se houpaly řetězy a čekaly na útlá zápěstí dalších subinek… že by toto zařízení bylo za trest? Asi těžko… Petře se tu líbilo. Občas se doma připoutávala k topení, ale vždy měla klíč od pout u sebe, aby mohla po půl hodině odejít. Teď to bylo jinak. Nemohli jí přivítat lépe.

Otevřely se dveře chodby, přišel Hassan.

,,Buď zdráva, číslo 4. Jak se ti líbí v paláci tvého pána?‘‘, usmál se.

,,Představovala jsem si to trochu jinak‘‘, odpověděla sladce a ironicky Petra, hodíce přitom dvojitý pohled na přikovaná zápěstí.

,,Číslo 4, tento týden se ukáže, zda ti skutečně činí rozkoš snášet ponížení, nesvobodu a i bolestivé týrání. To je vše, co ti řeknu. Vždy ale existuje cesta zpět… Jediná, neodvolatelná, definitivní… ‚‘‘odcházím ze služeb svého pána‘‘

‘‘, tak zní ta věta‘‘, zopakoval jí.

,,Vím… nevyslovím tu větu‘‘, rezolutně hlesla. ,,Uvidíme…‘‘, laskavě se usmál Hassan a odešel.

Opět zůstala sama. Po několika hodinách se jí začalo chtít spát… Klesla jí hlava a usnula. Vzbudilo ji lomcování za ramena. Budily ji stráže, přinesly jí jídlo. Nějakou ohavně šedou kaši, ale měla hlad. Otevřeli jí jedno zápěstí, druhé dále viselo. Položili misku před ní, ona jednou rukou pracovala lžící a sama si myslela něco o psovi a psím žrádle. Po jídle bylo zápěstí opět zajištěno.

Následovaly dva dny nudy. Nedělo se vůbec nic, kromě návštěv stráží s ,,darem‘‘ šedé kaše.

Rozhodující lekce

Třetí den v cele se však objevil Hassan se zvláštní společností dvou stráží a muže oblečeného v černém, s obličejem zahaleným černou maskou, podobnou těm, které používají lupiči při přepadení.

,,Milé číslo 4, odpočinula sis… zabydlela se‘‘, začal jízlivě, ,,nyní tvůj výcvik bude pokračovat.‘‘

Petra byla vysvobozena od zdi, nicméně okamžitě po uvolnění zápěstí jí za ně stráže čaply a vedly k mřížím. Opět na ni byla aplikována policejní pouta, a to tak, že řetízek byl šikovně provlečen skrz mříže tak, aby stála čelem k mřížím a zády k prostoru své cely, kde stála ,,návštěva‘‘. Čili… opět znehybněna. Na nohou byla stále volná… Avšak už slyšela: ,,Rozkročit‘‘… ,,Víc…‘‘, bylo doplněno nespokojeně. Rozkročila se více a stráže přivázaly pevnými provazy každou nohu k mříži. Visela na mřížových dvěrích jakou pavouk v síti. Netušila, proč zvláštní disputace čtyř věznitelů chce vidět její záda… Pochopila, když jí na zadek dopadla rána bičem.

Vykřikla spíše leknutím, než bolestí.

,,Číslo 4, jsi otrokyní, a otrokyně v naší zemi byly vždy bičovány. Ty máš to privilegium, že bič, kterým tě dnes ještě dvacetkrát pošimráme, tě nezraní a tvá pleť bude čistá.‘‘

,,Co jsem provedla?‘‘, vykřikla Petra, hlas se jí chvěl překvapením i vzrušením. Nepraktikovala skupinový sex a nebyla zvyklá být vystavena pohledům osmi očí, zvláště když jí majitel dvou z nich bičuje.

,,Číslo 4, ve smlouvě jsi podepsala souhlas s bičováním. Než ztropit blamáž na loži mého pána, který své otrokyně bičuje s velkou radostí a čeká od nich za to slastné díky, odhalíme tvou možnou lež teď. Budeš své rány počítat. Za každou nespočítanou obdržíš dvě další.‘‘

Bič svištěl, Petra držela a počítala. Po pěti ranách se uvolnila a poddala, volně se zavěsila za mříže a uživala si. Nikdy nebyla bičována, jen měla doma mnoho GB videí bičovaných žen, kterým pokaždé záviděla. Líbilo se jí to. Ještě více se jí to začalo líbit poté, co sama před sebou předstírala odpor, vyjádřený zoufalými výkřiky a křečovitým cukáním v poutech, což způsobovalo jejich řinčivé dření o mříže. Když se vyburcovala k pláči, začala svému klamu téměř i věřit.

Po desáté ráně přistoupil k Petře jeden ze strážců a utáhl pouta, jež svírala její ruce. Želízka bolestivě doléhala na její zápěstí a Petra zesílila svůj nářek. Snoubily se v ní v tu chvíli dvě osobnosti – subinka, bezmocně upoutaná a trestaná, a masturbující divačka spankingových fantazií. Ta první chtěla křičet radostí, ta druhá si přála těšit se z vlastního nářku. Zvítězila druhá.

