Urozená paní Johanka a banda lapků
Pozor tato povídka nemusí být pro každého obsahuje: Bondage, nucený sex, ponižování
Psal se rok 1425, před pěti lety vtrhl do Českých zemí Zikmund Lucemburský, což s většinou panství hrubě otřáslo. Zikmund neočekával, že se Česká šlechta postaví za krále Václava a kraj tak kvůli bojům a násilí sužoval hlad, chudoba a strach. Pro Johanku Skalovickou to ovšem tak hrozné nebylo, byla to mladá slečna, dcera Jana Skalovického, který obýval malý hrádek na severu Čech. Jan Skalovický byl od počátku války nakloněn Zikmundovi a byl mu po ruce, sice se tak nemusel bát o potíže s jeho vojskem, ale neslo to s sebou i jisté potíže. Byli tady mnozí raubitteři kteří podporovatele Zikmunda unášeli na výkupné, i mezi jeho poddanými se našli lidé, kteří stáli na straně Václava a problémy měl samozřejmě i s jinými pány, kteří zastávali opačnou stranu.
Až do nedávna se ovšem jemu a jeho rodině nepřihodilo nic hrozného, až do nedávna… Jednoho dne, byla to myslím středa, se králova mladá dcera, v doprovodu 2 panošů vydala na lov. Slečna Johanka dávala přednost knihám, studiu a dobrému vínu a lovy neměla zrovna v lásce, její otec ovšem trval na tom, aby se lovit naučila. Myslím, že neměl zrovna radost, že se doposud jeho rod nepodařilo rozšířit po meči a svého syna tak hledal alespoň v Johance. Na loviště toho dne ale nedorazila, když jeli po opuštěné lesní cestě, byli přepadeni.
Všechno se odehrálo velmi rychle, do hlavy jednoho z panošů se za hvízdnutí vzduchem zarazila šipka a skácel se z koně, než stihli zareagovat, byli obklíčení. Nepřepadli je kdejací vojáci, byli to spíš chudáci. Potrhané oblečení, žádná či lehká zbroj a v rukou jen panošské meče nebo lovecké tesáky. Když se zbylý panoš pokoušel banditům vysvětlit, že pokud je nepustí, dá je pán nedalekého hradu pověsit, bylo hned jasné, že si je nevybrali náhodou. Jeden z lapků totiž bez okolků srazil panoše z koně a tupou rukojetí tesáku ho omráčil. Všechny pohledy se upřeli na mladou slečnu a ona se ve strachu připravovala na jistou smrt. V tom ale vykročil zpoza lapků jejich vůdce, což slečna hned poznala, jelikož na rozdíl od zbytku bandy nosil kroužkovou zbroj, kabátec s pancéřovými štrychy a docela obstojný meč. Na slečnu se krátce podíval a pak rozdal rozkazy. „Svažte jí ruce za zády, zavažte oči a hoďte mi ji přes koně… musíme jet“. Johanka se jala prosit o milost, ale nebylo jí to nic platné, lapkové ji stáhli z koně a dle rozkazů uvázali.
Lapkové nasedli na koně a dokonce ani neoloupili padlé panoše. Jejich vůdce Johanku spokojeně plácnul po zadečku a se slovy „Nemějte strach slečinko, nejedeme daleko“ vyrazili. Po cestě se Johanka skrz nadávky a výsměšky dozvěděla, že nebyla unesena na výkupné, ale jako trest jejímu otci, za podporu tyrana a zrádce.
Opravdu netrvalo dlouho, než dojeli do cílové destinace, slyšela hlasy další lapků a tupé rány, které se ozývali z cvičiště. Někdo jí sundal z koně a dovedl jí pár metrů, než jí ohnul v hřbetu a položil krk na dřevěný výklenek. Když jí zvednul i ruce a položil je do podobných žlábků, došlo ji, že jí právě uzamknul do pranýře. Konečně jí sundal pásku z očí…. dovedli jí do opuštěné vesnice, kterou využívali jako útočiště a která nebyla tak daleko od statků jejího otce.
