Restaurace
´Sally´ se celá třásla, když museli vystoupit a vstoupit do restaurace, a cítila podivný pocit z lodiček a postoje, který v nich musela udržovat, z větru proudícího kolem jích nohou. Karen jí podala ruku a vystoupaly spolu po schodech k recepci, kde zažil další novou zkušenost, když jí personál podržel dveře otevřené a pozorně si jí prohlížel. Cítil, jak si ho ten číšník bedlivě prohlíží, a když si odložili kabátky, cítil se v lehkém body tak obnažený.

"Co si dáte, dámy, k pití ?" zeptal se Karenin otec.

"Dáme si suché bílé víno, prosím." odpověděla Karen. To ho zachránilo, sám by si jinak objednal sklenici piva.

"Vím, co bys si dal obvykle." s úsměvem mu zašeptala.

Vybírali si jídlo a Karen připomněla ´Sally´, že dáma by si neobjednala obrovský kotel masa.

"Zdá se, že Geoff s rodinou jsou už tady, pojďme dovnitř". tentokrát Karenin otec opět podržel dveře.

V restauraci seděla kolem velkého stolu Wilksova rodina a Sally hned postřehla, že s pánem a paní Wilksovými jsou dva mladí muži. Tomovi bylo 16 a Garymu 18 a málem se předtím pohádali, protože spolu soupeřili o možnost dělat společnost Karen. Když viděli dvě slečny, byli v sedmém nebi. Pro každého jedna dívka a obě úžasné, oba se okamžitě postavili a uvítali nově příchozí a zaranžovali to tak, že seděli vedle ´dívek´. Karen a Markovi bylo 18, takže si věkem docela odpovídali.

Sally se s panikou v očích podívala na Karen, na to rozhodně nebyla připravena, ale jak se zdálo, nebylo úniku. Karen zašeptala "Kdyby se Ti něco nelíbilo, řekni, že jdeš na toaletu. Půjdu s Tebou."

Sally se posadila a přidala se ke zdvořilé konverzaci, chlapci byli vzhledem k přítomnosti svých rodičů vzorem slušného chování a když dorazilo jídlo, atmosféra byla uvolněná a veselá.

Karen a Sally si vyměnili pohledy, když postřehly, že sebedůvěra obou chlapců roste a každý se začíná orientovat na tu svou sousedku. Sally získala pozornost Garyho a jak večer postupoval, povšimla si zvláštního způsobu, kterým na ní pohlížel a velkého množství ´náhodných´ doteků. Zjistila, že být dobře vychovanou dívkou ve věku -nácti let je velmi příjemné až do chvíle, kdy jí Gary položil ruku na nohu. Pomalu položila ruku na jeho a jemně ji odstrčila pryč společně s jemně káravým pohledem na Garyho.Stáhl se, ale kladl jemný odpor. Nevzdal to však , neboť se ´náhodně´ dotýkal jejích nohou v punčochách tak často, jak jen mohl.

Sally tomu nerozuměla, ale necítila potřebu jeho chování rázně zamítnout. Jeho pozornost jí dával pocit větší ženskosti a potvrzovala její roli a úspěch v tomto podvodu.

Jídlo bylo velmi dobré, a když dojedli, byla celá společnost pozvána na kávu a koňak k baru. Když míjeli vstupní halu, kluci navrhli nadýchat se trochu čerstvého vzduchu. Karen tou dobou věnovala svou pozornost Tomovi, který ačkoliv byl mladší, vypadala velmi dospěle a choval se jako dokonalý gentleman. Sally měla trochu strach, že se tím ztrácí z ochrany skupiny, ale nechtěla vyvolat scénu. Rodiče to odsouhlasili a jen řekli, aby tam nebyli dlouho.

Karen a Tom se objali hned jak byl vzduch čistý, Gary si dovolil vzít Sally za ruku a hovořit s ní. Foukal svěží noční vítr a bez kabátku byla Sally velmi chatrně oblečena, Gary toho využil a objal ji, aby ji zahřál. Sally se nebránila a úplně vplynula do své dívčí role, když jí jeho silné ruce objaly. Náhle přišel nečekaný tah, Gary ji přitáhl k sobě a jemně políbil na rty. Byla zaskočena, ale nebránila se.