Doplněk výbavy

Trestní komado odvedlo svou práci a až na Hassana opustilo Petřinu celu. Petra byla sejmuta z mříží jako Kristus z kříže a opět putovala na své místo ke zdi. Když byla opět za ruce upevněna v masivních řetězech, promluvil k ní Hassan.

,,Číslo 4, neodpovídej, ale jen kývni hlavou. Zažívala jsi slast?‘‘

Petra kývla a šelmovsky se usmála.

,,Přeješ si podstoupit výprask i zítra?‘‘

Petra opět kývla.

,,Výborně. Touto zkouškou jsi prošla. Nyní zkus zadržet dech a dýchat jen nosem‘

Petra nechápala, ale poslechla. Měla za sebou kurzy v potápění a byla nekuřačka, omezené dýchání jí nedělalo problém.

,,V pořádku. Bude ti totiž na 24 hodin nasazen roubík.‘‘, oznámil Hassan a vytáhl červenou velikou kuličku, optřenou dvěmi koženými řemínky. Přistoupil k Petře a odhrnul její dlouhé černé vlasy. Následně si své milosrdenství však rozmyslel – uvědomil si, že šejk při trýznění svých otrokyň roubíkem nebere ohledy na délku vlasů… ,,Otevřít ústa‘‘, zavelel. Petra uposlechla a rázem měla ústa plná červené koule. ,,Skousnout‘‘, zavelel Hassan a Petra uvolnila své čelisti. Aby měl Hassan jistotu, že se vězeňkyně nezbaví trýznící pomůcky vyplivnutím, zapnul –jak zmíněno, přes její vlasy… velmi to tahá- řemínek. Velmi těsně.

,,Číslo 4, abys i nyní měla možnost kdykoliv odstoupit z výcviku a odejít tak ze služeb svého pána, deklarační věta je pro případ použití náhubku změněna na tři údery oběma rukama na zeď cely. Rozumíš?‘‘, pedantsky vysvětloval Hassan.

Petra zvedla oči v sloup a přikývla. Nechápala, proč se jí ten člověk pořád ptá, zda nechce utéct. Už teď měla jistých 30 000 dolarů a chtěla samozřejmě další.

A navíc… Teď teprve to začínalo být zajímavé…

IV.
Vysvobození z vězení

S roubíkem v puse seděla už několik hodin Petra na zemi studené cely, přikovaná řetězy ke zdi. Bavila se tím, že si protahovala tělo, co pouta dovolila: zavěsila se za zápěstí a zvedala se v pase.

Jinak se pomalu začínala nudit. Nadšení z toho, že je držena v takovémto stavu ve vězeňské cele, začínalo opadat, už jí to nevzrušovalo, spíše se už chtěla dostat pryč. Kdyby mohla, odevzdala by se ihned svému pánovi.

Hassan jí ,,slíbil‘‘, že dostane znovu výprask bičem. Alespoň nějaké rozptýlení. Včerejších 20 ran pro ní byl životní zážitek, něco, co si (na rozdíl od sebe-spoutávání) nemohla dopřát sama a nenarazila na muže tak odvážného, aby vzal do ruky bič a týral jí záda a prdelku.

Byla v cele čtvrtý den a čekala, jak se bude vyvíjet dál zkouška, která měla potvrdit pravdivost její submisivity.

Do vězení vstoupil Hassan a dva strážci a jak bylo slíbeno, znovu na ní provedli výpraskový rituál. Opět dvacet ran, opět si je užila, opět pro své vlastní vzrušení předstírala odpor. Její slast z bezmoci byla o to vyšší, že kvůli roubíku nemohla křičet. Vydávala tedy skrz červenou kouli, díky níž nemohla ani dovřít pusinku, jen tlumené, přidušené hučivé pazvuky.

Když si odbyla svých dvacet ran, nechal ji Hassan odpoutat z mříží, na kterých byla během výprasku opět zavěšena a překvapivě jí nenechal přikovat na místo u zdi cely, ale ,,jen‘‘ spoutat ruce želízky dozadu. To se pro ni mělo stát každodenní samozřejmostí, nicméně ta kovová hračka, držící jí ručičky za zády, jí stále vzrušovala. Dokonce si nasazená pouta sama přimáčkla, aby jí škrtily na zápěstích. Z toho pocitu dole vlhla.

Hassan stál proti ní. ,,Číslo 4, další zkoušky v tvém případě nejsou nutné. Vše, co bylo možno vyzkoušet bez účasti tvého pána, bylo vyzkoušeno. Zítra zažiješ první noc s ním. Nebude tě vůbec šetřit: oproti jeho zvyklostem budeš ten večer jeho jediná společnice a ukájení jeho krutosti a dominance dopadne jen na tvé tělo. Cítíš se na to připravena?‘‘, otázal se nakonec.

,,Těším se na to‘‘, usmála se stále nahá Petra, stojíce před Hasanem v podivném pozoru s rukama za zády.

,,Dobře tedy. Nyní se oblečeš a budeš uvedena do svého skutečného apartmá. Trochu jiné úrovně než zde‘‘, poznamenal Hassan a rozhlédl se po cele.

Osobní dohlížitelé sem posílali dívky za trest, aby zde zažily nudu a nepohodlí. Někdy je ale ani nenechali připoutat ke zdi, protože to některé zkušené matadorky zpravidla jen vzrušovalo.