Najednou ucítila, jak jí párají šaty u pasu, vyjekla a zavrtěla sebou, ale to už měla vystrčený zadeček a nadzvedlou spodní košilku. Hlasitě vyjeknula a začala slzet, na holou prdelku jí začali dva muži plácat a hlasitě se smát. Urozené paní nezbývalo než kopat nožkami a její prdelka pomalu rudla. Snažila se vyhrožovat, prosit o milost ale nic nezabíralo, jeden z mužů k ní přistoupil zepředu a začal si sundavat kalhoty a bruchny. „Urozená paní si myslí, že je tady od toho aby krafala… No asi jí budeme muset tu pusinku ucpat“ s těmito slovy jí narval péro do otevřené pusinky a začal ihned rychle přirážet. Johanka byla v šoku, ještě dneska si v klidu dávala horkou polévku u naučné knihy a na vdávání ani sex neměla ani pomyšlení a teď se dusí na péru nějakého špinavého lapky a druhý jí mačká a hladí prdelku….
„ughh… ummm!!“ Johanka mohla jen vydávat dávivé výkřiky, cítila jak jí tečou sliny z pusinky a jak jí lapka za ní začal hladit kundičku morkou rukou. „Roztáhni ty nohy“ řekl lapka a silně jí plesknul přes už tak rudou prdelku, Johanka se lekla a ve strachu je roztáhla. Najednou cítila, jak se jí zezadu tlačí do kundičky a začala utlumeně ječet. Byla bezmocná, jedno péro jí hrubě projíždělo krček a druhé už začalo projíždět mladou úzkou kundičku. Takhle tam urozená paní držela ohnutá několik minut, než se oba lapkové udělali, jeden se jí udělal do pusinky a musela tak polykat a druhý jí postříkal rudou prdelku.
Když je konečně oba vytáhnuli, začala zhluboka dýchat a prosit, aby jí už nechali na pokoji. To jí sice splnili, ale ihned viděla, jak je jdou vystřídat další dva.
Jak to s Johankou dopadlo Vám povím někdy příště, už těď Vám ale mohu říct, že jí mnoho urozenosti nezbylo
Psal se rok 1425, před pěti lety vtrhl do Českých zemí Zikmund Lucemburský, což s většinou panství hrubě otřáslo. Zikmund neočekával, že se Česká šlechta postaví za krále Václava a kraj tak kvůli bojům a násilí sužoval hlad, chudoba a strach. Pro Johanku Skalovickou to ovšem tak hrozné nebylo, byla to mladá slečna, dcera Jana Skalovického, který obýval malý hrádek na severu Čech. Jan Skalovický byl od počátku války nakloněn Zikmundovi a byl mu po ruce, sice se tak nemusel bát o potíže s jeho vojskem, ale neslo to s sebou i jisté potíže. Byli tady mnozí raubitteři kteří podporovatele Zikmunda unášeli na výkupné, i mezi jeho poddanými se našli lidé, kteří stáli na straně Václava a problémy měl samozřejmě i s jinými pány, kteří zastávali opačnou stranu.
Až do nedávna se ovšem jemu a jeho rodině nepřihodilo nic hrozného, až do nedávna… Jednoho dne, byla to myslím středa, se králova mladá dcera, v doprovodu 2 panošů vydala na lov. Slečna Johanka dávala přednost knihám, studiu a dobrému vínu a lovy neměla zrovna v lásce, její otec ovšem trval na tom, aby se lovit naučila. Myslím, že neměl zrovna radost, že se doposud jeho rod nepodařilo rozšířit po meči a svého syna tak hledal alespoň v Johance. Na loviště toho dne ale nedorazila, když jeli po opuštěné lesní cestě, byli přepadeni.
