Svět se změnil. Začal se měnit, když jsem byl ještě malej kluk, ale většina lidí, kteří si toho všimli, si to raději nechávali pro sebe, aby nebyli prohlášeni za duševně choré. Až teprve když nebylo pochyb, že skutečně svět již není tím stejným světem, ve kterém platily všechny ty staré fyzikální zákony, které daly tolik práce všem těm vědcům, aby na ně přišli a vyjasnili jejich podstatu, tak teprve tehdy přestali všechny ty lidi, co hlásali změnu světa, považovat za pomatené, a ti vědci, kteří předtím pilně bádali nad fyzikálními zákony se pustili do výzkumu nových, dosud nepoznaných zákonů nového světa. Největší překvapení vědců byl asi fakt, že většinu těch vztahů, které vyjadřovaly zákonitost dějů nového světa nemuseli zas tak vymýšlet. Zjistili, že stačí zaměnit jen některé dříve platné veličiny popisující fyzikální zákonitost starého světa za veličinu popisující psychomyšlenkovou závislost nového světa, a vztah byl dokonale popsán. Tak například hmotnost popisující dříve působení předmětů výzkumu na sebe pomocí gravitačního pole a zároveň vyjadřující jejich setrvačnost pohybu v gravitačním poli, lze nyní vyjádřit stejnými vztahy, ale určující reálnost předmětu působící na okolní předměty výzkumu a zároveň setrvačnost existence tohoto předmětu. Laicky řečeno, v novém světě - čím těžší předmět, tím je jeho existence pravděpodobnější. Krásným příkladem je zachování Einschteinova vztahu: E se rovná m c na druhou, kde E už není energie, ale existence, m je již námi zmíněná nová hmotnost a c je myšlenkový tok, který nemůže být nikdy menší než jedna. Právě pokud se rovná jedné, svět je stabilní a nedochází k jeho proměnnám. Pokud se ale předmět dostane do silného myšlenkového pole, může dojít k jevu, kdy m a E se začnou blížit k nule, myšlenkový tok roste do nekonečna a může dojít k nenadálé změně.

Stejné změně, jaká se právě stala teď.

Ucítil jsem, že se něco stalo a to mě probudilo ze spaní. Najednou jsem se necítil příliš pohodlně a když jsem se dotkl, zjistil jsem, že ležím v posteli oblečený do dámského těsného korzetu, staženého tak, že jsem sotva popadal dech. Na nohou jsem měl dámské punčochy na podvazcích a boty na vysokém podpatku.

Příliš mě tento oděv nepřekvapil, protože se mi před tím zdál zrovna sen o tom, že si má Jeane něco takového vzala na sebe, a že se chystá mne tím svádět.

V tom jsem si uvědomil, že ležím v naší posteli sám, a že Jeane tu není. Začal jsem marně vzpomínat, co se vlastně včera stalo, jestli mi neříkala, že se brzy ráno někam chystá.

Na nic jsem si nemohl vzpomenout, ani na to, kdy jsme šli spát a co jsme před tím dělali, jen jsem se cítil dost unaveně, jako kdyby jsme promilovali celou noc.

A v tu ránu se mi to vybavilo - jak zážitek ze včerejšího dopoledne, tak i Jeanina večerní proměna a pak smršť extází, kterou jsme si užili při vzájemném propojeném vzrušení, který umožňoval ten speciální oděv z toho obchodu. Vzpomínám si, že to bylo tak intenzivní, že jsem musel asi upadnout do bezvědomí, protože jsem si nevzpomínal, jak jsem se dostal do postele.

Najednou jsem pocítil úlevu a zjistil jsem, že těsný dámský korset a punčochy zmizely a místo nich jsem byl oblečen ve svém starém pyžamu. I na to pyžamo jsem si nevzpomínal a Jeane mě asi musela převléct a uložit do postele po tom, co jsem asi z té extáze zkolaboval.

