Je to zhruba tři týdny, co jsem se rozešla s přítelem. Byli jsme spolu hezkých pár měsíců, ale najednou to prostě nešlo dál. Bylo mi to líto, ale musela jsem mu to sdělit. Skoro jsem brečela, když jsem se s ním rozcházela, a on na tom nebyl lépe. Ještě mě zkusil přemluvit k druhé šanci, ale já už prostě nechtěla. Podíval se na mě vyčítavým pohledem, zamumlal něco jako „Hodně štěstí, budeš ho potřebovat!“ a kvapně odešel. Brala jsem to jako následek jeho pochroumaného ega a nevěnovala jsem tomu pozornost.
Dny plynuly a mně se již přestávalo stýskat, zvykala jsem si na to, že jsem sama. Mušlička mě sice občas svrběla, ale díky mému vibrujícímu kamarádovi to nebylo tak zlé. I když chlap je chlap… Párkrát jsem ještě dostala sms nebo mail od bývalého, že na mě nezapomněl, že jsem ho neměla nechávat atd, ale i to po čase skončilo. Přesvědčilo mě to v tom, že se s rozchodem vyrovnal a každý už půjdeme svou cestou. Chodila jsem tedy s kamarádkami a kamarády na kafe, do kina, jen tak se projít, … Vztah jsem ještě nehledala, bylo na to moc brzo. Jednou jsem byla s kamarádem v kině a najednou ke mně přišel bývalý přítel. Pozdravila jsem ho, představila mu kamaráda, ale on hned spustil, že spolu nejsme jen chvíli a já už se tady kurvím a kdesi cosi. Kamarád se mě chtěl zastat, ale on do něho strčil až upadl a narazil si ruku. Poté ještě něco vykřikoval a odešel pryč. Byla jsem z toho úplně v šoku, takového jsem ho neznala. Nic podobného se naštěstí v příštích dnech neopakovalo.
Jednou jsem se takhle v noci vracela z našeho večerního dýchánku s kamarádkami a krátila si cestu přes park. Chodím tu často, ale ten den jsem z toho neměla dobrý pocit. Každou chvíli zašustilo křoví, každou chvíli zapraskala větvička. Neustále jsem se otáčela, jestli za sebou někoho neuvidím, ale nikde nikdo. Byla jsem z toho čím dál nervóznější a točila se na všechny strany. Když v tom jsem do něčeho narazila. S úlekem jsem se podívala před sebe a tam stál on. Z očí mu skoro lítali blesky, i v chabém světle lamp bylo vidět, jak je červený vzteky. „Jdeš od něj?!!“ Houkl na mě, až mi po zádech přeběhl mráz. „Byla jsem u kamarádky.“ Odpověděla jsem po pravdě a doufala, že se uklidní. Jenže on začal vyvádět ještě víc: „Nekecej, všechno vím! Mně lhát nebudeš!“ A dal mi facku, až jsem se sklátila na zem. Lezla jsem pozpátku po zemi a on šel stále za mnou. Křičel na mě, prudce se rozmachoval a já měla strach jako nikdy. Kam se poděl ten hodný kluk, ne kterého mám tolik hezkých vzpomínek? Rozlítil se tak, že nedával pozor na cestu a upadl přes větev. Toho jsem využila, zvedla se a začala utíkat domů. Za sebou jsem slyšela neustálé lamentování, ale ani jsem se neodvážila otočit. Naštěstí hlas se vzdaloval, což nasvědčovalo tomu, že za mnou neběží.