Gary vzal neodmítnutí jako výzvu k pokračování a jemně vsunul jazyk mezi její rty. Sally cítila, že jí nohy slábnou.

Okamžik slabosti naštěstí pominul, když Tom řekl "chcete někdo napít ? Myslím, že bychom měli jít dovnitř."

Dívky vešly zpět do restaurace předstírajíc, že se nic nestalo, ale i přesto vypadaly velmi překvapeně a provinile.

"Myslím, že musíme na toaletu, že Sally ?"

"Ehmm, přesně tak."

Opustily oba usmívající se kluky, kteří jim podrželi dveře.

"Tys ho políbil !" řekla Karen.

"Co jsem měl asi jiného dělat ?" odpověděla Sally

"Ale nemuselo se ti to tak líbit !"

"Já vím, ale v těchto šatech jsem se cítil tak dobře, já nejsem takový, jaký si myslíš."

"Já vím, že nejsi takový, ale vypadalo to tak. Promiň, že jsem Tě dostala do neřešitelné situace a ještě Tě ponížila. Nemyslela jsem to tak."

"No dobře. Ono je to ve skutečnosti docela výchovné vidět z druhé strany, jak zacházet se ženami !"

"No, teď už se neboj, myslím, že táta bude chtít odjet během půl hodiny, uvidíme, jestli Tě požádá o telefonní číslo !"

"To by bylo nádherné, máma by určitě ocenila telefony pro ´Sally´ !"

Vrátily se ke společnosti, chlapci byli celí dychtiví a snažili seč to šlo, aby byli svým novým úlovkům co nejvíce nablízku. Jak Karen předpověděla, její otec se už začal pomalu loučit a když chlapci navrhli, aby zůstali déle, poznamenal, že ´jeho´ dívky jedou domů s ním.

Když se vraceli domů, Karen řekla "Tati, je pozdě, myslím, že Sally by měla u nás zůstat na noc, stejně je zítra charitní den a musíme se připravit společně."

"Jestli to Tvé rodině nevadí, Sally ?"

"Bude stačit, když od vás zavolám mámě, děkuji moc, jste velmi laskav."

Sally/Mark byl velmi potěšen, že ho neodvezou domů v tomto oblečení !

Dívky doma odešly do Kareniny ložnice, která naštěstí měla i svou koupelnu. Než se svlékly, Karen se otočila k Sally a řekla, "Tohle jsem ještě žádné dívce neudělala !". Pak ji vzala kolem ramen a vášnivě ji políbila. Stály tam tak dlouho a Sally byla někde strašně vysoko. Karen nasměrovala Sally k lůžku, položila ji na pokrývku a ujala se vedoucí role. Sally přijala prohození rolí a zcela se Karen oddala.

Později, když se jako ve snu umyly a svlékly, zjistila Sally, že má na sobě Kareninu noční košili a leží s ní v jejím lůžku.

"Díky za dnešní večer, doufám, že se necítíš příliš ponížen."

"Ne, ne, to bylo jiné, velmi jiné. Jsem si jistý, že jsem stále na děvčata."

"To ráda slyším."

Jemný materiál podušek a jejich nočního úboru je oba opět vzrušil a tak strávily noc znovuobjevováním Markovy "mužné" stránky.

--------------------------

Příští den

Druhý den se vzbudili ve vzájemném náručí, když matka zaklepala na dveře. "Pojďte, vy dvě, otec odjel do práce, musíte začít s přípravou. Pojďte na snídani."

Karen podala Markovi župan. To v něm vyvolalo zvláštní pocity, byl ještě napůl ve spánku, něco mezi mužem a ženou, jeden nebo druhý, ale ne jako kluk v dámských šatech.

"Raději bych, kdybychom se mohli nejprve obléknout." řekl Mark a vysvětlil své pocity Karen. "Zvláště, když jsem celou noc strávil v ženské roli, nechci se teď cítit nějak neúplně."

"To je v pořádku, zašli jsme dál, než jsem si představovala, musí toho být na Tebe trochu moc, chceš raději odejít ?"

"Ne, já se těším, to není problém, i kdyby mě v práci odhalili, je to stejně jen pro legraci. Bude zajímavé, kolik lidí ošálím za denního světla."

"Jsem na Tebe pyšná, včera jsem se o Tebe moc nestarala, slibuji, že dnes to napravím."