Vždyť já jsem ji ani neřekl, jak se té své proměny zbaví - uvědomil jsem si při představě, jak mě Jeane nese na svém obrovském poprsí jako malého chlapečka do postele a pak mě převléká a dává spát.

Jestlipak takhle šla do města, napadlo mě, ale nedokázal jsem si představit, že by se dokázala vydat do některého ze svého i toho nejelastičtějšího oblečení.

Vstal jsem a zamířil do koupelny, abych se opláchl.

V koupelně na věšáku byl přehozen ten světle modrý kočičí punčochový oblek.

Takže si dokázala poradit i bez mé pomoci. Stejně bych ji asi nedokázal nic poradit, protože ten oblek na ni měl na mě neskutečný účinek. Rozhlédl jsem se kolem. Všude bylo čisto, žádné stopy po včerejších orgiích, kdy jsem stříkal své sperma všude, kam se Jeane postavila a svýma malýma rukama si hladila ty svoje obrovský ňadra a boky.

Pohlédl jsem znovu na ten oblek a napadlo mě, co by se stalo, kdyby si to oblékl muž. Najednou jsem měl obrovské nutkání to vyzkoušet, ale pak jsem si řekl, že bude lepší, nic neriskovat, a raději se na to zeptat té ochotné prodavačky, co mi včera jeden model sama předvedla.

Ale na co se ji vlastně zeptám? Musela by si myslet, že jsem se zbláznil. Pak jsem si uvědomil, že se svět vlastně zbláznil, a že na tom by nic nemělo být, se na takovou věc ptát. Tak já se jí půjdu zeptat, a rovnou můžu ještě jeden pořídit. Jeane stejně vypadala, že by si přála více modelů.

…

Cesta k obchodu proběhla velice klidně. Ani nevím jak, ale najednou jsem stál ve dveřích a vcházel za současného cinknutí zvonku nade mnou dovnitř.

Obchod byl úplně prázdný, ta prodavačka musela být asi vedle a než jsem stačil udělat pár kroků směrem k vedlejší místnosti, tak se objevila ve dveřích.

Byla stejně krásná jako včera a ještě víc jsem si uvědomil, jak moc se podobá Jeane. Měla na sobě krátké jednodílné šatečky a vlasy sepnutý vzadu do culíku.

„Jé, to jste vy?“ začala s rozzářenýma očima a s trochou údivu a leknutí v nich zároveň.

„Copak, přišel jste si pro další obleček? Budete ale muset chvilku počkat, mám tu vedle ještě někoho, chvilku strpení, prosím.“ Rychle vyhrkla a se současným spikleneckým zamrkání se otočila a zmizela vedle.

Nestačil jsem říct ani slovo. Začal jsem si připadat divně, ten její polekaný údiv a ten její spiklenecký úsměv ve mně zanechal podivný pocit, že ta žena si myslí něco, co by mohlo mít pro mě neblahé následky. Doufám, že si nemyslí, že se jí budu dvořit a svádět ji, vždyť jsem jí včera řekl, že jsem šťastně ženatý.

Dlouho se ale nic nedělo, jen jsem občas slyšel z dalších místností nějaké hlasy. Uklidnil jsem se a začal si prohlížet přední část obchodu, kterou jsem včera zas tak moc dobře neprobádal.

Zjistil jsem, že se tu neprodává jen spodní prádlo a ty oblečky, co umí proměňovat ženskou postavu, a jsou vystaveny tam vedle, ale i různé kostýmy a doplňky.

Najednou mě zaujal kostým narozeninového zajíčka, který si ženy oblékají, když jdou na narozeninovou párty a chtějí vypadat roztomile cudně.

Nahoře byly pověšeny zaječí růžové slechy spojené gumičkou, pod nimi bylo pověšeno na ramínku růžové body se zaječím pírkem na zadečku.