Udýchaná jsem nahmatala klíče a odemkla barák. Bydlela jsem sama, což mi v jistotě nepřidávalo. Zamkla jsem, zkontrolovala všechny okna a schoulila se na postel s flaškou v ruce. Musela jsem se nějak uklidnit a alkohol bylo to první, co mě napadlo. Roztřesenýma rukama jsem si nalívala do skleničky a pila a pila. Ani nevím, kolik jsem toho měla, když jsem se konečně trochu zklidnila. Odložila jsem tedy lahev a nejistým krokem jsem se vydala do koupelny. Pořádně jsem se osprchovala, umyla si ubrečené oči a vrátila se do postele. Ještě chvíli jsem přemítala nad tím, jak se mohl takhle změnit, až jsem vyčerpáním usnula. Spánek to nebyl nic moc, každou chvíli jsem se budila hroznými sny, zdálo se mi stále dokola, jak mě někdo škrtí, přepadá, mlátí a podobně. Když jsem se po několikáté vzbudila z hrozného snu, celá zadýchaná. Po chvíli mi došlo, že stále nemohu popadnout dech - ležela jsem na břiše a jako bych na sobě měla kámen. Párkrát už jsem takové stavy úzkosti měla, a tak jsem se chtěla posadit, případně si dojít pro pití, abych se uklidnila. Jak jsem se ale čím dál víc budila, docházelo mi, že se nemohu ani pohnout. Někdo klečel na mně! Začala jsem sebou cukat, když jsem na uchu ucítila horký dech. „Přišel jsem ti vrátit klíče.“ Zašeptal násilník a já v něm hned poznala toho, co mě dnes již jednou tak vyděsil. Já hloupá! Jak jsem mohla zapomenout, že má klíče od mého domu?! Začala jsem brečet a prosit ho ať odejde, ale on se jenom smál a stále opakoval, že tak jednoduché to mít nebudu, že jsem se s ním nikdy neměla rozejít. Mé nářky jen posilovali jeho sevření. Začala se mi točit hlava z nedostatku vzduchu, až jsem na chvíli omdlela.
Probrala mě studená voda, kterou mi vychrstl do obličeje. Už jsem ležela na zádech a mohla volně dýchat. Zalapala jsem po vzduchu a chtěla se posadit. Nešlo to. Ruce i nohy jsem měla roztažené a přivázané k nohám postele. Ležela jsem tam úplně nahá a on jen stál a tiše se na mě díval. Začala jsem urputně přemýšlet, jak se z toho dostat, když mě z myšlenek vytrhl jeho hlas. „Neboj se, všechno bude jako dřív, už budeme jen a jen spolu.“ Ta slova mi duněla v hlavě jako tlukot obrovského zvonu. Co se mnou zamýšlí? Pomalu se ke mně skláněl a chtěl mě líbat. Odvrátila jsem hlavu, ale on mi jí násilím vrátil zpět a vpáčil svůj jazyk mezi mé rty. Vzpurně jsem ho do něj kousla, za což jsem schytala facku, až se mi zatmělo před očima. Odtáhl se a začal se svlékat. Jeho tělo mě vždycky vzrušovalo už na pohled. Vyrýsovaná prsa, na břiše pekáč buchet, … Kdysi jsem s potěšením líbala každičký centimetr. Ne ale dnes. V tu chvíli bych mu do něj nejraději zabodla nůž. Vysvlékl se úplně celý a klekl si nade mě. Vzal do rukou má prsa a hrubě je mačkal. Sykala jsem bolestí a snažila se mu vysmeknout. Začal mi rukama i jazykem jezdit po celém těle a mně nezbylo nic jiného, než jeho dotyky přijímat. Bohužel jsem začala vlhnout. I když má mysl byla zásadně proti, mé tělo spolupracovalo. Za ty měsíce již věděl kam sáhnout, kde přitlačit i to, že mám raději tvrdší sex. Ač jsem se snažila myslet na to, jak je mi vlastně odporný, mému tělu to bylo fuk. Můj chrám se začínal nalévat krví, bradavky ztvrdly a každý jeho dotek byl pro mě elektrizující. Když zabloudil rukama až mezi mé nohy, vyšel mi z úst slabý sten. Ihned jsem si za něj vynadala a začala se kousat do rtů, aby se to již neopakovalo, ale nebylo mi to nic platné. I když byl jen slaboučký, on ho stejně zaslechl. Po jeho tváři se rozlinul vítězný úsměv. „Vidíš, říkal jsem ti, že se ti to bude líbit.“ Ta zrůda triumfovala a já s tím nemohla nic dělat. Sklonil se k mojí kočičce a přisál se k ní ústy. Propnula jsem se jako luk a narazila se na jeho ústa ještě silněji. Ne, to ne, to přeci nesmíš! Znělo mi v hlavě, ale vše ostatní již bylo jen jeho. Svíjela jsem se pod jeho dotyky, cítila horký jazyk, který mi projížděl mušličku a pomalu se blížila k tomu, co jsem tak nechtěla a zároveň na to čekala. K orgasmu. Pracoval na mně ještě chvíli, k jazyku přidal prsty a zajížděl s nimi hluboko dovnitř. Mým tělem projížděli vlny vzrušení a já toužebně čekala na každý jeho další tah. Bylo to jako peklo a ráj dohromady. Ta směsice protichůdných pocitů, vjemů, myšlenky mi bouřili v hlavě, ale zároveň jsem myslela jen na to jedno. Jen násilím jsem se udržovala při zdravém rozumu a nepodala se zcela té zničující vášni.
