Uvězněná v sektě sadistů I

Tato povídka obsahuje následující kinky: Nucení, trestání, lolitky - ujistěte se prosím, že Vám vyhovují, než se vrhnete do čtení

Bylo mi 15 let a žila jsem docela obyčejný život. Tvořili jsme relativně šťastnou rodinu, ve škole jsem měla plno kamarádek a stála jsem před rozhodnutím, na jakou střední školu nastoupit. Když nám ale maminku vzala náhlá nemoc, začal s ní končit i svět, jak jsem ho doposud znala.

Otce její smrt neuvěřitelně zasáhla. Nejprve svůj smutek začal utápět v alkoholu a většinu dne byl tak mimo, že sotva zvládal stát na nohou, či jen plakal a litoval se. Nesnášela jsem to a každý den jsem se modlila, aby s tím přestal, ale měla jsem pro to pochopení. Sama jsem upadla do nehezkých myšlenek a prakticky se přestala bavit s kamarády. Proto jsem za něj byla dost ráda, když narazil na toho nového kamaráda a začal se zajímat o jakousi soukromou církev. Náboženství mi nebylo nikdy nikterak sympatické, ale s výsledky jsem se nemohla hádat. Od doby, co začal chodit na jejich semináře pomalu přestal pít, přestal se litovat a konečně zvládal chodit do práce a starat se o maminky hrob. Na semináře dojížděl velmi často, ale doma o církvi moc nemluvil…

Dost jsem si od toho slibovala… i kdyby nesmyslná, víra mu dala nový smysl života a já se těšila na zářnější zítřky. Asi i proto jsem ani moc neprotestovala, když mi po pár měsících poprvé navrhl, že bychom se přestěhovali do menší vesnice, kde má tato „církev“ svojí komunitu. Proč taky? Do školy odtud mohu dojíždět a jelikož otci dokonce nabídli bydlení, dva pokoje v hezkém společném domě, po prodeji našeho domku bychom měli dost peněz navíc a mě bylo slibováno co mi na očích uvidí.
Navíc tam bydlí plno rodin i holek v mém věku, se kterými si budu rozumět, že?

Už po příjezdu mi mělo dojít, že tady něco nesedí. Můj pokoj byl sice moc hezký a prostorný… dokonce jsem pro sebe měla i manželskou postel, ale v domě platilo plno pravidel a plno zvláštních pravidel pro něžné pohlaví. Ženy tady byli na první pohled v dost podřízené pozici – U stolu nejprve jedli muži a až pak ženy, ženy museli poslouchat své „moudré“ muže a tak dále a tak dále. Každým dalším dnem jsem se dozvídala více pravidel, kterými se musím řídit. Muži tu navíc často chodili jen ve spodním prádle.

Snažila jsem se na to nejprve upozornit otce, ale čím déle jsme tam byli a čím více se sbližoval s ostatními muži, tím rychleji moje stížnosti smetával ze stolu a tím více se vzdaloval mě. Nedalo se to vydržet… Neuvěřitelně mě to štvalo, už jen ten pohled na to, jak jsou ostatní ženy poslušné. Já jsem si ale nehodlala nechat rozkazovat od starých páprdů, byla jen otázka času, kdy vzteky vybouchnu. A tak se taky stalo, ani ne 14 dní od našeho přistěhování, když jsme zrovna navařili večeři a čekali, až se milostpáni nasytí, začal jeden z nich jídlo kritizovat a nezdráhal se urážet svojí manželku.

Když jsem se dívala, jak to ta chudinka s nuceným úsměvem poslouchá, prostě jsem vybouchla. Jeho křik jsem opětovala svým, zkrátka jsem mu řekla, ať drží hubu, že by si mohl navařit sám, kdyby nebyl neschopnej kretén… Jakmile jsem to hrdině dořekla, nálada v místnosti zhoustla tak, že by se dala krájet. Holky s mým tátou na mě zaraženě a ustaraně civěli a zbytek mužů měl v očích vztek. Radši jsem ani nečekala na agresivní přednášku, otočila se na patě a odešla do pokoje. V pokoji jsem si lehla do postele a na pár minut se cítila jako hrdinka, ačkoliv mi bušilo srdce jako o závod a každou chvíli jsem čekala rozražení dveří a hodinovou přednášku o chování.