Mark se cítil lépe a po důkladném oholení znovu vstoupil do světa ženskosti a spolu s Karen opět stvořili ´Sally´. Zvláštní pocit z šatů přesvědčil Marka, že to asi není naposled, kdy je má na sobě. Potom šli dolů.

"Dobré ráno, Mark..., promiň, vidím, že už jsi tu, Sally. Spali jste dobře ?" měla zlomyslný výraz v očích.

"Velmi dobře, děkuji." odpověděla Sally s úsměvem.

Společně pojedli lehkou snídani.

"Myslím, že vy dvě jste včera večer byly silný zážitek pro Geoffovy kluky. Gary se ptal, jestli neznám Tvé číslo, řekla jsem, že si nejsem jist a že by se Tě měl zeptat sám. Nevím, co plánujete, ale myslím, že Karen by mu měla dát vědět, že Sally je tu jen na víkend."

"Myslím, že máš pravdu, mami, byla to jen legrace. Nechtěla jsem Sally přivést do takové situace. V každém případě nechci Sally s nikým sdílet, ani její alter ego."

"Chápu, chápu" usmála se paní Petersová. "Ale tahle noc byla poslední, nechci podvádět Tvého otce, má sice rád žerty, ale nechat spát jeho dceru pod jeho nosem se svým milým by mohlo být příliš. Ale uvědomuji si, že za také trochu mohu i já."

"Jasně, mami, chápeme. Že, Sally ?"

"Hmm, ano, promiňte, byla jsem teď chvíli mimo." Sally zrovna přemýšlela o smíšených pocitech ze včerejšího večera. Pocit viny, potěšení z převleku za dívku, pocit viny a uvolnění z noci s Karen. Když se pohnula, hned si uvědomila, že je už zase Sally a že se jí to líbí.

Paní Petersová jim znovu zapletla copy a zkontrolovala makeup. Další Sallyin test byl před nimi - vyjít na denní světlo a do práce.

"Je mi líto, Karen, ale nemohu váš dnes odvézt, ale mohu vás odpoledne přivézt. Nechci, abys řídila, protože určitě něco vypijete, tak jen zavolej, až budete chtít jet domů."

"Díky, mami."

To znamenalo, že musí jet autobusem. Naštěstí pro Sally měla Karen kabáty, které jim poskytly alespoň trochu ochrany. Takže se rozloučily a klapot podpatků je provázel až na blízkou autobusovou zastávku. Tam už čekalo několik skutečných školaček, které na ně znechuceně hleděly, jakoby nemohly pochopit, že se někomu chce obléct školní uniformu, kterou ony by nejraději vyhodily. Nebylo v tom ale stín podezření o Sallyině identitě. Autobus brzy přijel a obě dívky už přitahovaly pozornost jen řidiče.

"Vidíš, říkala jsem, že to nikdo nepozná."

"No, myslím, že ta včerejší zkušenost s kluky je potvrzena, ale stejně je to trochu jiné ve dne. Jsem překvapen, jak je to jednoduché."

Dojeli do města poblíž kanceláří International Traders. S radostí zjistili, že v práci už je několik dalších lidí v převleku. Ne všechna oddělení se toho účastnila, ale stejně byla změna vidět namísto obleků a kravat v kancelářích upíry a kosmonauty. Oba dva museli ukázat své služební průkazy, aby je ochranka pustila do budovy.

"Jak mám dneska identifikovat lidi ?" zeptal se strážný s povzdechem sám sebe.

Obvykle v jejich kanceláři pracovalo asi 30 lidí, všichni v jednotlivých boxech se sluchátky na uších, aby mohli odpovídat na telefonické dotazy. Asi 10 děvčat už tam bylo a všechny pracovaly, takže nemohly pozdravit nově příchozí a nejedna z nich měla pátravý výraz, jak se je snažily identifikovat.

"Schválně jak dlouho to bude trvat, než si někdo něčeho všimne, sedni se ke stolu a začni pracovat, možná budou hádat, ale nech je přemýšlet."