Petru odtud právě propouštěl. Ruce jí byly konečně uvolněny, ona se směla obléct a směřovala s Hassanem výtahem do bloku paláce určeného subinkám.

Usazení a poučení

Její apartmá překonalo její představy. Bylo by zbytečné představovat si všechen luxus, kterým byla obklopena. A její byt byl jen malou částí možností zábavy, odpočinku a slasti, které měla..

Od ostatních členů personálu bylo možno poznat subinky poznat tím, že na krku povinně nosily bílý šperk, symbol oddanosti šejkovi.

Petra dostala do rána volno na odpočinek, seznámení s ostatními subinkami a spánek. Hassan jí po ránu vzal do italské kavárny na terase paláce a seznamoval jí s příkazy.

Vše už v podstatě věděla: do 18:00 volno, poté nástup.

Osobní dohlížitel pro ni měl především informace o pravidlech a restrikcích.

Vysvětlil Petře, že úderem 18 hodiny pro ni začíná platit striktní režim. Šejk si potrpí na formu a rituály. Proto v 18:00 musí být ustrojena v uniformě (viz předchozí části) a při nástupu stát poslušně v řadě a dodržovat přesně pravidla.

Za porušení jakéhokoliv z pravidel je stanoven univerzální trest – týden vězení.

Petře byl předán jakýsi manuál, v tištěné podobě i na DVD. Když si ho později prohlédla, chichotala se, že šejk si asi v mládí rád hrál na vojáčky.

Konečně…

Její první nástup byl tady. V 17:30 ze skříně vyjmula uniformu, kterou jí přinesla služebná odpoledne. Nejprve si oblékla bílou halenku, pod kterou měla zakázáno mít spodní prádlo. Háčky na ní byla povinna dopnout přesně tak, aby byla vidět centimetrová škvírka mezi jejimi kozičkami. Petra přiložila pravitko k tomu určené a ujistila se, že neriskuje týdenní návrat do okovů zdi vězeňské cely. Stejně tak se ujistila, že černé zvonové kalhoty nemají na zadečku zohýbané obdélníky látky pokrývající kapsičky. V případě, že by pokojská kalhoty takto špatně vyžehlila, měla Petra povinnost si zažádat o jiné. Dohlížitelé občas pokojským přikázali, aby šaty na méně viditelném místě nevyžehlily důsledně. Za jakýkoliv nedostatek potom dívky, které lest neodhalily, pykaly opět týdnem vězení. Šejk vyžadoval naprostou poslušnost a důslednost..

Když se Petra oblékla, zapnula sako a nazula boty s podpatky (po kontrole kvality vyleštění – opět hrozil týden…), bylo 17:55. V 18:00 se otevřely dveře a v uniformě s vyznamenáními vstoupil Hassan. Petra věděla, co má dělat: zatnula pěsti a předpisově stočila ruce za záda. Za vteřinu uslyšela známé cvaknutí pout. Jako nová dívka dnes měla být navíc do atria dovedena s kovovým obojkem na krku, který jí Hassan nasadil poté, co jí odhrnul vlasy. Poté, co byl obojek zamčen, Hassan uchopil řetěz na něj napojený a vedl s jeho pomocí Petru do atria.

Cestou potkali dvě subinky v předpisově upravených uniformách se svými dohlížiteli, tyto dívky zde nebyly první den, takže kráčely bez vodítka, pouze spoutané za zády.

Petra věděla, že teď se musí soustředit. Čekal jí první nástup, kde bude představena šejkovi. Věděla, co má dělat, byla však nervozní.

Šestnáct dívek v atriu stálo v řadě, osobní dohlížitelé za nimi. Petra stála na konci řady kolmo k ostatním, Hassan stál vedle ní a držel řetízek obojku.

V 18:15 se otevřely dveře a vstoupil šejk. Tak, jak ho Petra znala z DVD: v turbanu, a něčem, co připomínalo tmavý župan. Přeptal se 16 dívek, jak se měly. Každá předstoupila krok, dvěma větami odpověděla a vrátila se na své místo.

Po této proceduře přišla Petřina chvíle. Hassan se uklonil… a předal vodítko Petřina obojku šejkovi. Nyní čekal Petru malý šok.

Šejk řetězem škubl tak, aby si obojkem přitáhl Petru těsně k sobě. Levou rukou ji tvrdě zezdu obejmul, pravou rukou jí vepředu rozepnul pásek a kalhoty a následně brutálně vsunul ukazováček do Petřiny vagíny. Na vagínu také tlačil, mačkal a masíroval. Dvě minuty šejk pracoval nejrůznějšími způsoby na stimulaci Petřiny vaginy, zatímco se ona pokoušela stát. Sténala blahem, samozřejmě. Šejk to uměl: jedním prstem uvntř, dvěma prsty, přimačkávání stydkých pysků, vibrování ukazováčkem… Bylo jasně vidět, že tím, co nahmatává, je potěšen.

Poté obojkovým řetězem škubl ještě více a Petra padla na kolena. Šejk beze slova předložil svůj penis a Petře bylo jasné, že přede všemi musí prokázat, co svede. Protože ruce měla spoutané za zády, nezbývalo jí, než se činit rty a jazykem. Byla trochu nejistá, nevěděla, jak má šejka uspokojit bez pomocí rukou. Šestnáct nastoupených dalších subinek bylo zvědavých, jak se s úkolem vypořádá.

