Žhnoucí slunce se nejspíš snažilo donutit všechny lidi v uličkách Ankary, aby ze sebe strhali oblečení a skončili v nejbližší vodě. Annelisa mířila z poslední obchodní schůzky přímo do svého hotelu. Na sobě obvyklý kalhotový kostým, dlouhé blond vlasy sepnuté. Snažila se držet jen ve čtvrtích s kancelářskými budovami, hotely a co nejblíž k dánské ambasádě. I tak na ní občas někdo z protějšího chodníku pískal jako na zatoulanou fenku. Už aby odsud vypadla. Konečně vešla do vysoké budovy Radissonu a zamířila k sobě na pokoj. Přidala klimatizaci a nedočkavě svlékla oba díly kostýmku. Hned je dala prát, aby měla v čem zítra odletět. Po ložnici se pohybovala jen v černém prádle a bílé halence. Když dvakrát zazněl zvonek ode dveří, zjistila, že nemá nic čistého na sebe. S takovým vedrem už v tuhle roční dobu nepočítala, když se balila. Rychle si aspoň omotala okolo pasu hotelový ručník, aby zakryla kalhotky a šla otevřít.

Za dveřmi stál drobný Turek v livreji a lámanou angličtinou hlásil, že jde zkontrolovat jednotku klimatizace, protože mají výpadky po celém hotelu. Annelisa ho pustila dál a snažila se ignorovat jeho občasné hladové pohledy. Její prsa měl akorát v úrovni svých očích. Pro jistotu si pevněji utáhla osušku okolo boků. Naštěstí brzo vypadnul a tak se začala chystat do sprchy, kterou už nutně potřebovala i přes všechny spotřebované antiperspiranty. Odložila ručník i halenku. Drobný zlatý křížek na řetízku se jí na dekolt doslova přilepil potem. Opatrně ho sundala a položila na stolek k ostatní cennostem. Vešla do vykachlíkované nepříliš rozměrné místnůstky, zavřela dveře, setřela z tváře make-up a vysvobodila prsa ze sevření podprsenky. Zrovna se chystala odložit i kalhotky, když uslyšela cvaknutí dveří do pokoje. Že by někdo nezvonil? Vylekaně si narovnala poslední kus oblečení, který měla už na půl žerdi, zpátky a otočila se k vchodu do koupelny. Víc nestihla a už vcházel…vcházela…Annelise spadnul kámen ze srdce, byla to jen tlustá pokojská. Překotně se omlouvala a kvapem sbírala použité ručníky, dávaje najevo gesty, že hned zmizí. Annelisa se k ní otočila na chvíli zády, přece jenom nebyla zvyklá ukazovat na cizí lidi ňadra, i když šlo o starou ženu. Najednou ucítila ve stehně slabé píchnutí, koupelna se začala rozmazávat a ona se skácela bezvládně na připravenou matraci.

Probrala se za několik hodin, opřená na zemi o hranu vlastní postele, svázaná provazem, s lepicí páskou přes ústa. Pořád nevykoupaná a na sobě jen kalhotky. V ložnici s ní byli dva Turci, kteří házeli její osobní věci do malého kufru. V jednom, menším, poznala zaměstnance hotelu, který tu byl opravovat klimatizaci. Druhého nikdy předtím neviděla. Zkusila pevnost pout. Držela perfektně. Její pohyby ale upozornily únosce, že už je při vědomí. Když skončili s jejími věcmi, klekli si oba před ní. Stále mluvili turecky. Rozuměla jen úplné základy. Teď pochytila něco ve smyslu „ale tohle on nepozná“. Poté jí menší Turek, který tuhle větu pronesl, přitiskl zádama na postel a začal drsnou opálenou rukou osahávat na prsou. Když skončil, druhý si taky sáhnul. Pak se ještě sklonil, zabořil jí nos do černých bavlněných kalhotek a labužnicky zhluboka nasál. Víc se neodvážili a Annelisa ucítila druhé bodnutí a opět ztratila vědomí.

Probudila se po dlouhé době. Nedokázala odhadnout čas. Nacházela se ve veliké betonové místnosti bez oken. Připoutaná na dřevěné masivní židli. Ruce přivázané za zápěstí a nohy v doširoka rozevřené poloze za kotníky. Kovová pouta byla jemně vypolstrovaná, ale nemohla se pohnout ani o milimetr. Chladivý závan na bradavkách z otevíraných dveří jí upozornil, že je nahá. Zkontrolovala své tělo pohledem. Úplně nahá! Čistě omytá, čerstvě oholená. Všude kromě hlavy. Dokonce i jemné chmýří na jejích pažích, které si holit nemusela, zmizelo. A klín, který si vždy jen zastřihovala do plavek, měla nyní docela holý. Takhle viděla svoje přirození naposledy asi ve dvanácti letech. Sakra, udělali ze mě malou holku, letělo jí hlavou a její strach i stud narůstal. Do místnosti vešel postarší muž. Prošedivělý, vysoký, s pronikavýma očima, nevypadal jako Turek a na sobě měl bílý plášť. „Jsem doktor Weishaupt,“ pronesl anglicky a tuhle řeč pak používali oba stále. Posadil se na židli vedle stolku, který stál kousek před ní a ani mrknutím oka nedal na sobě znát, že by ho vzrušovala její nahota a bezmocnost.

