Jmenuji se Mirek a příběh, který hodlám vypravovat je skutečný a stal se téměř přesně před 20 lety. Bylo mi tehdy 26 let, byl jsem svobodný, aktivní amatérský hudebník, který si užíval svobody a nezávislosti, nedávno jsem dokončil vysokou, kterou jsem studoval dálkově a svět mi tenkrát jak se říká „patřil“. I když jsem nebyl žádný velký svůdník, na pozornost a přízeň fanynek na tanečních zábavách, kde jsem jako basák kapelky okresního formátu nejčastěji vystupoval, jsem si stěžovat rozhodně nemohl a nutno říci, že občas jsem v této souvislosti svou příležitost využil… Mimo to jsem asi pět let pracoval jako IT technik na jednom větším úřadě. Jak to tak bývá, o sexy aférky zaměstnanců v podobných podnicích není nouze a jsou brány jako jakýsi kolorit, který k životu, kde se potkává více lidí tak nějak patří. Část osazenstva podobných institucí se tomuto „sportu“ dokonce aktivně věnuje. Právě oni se pak často stávají předmětem klepů, pikantních historek či dokonce pomluv. Mne se však nic z toho netýkalo, neb se můj život točil především kolem muziky a v práci jsem se snažil trávit pokud možno co nejméně času. Kancelář jsem měl v přízemí vedle podatelny, archivu, hned vedle archivu byla kuchyňka a sklad, kde jsem skladoval nepotřebný materiál, kabely, dráty, části xeroxů, starých tiskáren apod. Takže jsem se v těchto prostorách vcelku často pohyboval. Podatelně velela jistá paní Jana Kučerová, přísná, pečlivá úřednice, která se těšila všeobecnému respektu, jako zkušená úřednice a 46 letá vdaná matka dospělých dcer. V té době měla výpočetní technika do té dnešní poměrně daleko a dá se říci, že jako „ajťák“ jsem se dost naběhal, neb poruchovost zařízení, ale také neznalost její obsluhy byla dosti vysoká. Každopádně paní Kučerová, vedoucí podatelny blízkosti technika, tedy mne a jeho služeb využívala docela často, neb jak sama tvrdila – „je ze staré školy a ty počítače jsou jen pro zlost“. No, někdy mi její časté požadavky na odstraňování různých banálních závad opravdu lezly na nervy a nejednou jsem paní Kučerové jen doporučil restart jejího stroje. Většinou pak zahlásila, že už je vše v pořádku. Abych nezapomněl, mimo to, že paní Kučerová byla svědomitá, někdy i nesmlouvavá úřednice, byla vcelku pohlednou paní a nic na tom nezměnily ani její dioptrické brýle, které měla většinu času. Nebyla to sexbomba, za kterou by místní mužské osazenstvo tzv. pálilo, byla rázná, někdy velmi striktní, aférky se jí netýkaly, ale na svůj zevnějšek velmi dbala. Nebyla hubená, byla spíše oplácaná, měla snědší pleť, hnědé vlasy i oči a krásné ruce, na kterých měla vždy pečlivě upravené nehty a především nemalé poprsí, kterého si nešlo nevšimnout, volným svetříkem většinou zakrývala malé vyklenuté bříško, její líčení bylo velmi vkusné a přiměřené. Nutno říci, že i já jsem několikrát sám sebe přistihnul, že se na ní se zalíbením koukám. Nicméně náš vztah byl pouze pracovně přátelský a až na pár dvojsmyslných vtipů, při kterých ona jen zakroutila hlavou, jsem si k ní nic nedovolil. Každopádně času, který jsem trávil u ní v kanceláři, bylo čím dál tím více, sem tam mi i uvařila kafe. Občas jsem ji džentlmensky pochválil účes, optal se na víkend, dcery či manžela. Její otázky většinou směřovaly na můj muzikantský život, většinou se nezapomněla zeptat, zda už mám konečně nějakou stálou přítelkyni, sem tam se s úsměvem a jistou škodolibostí zeptala, zda se nebudu třeba ženit. Naše hovory byly čím dál přátelštější, ona mi tykala, ovšem já jsem jí vždy vykal, neb tykání mi nikdy nenabídla, navíc byla o dvacet let starší.