Váhala, takže jí šejk beze slova vlepil lehčí facku. Petra se na něj kouzelně zadívala, jakoby chtěla říci ,,můj pane, vy víte, co potřebuji‘‘ a takto stimulovaná začala šejkovi k jeho údivu lízat třísla.

Šejk byl zvyklý, že většina novicek pod dojmem jeho počáteční brutality, především po veřejném vyprstění, ztratí jistotu a jediné, na co se zmůžou, bude vložení penisu do jejich úst a zmatené popojíždění rty po něm. On je za špatnou práci následně pošle na týden do vězení, hned co z něj po počátečním pobytu vyšly. Petra se však na šejka podívala kočičíma očima a začala mu bez obav oblizovat třísla. Činila tak pomalu, jazyk zahýbala a kroutila tak, aby prožitá slast šejkův penis přinutila povstat. To se ihned stalo. Šejk nechtěl čekat, tak Petru tvrdě chytil za bradu, nakroutil jí hlavu tak, aby jí viděl do očí, zmáčkl tváře a promluvil k ní úplně první slovo: ,,Dělej…‘‘. Sevření obličeje milosrdně ustalo a Petra se podvolila příkazu. Jak moc si přála mít k dispozici své ruce, na které vzadu tlačila vězeňská ocel. Na druhou stranu, její práh blaha se opět o něco posunul: v ,,asistentské‘‘ uniformně, s náramky na rukou, obojkem na krku, po vyprstění, facce a v kleče měla za přihlížení dalších více než 30 lidí orálně uspokojit muže, který jí platí za to, že se mu zcela dobrovolně podvoluje. Nebylo co řešit.

Kmitala hlavou sem a tam. Šejk rozšafně křičel když se pomalu blížil jeho orgasmus, začal přitahováním vodítka těsně u obojku Petře pomáhat. Tu obojek sice řezal do šíje, ale na to v tu chvíli vážně nemyslala. Šejk vykřikl orgasmem a s úsměvem klečící Petru pohladil na pravém uchu.

K Petře přistoupil Hassan a nasadil ji pásku na oči. Šejk chytil vodítko těsně u Petřina krku a kamsi ji vlekl. Vedl ji asi dvě minuty. Potom se zavřely dveře. Petra měla stále pásku na očích a ruce za zády.

Pouta jí šejk na chvíli rozepnul, okamžitě na ni zařval: ,,Chci tě nahou! Dělej, čubko!!‘‘ a Petra ze sebe po takto intenzivním povelu poslepu okamžitě shodila všechno oblečení. ,,Ke zdi‘‘ zařval šejk a vrazil jí koleno mezi půlky zadečku. Vyjekla. ,,Drž hubu, čubko, nebo ti jí zacpu‘‘, upozornil Petru hlasitě a spoutal jí ruce za zády. Již znovu spoutanou ji otočil zády ke zdi a strhl jí pásku z obličeje, ona ale neviděla nic, než jeho zběsilé oči a vyceněné zuby. Zdá se, že dnes dostane od svého pána tvrdou dávku, vypadal jako zajatec, kterému po deseti letech ukázali ženu.

Šejk Petru přirazil na záda a nekompromisně do ní vrazil hluboko penis. Petra byla po všech proběhlých brutlitkách a hrubůstkách tak vlhká, že s tím nebyl žádný problém. Během přirážení začal šejk Petru rvát za vlasy. Ona věděla, co on potřebuje: chce, aby křičela. Začala tedy, stejně jako při bičování v cele, předstírat pláč. To ho vybudilo k tomu, že během stále pokračujícího brutálního přirážení (zřejmě chtěl první vyvrcholení brzy) Petře nejprve obratným pohybem za jejími zády přitáhl pouta … a následně ,,zabloudil‘‘ prst té samé ruky do jejího zadečku. V podepsané smlouvě souhlasila se všemi formami anální penetrace, takže jí to nevadilo.

Naopak, Petra byla opět o něco více vrcholu blaha. Aby ale ještě více učinila zadost pánově touze mít požitek z týrání oběti a zároveň své touze trpět, rozkřičela a rozbrečela se na celé kolo. Její křik a pláč se v půlvteřinách zeslabovaly, to pokaždé, když do její vaginy dopadl v plné váze další příraz.

Šejk za minutu vyvrcholil, hned poté odhodil Petru na zem. Až teď si všimla, že je v jedné z šejkových špičkově a luxusně vybavených ložnic. Se vším luxusem kontrastoval objekt v rohu pokoje: malá zamřížovaná cela s tvrdým kavalcem, kam spoutanou a divokým sexem poznamenanou Petru šejk uvrhl a zamkl, zatímco si lehl na své pohodlné lože a díval se na svou novou otrokyni. Cela zabudovaná v ložnici nebyla jen odložiště subinky pro přestávku mezi jednotlivými čísly, ale též místem, kde z normálních okolností čekají další otrokyně povolané pro daný večer. Někdy odtamtud až šest ztísněných a spoutaných subinek čekalo pod zámkem na svou chvíli, zatímco šejk využíval služeb jejich kolegyně… nebo kolegyň. Dnes ale měla Petra exkluzivitu, šejk si umínil, že vyzkouší, co jeho nová společnice umí.