Živě jsem si dokázal představit, jak by v tom kostýmku roztomile a cudně vypadala Jeane. Pocítil jsem, že mě ta představa celkem dost vzrušila, protože se ten můj nástroj lásky silně opřel do mého spodního prádla.

Opět jsem zaslechl z vedlejší místnosti hlasy, a tehdy jsem si uvědomil, že ta prodavačka asi další ženě ukazuje ty speciální oblečky a začínal jsem být celkem na tu další zákaznici zvědavý. Nic bych asi nenamítal proti tomu, kdyby si chtěla opět na mně ověřit psychické spojení vzrušení způsobené těmi oblečky.

„Co to máš na sobě, a co vlastně tady děláš?“ Zazněl za mnou přísný hlas.

Prudce jsem sebou trhl, jak jsem se lekl. Ihned jsem poznal ten hlas, i když jsem ho tak přísně hovořit dosud nikdy neslyšel. Byl to Jeanin hlas. A já jsem měl v tom okamžiku na sobě, aniž bych si toho před tím všiml, ten zaječí obleček, doplněný lesklými růžovými punčocháči a střevíci na vysokém podpatku. Růžové zaječí uši mi vlány na mé hlavě, spojené gumičkou kolem mé hlavy a uchycené pod bradou.

Otočil jsem se a chtěl jsem něco říct, ale nic mě nenapadalo.

„Já… já…přišel jsem…“

„Přišel jsi, aby ti tady slečna předvedla další obleček a ty jsi ji to tu všechno mohl postříkat, že?“ Stroze mě Jeane obvinila.

„To ne…“

„Nezapírej, všechno mi tady o včerejšku řekla.“ Řekla Jeane, a jako důkaz v tom okamžiku vešla ta mladá prodavačka.

Když mě uviděla v tom zaječím oblečku, prvně pohlédla na polici, kde vysel jeho vzor, ale když si uvědomila, že se jedná zase o nějakou proměnu mého oblečení, a já jsem se nepřevlékl do jejího zboží, tak se jen potutelně usmívala a pomrkávala.

Jeane na ni pohlédla a rozlítila se ještě víc.

„A co tady děláš v tom ženském oblečení.“ Vyhrkla.

„Za to nemohu, to jen ta proměna…“ Snažil jsem se ji uklidnit.

„No to je zajímavý, že se tvoje oblečení promění vždy do něčeho takového, ale s tím je konec. To co jsi mi včera provedl, to je všeho vrchol. A já husa ti věřila, že mi budeš do konce života věrný.“ Pokračovala Jeane.

Chtěl jsem ji oponovat, že jsem ji nebyl nevěrný, že jsem za to nemohl, ale asi by to nemělo smysl, protože Jeane vypadala, že je vážně rozzlobená a že jen tak něco ji neuklidní.

„A to jsem ti večer vyplnila ty tvoje … úchylný přání, ale s tím je taky konec.“

„Tak moc se zase nestalo, vždyť Vám nebyl nevěrný, a za to opravdu nemohl.“ Najednou se na mou stranu postavila ta prodavačka.

„A koupil Vám dárek,“ dodala.

„Houby dárek pro mě, pro sebe si koupil dárek, aby si mohl víc užívat.“ Vyčítala Jeane dál.

„Ale Vám se to muselo líbit taky, ne?“ Stále za mě bojovala prodavačka.

„To je fakt, ale to je jedno. Měl mě o tom, co se stalo tu v obchodě říct.“ Vytýkala mi Jeane.

„Tak už se na něj nezlobte, podívej se, jak jste ho vylekala.“ Utěšovala ji prodavačka a ukázala na můj rozkrok.

Skutečně, když jsem se podíval dolů na svůj rozkrok, nevyděl jsem tam žádnou obvyklou boulu, kterou tam vytvářel můj penis, protože všechno zrušení úplně zmizelo a on se scvrkl tak, že by si mohl jiný člověk myslet, že jsem v tomto oblečení opravdu ženou.

