Tohle je spíš zaměřeno na dívčiny pocity a ne na sex.

V očích se mu objevil jakýsi lesk, pro mě dosud neznámý. Znovu pozvedl oči, jako by se chtěl ujistit, že opravdu chci…

Prsty mi začal stahovat kalhotky. Přepadli mě pochybnosti. Prudce jsem ho chytla za ruku.

„Chtěla si to přece,“zachraptěl hlasem, jež mu nebyl vůbec podobný. Jeho chtíč byl silnější, než rozum. Poprvé jsem cítila strach. Strhl mi kalhotky nevnímaje, že odporuji.

„Ne,“zakřičela jsem zoufale. Podařilo se mi vytrhnout se mu. Rychle jsem navlékla kalhotky zpět. Popadla džíny. Díval se na mě s přibývající lítostí. Nedbala jsem na to. Jen On mi působí neustálou bolest. Popadla jsem jeho klíče a instinktivně se snažila odemknout. On tam jenom stál s bezvýrazným výrazem ve tváři. Vyletěla jsem z kabinetu, jak splašená. Narazila jsem do nějakého kluka. Udýchaně jsem se sbírala ze země. Nade mnou se zubil krásný kluk.

„Sorry,“řekl omluvně a vrhnul na mě ten oslnivý úsměv.

„Dávej pozor, kam čumíš,“vyjela jsem. Běžela jsem do třídy.

***

Zavřela jsem se do pokoje a v duchu přehrávala ty hrozné, ale i vlastně i krásné okamžiky. Asi se hodím marod.

„Mami,“zakřičela jsem.„Je mi zle!“

***

Znuděně jsem ležela v posteli. Stejně jsem na něj neustále myslela. Nemělo smysl zůstávat doma. Před mámou jsem udělala divadlo. Popadla jsem knížku. Začetla se do přeslazených románů…

Nadechla jsem se a s pevným výrazem vešla do třídy. O to větší pro mě bylo překvapení, že v ní nikdo nebyl. Bezradně jsem se rozhlédla. Raději jsem šla k ředitelně.

„Prosím vás, kde je třída 8. A?“tázala jsem se.

„Na výletě,“řekla stroze sekretářka.

„Kde?“nevzdávala jsem se. Vrhla po mě otrávený pohled, jako co že-ji-můžu-otravovat.

„Šli na unhošťstskou zastávku, třeba je ještě stihneš,“řekla škodolibě. Nemeškala jsem a běžela na zastávku. Právě nastupovali, když jsem tam udýchaná doběhla.

„Počkejte,“zakřičela jsem. On nastupoval poslední. Podíval se na mě. V očích měl bolest. Urychleně jsem odvrátila pohled.

„Tak pojď,“pobídl mě se smíchem ten kluk z předvčíra. Usmála jsem se na něj. Nemohla jsem si nevšimnout, jak si ho Pan Učitel prohlížel. Měl na, co žárlit, byl opravdu nádherný. Nastoupila jsem a sedla si úplně dozadu. Samozřejmě, že jsem seděla sama. Dozadu ke mně přišel ten kluk. Zazubil se.

„Můžu si přisednout?“zeptal se. Viděla jsem závistivé a pohrdavé pohledy holek.

„Bohužel, Moniko tam vzadu sedět nemůžeš, patří tam baťohy,“ozval se hlas. Ten hlas bych poznala vždy. Trucovitě jsem kolem toho kluka prošla a hodila s sebou na přední sedadlo.

„Ty si Dane, můžeš, sednout s Mirkem,“řekl mu stroze. Pak šel dopředu a usadil se vedle mně. Nedokážete si představit, jak mě jeho přítomnost vzrušovala. Autobus se rozjel a já seděla napnutá, jak svíce. Asi po 10 minutách mě chytl za ruku. Obrátila jsem se na něj. Krásné hnědé oči se na mě vyčkávavě dívaly. Ruku jsem tam nechala. Odpouštím ti…

„Promiň ani nevíš, jak moc jsem toho litoval, vím, že to hrozně hloupé ode mne, když nedokážu se ovládnout,“vychrlil šeptem. Mlčela jsem.

„Měl bych si udržovat odstup, ale od tebe to prostě nejde, si krásná, vzrušující…,“sklopil oči. Krásnější slova jsem potom nikdy v životě už neslyšela. Vypadalo to na zajímavý výlet. Každopádně, tenhle muž byl pro mě něco neuvěřitelného…