„Tak se podíváme, co tu máme…“ Až teď si všimla, že na stolku leží její osobní věci. Pas, firemní doklady, prášky, zlatý křížek... Najednou si připadala ještě víc nahá. „Annelisa Jensen, Dánsko, 25 let…“ Se zaujetím si pročítal její osobní data a pečlivě si je opisoval do jakéhosi notesu. Pak se poprvé upřeně zadíval na ní. „Vlasy blond, oči šedé.“ „Modré,“ ohradila se a sama se divila své drzosti. „Šedé,“ opakoval důrazně jako profesor, kterého vyruší žák. „Pleť bledá, dvě mateřská znaménka na pravém prsu, bradavky růžové.“ Přesunul pozornost mezi její nedobrovolně roztažená stehna. „Labia majora průměrné velikosti, labia minora nejsou vidět… Kolik jste měla sexuálních partnerů?“ Otázal se, jako by se ptal, kolik je hodin. „Na tohle nebudu odpovídat. A vůbec, hned mě pusťte!“ Absolutně ignoroval její vztek i strach, nasadil si brýle, tenké gumové rukavice a kleknul si mezi její nohy. Prsty levé ruky jí pomalu ale velmi doširoka roztáhl stydké pysky a prostředníčkem pravé ruky započal velmi opatrně prohmatávat poševní vchod a pozvolna zkoušel vnikat do vagíny. Annelisa se roztřásla a hlasitě vydechovala skrz zatnuté zuby. „Ale, ale, to je opravdu nečekané. Hymen. A v pětadvaceti.“ Opět si něco zapisoval a zkoumavě si jí přitom měřil přes brýle. „To bude zatím stačit. Vážit a měřit začneme, až budete poslušná.“

Vešli dva silní muži v bílých kombinézách, i oni se chovali, jako by vůbec nebyla nahá a přitažlivá, odepnuli jí ze židle. Pevně jí chytli za ruce a odváděli pryč. Ani se s nimi nezkoušela prát. Zavedli ji do malé místnosti s pohodlnou postelí a zamkli. Několik hodin přemítala, o co tady jde. Unesli jí kvůli výkupnému? Chtějí jí znásilnit? A k čemu byla ta ponižující prohlídka? Nakonec usnula.

Ráno ji vzbudil šramot otevíraných dveří. „Půjdeš s námi dobrovolně?“ To, že je úplně nahá před dvěma urostlými muži jí dokonale probralo. Posadila se na posteli, nohy tiskla k sobě a jednou rukou neobratně zkoušela zakrýt co nejvíc ze svých prsů. Správně odhadla, že nemá šanci vzdorovat a mlčky si stoupla a vyšla ze své cely. Okna nebyla nikde. Na chodbách ani v místnostech. Vlastně si nebyla jistá, zda je vůbec ještě v Turecku.

Čekala ji známá místnost s židlí a pouty. Doktor Weishaupt zde již seděl. Po krátké domluvě se nechala změřit a zvážit. Kromě výšky ho zajímal zejména obvod jejích boků a pasu. Už zase si Annelisa připadal jako pokusný králík. Pozvolna jí ale opouštělo silné nutkání zakrývat si pozadí, klín a prsa. Weishaupt a dva pomocníci kolem ní chodili ze všech stran a tak stejně nemohla zabránit tomu, aby jí postupně celou měli jako pod drobnohledem.

