"Tento příběh se odehrává krátce po 1. světové válce kdesi na úpatí Vysočiny. Všechna jména jsou smyšlená a jakákoli podobnost je čistě náhodná.

Ovdovělý Albert Jandák zůstal se svým 13-letým synem Františkem sám. Proto se rozhodl najít mu domácí učitelku a vychovatelku. Albertův přítel Hugo mu doporučil Terezu, kterou poznal jako ošetřovatelku v lazaretu a intimně se tam s ní sblížil.

Asi měsíc po Hugově návštěvě od něj přišel dopis s Terezinou adresou. Albert nelenil a hned jí napsal nabídl místo. K jeho nemalé radosti Tereza souhlasila a zanedlouho se přijela na zámek představit. Albert ji přijal ve své pracovně a nejprve si ji důkladně prohlédl. Byla to žena nyní již asi 35-letá. Měla stále docela pohlednou postavu, kadeřavé hnědé vlasy z části zakrýval slušivý klobouk. Decentní kostým zdůrazňoval křivky jejího těla a prsa, která měla velikost akorát tak do ruky. Na první pohled sice žádná krasavice, ale když se zadíval lépe, měla svůj podmanivý půvab.

- Nuže slečno, víte proč jste přijela, hledám učitelku a vychovatelku pro svého syna. Mám na vás velmi dobré reference. Myslíte, že se můžete zdárně zhostit svého úkolu?
- Ano, jsem o tom přesvědčena.
- Je tu ještě jedna věc, poněkud osobnějšího rázu. Pokud vím, jste svobodná a vlastní děti nemáte. Je tomu tak?
- Ano, ale nevím jaký to má význam?
- Nevykládejte si to špatně, ale vy jste nikdy neuvažovala o manželství a o dětech?
Tereza se začervenala, protože takovou otázku nečekala.
- Víte, jako učitelka jsem na muže nemohla pomýšlet. A pak, stejně nemohu mít děti.
- Ale můj přítel Hugo se zmínil, jaksi, o okolnostech, za nichž vás poznal. Co mi k tomu můžete říci?
- Víte, je mi to trochu trapné, ale asi již o tom něco víte. Za války jsem se přihlásila jako ošetřovatelka. Bylo mi těch vojáků líto a nevěděla jsem, jak bych mohla zmírnit jejich utrpení. A tak jednou, když jsem ošetřovala Huga, napadlo mne, jak bych mu mohla pomoci alespoň na chvíli zapomenout. Byl to jen takový chvilkový nápad, ale udělala jsem to.
- Ano to mi Hugo vyprávěl. Ale proč říkáte, že nemůžete mít děti?
- Hugo se brzy uzdravil a já chtěla pomoci i dalším. Časem jsem si však uvědomila, že to nedělám jen kvůli nim, ale že se mi to líbí a prožívám při tom velkou rozkoš. Za to mě ale osud také potrestal. Asi po roce jsem od někoho z těch vojáků dostala nakažlivou pohlavní nemoc. Lékaři mě sice uzdravili, ale už nikdy nemohu otěhotnět.
- A nezanechala ta nemoc nějaké stopy, nemůže dojít k nějaké recidivě. Chápejte, nerad bych, aby ...
- Nemusíte mít žádné obavy. Jsem zcela vyléčena. A vzala jsem si z toho ponaučení. Vím, že nesmím podléhat svým tělesným žádostem.

Albertovi se v zalesklo v očích a dostal nápad. Tato vychovatelka by mohla jeho syna naučit i jiným věcem, než jen historii, francouzštině společenskému chování a co vše taková výchova ještě obnášela. Mohla by ho zasvětit i do intimnějších záležitostí a nehrozilo by při tom, že přijde do jiného stavu. Musel by ji ale napřed náležitě vyzkoušet.

- To by ale byla škoda, jste docela pohledná. Kdybyste své touhy měla potlačovat, mohlo by se to negativně projevit na vaší duševní rovnováze i na kvalitě výuky mého syna. Něco takového přece nemůžeme připustit.