Bylo úterý, seděl jsem ve své kanceláři, na hodinách bylo skoro 14:00, když zazvonil telefon, z něhož se ozval přísný hlas paní Kučerové „Mirku prosím, přijď prosím ke mě, zase už mi to netiskne“. Ze šuplíku jsem v předtuše vzal náhradní pásku do tiskárny a šel odstranit závadu, tiskárna skutečně téměř netiskla, tak jsem vyměnil pásku, paní Kučerová jen polohlasně poděkovala a já si všiml, že má kolem krku šátek, optal jsem se tedy proč má šátek, když venku je docela teplo? Řekla, že má nějak zablokovaný krk asi z průvanu, že ji to bolí a podivně táhne a že je z toho úplně nešťastná. Řekl jsem tedy, že by to možná chtělo uvolnit masáží, načež ona odvětila, že možná, ale že neví, kdo by jí, starou bábu namasíroval. Odvětil jsem, snad manžel ? Na to ona, že „… ten? ten určitě …“. Nevím proč, ale najednou ze mne vyjelo, tak teda já se toho klidně ujmu! Na chvíli se zarazila, mrkla na hodiny a řekla Mirku ty? Prosím tě ty to umíš, dělal si to někdy? Jo, jo, odpověděl jsem rychle, zrovinka nedávno na fotbale. Samozřejmě, že jsem lhal, ale představa, že bych se mohl třeba jen dotýkal této, pohledné, zralé ženy mne velmi lákala a vzrušovala natolik, že mi vyřčená lež připadala jako samozřejmost. „No, tak to tedy zkus“, vyzvala mne překvapivě a se zdviženým prstem dodala, „ale opatrně, bože snad nás tady nikdo neuvidí – to by bylo řečí, no, všichni jsou snad už pryč…“. Sedla si na židli, já k ní přistoupil zezadu a počal jsem jí velmi jemně masírovat ramena a svaly na šíji jakoby to byla rutina, k mému úžasu mi to šlo úplně samo! „Jéééé, to je krásně teplé, ty si šikula, prosím ještě – opatrně prosím“. A tak jsem paní Kučerové hladil její krásnou a jemnou kůži, masíroval její svaly na ramenou a šíji a obdivoval, zatím jen pohledem její docela velké, krásné, lehce se pohupující poprsí, které jsem ještě nikdy neměl možnost pozorovat tak blízko. Celé to trvalo asi 15-20 minut a bezpochyby mi to nebylo nepříjemné a začal jsem pociťovat vzrušení a logicky též napětí v mých kalhotách, což paní Kučerová nemohla vidět, neb byla ke mně otočená zády. Tak krásně voněla, cítil jsem jakousi opojnou vůni, snad směsici kokosu a vanilky, nádhera! I já si všiml, že paní Kučerová se trochu chvěje, lehce se potí a silněji oddychuje. Vzniklé ticho náhle přerušila paní Kučerová a řekla „Mirku, to stačí, teda jo, to je paráda, to bych nevěřila, že to tak pomůže, jsi šikula, díky moc!“. Pak se otočila, všiml jsem si jen, že trochu zčervenala a udělala něco naprosto neočekávaného – přitáhla si mne a dala mi nádhernou dlouhou pusu přímo na ústa. Úplně se mi podlomily kolena a nevydal jsem ze sebe ni hlásku. Ona opět koukla na hodiny a rychle začala balit své věci. Ještě jednou poděkovala a řekla, že ještě musí nakoupit a pak rychle domů, neb ji doma čeká druhá směna. Ještě na mne během zamykání své kanceláře zavolala, že je mým dlužníkem a že se vyrovnáme později. I já jsem odešel k sobě do „ajťárny“, jak se říkalo mé kanceláři a nemohl jsem uvěřit tomu, co se právě stalo. Zde se musím bez mučení přiznat, že jsem také spěchal domů, kde jsem se v zajetí ještě čerstvého, lehce erotického zážitku uchýlil k věci, které jsem se o samotě věnoval ještě jako dospívající adolescent…