Dveře se skutečně rozrazili, ale místo otce, jak jsem čekala, tam stál ten idiot, kterého jsem vyřvala. V ruce měl malou koženou brašnu, na sobě jen trenýrky a v obličeji vražedný pohled. Zavřel a zamkl za sebou dveře a až když se na mě otočil zpět poprvé promluvil. „Jsi se sebou spokojená? To co jsi dneska předvedla… ohrožuješ morálku celé rodiny!!“ Zařval na mě, až jsem se trochu zachvěla „Můžeš si za to sama, první prohřešek většinou odpouštíme… ale takové chování od nové členky si říká o exemplární trest“ Řekl přísně a přistoupil ke mně blíž. Ihned jsem se z postele postavila a stále plná vzteku se snažila bránit. „Nech mě na pokoji!“ zařvala jsem na něj zpátky, ale okamžitě mi přiletěla facka, ze které se mi zatočila hlava. Pevně mě chytil za boky, otočil k sobě zády a strčil na postel. Ruce mi okamžitě chytil a jakousi utahovací páskou z brašny upevnil za zády. Stále se ve mně vařil vztek, ale pomalu ho střídal strach a bezmoc. Snažila jsem se kopat a ječet, ale bylo to k ničemu.

Přes kopající nožky mi stáhl kraťásky i s bílými kalhotkami a já před ním tak stanula jen v tričku. Sedl si na postel a mě si natáhl přes kolena. Pevně mě držel sehnutou a na vystrčený zadeček dopadla první rána. Zaskučela jsem a vykopla nožkama, ale okamžitě přiletěla druhá, na druhou půlku. Jedna rána střídala druhou a já se snažila volat o pomoc otce, dokud mě neumlčeli moje bílé kalhotky, které mi vrazil do pusy. Do bříška mě bodala jeho stoupající erekce a než skončil, zadeček jsem měla zbarvený do ruda a můj vztek a křik již skoro zcela nahradil strach a pláč. „Trest máš za sebou“ řekl, zatímco mě hladil po bolavém zadečku. „Teď je na řadě odškodné, na kolena“ dodal a vyndal mi kalhotky z pusy. Chvíli jsem na něj jen ufňukaně koukala, ale když se na mě výhružně podíval, radši jsem mu slezla z kolen a klekla si. Když si stáhl trenýrky, ze kterých vyskočilo jeho postavené péro, srdce se mi rozbušilo ještě více a já jen se slzami v očích kouknula po zamčených dveřích.

Než jsem se stihla otočit, chytil mě za vlasy a hlavičku mi natlačil k péru, leknutím jsem vyjeknula a to mu dalo dokonalou příležitost vrazit mi ho do otevřené pusinky. Hlavičku mi začal přirážet na péro a já jen s otevřenou pusinkou držela. To se mu ale moc nelíbilo „saj ty děvko nebo se neznám!“ zařval na mě a já tedy začala nezkušeně sát. Moc mi to nešlo a z rychlého přirážení jsem si slintala kolem pusinky a mírně se přidušovala. Moc dlouho naštěstí nevydržel a po chvíli mi ho přirazil hluboko do čumáčku a začal stříkat. Nemohla jsem ucuknout a tak jsem tu nechutnost začala polykat. Oddychla jsem si, že ho konečně budu mít z pusinky venku, ale on mě na péru stále držel. „Budeš už poslušná holka?“ zeptal se, načež jsem raději neodmlouvala a s pérem v pusince přikývla. V tom mě ale zatáhl za bradavku a okřiknul „Celou větou!“ Jen jsem na něj koukala s tím ubrečeným obličejem a raději ho tedy poslechla. „Bhudu posluhna holchicka“ zopakovala jsem mumlavě s pérem v tlamičce a on mě konečně z péra odstrčil.

Ani se neoblékl, jen si vzal moje i jeho oblečení a začal odcházet. „Tohle si nechám jako suvenýr… po domě budeš chodit nahá, dokud ti nezmizí modřiny, ať holky vidí co se v tomhle domě stane drzým děvkám. Začni se chovat, příště to bude o moc horší“

Komentáře

Nový komentář