Už jsem byla kousíček od vrcholu, když najednou přestal. Přesunul se nade mě a prudce do mě zarazil své mužství. Snadno zajel až na dno a já překvapením hlasitě vyjekla. Díval se mi tvrdě do očí a zběsile přirážel. V těch očích se zračilo vše. Vášeň, výhra, hrdost, triumf z mého pokoření, … Při tom pohledu jsem se pokusila o poslední psychický odpor, ale síla jeho přírazů ho zapudila někam dozadu, kde už má mysl nestačila. Nadzdvihla jsem pánev a plně se mu oddala. Zavřel oči v návalu slasti a ten spalující pohled byl konečně skryt. Společně jsme se blížili k vrcholu. Přirážel neuvěřitelně tvrdě, rychle, zběsile se snažil dosáhnout svého. V tom mi mušlička začala vibrovat a tyto vibrace se pomalu přesouvali do celého těla. Jen pár dalších přírazů dokonalo dílo a sopka v mém nitru vybouchla jako nikdy. Svíjela jsem se pod ním, mé tělo pulzovalo vlnami rozkoše a má kočička stejně tak. To zběsilé sevření stačilo mému nezvanému milenci k tomu, aby mě následoval. Naposledy prudce přirazil a už začal chrlit své sémě do hlubin mého těla. Jeho penis sebou škubal, jak do mě vypouštěl nové a nové dávky, a já stále vychutnávala doznívající rozkoš. Když ze sebe vymačkal poslední kapičky, udýchaně se na mě svalil.
Byli jsme celí zpocení a těžce oddychovali. Po chvíli se odvalil na stranu a já ucítila, jak mě pálí svázané údy. Po tvářích mi tekly slzy. Podíval se na mě a políbil mě na tvář. Pomalu mě odvázal. Venku už začínalo svítat. „Líbilo se ti to lásko?“ „Jistěže miláčku.“ Špitla jsem a zavřela oči. „Musím do práce, ale neboj, domů přijdu brzy.“ Posbíral si věci a odešel do sprchy. Schoulila jsem se do klubíčka a propukla v hysterický pláč. Jakoby v dálce jsem slyšela jak bouchly domovní dveře a poté dusot nohou po kamenné dlažbě. Ještě dobu jsem tak ležela, v hlavě prázdno a jen jsem brečela. Poté jsem se jako v mdlobách sebrala a napustila si vanu. Musím to ze sebe smýt!!! Pomalu jsem lezla do vany. Když se horká voda dotkla mého chodidla, jako bych se probudila. Podívala jsem se na své nohy, které byli celé od krve, jak jsem byla pevně vázaná. Ruce na tom byli podobně. NE! To nesmím. Nohu jsem opět vrátila na podlahu a odešla do ložnice. Už jsem měla všechen rozum zpět a začala se oblékat. Vyšla jsem z domu, když již bylo světlo a na ulicích plno lidí. Procházeli kolem mě, ale já je nevnímala. Mířila jsem na to jedno místo a nic jiného mě nezajímalo.
Došla jsem až k budově u jezu. Na chvíli jsem se zarazila a zadívala se do hluboké vody. Bouřila, bublala a volala mě. Přistoupila jsem blíž jako v hypnóze a stále sledovala tu vřavu pode mnou. Vtom v dáli zatroubila loď a vytrhla mě z myšlenek. Kvůli tomuhle jsem sem přeci nepřišla! Vrátila jsem se k budově a zazvonila na zvonek. Po chvíli jsem uslyšela kroky a dveře se otevřeli. Koukala jsem na sympatického muže v uniformě. Ano, už jsem v bezpečí…