- Jak to myslíte? Měla bych snad s někým...
- Ne jen tak s někým. Součástí vaší práce bude i to, abyste z mého syna udělala pravého muže. Ve všem všudy. Jistě ale uznáte, že nejprve vás musím prohlédnout. Takže pokud máte zájem o to místo. Budete si muset odložit. K ničemu vás ovšem nenutím.
- Tereza byla šokována. Prudce vstala a zamířila ke dveřím. tu se však zarazila a krátce zaváhala. Bojovala sama se sebou. Představa, že by měla za peníze obcovat s nezletilým hochem ji urážela, ale současně silně vzrušovala. Zastavila se tedy a na mahagonový stolek odložila svůj klobouk. Albert s uspokojením sledoval, jak její počáteční odpor ustupoval.
- Uvidíte, že budete spokojená, řekl dvojsmyslně. - Ukažte pomohu vám. Přistoupil k ní a začal rozepínat knoflíčky na jejím kostýmu. Ten z ní za chvilku sklouznul. Prádlo si již sundal sama. Stydlivě si snažila prsa i rozkrok zakrývat rukama. Její ručky však byly příliš drobné na to, aby ukryly všechny její poklady. Albert byl nadmíru spokojen. A pocítil, jak se mu jeho mužství staví do pozoru.
- Můžete se prosím otočit zády? - požádal Terezu. Ta se již zcela podvolila Albertovým povelům a s napětím čekala co bude následovat.
- Předkloňte se prosím - vyzval ji Albert. Tereza tak učinila a opřela se o pohovku, před níž stála. Zatím Albert nepozorovaně vyndal svůj stojící klacek z kalhot a tiše zezadu nepozorovaně přistoupil k Tereze. Nasměroval svou chloubu na ústí její mušličky a bez varování do ní prudce pronikl. Tohle Tereza nečekala. Prudká bolest jí projela jako tenkrát, když to bylo poprvé s Hugem. Sice se trochu vzrušila představami, které se jí honily hlavou, ale byla ještě poměrně suchá a několikaletý sexuální půst způsobil, že tento nenadálý útok Albertova mužství byl zprvu bolestivý.

Albert Terezu pevně chytil za útlé boky a nedovolil jí, aby se mu vysmekla. Pak začal pomalu přirážet. Sám už také poměrně dlouho neměl ženu, a tak si to náležitě vychutnával. Tereza mu po chvíli začala vycházet vstříc. Jejich pohyby byly za okamžik tak sehrané, jako kdyby spolu mrdali denně. Albert si také náležitě vychutnal, že se mohl do Terezy bez obav vystříkat. Za války si s tím hlavu nelámal. Když si ulevoval s děvečkami ve vesnicích, kterými táhla jeho jednotka, tak věděl, že víckrát se s těmito ženami již nesetká - on nevěděl nic o nich a ony zase neznaly jeho. Teď doma to však bylo něco jiného. Tady musel dbát na svou dobrou pověst. Také pomalu stárnul a jeho sexuální potřeby (zejména však možnosti) zvolna ustupovaly. Proto si toto náhlé a nečekané vzepětí své potence náležitě vychutnal. Takhle zezadu to míval nejraději. Žádné příliš osobní pohledy, žádné výčitky svědomí, jen čistý sex bez zatahování nějakých osobních citů. Pořádně při tom Tereze mačkal její kozičky a mnul naběhlé bradavky. Ta byla již řádně vzrušená a zcela se poddala svému chtíči. Udělali se oba téměř současně. Oba byli spokojeni, ale do žádných dalších důvěrností se nepouštěli. Uvědomovali si, že nejsou milenci a musí mezi nimi zůstat zachován patřičný odstup, který je nezbytný mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem. Každý z nich dobře věděl, kde je jeho místo.

- Nemůžete říci, že by vám to bylo nepříjemné, řekl Albert.
- To je pravda. Bylo to velmi příjemné, ale vděčná vám být nemohu. Probudil jste ve mně ony touhy, které jsem se snažila celá léta potlačovat. Nevím, jak bez toho teď vydržím.
- To záleží jen na vás. Vyučování s mým synem můžete zahájit již zítra. Bydlet budete tady na zámku. Mám však podmínku. Po celou dobu svého působení zde nebudete mít sexuální styk s nikým jiným, než s mým synem. Pokud byste tento závazek porušila, dostanete hodinovou výpověď. Dnešek byl výjimkou - šlo pouze o zkoušku, kterou jste úspěšně absolvovala. Opakovat se to však již nebude.