,,Tak… teď si to přede mnou uděláš‘‘, zavelel ze svého lože šejk směrem k cele. ,,Můj pane‘‘, rozpačitě se ozvala Petra, ,,mám spoutané ruce za zády‘‘…

,,Čubko, okamžitě se uděláš, nebo jdeš na týden do basy‘‘, zakřičel panovačně šejk. Petra si tedy po kratičké rozvaze rozkročmo klekla, zaklonila se, aby mohla protáhnout alespoň jednu ruku mezi nohama. Byl to gymnastický výkon, ale do dvou minut dosáhla orgasmu. Ruce měla otlačené od pout jako nikdy.

V.
,,Odpočinek‘‘

Už dvacet minut trávila Petra v malé celé zabudované u zdi šejkovy ložnice. Šejk si mezitím nechal přinést lahev whisky a ležíce na posteli vypil několik panáků. Petru bolely ruce od želízek, následek pánova příkazu uspokojit se s rukama spoutanýma za zády. Přesto byl vzrušená, pánova krutost ji příjemně bolela… a noc byla ještě mladá.

Šejk vstal z postele, popošel ke kleci, kde čekala jeho spoutaná otrokyně.

,,Patříš do klece, čubko, tahle ložnice je moje. Takže budeš pracovat hezky zavřená‘‘, pronesl s úsměvem na rtech. Petru napadlo, že opět chce, aby masturbovala, už si poslušně sedala na bobek.

,,Ne, čubičko, to až potom‘‘, zadržel ji pán. A prostrčil penis skrz mříže. Petra si klekla a začala jeho přirození podřízeně pusinkovat. Rty potom odhalila žalud a začala ho laskat jazýčkem. Šejk prostřčil mřížemi ruku a uchopil jí za vlasy. Bolestivě ji zatahal

,,Jseš moje čubka. Opakuj to…‘‘, zavelel.

,,Jsem vaše čubka, pane…‘‘, opakovala Petra a oddaně mu pohlédla do očí.

Šejk rukou sjel k její pravé tváři a začal ji hladit, dotýkal se přitom i jejích oušek. Petra byla překvapena tím momentem něhy a začala zlehounka vrnět.

Náhle dostala facku, až upadla na levý bok. ,,A podle toho se k tobě budu chovat‘‘, navázal šejk hlasitě na větu, kterou otrokyně dostala k opakování.

,,Neválej se a dělej, válet se můžeš v base‘‘, nespokojeně poznamenal šejk.

Petru napadlo, že si chce ,,po práci‘‘ odpočinout jinde, než v okovech sklepního lochu a v kleče začala snaživě pracovat rty. Vzrušovalo jí dělat to šejkovi přes mříže – připadala si jako zvíře, které je určeno k držení v zajetí a jediným povoleným ropztýlením je mu těšit svého pána.

,,Pomalu, nemysli si, že si to odbydeš rychle, děvče‘‘, zavelel šejk mezi vzdychy.

Otrokyně poslechla a s šejkovým penisem začala nakládat něžně a pomalu. To na něj zapůsobilo… začal klečící, spoutanou, uvězněnou a poctivě pracující otrokyni pokrčenými prsty hladit na spánku, potom se jí pomalu probíral vlasy a nechal bříška prstů jemně tančit po její šíji. Když se nabažil oboustranné něžnosti, uchopil Petřinu hlavičku a začal jí pomáhat s přirážením.

Už se blížil jeho orgasmus, napadlo ho proto vydat jasný povel: ,,Čubičko, kapička ukápne jinam, než do tvého hrdla a stěhuješ se do basy.‘‘ Petra všechno svědomitě spapala a pán jí s úsměvem pohladil na vláskách.

Líbila se mu, zdála se mu moc šikovná a chtěl jí dopřát trochu pohodlí. Proto odemknul dvířka malé cely a pokynul jí, aby vyšla ven a lehla si na postel.

Postel byla velmi měkká, jako pro princeznu na hrášku, takže vůbec nevadilo, že ručičky otrokyně nyní ležící na zádech jsou vzadu pořád stráženy želízky. Nic jí nebolelo, ani když si na ni šejk lehl a začal ji vášnivě líbat. Po takovém množství ponížení, byť příjemného, to byla pro Petru zajímavá změna a ona si přála, aby to nikdy neskončilo. Pán jí líbal, líbal, líbal… jeho rty a jazyk nechtěly dopřát klid jejím. Obracel si ji, jak mu bylo libo, otáčeli se spolu po velké posteli se zavřenýma očima a plni slasti. Petra k pánovi začala cítit pocity tak libé, že by ho nejraději vzala kolem krku, ale vypadalo to, že od klepet na rukou asi jen tak osvobozena nebude, což ji nevadilo… Pán si s ní mohl dělat, co ho napadne.

