TŘEŠNĚ

Bob z Brd

„Sousede,nebylo by tam pár třešní i pro mne?”,ozvalo se lo--ni,když jsem stál na žebříku a trhal ty nádher-ně velké,tmavě rudé třešně,jaké nemá nikdo v širokém okolí.Otočil jsem se, abych viděl,kdo to volá.Na ces-tě stála sousedka,osmadvacetiletá žena,před pár dny šťastně rozvedená.Měla za manžela muže,který veškerý volný čas trávil v hospodě a když přišel domů, zají-mal se pouze o ledničku.Právě se vracela z nákupu a tak měla v obou rukách plné tašky.

„To víš že jo!Když pod tou sukní nic nebudeš mít,tak si natrhej,co chceš!”,řekl jsem jí jen tak,z legra-ce.„No to...!”,vykřikla,ale zbytek věty spolkla.Asi na ty třešně měla opravdu velkou chuť,protože jindy nešla pro fůru ostrých slov daleko.Spíš by člověk za-stavil rozvodněnou řeku,než jí.Sebrala se a odcháze-la.Ale za chvíli byla zpátky,s košíkem v ruce.„Tak jsem tady!”,zahoupala košíkem.

„A splnila jsi mou podmínku?”,zeptal jsem se. „Ano!”,řekla a zvednula si okraj té krátké sukýn-ky.Bylo to jako uzávěrka fotoaparátu.Jen se mihly chlupy a sukýnka byla opět na svém místě.„Tak si natr-hej!”,ukázal jsem na žebřík.„Tak se nedívej!”, vykřik-la.„A proč myslíš,že jsem chtěl,abys přišla bez kalho-tek?”, zeptal jsem se.„Protože jsi zvrhlík!”,řekla a lezla na žebřík.Snažila se,abych nic neviděl.Když by-la nahoře,začala trhat třešně.Zachutnaly jí tak,že na všechno zapomněla a natahovala se po těch nejlepších, až jí žebřík ujel do strany.„Ááááá!”,vykřikla.Jednou nohou stála na větvi a druhou na žebříku.Rukama se dr-žela větve nad sebou a stále křičela.Viděl jsem,že se žebřík opřel o sousední větev, takže jí nic nehrozi-lo,ale nechal jsem jí smažit ve vlastní šťávě.„Pevně se drž a hlavně se nehýbej!Už ti jdu na pomoc!”,zahá-jil jsem tu mimořádně důležitou záchrannou akci.Rych-le jsem lezl na žebřík,až jsem byl mezi jejíma noha-ma.„Nééééé!”, vykřikla,když jsem jí prstem zabrnkal na poštěváček.Kundička ale byla jiného názoru a zača-la slastí slintat.

„Nééé!,vždyť spadnu!”,křičela dál.„Neboj se,už tě dr-žím!”, rozhrnul jsem tu houštinu chlupů,vrazil jí do kundičky prst a hned druhý.Zachvěla se a po ruce mi začaly stékat její sekrety.„Néé!Spadnuúú!”,kvílela a napíchla se mi ještě více na prsty. „Neboj se a polez dolů!Vždyť tě držím!”,stáhnul jsem jí na žebřík.Stále napíchnutá na mých prstech slézala příčku po příčce, až jsme byli dole.Položil jsem jí do trávy a přisál se k poštěváčku.

Zakousla se do ruky,aby potlačila kvílení,které se jí dralo z úst.Ale náhle se přetočila tak,aby mě také mohla cucat.Měl jsem pocit,že mě chce polknout celého.„Pojď dovnitř,musím si tě oholit!”,vyplivnul jsem chlup,když spolykala to,co se jí v hojném množství vyřítilo do úst.

Položil jsem jí na stůl a namydlil jí kundičku.Během malé chvilky jí měla jak nemluvně.Omyl jsem zbytky mýdla a znovu jí začal lízat.A znovu si musela rukou zacpat ústa„Nééé!Co to děláš?!”,vykřikla,když jsem si ho omočil v kundičce a nasadil na zadní dírku.Ale po chvíli opět musela tlumit svůj křik.

„Sousede,nemáš pár třešní?”,ozve se občas a já jí pozvu dál. Ale vždy má už krásně upravenou kundičku a naposled jsem jí zavěsil intimní šperky,které se tam tak krásně vyjímají.

Bob z Brd

©

2008