„Vidíte, a to mě vadí ještě víc, ta jeho záliba v ženských oblecích. Vždyť takhle nevypadá ani jako muž.“ Dodala Jeane rozhořčeně.

V tom k ní přistoupila prodavačka a něco ji šeptala do ucha. Jeanina tvář se pomalu přestávala mračit a začal zní vyzařovat zájem o to, co jí tam ta prodavačka šeptala.

„Tak dobře. Odpustím ti, když ty tady pro nás taky něco uděláš, ale tentokrát to bude po mém.“ Řekla přísně Jeane.

„Udělám pro tebe cokoliv, vždyť víš.“ Rychle jsem dodal, a přemýšlel jsem, co ji asi tak ta prodavačka mohla poradit.

„Tak šup, ihned se zbav toho odporného ženského oblečení.“ Rozkázala Jeane.

Ani mě nenapadlo se hádat. Jen jsem pohlédl, co na to ta prodavačka, ta na mě přísně kývla a šla zamknout přední dveře.

Za chvilku jsem tam stál nahý a přede mnou ležela hromádka růžových svršků zaječího kostýmu. Než jsem stačil ale mrknout, kostým se přeměnil, zpět do mých starých mužských hadrů.

„Tak a teď pojďte za mnou,“ řekla prodavačka a vedla nás do vedlejších místností s figurínami těch obrovských ženských tvarů.

Raději jsem se na nic moc nekoukal, aby se Jeane znovu nerozčílila.

Došli jsme do další místnosti, ve které jsem včera nebyl. Byla to malinká koupelnička se sedací vanou naplněnou vodou a na stole ležel nějaký tyrkysový obleček.

Nechápavě jsem na to pohlédl. Jak mě chtějí potrestat? Chtějí mě snad obléct do toho obleku a nechat mě narůst ty obrovský ženský tvary v té vaničce? To by snad odpovědělo na mou otázku, pro kterou jsem sem přišel, co se stane, když si muž obleče ten ženský oděv, ale Jeane by to nepomohlo mě potrestat, za to, že si ji představuji ve speciálních ženských oděvech a občas se sám do nich vymódím.

„Tak na co čekáš - oblékat.“ Znovu přikázala Jeane.

Asi mi chtějí ukázat, jak nepohodlný je mít ženský tělo, napadla mě poslední alternativa.

Vzal jsem do rukou ten tyrkysový oblek a zjistil, že se dost liší od toho Jeanina světle modrého.

Nejenže látka nebyla podobná punčochové, spíše se podobala velice pružné kůži, a pak na ní byl z venku místy dlouhý hustý tyrkysový chlup. Na dotek to bylo ale velice příjemný, asi jako plyš s dlouhým chlupem, nebo nějaká kožešinka.

Začal jsem hledat otvor, kterým se tento oblek obléká, a zjistil jsem, že se zase liší tím od těch včerejších, protože tělo bude úplně pokryté tou látkou včetně dlaní a i na hlavu přijde elastická kapuce. Jediný otvor vedoucí dovnitř toho obleku byl vlastně otvor pro obličej v té kapuci.

Znovu jsem nechápavě pohlédl na ty dvě ženy, ale ty mi jen tvrdě naznačili, abych si to oblékl.

Zkusil jsem roztáhnout ten otvor a část pro krk a zjistil jsem, že ten oblek je ještě více pružný, než se mi to z počátku zdálo. Nahrnul jsem si jej tedy na ruku a v kročil jsem do něj.

Obě ženy mě pozorovaly ze zájmem, jako by se jednalo o nějaké představení. Natáhl jsem obě nohavice na nohy a zjistil jsem, že do rozkroku je přišitá trubička ze stejné látky.

„Jen si ho tam nastrč.“ Pokynula mi Jeane.