Druhý den jsem paní Kučerovou vůbec nepotkal, další den jsme si na chodbě pouze vyměnili krátké pozdravy, přičemž paní Kučerová se tvářila netečně, řekl bych až přezíravě. Třetí den, to byl už pátek, jsme se potkali v kuchyňce při vaření kávy, kde jsme prohodili pouze pár slov, i když se trochu usmála, pak se jí do tváře vrátil její tradiční přísně úřednický pohled. Je tedy jasné, že o vyrovnání „dluhu“ nepadlo ani slovo, na kafe mne taky nepozvala, prostě nic. Ne, že by mi to vůbec nevadilo, ale byl pátek a já se už viděl v kapelním autobusu cestou na taneční zábavu v nedalekém městečku. Víkend s kapelou byl bezpochyby tradičně super, ovšem neubránil jsem se myšlenkám na paní Kučerovou, takže přítomnost mladých fanynek v naší šatně jsem vlastně ani moc nevnímal. Říkal jsem si, ty troubo, všude kolem kupa mladých přiopilých, přítulných holek a ty myslíš na o 20 let starší vdanou ženskou z práce, matku dvou dospělých dcer, která má svá nejlepší léta dávno za sebou. Během sobotní produkce jsem dokonce sám sebe přistihl s myšlenkou, že se dokonce těším v pondělí do práce, což byla v mém případě dříve věc takřka vyloučená.
V pondělí jsem přišel do práce, uvařil si kafe a začal jsem se „šťourat“ v počítačích, na stole mi totiž leželo několik oprav, které bylo třeba dotáhnout do konce, přičemž jsem tajně doufal, že mi někdo z podatelny zavolá, že zase něco nefunguje, nebo nejde spustit či se objeví černá obrazovka nebo …. Bohužel ozvali se se pouze z vrchního patra, kde se v plotru zasekl papír. Celý týden nic, žádný telefonát, prostě nic. Do konce týdne jsem paní Kučerovou potkal pouze dvakrát na schodech mezi patry, když nesla jakousi dokumentaci. Lehce se usmála, řekla mi ahoj, já jí dobrý den, zeptala se na víkend a to bylo vše. Další týden pomalu končil a já se pomalu smiřoval se skutečností, že je asi zbytečné si dělat jakékoliv naděje. Po víkendu přišlo opět pondělí, odporný pracovní den po víkendu na začátku pracovního týdne. Jenže pak přišlo úterý! Byly tři hodiny, celý „barák“ byl už vylidněn a já se chystal také domů, když v tu chvíli zazvonil telefon! Zvedl jsem ho a uslyšel jsem známý hlas „Mirku, prosím, zase se mi to seklo, nebo nevím, nic to nedělá nevím co s tím“, řekl jsem „už letím“ a opravdu jsem po chodbě doslova „letěl“, otevřel jsem dveře, ona stála u okna, zalévala květiny, zvedla hlavu a familiárně prohodila – „jen pojď inženýrku, nevím co s tím zase je, s krámem …“. Přistoupil jsem k zařízení, které nijak nejevilo známky poruchy a po rutinním kliknutí říkám, že je vše v pořádku, načež paní Kučerová zakroutila hlavou a jen špitla, „tak asi už se to rozběhlo“, tak promiň, že jsem tě otravovala a nezlob se. Všiml jsem si, že na krku má opět onen šátek, který měla právě před čtrnácti dny a své dioptrické brýle měla odložené na stole. „Co, že ještě nejdeš domů, vždyť už je tolik hodin?“, zeptala se. Mohl jsem na ní oči nechat, ale přece jen jsem ze sebe vysoukal ze sebe, že jsem musel dodělat jednu opravu, co mi tam ležela celý týden. Nabídla mi kafe a řekla, že holky jsou pryč a manžel, že je na služebce a vrátí se kdoví kdy, tedy nikam nespěchá a opět se zeptala zda mne nezdržuje. Chvíli jsme si povídali a já se nezapomněl zeptat na onen šátek, který má opět na krku, ona na to, že jí to zase trochu pobolívá, ale že to nic není. Dopil jsem kávu, ona tu svoji a šli spolu směrem ke kuchyňce umýt nádobí, já se cestou stavil u sebe, abych do skladu uložil pár nepotřebných věcí, všude byly dveře otevřené a já na ní trochu provokativně zavolal „jestli by to nechtělo zase trochu promasírovat?“, odpověděla v podstatě ihned „no, asi ano, ty by ses opět obětoval?“, odpověděl jsem hlasitě a zřetelně „no, jasně!