Stalo se to v červenci 1971 v autokempu u bulharské Albeny. Měli teprve deset dní po svatbě. On se jmenoval Michal, měl 24 let a byl čerstvě vypromovaným strojním inženýrem. Ona se jmenovala Eva, měla 23 let a byla čerstvě vypromovanou pedagožkou. Jeho po prázdninách čekal nástup na místo v ČKD ve Vysočanech a od ledna následujícího roku co by absolventa vysoké školy rok vojny, na ni od 1. září čekalo místo učitelky na prvním stupni ZDŠ.

Než se vzali, chodili spolu skoro tři roky od doby, co se potkali na jednom plese v Lucerně.

Plánovali společnou budoucnost a i jejich rodiče byli pro. Dohodli se, že se vezmou až oba vypromují. Během té tříleté známosti pochopitelně nebyli svatí. Soukožili spolu, ale byli opatrní. Souložili jen s nepopulárním prezervativem, aby Eva náhodou neotěhotněla dříve, než-li dostuduje. Nechtěli se brát z nutnosti situace, ale dobrovolně…z lásky. Dohodli se, že jakmile se vezmou, prezervativ odloží a začnou pracovat na dítěti. Né vždy je to však, jak bychom si to přáli. Když to člověk nechce nebo nečeká, stane se to na to tata.

Tu Albenu jim zaplatili rodiče jako svatební dar a Michalův otec jim k tomů půjčil i svého Forda Cortinu. V Albeně bylo krásně. Však byl také autokemp plný. Stan si postavili v sousedství dvou jiných, jež obývaly dva manželské páry s dětmi. Jeden z Hradce Králové a druhý z Bratislavy. Byli to prima lidé a tak se s nimi rychle spřátelili.

Stalo se to v jedenáctý den jejich dvoutýdenního pobytu. Dlouho do pozdního večera seděli mezi stany se svými novými známými, popíjeji červené víno a klábosili. Mohlo být tak čtvrt hodiny před půlnocí, když se Eva rozhodla, že než půjde do hajan, dá si ještě sprchu. Řekla to manželovi, vzala ručník a jen v plavkách a ve froté župánku si to namířila k asi sto metrů vzdáleným kempovým sprchám. Sprchy byly samozřejmě rozděleny na mužské a ženské. Bylo to zařízení typické pro tehdejší dobu a hodné socialistické kultury. Šlo o plechovou stavbu s vykachlíkovanou podlahou, rozdělenou do otevřených kójí. V řadě bylo 10 kójí se sprchami pro ženy a stejný počet na druhé straně pro muže. Svými otevřenými částmi ústily kóje do chodby oddělené od ostatního autokempu betonovou zdí. Když tam Eva došla, nikdo tam nebyl a bylo zhasnuto. Rozsvítila tedy a zalezla do jedné z kójí uprostřed, vysvlékla župan i plavky, pustila vodu a začala se oddávat jejím příjemným účinkům na své tělo. Sprchovala se asi pět minut, když najednou světlo zhaslo. Nevěděla, zda to udělal někdo omylem nebo ze zlomyslnosti nebo zda nevypli v kempu proud. To se totiž stávalo dost často.

Přesto, i když se ocitla ve tmě jako v ranci se sprchovala dál. Náhle však ucítila na svých ramenou čísi ruce. „Míšo…!“ vyjekla úlekem. Nepochybovala, že je to on. „Zase jeden z jeho

Povedených nápadů…“, napadlo ji ve vzrušeném očekávání. Došlo jí, že šel asi za ní a že ji chce…hned, teď a tady. To on zhasl…