Stůl

Šejka zrovna napadlo, že jeho chlouba si už dostatečně odpočinula. Vzal Petru do náručí a přenesl si ji na kulatý stůl z těžkého dřeva na druhém konci ložnice. Položil jí na něj a přikázal, aby se opírala o spoutané ruce. Petra s úsměvem na tváři zaujala pozici mořské pany, lákající kolemplovoucího námořníka. Nohy měla daleko od sebe, paty opřené o okraje stolu. Šejk jí byl okouzlen…Byla jako nádherný exponát, smyslná ná první pohled. V danou chvíli se mu zdála krásnější než všechny ostatní subinky dohromady. Dokonce už nahmatával klíček od želízek, která jeho kráska měla na rukou, ale jejich osvobození si nakonec rozmyslel. Místo toho poklekl před stolem, na který ji položil, dvěma prsty roztáhl její lasturku, vnikl do ní jazykem, držíce otrokyni za boky. Jazykem do ní vnikal hloub a hloub, líbal se s Petřinou lasturkou stejně vášnivě, jako před chvílí s ní. Stejně pohyboval i svou hlavou, chtěl, aby se jeho jazyk dostával do útrob mušličky jeho otrokyňky co nejvíc krouživě a z co nejrůznějších stran.

Náhle se ovšem zvedl a v obličeji se mu objevil krvežíznivý výraz.

,,No, čubko, myslela sis, že od teď se s tebou bude zacházet v rukvičkách? No… myslet si to můžeš, buď si ale jistá, že dostaneš, co ti patří.‘‘

Zvedl Petře gymnasticky nohy do vzduchu, tvrdě jí je tiskl za kotníky a… začal do ní vnikat. Nejprve krátce a rychle žaludem, potom zběsile celým penisem. Dostávala opravdu tvrdé dávky. Jednu za druhou. Až na konec. Efekt byl zvýrazněn tím, že roztažené nohy jí byly drženy ve vzduchu; lasturka se otevřela krutým útokům jejího pána, který neznal slitování.

Petra křičela slastí – každý náraz pánova žaludu na zeď její lasturky následovalo kvíknutí majitelky. Stále se opírala o lokty a zvyšovala efekt šejkových přírazů tak velkým zapíráním, jak to jen šlo. Zároveň si znovu sama dobrovolně přitáhla relativně volná pouta… Ne však až nadoraz, pán by nemusel být tak milosrdný, aby jí je uvedl zpět do nebolestivého stavu. Teď by ale nejraději trpěla tak, jak jen tvrdý kov umožňoval, takže si želízka utáhla poměrně dost.

Vnějšímu pozorovateli by Petřina pozice nepřipadala příjemná a pohodlná: zapřená o lokty, záda lehce nadzvednutá, aby se pod ně vešly ruce držené při sobě ocelovými náramky, zvednuté nohy… Petra si ale během toho, co pán zuřivě ,,vyplácel‘‘ její lasturku, připadala, jako když poletuje ve vzduchu. Nepohodlí, které cítila, jí jen víc rajcovalo. Křičela, pištěla a stimulovala pánovo počínání výkřiky ,,Tvrdě, prosím, můj pane‘‘, ,,trestejte mě, pane‘‘, ,,jsem Vaše čubka, pane‘‘, nebo ,,chci trpět, pane‘‘. Po každém tomto prohlášení šejk ještě zrychlil… když už se ale jednou zdálo, že by mohl přijít jeho konec, opět přešel do pomalejšího, krouživého pohybu Petřinou lasturkou. Během toho Petra nekolikrát vyjekla, jakoby dostala bolestivou injekci. Pánův úd jí vymetal vaginu tak důkladně, že občas zavadil o místo, po jehož stimulaci znehybněná, podřízená a přitom dokonale uvolněná a uspokojená otrokyně pokaždé vyjekla. Když si šejk uvědomil, kde ono místo leží, s ďábělským úsměvem se naklonil k Petřině obličeji a zašeptal… ,,čubko, teď budeš prosit, abych tě radši nechal na měsíc zavřít do basy o chlebu a vodě‘‘… a začal penisem dráždit místo, na které šikovným zkoumáním přišel.

To Petru přinutilo vydávat zvuky jako při výslechu na mučidlech. Palčivý, štípavý podnět byl díky šejkově preciznosti nepřerušovaný, stálý, silný.

Snad dvě minuty dráždil pánův penis její nejcitlivější bod. Svírala za zády pevně spoutané ruce v pevné pěsti, mlátila bezmocným tělem po stole. Šejk ji stále držel za nohy a se smíchem krutě pokračoval.

Když se nabažil jejího jekotu, následovala opět vlna důkladných, tvrdých přírazů, během míž uspokojil sebe i jí. Zůstal v ní, oba oddychovali… naklonil se k ní a dal jí několik něžných pusinek.

Něžné zakončení

,,Zvedni se, děvče, zasloužíš odměnu‘‘, vyzval jí. Sesunula se ze stolu a následovala ho opět do postýlky. On mezitím načnul lahev šampaňského a nalil do dvou skleniček. Pohladil jí její zápěstí, stále uzamknutá k sobě za zády a přiložil jí její skleničku k rtíkům. Napila se, usmála a poděkovala pánovi. ,,Smím dostat ještě, můj pane?‘‘, poprosila. Neviděl důvod své subince nevyhovět, znovu jí dal něžně a pomalu napít. Tentokrát vypila až do dna. Líbila se jí bezmoc otrokyně spojená s luxusem milenky bohatého a místy pozorného šejka.