Výhodou bylo, že v této kanceláři panoval princip výměnných míst, tzn. že nešlo identifikovat člověka podle toho, kde sedí. Šéfová přišla oblečená jako učitelka základní školy v dlouhých šatech a s rákoskou. Měla také hodně práce, ale stihla jim věnovat tázavý pohled. Oba dva byli brzy v plné práci a aktivita přinutila Sally zapomenout na to, co má na sobě. Jen když zahlédla své nehty a pohnula se v židli, připomenula si to. Pracovali tak asi hodinu a půl, než byla kancelář úplně plná. Všechna děvčata byla pod 25 let a kancelář tak byla hříšným snem každého muže. Každý se díval, co ti druzí mají na sobě, a nakonec přišla vedoucí k Sally s velkým úsměvem na tváři. Na její terminál přilepila papírek se vzkazem.

"Musela jsem zkontrolovat přihlašovací jméno na počítači, abych zjistila, kdo vlastně jste, vynikající převlek. Blahopřeji a upřímný obdiv Vaší odvaze."

Vrátila se ke svému terminálu a odeslala všem e-mailovou zprávu.

"Výborný výběr kostýmů, dámy a zvláště blahopřeji naši ´dívku pro dnešní den´ u terminálu č. 12. Můžete si dát desetiminutovou přestávku na kávu, všechny nové hovory přesouvám do vedlejší místnosti."

Zpráva způsobila sérii dlouhých pohledů, úžasu a zářících úsměvů směrem k Sally. Karen byla jedna z prvních, která si udělala přestávku a Sally mohla vidět, že každý se k ním snaží dostat a získat nové informace o nové kolegyni.

Když byli všichni volní, vedoucí pravila "Očekávala jsem, že dnes výprask rákoskou dnes dostane ten, kdo poruší pravidla uniformy, ale nemyslím, že je to nutné. Všem blahopřeji, obzvláště naší nové ´dívce´, Sally, se jmenuje, pokud dobře tuším."

Děvčata se shromáždila a navzájem si obdivovaly své uniformy. Sally byla pod palbou otázek, jak se cítí. Brzy si všichni ale zvykli, začali popíjet kávu a zapomněli, že Sally je ´jiná´.

"Zpátky na místa, dámy." pravila vedoucí. "Naše dnešní metoda získání peněz pro charitu je vybírat poplatek za pohled na Vás. Jsem si jista, že získáte řadu obdivných až žádostivých pohledů, berte to statečně a myslete na peníze, které tím vyděláváte. Polední přestávka začne ve 12.30 a půjdeme se všichni do restaurace napít."

Mužská polovina zaměstnanců podniku jako silný proud proudila během dopoledne do jejich kanceláře a Sally cítila, že muži očima svlékají každou z nich ( jako by to dělal i Mark ), Sally nevyjímaje.

Těsně před 12.30 byla vedoucí odvolána. Jiná dáma přišla a celá se rozzářila úsměvem, když poprvé viděla všechny ´školačky´. Hned jim všem odeslala zprávu.

"S politováním vám musím oznámit, že Mary musela odjet domů, neboť má nemocné dítě a zároveň došlo ke změně v plánech. Ředitelé nabídli 600 dolarů za možnost poobědvat s Vámi v manažerské jídelně. Jestliže vám to vyhovuje, po skončení vašich hovorů půjdeme. Nabídli za každou z vás 20 dolarů, takže čím více vás půjde, tím lépe."

Sally se cítila tak uvolněně ve své roli a všichni vypadali, že zapomněli, kdo ve skutečnosti je, že si sbalila tašku a přidala se k děvčatům hromadícím se u výtahu do manažerské restaurace. Ve výtahu jela Sally a Karen společně s dalšími dvěma děvčaty a dalšími dvěma stydlivými mladíky, kteří se vší silou snažili nezírat. Když dojeli do jejich podlaží a chtěli vystupovat, jedna z děvčat políbila jednoho mladíka na tvář a kývla na Karen a Sally, aby udělaly totéž. Sally jako automat napodobila Karen, oba chlapci úplně zrudli a vystřelili za všeobecného veselí z výtahu.

