Ráno mě probudila studená voda vylitá z kelímku. Tibor stál vedle mě a smál se. „Doufám že ses vyspala děvko. Dneska bude namáhavej den“, prohlásil s úsměvem. Chvíli mi trvalo ujasnit si kde jsem a co se stalo, ale řezavá bolest na zápěstích od provazu mi to připomněla. Zase jsem se začala bát co se ten den stane, hlavně jsem doufala, že mě co nejdříve pustí. „Tomáš šel sehnat nějaký zásoby a pomůcky. Mezi tím si můžeme trochu užít ne ?“, nabídl pořád s úsměvem. Neměla sem chuť ani náladu na něj nadávat, ale nechtěla jsem, aby to měl tak lehký. „Možná když je sám, tak bych mohla utéct“, napadlo mě při představě, že Tomáš nechal odemčené dveře.

Tibor si jen odběhl na záchod, a už při návratu neměl nic na sobě. Jeho klada byla už skoro připravená. Čekala jsem že mě odváže, ale on se na mě jen chvíli koukal a smál se. Potom šáhnul pod stůl a vytáhl asi padesáticentimetrovou gumovou hadičku. Hodila jsem na něj tázavý pohled. Odpověď jsem rychle dostala v podobě švihnutí přes břicho. „AU !“, vypískla jsem a stáhla se do klubíčka. „Tak neztratila hlas. Já se bál, že jsi z toho včerejška oněměla“, vysoukal ze sebe Tibor a nemohl se přestat smát.

„AU !“, už dopadaly na moje tělo další rány. Když jsem se koukla na břicho, uviděla jsem jak se mi objevují na bříšku červené čáry. „Otoč se na břicho děvko !“, zařval, teď už bez úsměvu, ale se vzrušením ve tváři. Začal mě švihat přes zadek a jediné co šlo slyšet mimo mích nářků byly zvuky, které vydávala švihající hadička. Najednou to přestalo a já měla zadek a břicho v jednom ohni. Neměla jsem ale čas na vnímání bolesti. Tibor již klečel za mnou a vytáhnul mě na všechny čtyři. Poprvé jsem spadla na bok, protože jsem měla stále přivázané ruce. „Drž ! Nebo tě seřežu ještě víc !“, zařval Tibor který byl už zřejmě hodně nadržený. Zajel mi prsty do mé suché kundičky, ale prsty projely. Nejspíš si je namazal gelem. Tahle myšlenka mi jen projela hlavou a už jsem cítila Tiborova ptáka, jak se probojovává do mého nitra. Bolelo to, ale bez toho gelu by to bylo o moc horší.

Zajížděl pomalu, ale když se dostal na dno, začal přirážet rychle. Zalila mně bolest nebylo to ani trochu příjemné a doufala jsem, že to brzo skončí. Díky bohu se tak stalo. Tibor asi po patnácti přírazech naposledy přirazil a začal mě plnit teplem. Poplácal mě po zadku a zvedl se. „Tak to jsem potřeboval. Dneska to je ale vážně jenom začátek. Uděláme si menší výlet do …“, nedopověděl Tibor, protože zaslechl klíč ve dveřích. Zachvěli do místnosti přišel Tomáš. „Takže si jí dneska už načal ? Škoda že nemáme čas, taky bych si jedno číslo střihnul.“

„Máš všechno ?“, zeptal se Tibor a ukázal na tašku, kterou Tomáš držel.

„Jo, a tohle jí hned dáme, není…“ zahrabal rukou v tašce a vytáhl plato prášků, „ ale už moc času.“

Prášky podal Tiborovi, který hned vymáčknul dva. Hodil je do sklenice s nějakou tekutinou a podal mi jí. „Vypij to a dělej !“

Zakývala jsem hlavou na odpor, přece nebudu pít nějaký věci co mi daj tyhle dva. Reakce byla rychlá a bolestná. Asi čtyřikrát jsem dostala silnou facku. To mě zlomilo. Bylo mi už všechno tak jsem to vypila. Ta neznámá tekutina byla vodku asi s tonikem. Trochu jsem se zakuckala a lehla si. Kluci se začali smát a začali se prohrabovat v pytli co přinesl Tomáš. Vždycky jako by něco povytáhli, pak něco prohodili a začali se zase smát. Ale každou chvíli to bylo méně zřetelnější a všechno se začínalo rozmazávat. Pomalu jsem padala do spánku.