„Můžete si opět sednout.“ „Ale pouta nebudou nutná,“ zkusila Annelisa vyjednávat. „Já určím, co je nutné. Připoutat.“ Když byla opět bezmocná, začal doktor s výtěrem krku a k její velké nevoli i pochvy. Nejradši by ho nakopla. Všimla si, že asistenti a strážci v jednom opustili místnost. Postarší samozvaný vyšetřovatel si sedl naproti ní a zadíval se do jejích rozhořčených očí. „Teď probereme vaše pannenství.“ Zarytě mlčela. „Viděl jsem tu už hodně věcí, ale pětadvacetiletou pannu, to tedy ne. Ale neměl bych vám nadávat. Vlastně se mi to i hodí k práci.“ „K jaké práci?“ Annelisa se neudržela a dala průchod své zvědavosti. Třeba konečně zjistí, proč tu je. „Mám velmi ušlechtilé poslání….“ „Unášet turistky?“ Vpadla mu ostře do řeči. „Ne, ne,“ po tváři se mu rozlil úsměv, „vybírám si vhodné exempláře všude po světě. Za účelem plemenitby a zkvalitnění lidského pokolení.“ Odmlčel se, nejspíš aby udělal dramatickou pauzu a nechal jí obdivovat svůj záměr. Annelisa byla ale v šoku. „Chcete říct… ale…já jsem člověk, tohle nemůžete myslet vážně…“ „Všichni, i lidé, jsou jenom součástí přírody. A tím svým puritánstvím, jste panna z náboženských důvodů ne, se vlastně vzpouzíte přírodě.“ „Do mého vyznání vám nic není.“ „Vaše náboženství, děvče, je několik set let zastaralé. Počkat se stykem do svatby…jak romantické. Ale v době vzniku toho náboženství by jste byla provdána třeba v patnácti letech. Ale nebojte se, vrátím vás do náruče přírodního cyklu, nejvyššího zákona ze všech. Před tím ale ještě provedeme pár testů.“

Annelisa zdrceně mlčela a sledovala, jak jí přilepuje drobné měřící elektrody na spánky, srdce, stehna a podbřišek. Nakonec vzal cosi ve tvaru krátké gumové tužky, omočil to v kluzkém roztoku a opatrně jí ten předmět, ze kterého vedl drátek stejně jako z elektrod, zavedl do vagíny. „Nebojte se, tohle vás neodpaní. Jen malý měřící přístroj.“

Když ji takto připravil, přesunul před ní velkou obrazovku a začalo promítání. Hned na prvním snímku bylo nějaké porno a Annelisa okamžitě zavřela oči. Weishaupt přerušil obraz. „Tohle nepůjde. Buď se budete pozorně dívat, nebo vám hlavu i oční víčka zafixuji a upozorňuji vás, že nemoct ani mrknout je velmi nepříjemné.“ Mladá Dánka vzala hrozbu vážně a oči otevřela. Začalo vysílání…

S krátkými rozestupy viděla snad všechny možné sexuální výjevy. Soulož muže a ženy. Ženy se ženou, muže s mužem, skupinový sex, nejrůznější praktiky. Z některých se jí zvedal žaludek. Poprvé uviděla styk ženy se psem a dokonce i koněm. A přesné přístroje pilně měřily její sebemenší reakce. Pak začala galerie úplně nahých mužů nejrůznějších postav a věku. Annelise začínalo být jasné, že doktor nejspíš zkoumá, co jí vzrušuje. Když pak některé fotografie jako by vypadly z jejích nočních fantasií, neubránila se silnému ruměnci.

A co hůř, snímky asi byly vyhodnocovány průběžně, protože si všimla, že postupně narůstá počet fotografií, které se přesně shodují s jejími erotickými fantasiemi. Muži na snímkách byli stále přitažlivější a v sexu dominantní. Na jedné fotce vysoký elegán plácal mladou dívku po obnaženém pozadí a na další souložil náruživě se svojí partnerkou, zatímco ona vytírala hadrem podlahu. Annelisa se potila a z klína jí do těla šířily příjemné pocity.

Když promítání skončilo, Annelisa byla jako v transu a uvědomila si to až po asi dvou vteřinách. Doktor se tvářil spokojeně a dělal si poznámky. „Muži se vám líbí vysocí, tmavovlasí, běloši, věkem výrazně starší.“ Spoutaná mladá žena sklopila oči. „Ví o mně všechno,“ letělo jí hlavou. „Orientace běžná, heterosexuální, s výraznou submisivitou. Nejvíce vás vzrušil výprask té školačky. Pěkná fotka. Otec vás v dětství často trestal výpraskem na holou?“ „Ne!“ Ohradila se ostře Annelisa. Weishaupt pomalu odnímal z její potem orosené pokožky elektrody a nakonec vyjmul i drobnou měřící tyčinku z jejího klína. „To je jedno, ale jste ideální materiál. Zdravá, atraktivní, s čistou sexuální historií, klasicky orientovaná a níže postavená role vám svým způsobem dělá dobře. Škoda toho iracionálního odporu pramenícího z náboženské výchovy. Ale s tím se popereme.“

Annelisa pomalu vstřebávala jeho slova a vzrušení opět nahrazoval pocit vzdoru a studu. Proboha, on z ní chce snad udělat nějakou chovnou samičku. Jak mu v tom zabrání?! Po chvíli jí odepnul ze židle a před návratem na celu se směla osprchovat, ale když si chtěla ponechat ručník kolem pasu, násilím jí ho vzali a přinutili jít zase po chodbách úplně odhalenou. Doktor Weishaupt jí doprovodil a než zamkl, pronesl větu, která mladé upjaté dánské dívce nedala spát: „Dobře si odpočiň. Zítra začneme s prvním nakrytím.“