“, v tu chvíli mi bylo jasné, že bychom se mohli vrátit o 14 dní zpátky a … Vykročil jsem směrem ke kuchyňce, kde byly hrnky už umyté, ale paní Kučerová tam už nebyla, ale zavolala na mne, že dá jen jednu složku do archivu a že už jde. Vykročil jsem tedy směrem k archivu, vešel jsem dovnitř, bylo tam trochu šero a ona se snažila onu složku dostat do vrchního regálu, „jé, ty jsi tady Mirku, pomoz mi to prosím dát nahoru, ty tam při své výšce dosáhneš lépe“, složku jsem uložil na konec vrchního regálu, ona hned poděkovala a v tu chvíli jsme na sebe zůstali koukat, čímž vzniklo jakési prapodivné krátké ticho, které jsem přerušil já a řekl jsem, že ji můžu rovnu zase namasírovat. “Jé to by bylo super!“ zvolala a otočila ke mně zády. Začal jsem tedy opět masírovat, ale tentokrát spíše více hladit její ramena a šíji, dokonce si sundala i blůzku, kterou pověsila na regál, zůstal ji tak jen tenký přiléhavý svetřík, který zdůrazňoval její krásná ňadra. A já jsem se zase dotýkal té krásné paní Kučerové, kterou jsem 14 dnů nemohl vyhodit z hlavy. Všimnul jsem si, že při mé masáži či spíše hlazení tentokrát trochu více vzdychá a trochu se na mne tlačí, řekl jsem si teď nebo nikdy! Po chvilce „tradiční“ masáže jsem sjel rukama dolů, uchopil a lehce zmáčknul její ňadra, na které jsem se do té chvíle mohl jen dívat a počal jsem je jemně hladit. Vůbec neprotestovala, jen o něco více zavzdychala, a trochu mne jemně chytla za pravou ruku. To je snad sen! Já mám ve svých rukách prsy paní Kučerové a ona se vůbec nebrání, naopak, trochu se o mne tře a při tom lehce vzdychá! Sklonil jsem hlavu a znovu jsem intenzivně ucítil onu božskou vůni kokosu a vanilky – nádhera. Lehce jsem ji přimáčknul ňadra a políbil ji na levé straně krku a použil při tom i trochu svůj jazyk. Trochu více vzdychla a levou rukou mi trochu zmáčkla stehno. Jako když mnou projede elektrický výboj! Nikdy jsem nic podobného necítil. Trochu jsem zintenzivnil masáž jejich ňader a znovu ji stejným způsobem políbil. Najednou se ke mně otočila čelem, podíval jsem se do jejich krásných tmavých očí a tu chvíli jsme se začali líbat, nebylo to ale nic divokého, naše jazyky se proplétaly, já jsem občas svými rty uchopoval ty její, aby se za chvíli naše jazyky znovu propletly, jejich špičky se potkávaly a laskaly. Nemusím nijak zvlášť připomínat, že moje mužství začalo velmi spolehlivě reagovat. Začal jsem jí opět líbat na krk, potichu zavzdychala a nohou se lehce opřela o mého stále ještě v džínách uvězněného bojovníka, který tvrdnul jako husitský palcát. Líbal jsem ji intenzivněji a hladil ji pod svetříkem na zádech, kde jsem též nahmatal její krásné faldíky a též její podprsenku, kterou jsem počal rozepínat, což se mi nakonec i podařilo. Lehce sebou trhla a rozechvělým hlasem špitla, „nééééé, proboha Mirku to nemůžeme, to nejdeeeee, jéééé …“, já ji stále hladil, líbal a za chvíli se naše jazyky znovu potkávali a vzájemně ochutnávaly. V tu chvíli nám oběma muselo být jasné, že se blíží cosi, co nedokážeme mít plně pod kontrolou. Začali jsme se oba svlékat, já už bez trika jsem jí rozepnul její vcelku volné kalhoty, svléknul je a zahodil vedle regálu a tu jsem spatřil její průsvitné, zdobené kalhotky, které byly černé. Lehce jsem ji chytil a s její pomocí ji posadil na vedlejší stolek, kde se obyčejně odkládají archiválie, chvíli jsme se zase líbali, ona si lehla a já po stranách uchopil její kalhotky a pomalu je stáhnul, uviděl jsem její nádhernou mušličku, která byla přiměřeně porostlá a trochu se leskla, což značilo, že vzrušení paní Kučerové je doslova hmatatelné. Fascinovalo mne i její bříško, které se mírně třáslo. Mírně roztáhla nohy, já poklekl a svůj jazyk jsem vložil do jejího klína. Zasténala a mírně se prohnula, jazykem jsem projížděl vchod do její svatyně a laskal její klitoris, rukama jsem pod svetříkem hladil, možná doslova hnětl její ňadra, kde zbyla ještě ona uvolněná