,,Pane, tlačí mě želízka… směla bych je mít trochu uvolněná?‘‘, poprosila s kočičím pohledem v očích. Šejk rád nutil své otrokyně trpět mnohem více, než modřinami na zápěstí, ale protentokrát vzal klíček a pomalu oba obojky povolil tak, aby Petra byla stále na rukou znehybněná za zády, ale pouta ji nebolela. Toho otrokyně využila, zabořila hlavičku do polštářů a kroutila zápěstími tak, aby jim ulevila malým procvičením a zároveň si užila milovaného pocitu, jak po nich klouzají kovové náramečky, kterých se dnes v noci asi už nezbaví.

Ještě jednou si šejk Petru té noci něžně vzal. Byl už unavený a ráno měl absolvovat několik obchodních jednání, přesto trvalo hodinu, než ji po slastném a něžném milování otočil na břiško, olízal onáramkovaná zápěstí a zezadu ještě jednou uvedl do nebe.

Pak jo otočil a naklonil se nad ní.

,,Moc ti děkuji, čubičko, uvedla ses nádherně. Zítra dostaneš volno, ale nástup tě nemine. Musíš být moje hodná holčička, takže si tě zítra v 6 hezky prohlédnu v uniformě. Rozumíš?‘‘

,,Ano, můj pane‘‘, pokývala hlavou.

,,Výborně. Jsi moc dobrá, ale pořád jsi moje otrokyně, takže nebudeš spát v mojí posteli. Dnes v noci patříš mě, takže nebudeš spát ani u sebe. Co ti vychází jako jediná možnost, čubičko?‘‘, zeptal se s provokativně zdviženým obočím.

Petra pochopila, zvedla se z postele a sama odkráčela do otevřené cely v rohu ložnice. Poslušně si lehla na kavalec.

Šejk chtěl, aby se na tvrdém kavalci v kleci jeho ložnice vyspala alespoň trochu pohodlně a tak k ní zamířil s klíčkem od pout, aby jí je odejmul. Ona sama ho však zdržela. ,,Ne, pane… chci být i ve spánku Vaší otrokyní, dovolte mi, prosím, snít o Vaší nadvládě.‘‘

Usmál se, pohladil jí na vláskách, přikryl tenkou dekou a zamkl celu.

Probuzení

Petra usnula jako malé dítě. Když se ráno vzbudila, šejk už byl pryč. Před klecí seděl na židli její osobní dohlížitel Hassan, kouřil doutník a čekal, až se jeho svěřenkyně vzbudí. Když viděl, že otevřela oči a začíná se vrtět, otevřel celu a sundal jí pouta.

Petra byla chvíli dezorientovaná, ale když se rozhlédla a přes mříže si prohlédla ložnici, kde se toho večer a v noci tolik stalo, uvědomila si, že to není jen sen.

,,Pán byl s tebou velmi spokojen, číslo 4‘‘, pochválil ji Hassan, ,,a posílá ti jako díky toto‘‘. Podal ji malý kousek papíru, který si Petra ještě trochu zalepenýma očima prohlédla. Byl to šek na 10 000 dolarů… Hned první noc si k základnímu platu mohla připočítat částku, na kterou by na brigádách nevydělala za celý rok. Vše jí začínalo opravdu hodně bavit.

Oblékla se a Hassan ji odvedl do jejího apartmá. Až do pravidelného večerního nástupu měla volno.

VI.

Zrušené volno

Petra nečekala, že na ní první noc s novým pánem zanechá tak silný dojem. Chtěla si ještě zdřímnout, ale nemohla… pořád myslela na to, jak si ji tvrdě bral... ale i na něžné momenty. Vše, co se uplynulého večera a noci přihodilo, se jí opravdu moc líbilo. Těšila se také na večerní nástup. Být předvedena v ,,uniformě‘‘ s rukama upoutanýma za zády, stát v řadě, předstupovat před šejka… a bát se, že na úpravě předpisového oděvu najde malou závadu a potrestá jí proto vězením… to jí vzrušovalo.

Odpočinula si, prošla se po zahradách paláce a za chvíli byl opět čas pro zmíněné potěšení, které neslo jasné známky vojenského rituálu.

Čili: kontrola oblečení pod hrozbou vězení (líbila se jí představa okamžiku, kdy klečí před šejkem a je jí sdělováno, že je potrestána, ale sedět přikovaná ke zdi v base se jí nechtělo, takže kontrolovala pořádně), oblékání, rozhalení dekoltu, aby byla vidět patřičná škvírka, následně obutí, zapnutí saka, čekání na Hassana, spoutání a odvedení do atria.

Subinky se opět hezky seřadily. Špitaly si mezi sebou, že pán dnes není v dobré náladě, prý mu nevyšlo několik investic v Evropě. Zkušenější z nich věděly, co to znamená a… těšily se v očekávání, jak si šejk neúspěšný obchod vyvzteká na některé z nich.

Pán přišel, vskutku se velmi mračil – drby nelhaly.