Ruce jí sjížděly dolů a pomalu se sunuly jejím podpažím vpřed, až uchopily její tuhá plná prsa. Eva se tetelila vzrušením, hluboce se nadechla a zkoprněla, neboť jeho ruce její prsa jemně podebraly, jakoby je potěžkávaly, prsty je jemně tiskly a dráždivě obkružovaly stavějící se bradavky. Tak to měla vždycky ráda a Michal to věděl. Zrovna měla svou ovulaci. Věděla o ní, protože si ji předem vypočítala a věděla, že to ví i on, protože mu o tom ráno na pláži řekla. Bylo to tak vzrušující, že tomu ochotně podléhala. Bylo to šílené. Vždyť mohl někdo přijít, rozsvítit a vidět je, ale o to víc to bylo svůdné, podmanivé a dráždivé. Eva to chtěla! Chtěla to hned, teď a právě tady! Proto se předklonila, rukama opřela o baterii od sprchy a doširoka se rozkročila, až se vnějšími stranami chodidel zapřela o boční strany sprchové kóje. Voda jí stále dopadala na záda, zatím co ona se prohnula v kříži. Znovu jí jeho ruce dychtivě uchopily v pase a pomalu zajely na prsa, aby se s nimi pomazlily, pak jedna z nich zabloudila na Evino břicho, načež spolu s druhou se přesunuly na její boky a hýždě.

Evě tlouklo srdce vzrušením jako o závod a dech se jí zrychlil. Když pak jedna z jeho rukou zajela odzadu do jejího vystaveného chlupatého rozkroku, Eva ztuhla a zatetelila se blahem.

Tahle Michalova hra se jí velmi zamlouvala. Milovala překvapení, kterými ji občas zaskočil.

Tohle bylo jedno z nich. To dráždivé rejdění jeho prstů mezi jejími stydkými pysky bylo úžasné a vyvolávalo v ní neuvěřitelnou slast. Eva držela, lehce se vlnila a byla z toho u vytržení. „Kéž to trvá věčně…“, honilo se jí hlavou, ale neřekla mu to nahlas. On mlčel, tak s ním hrála dál jeho hru a mlčela také. Už byla tak vydrážděná, že jí bylo všechno jedno. Všechno… Bylo by jí jedno, že by někdo přišel a viděl je.

Náhle jí jeho ruce uchopily pevně v bocích a Eva ucítila jeho tuhý penis na své pochvě, jak nedočkavě tápe, hledajíc vstup do jejího těla. Aby mu to usnadnila, ještě výce se prohnula a vyšpulila. Zabralo to, protože hned na to Eva ucítila jeho úd mezi svými pysky, které jí spolu s hýžděmi rozevřel palci. Eva vtáhla do plic vzduch v hlubokém nádechu, pak zatajila dech plna očekávání a…a… pak se to stalo.

Tuhý mužský penis jí pronikl vzrušením zvlhlou pochvou až k děloze.

„Ááááááh!!!“ vyzdral se z Evina hrdla hlasitý výdech či spíše výhek. Byl to výhek v němž se

dala rozeznat palčivá slast, ale také úžas a překvapení. Ten penis ji doslova vycpal, vyplnil celou její pochvu a na chviličku tak nehybně setrval. Eva si i přes veškeré erotické omámení uvědomila, že něco není jak má být. Ano, to co jí vyplňovalo, co v ní vězelo, to bylo podstatně větší, než to, na co byla zvyklá při Michalovi. Uvědomila si, že má v pochvě penis někoho jiného, někoho, kdo není její manžel. Jenže tato situace ji ještě více vydrážďovala. Poprvé v životě byla svému Michalovi nevěrná a ani nevěděla s kým. Evě to ale v té chvíli bylo už úplně jedno. Bylo jí to jedno i přesto, že sem mohl její muž nečekaně přijít. Uvědomovala si, jakému riziku se tu vystavuje, když se bez jakékoliv ochrany a právě v ovulaci vydává v šanc tomuto neznámému cizímu lidskému samci s nímž se tu páří.

Je mu dvacet? Třicet? Čtyřicet nebo snad je to padesátník? Je to Čech? Slovák? Dederón?

Polák? Místní Bulhar nebo snad někdo jiný? Je černovlasý? Blonďák? Nebo je plešatý?

