Na univerzitě se blížil začátek školní roku a to znamenalo přísun nových studentů, ale hlavně zvýšený výskyt jejich rodin. Pro Děkana to představovalo velký problém. Vydal nejprve prohlášení oznamující studentům, že zdejší kodexy pozbývají platnosti po celý první týden v měsíci. Zároveň bylo zakázáno se o jejich existenci zmiňovat novým studentům. Pro řadu lidi, a hlavně děvčat, to bylo poměrně obtížné období. Už si na nová pravidla zvykli a brali je jako součást zdejšího studia. Přesto se určitě našli i dívky, které byly rády, že si odpočinou od neustálého dodržování pravidel.

Prohlášení dále oznamovalo, že informace týkající se kodexu, musejí být před okolním světem za každou cenu utajeny. Věřil tomu, že většina studentů je loajální k univerzitě a nedovolí aby do jejího běhu zasahoval někdo zvenčí. Zdůraznil však, že pokud by se tyto informace dostaly ven, tak skončí celá univerzita a to zajisté nikdo nechtěl. Na konci bylo napsáno doporučení, aby veškeré materiály týkající se kodexů byly dobře uschovány a nebo odevzdány do budovy administrativy. Po studentkách bylo vyžadováno aby opět nosily spodní prádlo a všem byly zakázány jakékoliv sexuální aktivity ve veřejných prostorách pozemku univerzity. Následně byly do oběhu vypuštěny dočasná pravidla stanovující standardní způsoby oblékání studentů jako na jiných školách.

Když bylo vše toto zajištěno, Děkan si konečně oddechl a začal se připravovat na tu milejší část nového roku. Musel připravit přednášku informující nové studenty o zdejších kodexech takovou formou, aby nevzbudil příliš rozruchu. Byl to nelehký úkol, ale bylo to nutné pro zachování správné funkčnosti univerzity. Když byl připravený, zbýval pouhý jeden den do začátku školního roku. Ten strávil prohlídkou celé univerzity a ujišťoval se, že nikdo na nic nezapomněl. Stále ještě potkával celou řadu studentek, které se procházeli jen v kalhotkách nebo neměli kalhotky vůbec. Dokonce potkal i několik zcela nahých děvčat. Měl radost, že tohoto stavu dosáhl a zároveň mu bylo líto, že to na celý týden nebude možné. Všem, které takto potkal, pro jistotu připomínal, aby se od zítra nezapomněly obléknout dle nových dočasných pravidel.

Konečně to bylo tady. Do školy začali přijíždět nové tváře často doprovázeny rodiči nebo mladšími sourozenci. Děkan pozoroval veškeré dění z okna své pracovny a doufal, že toto brzy skončí bez nějakých problémů. To se brzy stalo uskutečněným přáním. Poslední rodiny se rozloučili se svými dětmi čtvrtý den od začátku roku. Přesto však bylo nutné ještě počkat do konce týdne, aby nehrozilo, že se některý z rodičů ještě objeví. Den předtím než měly znovu vejít v platnost původní kodexy rozhlásil Děkan povinnou účast nových studentů na úvodní přednášce. Zdůraznil představení pravidel univerzity a kdo se nedostaví, bude je muset nastudovat sám.

Přednáškový sál se brzy začal plnit novými přírustky. U vchodu jim byly rozdávány lístky s místy k sezení. Z počátku to vypadalo docela nevinně, ale když se místnost naplnila z víc jak poloviny, bylo jasné, že dívky byly usazeny na předních místech zatímco chlapci seděli v zadních řadách. Když už to vypadalo, že nikdo další nepřijde, vstoupil na přednáškový post Děkan. S milým úsměvem na tváři všechny hezky uvítal a spustil úvodní řeč, která měla navodit příjemnou atmosféru a připravit posluchače na tu zajímavější část.

"A nyní bych rád něco řekl k pravidlům této univerzity týkající se oblékání. Při příjezdu jste jistě všichni dostali tyto standardní pravidla", zamával Děkan ve vzduchu s dočasnými pravidly, které vydal. "Je to hezká příručka, sám jsem jí napsal, ale jinak je naprosto k ničemu", a odhodil knížečku za sebe. Místo toho vytáhl jinou, o něco větší příručku. "Toto jsou vážení naše kodexy, které tu všichni dodržujeme a vy je budete dodržovat také. Nejspíše ne hned, ale věřím, že si na ně brzy zvyknete. Každý dostanete jeden výtisk při odchodu, ale rád bych vám tyto pravidla ve zkratce představil osobně."