Nepromlouval ke každé subince. Posadil se před ně do křesla, což znamenalo… ano, pokleknutí. Řada dívek v černobílém business dress s rukama spoutanýma za zády si naráz klekla na kolena. Šejk chvíli seděl a se zamračenou tváří si prohlížel své subinky. Některým začal očekáváním stékat pot po obličeji a nervózně začaly vrtět zápěstími v želízkách. Bály se, aby ve hněvu pán některou z nich neposlal do vězení. Občas to dělal velmi ukvapeně, ačkoliv většinou důvod byl.

Hra s ňadry

Nakonec promluvil. ,,Osobní dohlížitelé rozepnou každé čubce sako a halenku. Chci si pohrát s kozama.‘‘.

Sedmnáct mužů v uniformách přistoupilo k přiděleným dívkám a zcela jim rozhalilo poprsí. Subinky stály v řadě s rozepnutými saky i halenkami. Kalhoty byly na svém místě.

Jakoby dohlížitelé i nadále věděli, co si pán přeje, vodily jednu rozhalenou a spoutanou dívku po druhé na pohovku v atriu. Šejk si nad každou dívkou položenou na prostorné pohovce klekl a začal jí zběsile mačkat poprsí. Nejprve každé z nich hodnou chvíli drtil kozičky v železné panně svých pěstí, potom si chvíli něžně hrál s bradavkami, aby těmi samými výstupečky začal za chvíli kroutit, tahat za ně a štípat do nich. Následně pevně a bolestivě uchopil celá ňadra tak, aby je jeho pěsti téměř obepnuly a bradavky byly vytlačeny nahoru, a tedy také řádně prokrveny. Ještě více zrudlé bradavky začal později rychle laskat jazykem, kmitajíce s ním jako had před útokem. Dívky, jejichž bradavky byly prokrvujícím stiskem ještě více zcitlivěny, vyjekávaly slastí. Tento pocit byl ale každé z nich přerván, když od pána dostaly zprava silnou facku. Tímto celé ,,cvičení‘‘ skončilo a na pohovku byla přivedena další aktérka.

Subinky, které ,,to‘‘ už měly za sebou, musely být znovu ustrojeny tak, aby vzhled jejich halenek a sak odpovídal předpisům. Protože však šejk nepovolil (příjemně) zdeptaným subinkám ani chvilkové odejmutí okovů, což by jim uvolnilo ruce držené vzadu, museli se o úpravu postarat osobní dohlížitelé.

I Petře Hassan ,,naaranžoval‘‘ oděv tak, aby nehrozilo, že ji šejk po skončení ,,zábavy‘‘ s poslední otrokyní dá na týden odvést do okovů.

Když vše bylo odbyto a dívky stály opět upravené v řadě, předstoupil šejk, zle se usmál a pronesl větu, která slibovala všem subinkám zajímavý večer:

,,Čubky mám špatnou náladu. A vy jí budete mít taky…‘‘

Hromadný trest za pánovu podrážděnost

Dívky byly hromadně vedeny místy paláce, která Petra neznala. Jedna za druhou jako procesí, pod pohrůžkou týdnu v okovech měly zakázáno mluvit. Byl to hezký pohled, krásky v kostýmcích, lodičkách a …želízkách. Šejk uvažoval a povinném nošení pout na nohy po šesté hodině, stále nad tím uvažoval. To by procesí ovládaných krásek se sklopenými hlavami a pohledem zabořeným do země vypadalo ještě zajímavěji… Už teď to vyhlíželo, jako když je sedmnáct nadlouho naposledy hezky oblečených, budoucích trestankyň vedeno k soudu, který jim uloží živořit do konce života za mřížemi; dívky tak byly nejen ustrojeny a bylo s nimi tak zacházeno, ale úmyslně se tak i tvářily. Každá z nich byla velmi vzrušená z toho, čím právě prochází a co ji čeká. A utrápené pohledy té druhé každou jen a jen rajcovaly… což se dnes ještě mělo potvrdit.

Subinky byly odvedeny do temné, stroze zařízené místnosti, při jejíž spatření Petře blesklo hlavou… ,,mučírna‘‘. Měla částečně pravdu.

Když viděla, že jedna ze zdí je cca 20 cm nad zemí lemována sedmnácti krátkými řetízky s připravenými zámky, bylo jí jasné, že uslyší povel ,,sednout na zem a ruce záda‘‘. Tak se také stalo, želízka všech subinek byla propojena s kratičkými řetízky ke zdi.

,,Přimáčknout zády ke zdi, čubky‘‘, zavelel šejk a dívky se natlačily ke zdi. V tu chvíli se těsně před každou z nich začalo ze země sunout velké červené dildo. Petra leknutím vyjekla… Šejk ji za porušení zákazu mlčení zatím jen vrazil facku a přitáhl pouta, ale Petra stejně nevěřícně přemítala, že toto… nemůže být pravda. Byla to pravda.

,,Čubky‘‘, začal se po malé, temné a tísnivě působící místnosti nést hlas šejka, ,,dnes budete vyžity všechny. A protože mám jen jeden penis, budou mezitím ty z vás, co by se jinak jen válely, provádět gymnastické cvičení jménem ‚týrání kundy spoutané čubky maketou penisu svého pána‘. Každých pět vteřin zvládnete dva přírazy. Čubka, která nesplní kvótu jednou, dostane roubík. Čubka, která nesplní dv