podprsenka. Nádherně voněla celá a já se její růžové brány nemohl nabažit. Nyní už vzdychala velmi hlasitě, lehce mne držela a hladila ve vlasech a svojí pánví jakoby vycházela vstříc mému jazyku a polohlasně sténala – „jéééé, Mirku, Mirku áááách, to není možný, néééééé …“. Během chvíle se opřela o stolek, sedla si, chytla se mých ramen a sestoupila z onoho stolečku, sundala si onen svetřík i s podprsenkou a já konečně uviděl to, co jsem celou dobu laskal a hladil – její krásná ňadra, s velkými dvorcemi, na nichž byl též patrný vysoký stupeň vzrušení, políbila mne a jala se z mých těsných džínsů vyprošťovat mého indiána, který se po jejím rychlém a zručném dvojitém vyprošťovacím hmatu ve své tvrdosti hrdě vztyčil. Kalhoty i slipy jsem měl najednou až u kotníků. Vysmekl jsem se i z nich, načež jsme se počali znovu líbat, paní Jana jako by nenápadně uchopila můj palcát a začala ho chvíli lehce mačkat a pohybovat na něm lehce svými prsty nahoru a dolů. Trochu jsem ji přitlačil ke stolku, na který si opět lehla, ale tentokrát dala nohy od sebe trochu více, což jsem v tu chvíli považoval za jasný signál k finální akci. Ještě jednou jsem jí jazykem projel celou oblast jejich stydkých pysků a svým mužstvím zamířil tím správným směrem. Svého bojovníka jsem přiložil k jejímu poševnímu vchodu a několikrát přejel nahoru a dolů, slastně vzdychala a nejednou roztřeseným hlasem špitla, Mimimimirku, prosím už ho … V tu chvíli jsem přitlačil a plně jsem vstoupil do její svatyně, vykřikla „uááááááá, jéééé“ a já počal svůj ztopořený penis rytmicky nořit do její pochvy, nádherné vlhké teploučko přijalo mého bojovníka, paní Jana sténala čím dál hlasitěji, její pánev vycházela mému mužství vstříc a já snad i díky tomu přidal na rytmu i rychlosti, naše pánve s genitáliemi na sebe narážely a vydávaly onen klasický mlaskavý zvuk, načež paní Kučerová oním chvějícím se hlasem polohlasně a možná trochu naléhavě hlesla „Mirku, prosím, trochu zpomal …“, vyhověl jsem tedy jejímu přání a zvolnil, v tu chvíli se naše ruce a prsty do sebe přirozeně zapletly, moje stále napružené mužství na chvíli opustilo její vagínu a já s ním opět paní Janě přejížděl oblast poševního vchodu, oba jsme už byly zpocení a chvíli jsme oddychovali, trochu jsem se na ní naklonil a opět do ní vstoupil, snažil jsem se hluboko a paní Kučerová začala opět polohlasně sténat a já v pomalém rytmu vnikal dovnitř a ven, mezitím jsem laskal její vlnící se ňadra a ruce ona si nohami zase přidržovala mne. Nevím, jak dlouho to trvalo, ale užíval jsem si to! Děje se něco o čem jsem ještě nedávno ani nesnil – já tu souložím s paní Janou Kučerovou, respektovanou úřednicí, vedoucí podatelny, vdanou, krásnou, zralou matkou dvou dospělých dcer. Nádhera! Lehce jsem přidal na intenzitě, paní Jana mi neustále vycházela vstříc tak, že jsem do ní vstupoval hlouběji a cítil jsem jako by špička mého penisu narážela až na její děložní hrdlo, ona sténala, místy doslova křičela a já ucítil ono mravenčení a věděl jsem, že přichází onen okamžik, trochu více jsem na paní Janu nalehl, i ona musela cítit, že se blíží můj vrchol a zakřičela „nééééééé, Mimimirku, nééééé“, ale to už se můj „indián“ cukal a mocnými výstřiky zkrápěl její děložní hrdlo a vagínu mojí živou vodou. Jak jsem byl na ní více natlačen, chytla se mých rukou, vzepjala se a vyhrkla ze sebe cosi jako uíííííííííííí, jééééééééééééé, ááááááááá a své pěstěné nehty zaťala do spodní části mých zad, až mne to zabolelo. Bylo mi jasné, že i ona dosáhla k vrcholu. Cítil jsem, jak se zpocená doslova třese a zhluboka oddychuje, objektivně - nebyl