Ředitelé už čekali a byli rozhodnuti za své peníze něco dostat zpět. Zatímco bylo jídlo servírováno, posedali si mezi děvčata. Karen a Sally naštěstí seděly vedle sebe. Sallyin ředitel byl Jim, kolem 35 let, a měl na sobě dokonalý oblek a vypadal každým coulem jako ředitel. Chvilku jen tak povídal se Sally, dívkou po jeho druhém boku a s děvčaty naproti. Netrvalo ale dlouho, když Sally ucítila, jak jí jeho ruka stoupá po stehně. Tentokrát tomu nemohla uvěřit, byl to ženatý muž, byli na veřejném místě, byla zaskočena a tak se nezmohla na okamžitou reakci. Mezitím jeho ruka došla až nad hranu punčoch a pokračovala výše. Naštěstí v tu chvíli ho někdo požádal, aby podal kávu dál ke stolu, takže se jemně odtáhl a Sally zjistila, že podobná věc se stala i dívce po jeho boku. Jim se směrem k Sally vřele usmál považujíc absenci odmítnutí za přijetí jeho činu, Sally se slabě usmála a zarděla s pohledem upřeným k zemi. Lidé začali odcházet a on už to podruhé nezkusil.

Do kanceláře se začali vracet asi za hodinu a po několika sklenicích vína. Ředitelé vytvořili řadu a dávali na rozloučenou děvčatům polibek. Sally se tomu nemohla vyhnout a Jim ji kromě toho ještě jemně poplácal po zadečku.

Odpoledne rychle uteklo při práci. Těsně před čtvrtou byla nová vedoucí znovu odvolána z kanceláře a když se vrátila, odeslala jim zprávu, že budou moci opět přerušit práci.

"Byla jsem požádána, abych vás zavedla dolů do nákladního karavanu na parkovišti, promiňte to vyrušení, ale poté už se k práci nemusíte vracet. Dnešní práce je u konce."

Všichni se sebrali a šli dolů ke karavanu. Byli rozděleni po dvojicích a nikdo nevěděl co se děje. Když Sally s Karen vstoupily do karavanu, dvě přítomné ženy se jich okamžitě začaly vyptávat na jejich jména a míry. Sally se cítila dobře ve své roli, takže to hrála dál a o otázkách moc nepřemýšlela. Když prošly karavanem, u východu dostaly plastikovou tašku s firemním logem na jedné straně a visačkou s jejich jménem na straně druhé. Vedoucí jim poradila, aby tašku odložily v kanceláři, že všichni ještě půjdou oslavit charitní den do klubu, kde se naposled vyhodnotí charitní převleky.

Karen a Sally na nic nemyslely, schovaly tašky a pospíchaly do klubu. Byl to pěkný večer, jejich skupina skončila na druhém místě a bylo tam hodně hudby, jídla i pití. Sally nebyla zvyklá na koktejly a mixy jako její kolegyně, z dřívějška byla zvyklá pít pivo ) a cítila se poněkud nejistě. Bylo tam mnoho dívek, v poměru k mužům 2:1, takže dívky často tancovaly společně. Jeden z mužů, který již měl dost vypito, začal vykřikovat, že musí být lesbičky. Karen na to zareagovala tak, že si přitáhla Sally k sobě a dala jí velký polibek na ústa. "Chtěla jsem to udělat celý večer, jsi úžasná." Ostatní dívky to vzaly jako legraci, připojily se k nim, a brzy byla Sally zlíbána od celého osazenstva kanceláře. Tohle se mu jako klukovi ještě nikdy nepoštěstilo. Muž, který pronesl nahlas původní narážku, byl velmi zaražen, když ho dívky chytily a zahrnuly ho také polibky. Vypadl odtamtud s obličejem pokrytým rtěnkou, zaražený a šťastný.

Večer se blížil ke konci a když odcházely, vedoucí jim připomněla "Nezapomeňte si své tašky, chci, abyste všichni zítra měli své nové věci." Ta poznámka ale stejně většinu alkoholem omámených minula.

Karen zavolala své matce, nebylo ještě příliš pozdě, a když se dostaly se Sally domů a povyprávěly jí o celém dni, změnila se Sally zpět na Marka. Potom se rozhodli otevřít společně tajemné tašky. Karen otevřela svou tašku jako první a vytáhla odtud nový firemní úbor, kabátek, blůzy, sukni ve stejné barvě a dokonce i hedvábný šátek. Mark věděl, když otevíral svou tašku, co najde, a v uších mu nyní hlasitě zněla slova vedoucí, "zítra si vezměte své nové věci !"