Poslušně jsem uchopil svůj penis a nasoukal jsem ho do té trubičky mezi nohama toho obleku.

Teď mi bylo jasné, že se nejedná o oblek určený pro ženu, ale pro muže. Jen jsem netušil, jaký bude výsledek proměny, kterou mám podstoupit.

Dooblékal jsem se a natáhl kapuci přes svoji hlavu. Pohlédl jsem do zrcadla, které bylo vedle dveří a odráželo odraz celé mé postavy. Vypadal jsem jako nějaká plyšová vysoká hubená hračka s dlouhým tyrkysovým chlupem kolem lidského obličeje. Ruce a některé části těla jsem měl pokryté jen nepatrnou tyrkysovou kraťoučkou srstí, zato z hlavy a na zádech mně vlála skoro lví tyrkysová hříva. Pocítil jsem najednou zvláštní vjem vzadu na svých zádech a zadku a uvědomil jsem si, že cítím ty zkoumavé pohledy těch dvou žen, co si mě ze zadu zvědavě prohlížejí. Nejenom, že ty pohledy nebyly nepříjemný, ale dokonce mě trochu vzrušily, protože jsem zpozoroval, jak se ten můj nastroj lásky trochu zvětšil a vyplnil tu látkovou trubičku, která už nebyla v zrcadle tak malá a po chvilce dokonce byla tak velká, jako ten můj nástroj v plný pohotovosti, když trčí dopředu a ukazuje na cíl svého zájmu.

Pohlédl jsem přes zrcadlo na ty dvě ženy, a zjistil, že si něco šuškají a pozorují mé rostoucí přirození. Když si všimly, že se na ně dívám, ihned si přestaly šuškat a Jeane mně ukázala na sedací vanu, abych tam vlezl. Nejenom, že jsem neměl na výběr, ale to neznámé, co mě čeká, mě dost vzrušovalo a zvědavě vábilo.

Vstoupil jsem do vany. Voda byla příjemně teplá. Obě ženy se postavily k jejímu okraji a pozorovaly mě, jak si pomalu do ní sedám. Ve vaně nebylo zas tak moc vody. Když jsem se posadil, z vody vyčuhovalo skoro celé mé tělo a kolena. Stále jsem mohl cítit zvědavé pohledy obou stojících žen nade mnou na svém těle. Byly jako příjemné mravenčení a lechtání, které se pohybovalo po mém těle z místa na místo, stejně tak, jak jejich pohledy přebíhaly z jedné mé části na druhou a hltavě sledovaly mé tělo, aby nepromeškaly ani chvilinku z očekávané proměny. Najednou jsem ucítil, jak se jejich pohledy zastavily na mém přirození a intenzita mrazení a lechtání v tom místě prudce vzrostla. Zjistil jsem, že můj vztyčený penis již není zatopený vodou, ale že žalud, obalený tyrkysovou látkou, z něho vykukuje nad hladinu. A pomalu se stále zvětšoval a prodlužoval. V tom mě upoutalo další, možná daleko intenzivnější brnění na mých rukou. Pohlédl jsem na své ruce, a zjistil jsem, že se mi začínají také zvětšovat. Najednou jsem si vzpomněl, že některým ženám se líbí muži s velkými rukama a nohama. To co se dělo před mýma očima bylo neuvěřitelný. Vlastně jsem očekával, že se budu zvětšovat, ale čekal jsem, že se mi budou zvětšovat jen měkké tkáně, jako to probíhalo včera u Jeane, ale mně se prodlužovaly a sílily i kosti. Po chvilce jsem měl ze svých na muže celkem malých rukou ruce jako lopaty. A růst nepřestával. Brnění a mravenčení se rozšířilo po celém mém těle a celé mé tělo muselo intenzivně narůstat, protože jsem měl čím dál tím stísněnější pocit v té malé vaničce. Pozoroval jsem, jak kolena čím dál tím víc vykukují z vody, jednak jak vody ubývalo, jednak jak se vlastně i mé nohy prodlužovaly a zároveň sílily jakoby narůstajícím svalstvem. Slyšel jsem vzrůstající intenzitu šuškání těch dvou žen, které stály nade mnou a současně jsem cítil rostoucí intenzitu toho vnitřního pocity, který mě zaplavoval a který byl čím dál tím víc příjemnější a erotičtější. Nyní vody ubylo tolik, že celý můj vztyčený a skoro metr dlouhý penis byl nad vodou a já uviděl, že pod ním se nachází tyrkysový šourek jakoby naplněný dvěma koulema o velikosti kokosových ořechů. V tu chvíli voda mizela před očima a já jsem za pár sekund seděl v suché sedací vaně bez vody.