jsem na tom jinak. Chvíli jsme oba mlčky oddychovali. Opřel jsem se o stolek a můj již ochablý bojovník, vyklouzl z její vagíny a s ním i část bělavé tekutiny, kterou jsem zde „zapomněl …“. Chytil jsem ji za ruce, posadil a objal ji, zpocení jsme se k sobě tiskli a já cítil, jak se stále trochu třese. Do ucha mi špitla „ty gaunereéééééé jedeééééén …, no, snad z toho nic nebude, ty jsi mi dal …“, ještě chvíli jsme se drželi a já dostal ještě jednu parádní pusu. Měl jsem pocit, že musím něco udělat a rozběhl jsem se do kuchyňky, kde jsem vzal ručník, utěrky a džentlmensky je donesl do archivu na „místo činu“. Zakopl jsem přitom o své tenisky, a málem sebou praštil o zem, lehce humorná vložka, které se i paní Jana se trochu unaveně zasmála. Oba jsme se utřeli, pomalu oblékli poházené svršky, utřeli i onen stolek, neb i ten byl pěkně vlhký, trochu poklidili a když jsme nejistým krokem odcházeli, řekla mi, že se jde dát trochu do kupy a s jistou naléhavostí mne poprosila, abych se za ní pak stavil. V kuchyňce jsem se ještě opláchl a utřel a šel jsem k sobě do kanceláře a jako bych pořád nevěřil tomu, co se právě stalo. Poklidil jsem pár věcí, vzal si tašku, zamknul jsem a pomalu se trousil na podatelnu, u schodů jsem zaslechl uklízečku, která uklízela patro nad námi, bylo mi naprosto jasné, že nás musela slyšet. Otevřel jsem dveře a paní Jana se zrovna česala, byla už upravená, ale tváře měla začervenalé a mě připadala snad ještě krásnější než kdykoliv před tím. Odstoupila od zrcadla a vykročila směrem ke mně a řekla. Mirku, to co se dnes zde stalo, se nesmí nikdo do smrti, smrťoucí dozvědět, je to jasný! Řekl jsem jasně a rázně - jako hrob! O uklízečce jsem se rozhodně nezmínil. Ještě chvíli jsme jen tak seděli a povídali si, sdělila mi také, že svému choti byla poprvé v životě nevěrná, ale nemrzí ji to, protože on, pan ředitel, měl milenek nepočítaně. Pak jsme se pomalu zvedli a odcházeli, u dveří jsme do sebe zaklesli ruce a dlouze se líbali. Ona mi pak do ucha zašeptala „bylo to s tebou krásný, ty darebáku! Jdi až za chvíli po mě, víš, jak to tady chodí …“, kývl jsem a každý jsme se rozešli na druhou stranu chodby. Otevřel jsem znovu svojí kancelář a oknem jsem se díval, jak odchází. Na parkovišti se pozdravila s nějakými lidmi, nasedla do své modré Felicie a odjela. Zvedl jsem se, opět zamknul kancelář a odcházel jsem domů, na chodbě jsem potkal uklízečku, pozdravil jsem, ona mne probodla pohrdavým pohledem a pouze stroze ze sebe vyhrkla -dobrej. S paní Janou jsme se ještě jednou intimně setkali, bylo to při cestě z podnikového večírku, kdy jsme na chvíli skončili na naší chatě, bylo to opět neskutečné, ale nám oběma bylo ve finále jasné, že vzájemný vztah by neměl žádný smysl a náš styk se po dohodě opět vrátil do onoho pracovního, přátelského normálu, i když mne to tedy mrzelo. Jen pro zajímavost, nikdy jsem paní Kučerové i v těch nejintimnějších chvílích netykal, ani po tom, ani dnes. Za nějaký čas jsem změnil zaměstnání, šel jsem za lepším výdělkem do soukromého sektoru, takže vlastě ani nevím, zda jsme se díky paní uklízečce dostali do řečí či nikoliv. S paní Janou jsme se pak už téměř nevídali. Vím jen, že na úřadě zůstala až do důchodu, do kterého před několika lety odešla a věnuje se vnoučatům. Potkali jsme se jen párkrát, ale myslím, že jsme zůstali přátelé. Já jsem dnes již ženatý, mám vlastní rodinu, syna a bezpochyby hodnou a milující ženu. O svém nejkrásnějším milování s paní Janou ji rozhodně nic vyprávět nebudu, i když to bylo tzv. za svobodna. Jsem jí věrný, ale na paní Janu Kučerovou nikdy nezapomenu!