Je svobodný? Rozvedený nebo ženáč? Tohle všechno se jí honilo hlavou, ale její zdravý rozum byl už kdesi na procházce. Eva nebyla schopna se tomu vzepřít, přerušit to, ukončit to šílenství. Cosi v ní to nechtělo, protože to už zašlo až přespříliš daleko. Ještě si stačila uvědomit, že si ten neznámý samec s velkým mužstvím asi nebude dávat pozor, že ji nejspíš vystříká svým semenem a s největší pravděpodobností i oplodní. Jenže cosi samiččího v ní to chtělo a ona se tomu bezmocně podvolovala. Neměla však čas nad tím dlouho přemýšlet, protože jeho rázné kopulační pohyby tyto myšlenky nekompromisně rozehnaly. Penis onoho neznámého mužského samce jí začal projíždět pochvou sem tam, dovnitř a ven, až se z toho Evě tajil dech. Takový nával slasti doposud nepoznala a musela se kousat do rtů, aby nezačala křičet. Jejich sliznice se rytmicky třely o sebe, jeho naběhlý žalud neúprosně bušil do její dělohy a Evě z toho začalo šumět v uších. Její dech se stal přerývaným, výdechy hlasitějšími, místy zajíkavými. Najednou se s ní začalo všechno pohupovat, pochvu měla jedno mraveniště, slastné loupání jí ve vlnách projíždělo páteří až do mozku a v břiše jakoby se jí nafukoval míč. Zcela ztratila pojem o prostoru a času. Rychlost jeho přírazů se stupňovala, že Eva sotva popadala dechu. Najednou zkaměněl, tlačíc se jí svým penisem na dělohu, zaškubal s sebou v ní a Eva v sobě ucítila rozlévající se teplo. Uvědomila si, že ten jí úplně neznámý cizí chlap do ní právě vstřikuje svoje semeno…, semeno, kterým ji nejspíš právě oplodňuje.

Bylo jí to však v té chvíli zcela fuk, protože najednou v ní ten iluzozní míč praskl a Eva se musela křečovitě držet té baterie, protože se v omamné spirále slasti propadala kamsi do hlubin. Když se z toho vzpamatovala, bylo po všem a onen neznámý byl také pryč. Jediné co slyšela byla voda tekoucí ze sprchy. Eva si připadala jako by právě prožila sen. Kdyby necítila v pochvě jakoby v ní ten cizí úd stále byl, snad by verzi o snu i uvěřila. Začal se ji vracet rozum a ona horečně uvažovala, co dělat dál. Zavřela vodu, nahmatala poslepu ručník a začala se důkladně utírat. A zvláště tam dole…ano…tam v rozkroku se utírala velmi důkladně. Pak si oblékla plavky, navlékla župan a široce našlapujíc se vypotácela ven ze sprch. Nejistě se vracela k jejich stanu. Michal byl ještě venku v družné debatě se sousedy.

„Už sem myslel, žes tam usnula…“, prohodil žertem a dodal. „Bylas tam půl hodiny…?“

„Zakecala jsem se tam s jednou paní, je z Pardubic a brzy ráno odjíždějí domu“, zalhala mu. Spadl jí kámen ze srdce, že nic nevěděl, nic netušil a ani ji z ničeho nepodezříval.

Když šli spát, Michal usnul jako špalek. Vypité víno zapůsobilo jako dobré uspávadlo, takže na sex s ní neměl pomyšlení. Byla ráda. Ležela vedle něho, poslouchala jeho pochrupování, ale nemohla usnout. Né pro jeho hlasité spaní, ale musela stále dokola myslet na to, co právě zažila. Ve svém nitru měla výčitky a styděla se za svou slabost i nevěru. Svým způsobem jí to mrzelo, ale na druhou stranu…

Milovali se další noc a pak i tu následující. Milovali se bez zábran, na ostro a tak Michal nejevil ani tu nejmenší známku podezření, když mu Eva krátce po návratu z jejich novomanželské dovolené sdělila radostnou novinu, že nedostala menstruaci. Byla si jista, že to dítě není jeho, že je toho druhého, toho neznámého ze sprchy, vnitřně se styděla, ale nelitovala toho, protože co se stalo, stalo se. Celých devět měsíců pak v sobě nosila své hříšné tajemství, těšila se na své nemanželské dítě, byla zvědava…a také se těšila z toho, že se těší i její manžel, který bude tomu kukaččímu mrněti určitě dobrým tátou.

Když 15. dubna 1972 Eva porodila v pražské porodnici v Londýnské ulici čtyřkilového chlapečka, byl Michal blahem bez sebe, stejně jako její i jeho rodiče. Co na tom, že měl havraní kštici a mandlově hnědé očíčka. Byl to její…vlastně jejich syn.