„Nepřilijeme mu ještě trochu vody?“ Zeptala se důvěrně prodavačka mé ženy.

Nechápavě jsem vzhlédl na svoji Jeanu, která ale vypadala, že je s mým vzhledem spokojena a se zářícíma očima kroutila záporně hlavou.

„Tak pojď ven se nám ukázat.“ Vybídla mě Jeane a pomáhala mně z vany ven.

„Musíme se ti s něčím přiznat.“ Pokračovala , zatímco jsem se pokoušel zjistit, kde se nachází těžiště mého nového těla, silně změněné tím ráhnem vpředu a koulema, které mi nedovolily dát nohy k sobě.

„Musím ti tady představit svoji sestřenici, se kterou jsem se asi deset let neviděla.“ Ukázala trochu kajícně směrem k poťouchle se usmívající se prodavačce.

„Po tom včerejším zážitku jsem musela sama navštívit tento obchůdek, a dovedeš si představit, jakou radost jsem měla, když jsem tady našla prodávat svou nejlepší kamarádku z dětství, se kterou jsem hrávala divadlo u nás ve škole.“ Pokračovala ve vysvětlování zatímco se mi podařilo vstát a překročit okraj vany.

„No a když jsem jí řekla, kdo jsem, a když jsi se tu objevil z nenadání ty, tak nás napadlo zahrát ti trochu menší představení.“ Za jejího výkladu jsem došel k zrcadlu a začal jsem se prohlížet, jak mě ten oblek proměnil.

Musel jsem být nejmíň o půl metru větší, protože Jeane mi byla sotva po prsa, a to jsme byli před tím skoro stejně vysocí. Navíc má postava se úplně změnila. Ze zrcadla na mě pohlížel muž s býčí šijí. Vlastně jsem neměl vůbec krk. Má teď malinká hlavička jakoby seděla na té býčí šíji a ta přecházela do obrovských širokých ramennou, podobných těm, co jsem viděl na soše řeckého boha Irakliona. Vlastně jsme vypadal jako on. Obrovská stehna, lýtka, svalnatý břicho, vše pokryté tyrkysovou látkou s jemným zvířecím chlupem a na zádech a hlavě huňatou hřívou. Jenže jeho obrovský vztyčený, nahoru prohnutý pyj byl proti tomu mému jako malinká atrapa mužství. To co se mi houpalo mezi nohama byl šourek s dvěma koulema velikosti obrovských kokosových ořechů a můj pyj se tyčil do metrové délky. Pocítil jsem zvědavé vzrušené pohledy obou žen stojících za mnou a pozorující mou novou zvířecí postavu.

Najednou mě bleskla zlotřilá myšlenka hlavou, co takhle si zahrát další divadelní představení.

Pomalu jsem se otočil směrem k nim a hlubokým hlasem jsem pravil.

„Tak a teď Vás budu muset obě postupně na toho mého drobečka narazit, abych se mohl pořádně ukojit.“

Za současného mého silného tyrkysového vystříknutí jsem pozoroval, jak obě ženy se omdlením z přicházející extáze sesouvají k zemi a upadají do bezvědomí.