Všechno se odehrálo velmi rychle, do hlavy jednoho z panošů se za hvízdnutí vzduchem zarazila šipka a skácel se z koně, než stihli zareagovat, byli obklíčení. Nepřepadli je kdejací vojáci, byli to spíš chudáci. Potrhané oblečení, žádná či lehká zbroj a v rukou jen panošské meče nebo lovecké tesáky. Když se zbylý panoš pokoušel banditům vysvětlit, že pokud je nepustí, dá je pán nedalekého hradu pověsit, bylo hned jasné, že si je nevybrali náhodou. Jeden z lapků totiž bez okolků srazil panoše z koně a tupou rukojetí tesáku ho omráčil. Všechny pohledy se upřeli na mladou slečnu a ona se ve strachu připravovala na jistou smrt. V tom ale vykročil zpoza lapků jejich vůdce, což slečna hned poznala, jelikož na rozdíl od zbytku bandy nosil kroužkovou zbroj, kabátec s pancéřovými štrychy a docela obstojný meč. Na slečnu se krátce podíval a pak rozdal rozkazy. „Svažte jí ruce za zády, zavažte oči a hoďte mi ji přes koně… musíme jet“. Johanka se jala prosit o milost, ale nebylo jí to nic platné, lapkové ji stáhli z koně a dle rozkazů uvázali.
Lapkové nasedli na koně a dokonce ani neoloupili padlé panoše. Jejich vůdce Johanku spokojeně plácnul po zadečku a se slovy „Nemějte strach slečinko, nejedeme daleko“ vyrazili. Po cestě se Johanka skrz nadávky a výsměšky dozvěděla, že nebyla unesena na výkupné, ale jako trest jejímu otci, za podporu tyrana a zrádce.
Opravdu netrvalo dlouho, než dojeli do cílové destinace, slyšela hlasy další lapků a tupé rány, které se ozývali z cvičiště. Někdo jí sundal z koně a dovedl jí pár metrů, než jí ohnul v hřbetu a položil krk na dřevěný výklenek. Když jí zvednul i ruce a položil je do podobných žlábků, došlo ji, že jí právě uzamknul do pranýře. Konečně jí sundal pásku z očí…. dovedli jí do opuštěné vesnice, kterou využívali jako útočiště a která nebyla tak daleko od statků jejího otce.
Najednou ucítila, jak jí párají šaty u pasu, vyjekla a zavrtěla sebou, ale to už měla vystrčený zadeček a nadzvedlou spodní košilku. Hlasitě vyjeknula a začala slzet, na holou prdelku jí začali dva muži plácat a hlasitě se smát. Urozené paní nezbývalo než kopat nožkami a její prdelka pomalu rudla. Snažila se vyhrožovat, prosit o milost ale nic nezabíralo, jeden z mužů k ní přistoupil zepředu a začal si sundavat kalhoty a bruchny. „Urozená paní si myslí, že je tady od toho aby krafala… No asi jí budeme muset tu pusinku ucpat“ s těmito slovy jí narval péro do otevřené pusinky a začal ihned rychle přirážet. Johanka byla v šoku, ještě dneska si v klidu dávala horkou polévku u naučné knihy a na vdávání ani sex neměla ani pomyšlení a teď se dusí na péru nějakého špinavého lapky a druhý jí mačká a hladí prdelku….
„ughh… ummm!!“ Johanka mohla jen vydávat dávivé výkřiky, cítila jak jí tečou sliny z pusinky a jak jí lapka za ní začal hladit kundičku morkou rukou. „Roztáhni ty nohy“ řekl lapka a silně jí plesknul přes už tak rudou prdelku, Johanka se lekla a ve strachu je roztáhla. Najednou cítila, jak se jí zezadu tlačí do kundičky a začala utlumeně ječet. Byla bezmocná, jedno péro jí hrubě projíždělo krček a druhé už začalo projíždět mladou úzkou kundičku. Takhle tam urozená paní držela ohnutá několik minut, než se oba lapkové udělali, jeden se jí udělal do pusinky a musela tak polykat a druhý jí postříkal rudou prdelku.
Když je konečně oba vytáhnuli, začala zhluboka dýchat a prosit, aby jí už nechali na pokoji. To jí sice splnili, ale ihned viděla, jak je jdou vystřídat další dva.
Jak to s Johankou dopadlo Vám povím někdy příště, už těď Vám ale mohu říct, že jí mnoho urozenosti nezbylo