"Teď mi dovolte milí studenti", rozhlédl se po všech zkoumavým okem, "abych se vás zeptal, kdo z vás si myslíte, že jste vhodně oblečen pro studium na této univerzitě?". V sále bylo hrobové ticho, ale brzy se začali zvedat mužské ruce v zadních řadách. U dívek to bylo horší, žádná se nechtěla přihlásit dokud to neudělá jiná. Nakonec se však pozvolna zvedly i některé ruce v předních řadách. "Výborně, vidím, že víc jak tři čtvrtiny z vás se cítí dostatečně oblečené. Chválím vaší sebedůvěru, ale bohužel většina z vás se domnívá zcela špatně. Teď mluvím hlavně o vás dámy. Nejlepší bude když si to ukážeme názorně." Prohlédl si rychle hlásící se dívky a vybral si jednu, která dobře poslouží jeho účelu. "Vy slečno, pojďte ke mě prosím. Nebojte se, nic vám nehrozí." Dívka byla trochu zaskočená, ale nakonec se zvedla a pomalým nejistým krokem se blížila k Děkanovi.

To co měla na sobě by většina mužů shledala velmi vyzývavým oblečení. Typická krátká sukýnka u které se člověk ani nemusí příliš snažit aby zahlédl spodní prádlo. Těsné tričko s výstřihem nebylo vyjímkou. Dívka konečně došla až k Děkanovi. Ten jí potřásl pravící a zeptal se jí na jméno. "Gabriela", odpověděla tiše dívka. "Vítám tě tu Gabrielo", zopakoval Děkan její jméno nahlas. "Tedy ty si myslíš, že jsi vhodně oblečená ?", zeptal se Děkan. "Ano", řekla opět tiše dívka. "Dobrá, dovol mi se tě zeptat na jednoduchou otázku. Ničeho se neboj a odpověz po pravdě. Čistě teoreticky, když by ti bylo zakázáno nosit kalhotky, oblékla by jsi stejně jako dnes ?" Dívka byla očividně otázkou zaskočena, ale odpověděla popravdě, že nikoliv. "To jsem si mohl myslet. Tedy souhlasíš se mnou, že jediné co tě zrovna chrání jsou tvé kalhotky ?", zeptal se Děkan. "Mám ještě sukni", odvětila dívka. "Ano to máš, ale teď jsi mi sama řekla, že pokud bys kalhotky neměla, tak tě tvá sukně neochrání." zdůraznil Děkan. "No to je asi pravda," řekla provinile dívka.

"Výborně, děkuji ti Gabrielo, můžeš se jít posadit." Dívka se opět pomalu odsunula na své místo. "Toto byl pouze jeden názorný příklad. Vidím, že mezi vámi je takových daleko víc. A proto mi dovolte představit vám první pravidlo našeho kodexu. Všem dívkám je zakázáno nosit kalhotky." Po těchto slovech se sálem ozval šum a šokované výrazy ve tvářích studentek. Děkan je nechal vzpamatovat se z tohoto šoku a poté znovu promluvil. " Chápu, že je to pro vás naprosto šokující. Pokud si myslíte, že vám vaše sukýnky neposkytují dostatečnou ochranu, noste delší nebo si vezměte kalhoty. Toto pravidlo samozřejmě není jediné, které kodex obsahuje, to by bylo příliš neurčité. Dokonce i kalhotky za určitých podmínek nosit můžete, ale obsáhnout kompletní pravidla do této přednášky je téměř nemožné. Teď vás však trochu uklidním. Jako noví studenti dostanete celý jeden týden, abyste se s pravidly detailně seznámily a mohli se přizpůsobit. Při odchodu každá dostanete zelený proužek na zápěstí, který vás označuje za nováčka a opravňuje k porušení kodexu. Po týdnu je toto označení bezcenné a i vy budete nuceni pravidla dodržovat."

Děkan opět na chvíli utichl aby studentky všechno vstřebaly. "Děkuji vám za pozornost a přeji hodně studijních úspěchů." Ze zadních řad se ozval potlesk a dokonce i několik zahvízdání. Chlapcům se očividně kodex zalíbil a to ještě neznali kodex v chování, který pro ně bude ještě milejším překvapením. Dívky však toto nadšení nesdílely a pomalu opouštěly sál, aby vyfasovaly svůj zelený proužek a kopii kodexu.